potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, května 12, 2005

BLOG SE PŘESUNUL NA WEB REFLEXU

Archiv článků najdete na adrese www.reflex.cz/potucek nebo pouhým kliknutím na titulek této zprávy.

pondělí, dubna 25, 2005

Vinař Železný radí: nedejte na reklamu

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

středa, dubna 20, 2005

Zachová ČTÚ analog pro Novu do roku 2017?

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

úterý, dubna 19, 2005

Představujeme projekty DVB-T: televize Regio

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

pondělí, dubna 18, 2005

ČT 24 odstartuje 2. května

Zpravodajský kanál České televize zahájí oficiální vysílání v pondělí 2. května. Nezávisle na sobě to potvrdilo několik zdrojů z Kavčích hor. Program ČT 24 bude volně dostupný ze satelitu Eurobird-1 a má se objevit také v kabelových rozvodech, i když smlouvy s kabelovými operátory ČT ještě neuzavřela. Mluvčí druhé největší tuzemské kabelovky Karneval Jan Hlaváč serveru RadioTV potvrdil, že zásadní jednání o zařazení ČT 24 do jejich nabídky proběhne tento týden. Do pátku by také ČT měla požádat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o vyčlenění datového toku pro zpravodajský kanál v digitální vysílací síti A provozované Českými radiokomunikacemi.

(RadioTV.cz, 18.4.2005)

Česká digitální bžunda

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

čtvrtek, dubna 14, 2005

Logo mění také Regie Radio Music

Po Frekvenci 1 změní logo také mediazastupitelství Regie Radio Music (RRM). Před středeční novinářskou projekcí filmu Román pro ženy to oficiálně sdělil prezident RRM, Frekvence 1 a Evropy 2 Michel Fleischmann. Firma si nechala u patentového úřadu registrovat dvě barevné verze nového loga: modrou a černou.

(RadioTV.cz, 14.4.2005)

Prima registrovala další verze loga

Společnost FTV Prima, která je provozovatelem televize Prima, podala žádost o registraci ochranných známek k chystaným digitálním kanálům. Všechny vycházejí z podoby nového loga, jenž Prima užívá od 4. dubna. Jedno se týká programu Prima klub, pro nějž Prima žádá pozici v digitálním multiplexu B. Další se týkají názvů Prima1, Prima2, Prima sport, Prima shop a Prima svět.

(RadioTV.cz, 14.4.2005)

Červená pro placené kanály v DVB-T; a co převzaté programy?

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

Návrat k jogurtům

Čtyři roky vydržela Kateřina Fričová bez televize. Ne že by se na ní bývalá ředitelka Primy a předtím šéfka výroby na TV Nova nedívala, ale na manažerku, o níž platí, že patří mezi největší tuzemské televizní profesionály, strávila neobvykle dlouhou dobu u rádií. To se v dohledné době změní.

Fričová k poslednímu dubnu odejde z rozhlasového domu Frekvence 1 a Evropy 2, kde působila od roku 2000 jako generální ředitelka. Zároveň také vedla mediální zastupitelství Regie Radio Music, které zprostředkovává prodej reklamních časů několika soukromým rádiím (například také Impulsu). Všechny tři firmy patří francouzskému mediálnímu koncernu Lagardere, jenž by rád v Česku provozoval taky televizi.

Francouzi se zajímali o koupi televize Nova a rádi by jednali i o Primě, ale ta nebyla na prodej. Proto se Lagardere loni na podzim rozhodl přihlásit do výběrového řízení na licence pro digitální televize. Firma předložila dva projekty, které zkratkami připomínají názvy obou jejích českých rádií: kanál TF1 zaměřený na ženy (pod stejným názvem ve Francii vysílá nejúspěšnější komerční televize) a lifestylovou a hudební televizi TE2, což by měla být jakási Evropa 2 překlopená na televizní obrazovku.

Ve stejné době se ale o digitální televizi začala zajímat i Kateřina Fričová. Společně s šéfem Rady pro reklamu Zbyňkem Roubalem založila firmu United Teleshop, která loni v březnu získala licenci pro kabelové vysílání nabídkové (rozuměj teleshoppingové) televize TOP TV. Ta sice ještě nevysílá, podle Fričové se ale ještě v dubnu provizorně objeví v malé kabelové síti ve Frenštátu pod Radhoštěm. Definitivní start majitelé odsunuli na září, až se doladí smlouvy s moderátory a dodavateli programu.

TOP TV žádá také o licenci pro pozemní digitální vysílání, ale to není jediná soukromá aktivita Kateřiny Fričové v oblasti televizního vysílání. S bývalým kolegou z Novy, historicky prvním programovým šéfem Janem Vítem, připravila projekt informačně-zábavné televize Regio. Ta by také chtěla vysílat digitálně a počítá se zapojením bývalých regionálních partnerů Novy z Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové a Jihlavy (připravovali by každý den půldruhé hodiny odpojovaného regionálního vysílání).

Pro Lagardere je odchod Fričové, která umí francouzsky stejně dobře jako česky, dost nepříjemný. Firma počítala s tím, že jí pomůže s přípravou televizních kanálů TF1 a TE2. Fričová se ale zřejmě chce po letech působení v různých manažerských funkcích stát přímo majitelkou nebo spolumajitelkou nějakého média. To by také vysvětlovalo, proč odmítla několik jiných pracovních nabídek, mezi nimiž prý neměla chybět ani lákavá pozice generální ředitelky televize Nova. To ale neznamená, že by časem nemohla svoje rozhodnutí přehodnotit. Zájemců o digitální licence je mnoho a pokud by její dva projekty v těžké konkurenci neuspěly, mohla by se Kateřina Fričová objevit třeba i na Barrandově.

(REFLEX 15, 14.4.2005)

Glosář J. P.

NEŠŤASTNÝ JIM. Halině Pawlowské nejdou kšefty. Týdeník Šťastný Jim, kterým před lety začala konkurovat časopisu Story, mění majitele. Už ho nekupují statisíce čtenářů, ale s bídou 40 tisíc nejvěrnějších. Loni založený týdeník Halinatd musel vydavatel dokonce zastavit, protože jeho náklad klesl na psychologickou hranici 20 tisíc výtisků. Nepomohlo mu ani drastické snížení ceny. Že by se nepřehlédnutelná Halina konečně okoukala?

PAPEŽ BEZ REKLAM. Všechny polské televize a některá rádia přestala po smrti papeže Jana Pavla II. vysílat reklamu, sponzorské vzkazy a teleshopping. Výjimečné opatření trvalo od skonu hlavy katolické církve do jejího pátečního pohřbu, tedy celý týden. Reklamní agentury vypočítaly, že jen televize tak přišly denně o osm milionů zlotých (56 milionů korun) a rádia téměř o dva miliony zlotých (16 milionů korun). To už je důvod pro smutek!

JAK SE PRODÁVÁ FESTIVAL? Napadlo mě, když jsem se v rádiu doslechl, že Fero Fenič uvažuje o prodeji Febiofestu. Prý ho už unavuje každoroční shánění sponzorů a šrumec okolo filmů. Pakliže by ale jeho digitální televize Febio dostala vysílací licenci, k žádnému prodeji nedojde. Tomu říkám patřičná motivace, milá Rado pro rozhlasové a televizní vysílání!

(REFLEX 15, 14.4.2005)

Příliš mnoho filmových kanálů

Do kabelů a na satelit se chystá Cinemax, CS Film a Film+

Hned tři prémiové filmové kanály rozšíří během letošního jara programovou nabídku českých kabelovek a satelitních operátorů. Jako první odstartuje klubový kanál Cinemax z produkce „netelevizní“ společnosti Home Box Office (HBO). Ve zkratce ho lze charakterizovat jako alternativu k již existujícím HBO a HBO 2, které se věnují spíš snímkům pro masovějšího diváka a programově se vyhýbají nekomerčním a zejména neamerickým filmům (pokud nejde opravdu o nějaký trhák). Českým divákům bude dostupný nejprve prostřednictvím satelitní služby UPC Direct a později i v kabelových rozvodech obou největších operátorů i menších společností.

Cinemax se každý večer tematicky zaměří na určitý typ diváka, takže třeba v pondělí na něm poběží Dámská jízda s romantickými filmy a dramaty, v úterý novinky, profily hvězd a zfilmované romány v oknu „Zaměřeno na…“, ve středu Kino svět s filmy od nezávislých producentů a snímky oceněnými na filmových festivalech. Čtvrteční večery mají patřit filmové klasice, pátky označené jako Cinemakult soudobým kultovním snímkům a filmům k zamyšlení a soboty exkluzivním premiérám a Kinu X, které HBO charakterizuje jako „erotické filmy pro sofistikovanější diváky“. Na neděli pak Cinemax plánuje výběr nejlepších thrillerů, sci-fi, hororů a dobrodružných filmů, kterým vyčlení Zónu soumraku.

Kromě České republiky začíná Cinemax vysílat v dalších pěti středoevropských zemích, kde HBO provozuje kromě dvou filmových kanálů také akční stanici AXN a dokumentární kanál Spektrum. Jde o Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Rozšíření nabídky o filmový kanál pro menšinového diváka je logický: firma by v regionu ráda oslovila i ty diváky, kteří se programově vyhýbají hollywoodské produkci a přitom se nebrání sledování televize. Na ty se ostatně hodlají zaměřit i další dva nové filmové kanály podporované dvěma největšími tuzemskými kabelovými společnostmi UPC a Karneval. Jde o česko-slovenský kanál CS Film a stanici Film+.

Za projektem televize CS Film stojí Československá filmová společnost zastupovaná ostravským podnikatelem Leošem Pohlem. Ten je také zakladatelem a spolumajitelem parlamentní kabelové a satelitní televize 24cz a šéfem představenstva společnosti Czech Digital Group, která je provozovatelem jedné ze tří prvních sítí pozemních digitálních vysílačů v České republice. CS Film v podstatě kopíruje trend oblíbenosti domácí hudby v některých českých rádiích: divákům nabídne pouze české a slovenské snímky (vysílání chce zahájit v druhé polovině dubna televizní premiérou Chucking Hazard). Kromě toho ale slibuje také filmové magazíny a profily známých osobností. Stanice se nejdřív objeví v nabídce kabelové společnosti Karneval, která se přímo podílí na jejím vzniku.

Nelze ale vyloučit, že CS Film poměrně brzy nabídne také konkurenční UPC. U té však záleží na rozhodnutí programové centrály v Amsterodamu. Jak říká mluvčí firmy František Malina, UPC dává při rozšiřování programové nabídky přednost spíše nadnárodním televizním kanálům, kterými by mohla oslovit i diváky v dalších evropských zemích. A tak se klienti UPC zřejmě dříve dočkají televizní stanice Film+, kterou podobně jako dětský kanál Minimax produkuje maďarská pobočka UPC. Ostatně, česká UPC už požádala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o možnost tento program zařadit do své nabídky.

Co vede kabelové a satelitní operátory k tak překvapivému zájmu o filmové kanály? Odpověď je jednoduchá. Letos v létě česká vysílací rada rozdá licence prvním digitálním televizím, čímž se divákům rozšíří možnost přijímat více televizních kanálů pozemní cestou přes klasickou anténu (pokud si k tomu pořídí set-top-box). Kabelovým společnostem nezbývá, než čelit nové konkurenci, která bude navíc zadarmo, kvalitnější programovou nabídkou. Pokud toto rozšiřování programové nabídky nebude provázet drastické zdražení poplatků za kabelovou televizi, lze ho určitě jen přivítat.

(REFLEX 15, 14.4.2005)

Novinář nemá politikařit

Jako novinář si příliš nebral servítky. Čtyři roky vedl týdeník Respekt a neváhal ze své funkce zažalovat tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe kvůli neposkytnutí informací. Pak se sám vrhnul na politiku. Pomáhal zakládat Unii svobody, seděl ve dvou vládách a čtyři roky prožil v opozici. Změnil za tu dobu odstupivší ministr informatiky VLADIMÍR MLYNÁŘ (39) názor na česká média a novináře?

Jaké to je být najednou v roli člověka, na kterého mají spadeno novináři? Zatím jste měl spíše opačnou zkušenost.
Je to nesdělitelné, ale hrozivé. Několikrát jsem se o tom bavil s lidmi, kteří pracovali v médiích a později se stali třeba mluvčími. Vždycky jsme se shodli na tom, že tato zkušenost je nezkomunikovatelná. Vzpomínám si na humornou historku z doby, kdy jsem vstoupil do Tošovského vlády a na tiskovce po druhém nebo třetím zasedání jsem jako mluvčí kabinetu informoval, o čem jsme rozhodli. Druhý den vyšlo v novinách něco úplně jiného.

O co šlo?
Tošovského vláda rozhodla, že se zasedání vlády bude i nadále nahrávat, což byla a je běžná praxe, a že se ty magnetofonové záznamy nebudou mazat po šesti letech, jak bylo zvykem, ale ukládat podle archivního zákona a po padesáti letech zveřejňovat. V dobových novinách se ale místo toho objevila informace, že se vláda nově rozhodla nahrávat svá jednání. A k tomu byla samozřejmě reakce bývalých ministrů za ODS, že jsem úplný blázen, protože se to tak dělalo vždycky a že si vymýšlím a snažím se dělat populárním. Naprosto mě ten mediální posuno šokovalo. Seděl jsem tehdy u oběda s Josefem Luxem a ten se na mě s úsměvem podíval a říkal: No chlapče, mám ti připomenout, cos psal ty o mně?

Pro bývalého novináře to muselo být ošklivé rozčarování.
Myslím, že šok člověka, který pracuje v médiích a přejde pomyslnou hranici, je velký. Brutálně si uvědomí, jak velký rozdíl je mezi realitou a virtuálním světem, který vytváří média. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím naučil nějakým způsobem žít a pracovat. V posledních dvou letech mě to vedlo k tomu, že jsem se mediální prezentaci v podstatě vyhýbal.

Jaké konkrétní ponaučení jste si z toho vzal? Změnil jste nějak způsob komunikace s novináři?
Jiné to bylo v pozici člena vlády a jiné, když jsem byl v opozici. V první vládě jsem byl šest měsíců a dnes můžu přiznat, že jsem dostával jednu ránu za druhou. Neměl jsem politické zkušenosti a navíc mi uškodila skutečnost, že si do mě část médií a mých bývalých kolegů novinářů promítalao své představy o tom, jak bych měl dělat politiku a jak se jako politik mám chovat. A já to nedělal…

Jaké byly ty představy?
Velmi romantické. Hodně lidí si myslelo, že budu nějaký spasitel, budu všechno dělat jinak – tak, jak si to novináři přejí. Neuchopitelné, idealistické představy. Pak jsem byl čtyři roky v opozici, kdy jsem byl vděčný za každé přistrčení mikrofonu, protože koho zajímá názor nějakého opozičního poslance? A teď jsem byl tři roky ministrem, a to byly vztahy k médiím zase jiné. Když jste v opozici, jste opravdu rád, že o vás něco napíšou. Nemůžete si moc vyskakovat.

Souhlasil byste dnes s Milošem Zemanem, že novináři jsou žumpa a póvl?
Je to zemanovsky paušální odsudek, ale někteří ano.

Můžete to specifikovat?
Tak dobře… Třeba týdeník Euro. Mohu dokázat, že se týdeník Euro v mém případě dopustil tolika manipulací a lží, že je mohu s klidem označit za žumpu. Ale nemyslím si, že by u českých médií byl problém ve vydavateli, který by nějak zasahoval do obsahu a manipuloval. Já si myslím, že mnohem větší problém je stav novinářské obce, kdy nějaký novinář získá pocit, že jste gauner, hajzl a jeho svatou povinností je vás zničit a takzvaně jde po vás. Realita nerealita, fakta nefakta publikuje jenom to, co se mu hodí do obrazu toho, že jste zloduch. Ale jak se stanete pro některé novináře onímoho zloduchem, je pro mě naprostou záhadou. Když mluvíme o Euru, tak tam to u některých lidí tuším, ale u jiných jsem se toho nikdy nedopátral.

Kritizoval jste Českou televizi za kampaň, kterou proti vám vede v kauze Testcom servis, v níž máte být údajně obviněn.
Tak jsem to nikdy neřekl. Já jsem pouze vyjádřil údiv nad způsoby, jak veřejnoprávní televize šíří informaci o tom, že budu obviněn, když obvinění přeci vzniká tím, že je vám doručeno sdělení obvinění. A to mi dodnes (rozhovor vznikal minulý čtvrtek odpoledne, pozn. red.) nebylo doručeno. Pozastavuji se nad tím, proč ČT referovala obsáhle o tom, z čeho mám být obviněn, a zcela pominula to, jak je možné, že státní orgány referují o členovi vlády, že bude obviněn, aniž by mu to tyto orgány oficiálně sdělily. Každou zprávu můžete popisovat minimálně ze dvou stran. Veřejnoprávní médium by se mělo snažit alespoň po formální profesionální stránce referovat o obou těchto věcech.

Kritizujete únik informací ze státního zastupitelství, díky němuž se kauza dostala do médií, ale s podobně uniklými informacemi jste se musel v roli šéfredaktora Respektu také setkávat a zveřejňovat je. Dospěl jste po této své kauze k nějaké sebereflexi?
Prací novináře je získávat informace. Vrtat únik informací patří k této profesi, to nepopírám. Na druhou stranu je ale pravdou, že ze státních institucí by měly informace unikat co nejméně. A sebereflexe? Viděno zpětně bych dnes samozřejmě spoustu věcí udělal jinak. Já bych dnes už bych nemohl být šéfredaktorem novin, protože moje zkušenost člověka z druhé strany barikády je taková, že bych asi nedokázal pustit skoro žádný článek. Respektuji, že noviny musí mít nějakou razanci a nemůžou psát úředním jazykem, který se nedá číst.

To se týká i materiálů o Josefu Luxovi? Vy jste na něj jako šéfredaktor Respektu podal žalobu.
Jako šéfredaktor jsem zažaloval tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe kvůli přístupu k informacím. Myslím, že ta žaloba přispěla k tomu, že dnes platí zákon o přístupu k informacím a vůbec toho nelituji. Dnes bych postupoval stejně. My jsme si to pak po letech s Josefem Luxem vyjasnili. To už nebyla svého druhu novinářská práce, ale politický krok.

Jak jste se vyrovnával s tím, když jste otiskli něco nepřesného a pak se proti tomu třeba nějaký ministr ohradil?
Moc jsem se s nimi nemazlil, samozřejmě. Ale byly situace, kdy jsem věděl, že jsme udělali chybu a kdy jsem se snažil tu věc napravit. Myslím si ale, že Respekt za mého vedení - a dnes to platí trojnásobně - byl názorový časopis, jehož pozice je jiná než u novin, nebo jejich denního zpravodajství. U těch vidím problém v tom, že jejich redaktoři nevěnují jednotlivým tématům dostatek času a když už jdou při psaní do hloubky, většinou předkládají fakta tak, aby vytvářela jednoznačný názor. Jsou to takové odhodlané články a z nich asi vychází zemanovské hodnocení novinářů, které je expresívní a paušalizující a tudíž nesprávné, ale v některých případech je ta neprofesionalita do očí bijící.

Ukažte mi ale vydavatele novin, který nechá jednoho nebo dva redaktory zpracovávat nějaké téma týden nebo měsíc. Obvykle má novinář den a potom už pracuje na něčem úplně jiném.
My jsme v Respektu dělali téma třeba měsíc. Chápu, že jsou uzávěrky, ale třeba v případě privatizace Telecomu mě překvapilo, že nejpřipravenější novinář, kterému jsem na toto téma poskytoval rozhovor, byl z britských novin. Přijel sem na pět dní, mezitím mluvil se spoustou lidí a byl prostě připraven. Nejsem vydavatelem novin, a dnes už ani novinářem. Jenom konstatuji, že tu něco není v pořádku. Samozřejmě že všechny noviny nemůžou být naprosto seriózní a platit si redaktory, kteří by se zabývali tématy do hloubky, ale tady není ani žádná vyváženost. Dramaticky převažuje povrchnost a problém je i v tom, že časopisy, které by měly jít u určitých témat do hloubky, tak činí s nějakým dopředu stanoveným cílem.

Kde vidíte příčiny tohoto stavu? Je to v lenosti novinářů, v jejich nepřipravenosti, lobbingu?
Ve všem dohromady a hlavně v tom, že novináři u nás dělají politiku. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho novinářů má vyhraněný politický názor. Já jsem ho taky měl a to byl důvod, proč jsem z žurnalistiky odešel. Začal jsem cítit, že mi brání v dodržování profesních novinářských pravidel. Můj názor mě začínal ovládat a v té chvíli jsem si řekl, že musím ze žurnalistiky odejít a dělat tu politiku přímo. Myslím, že takových lidí je mezi českými novináři velmi mnoho, akorát že tu politiku nejdou dělat přímo a dělají ji velmi pohodlným způsobem přes noviny. Schovávají se za svobodu názorů, nezávislost redakce a podobně.

Už máte představu o tom, co budete dělat, až prezident přijme vaši demisi a přestanete být ministrem?
Přemýšlím o tom, ale žádné konkrétní představy v tuto chvíli nemám. Do novin se určitě nevrátím, pokud míříte tímto směrem. Myslím, že to ani není možné.

Ani jako šéfredaktor názorového týdeníku? Respekt zrovna hledá vhodného kandidáta.
Respekt je dnes někde zcela jinde, než jsem já. Z tak vysokých pater politiky, ve kterých jsem byl, se nelze vrátit do žurnalistiky. Lze si představit to, co existuje třeba ve Spojených státech, kde mají bývalí politici svoji politickou debatu, nebo píší komentáře, což se ostatně děje i u nás. Ale vrátit se do role šéfredaktora nebo novináře, který dělá aktivní zpravodajství, není možné. Žádnou pracovní nabídku nemám, musím se po něčem porozhlédnout.

Nenapíšete tedy alespoň politické paměti?
Politické paměti teď psát nebudu. Před volbami jsem knižně vydal komentáře, které jsem psal na internet, ale to byly články politika. Dělám si čas od času nějaké poznámky, které bych chtěl ukázat svým dětem. Píši je, abych si pamatoval, co jsem zažil a co jsem si o nich v tu dobu myslel.

(REFLEX 15, 14.4.2005)

středa, dubna 13, 2005

ČT zahájila zkušební vysílání třetího programu

Zpravodajský kanál ČT24 má být zpočátku dostupný jen v kabelových sítích a na satelitu

PRAHA – Od pondělí 11. dubna provozuje Česká televize zkušební vysílání svého zpravodajského kanálu ČT24. V praxi to znamená, že redakce zpravodajství připravuje kontinuální vysílání, které však nejde do distribuce a nedostane se tak k divákům. „Potrvá tak dlouho, dokud nebudeme mít jistotu, že jsme schopni zpravodajský kanál bez vážnějších komplikací spustit,“ říká šéfredaktor zpravodajství Michal Petrov. Podle neoficiálních informací by se diváci měli programu ČT24 dočkat již 1. května, Petrov ale tento termín zpochybňuje: „Záleží na tom, jak rychle se podaří uzavřít smlouvy s kabelovými a satelitními operátory“.

Česká televize už uzavřela smlouvu se společností Czech Link o satelitním šíření signálu ČT24 do jednotlivých kabelových rozvodů na území České republiky. Jednání probíhají se dvěma největšími tuzemskými kabelovými společnostmi: UPC Česká republika a Karneval Media. Druhá jmenovaná provozuje kabelové rozvody v Pardubicích, takže po podepsání smlouvy budou moci kanál ČT24 sledovat také pardubičtí diváci, kteří mají kabelovou přípojku. Veřejnoprávní zpravodajský kanál bude ale také vysílat volně přes satelit Eurobird, takže jej budou moci přijímat všechny domácnosti se satelitním přijímačem. Časem by se ČT24 měl objevit také v nabídce pozemní digitální sítě Českých radiokomunikací.

Zprávy 18 hodin denně

Zpravodajský kanál bude zpočátku vysílat 18 hodin denně půlhodinové bloky zpravodajství a magazínů včetně speciálních sportovních Událostí, komentářů. „Prvních několik měsíců budeme mít od půlnoci šestihodinovou technickou přestávku. Kdy přejdeme na čtyřiadvacetihodinové vysílání, zatím říci nemohu, ale bude to otázka měsíců,“ říká Petrov. Kostrou programu mají být krátké zpravodajské relace plánované na každou celou hodinu a headliny na každou další půlhodinu. Vysílání bude částečně společné s kanálem ČT1, takže dnešní zpravodajské relace bude možné sledovat souběžně na ČT1 i ČT24. Výjimkou budou večerníky, protože zpravodajský kanál nepočítá s odpojováním vysílání pro jednotlivé regiony.

V současné době vysílá ČT tři verze večerníků: pro Čechy, jižní a severní Moravu. „V době vysílání večerníků poběží na zpravodajském kanálu Večerník z Čech a ostatní dva půjdou později jako repríza. Na ČT1 zůstane odpojované vysílání tak, jak to chodí dnes,“ přiblížil ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, který má projekt zpravodajského kanálu ČT24 přímo na starosti. Většinu programu bude odbavovat pražská centrála ČT na Kavčích horách, ale část relací by mělo podle Šámala připravovat a vysílat také brněnské studio ČT. „Rozhodli jsme se pro Brno, protože má k dispozici dvě režie, zatímco v Ostravě je jen jedna. Nemělo by tak dojít k narušení vysílání ČT1,“ vysvětlil Šámal.

Zpravodajský kanál bude podléhat řediteli a šéfredaktorovi zpravodajství, fakticky ho ale povedou dva hlavní editoři: bývalý šéfredaktor týdeníku Nedělní svět Ondřej Neumann, který na Kavčí hory nastoupil k 1. dubnu a nynější zpravodaje Hospodářských novin v Bruselu a spolupracovník Českého rozhlasu Milan Fridrich. Ten do televize nastoupí k 1. červenci. „Tato dvě místa jsou jediná, která vznikají v souvislosti s projektem zpravodajského kanálu. Jinak si chceme vystačit se současnými redaktory a editory,“ slibuje Šámal.

Moderovat budou přímo redaktoři

Program ČT24 vzniká v době, kdy není jasné, zda parlament televizi schválí zvýšení koncesionářských poplatků ze současných 75 na 100 korun měsíčně. Přesto by provoz zpravodajského kanálu neměl ohrozit vyvážený rozpočet ČT na letošní rok. „Pokud by se našly nějaké peníze navíc, investovali bychom je do rozšíření sítě regionálních zpravodajů, posílení zpravodajů v zahraničí, především v Bruselu, a do nákupu nových technologií,“ shrnuje Zdeněk Šámal. Televize dokonce hodlá šetřit i na moderátorech: kromě těch, které diváci už znají, by měli jednotlivé zpravodajské relace uvádět přímo reportéři. „V uplynulých týdnech proběhly kamerové zkoušky s vybranými adepty. Týká se to především ekonomických a vnitropolitických redaktorů,“ uvedl šéfredaktor Petrov.

Podobným způsobem v minulosti pracovala třeba slovenská zpravodajská televize TA3, kterou před čtyřmi lety pomáhal rozjíždět Zdeněk Šámal. Dva roky v ní pak působil jako šéfredaktor zpravodajství. Česká televize nyní s TA3 úzce spolupracuje a přebírá některé materiály ze Slovenska (bývalá redaktorka TA3 Aneta Petrovičová je nyní bratislavskou zpravodajkou ČT). Tato spolupráce by ale mohla v dohledné době skončit, protože majitel TA3, slovenská finanční skupina J&T, žádá v České republice o licenci pro pozemní digitální vysílání zpravodajského kanálu Z1, jehož ředitelem by se měl stát bývalý reportér TV Nova a pozdější šéfredaktor publicistiky ČT Martin Mrnka.

Česká televize počítá s tím, že jakmile spustí kabelové a satelitní vysílání nového programu, zahájí jednání o jeho zařazení do zkušebních digitálních multiplexů v Praze a Brně. Program by tak mohli přijímat i ti diváci, kteří nemají kabelovou přípojku nebo satelitní přijímač. Museli by si ale pořídit dekodér pro příjem digitálního vysílání, takzvaný set-top-box, který jim umožní sledovat další digitální programy. V Praze a Brně tak lze například ze vzduchu na anténu přijímat i kabelovou hudební televizi Óčko a na přelomu roku se v digitální formě rozjede hned osm nových televizí, na jejichž licence loni na podzim vypsala výběrové řízení Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Otazník nad digitálním vysíláním

Pozemní digitální příjem ČT24 by ale byl minimálně první dva roky omezený, protože digitální vysílací sítě, pro které Český telekomunikační úřad loni vydal tři licence, zdaleka nepokrývají celé území České republiky. Česká televize chce pro digitální šíření svých kanálů včetně ČT24 využít takzvanou síť provozovanou Českými radiokomunikacemi, která pokrývá 70 procent území (lépe Moravu než Čechy, ale v podstatě pokryje většinu Pardubického a část Královéhradeckého kraje). Aby však mohla ČT začít vysílat v této digitální síti, musí jí to schválit Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a televize by musela uzavřít smlouvu s radiokomunikacemi. Mluvčí ČT Martin Krafl Krajským novinám potvrdil, že televize už s firmou jedná. Postoj Rady k programovému obsazení digitální sítě A je ale nejasný.

(Krajské noviny Pardubice, 13.4.2005)

Rádio Hey přišlo o důležitou frekvenci

OSTRAVA – Projekt rádií Hey!, jehož součástí je také pardubické rádio Profil, narazil na vážné problémy. Nejposlouchanější a zároveň historicky nejstarší stanice ze sítě, ostravské rádio Hey!, přišlo o důležitou frekvenci 94,7 MHz, kterou pokrývalo Ostravu a nejbližší okolí. Důvodem je soudní rozhodnutí, podle něhož Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přede dvěma lety nedostatečně odůvodnila, proč považovala projekt rádia Hey! za kvalitnější než projekt brněnské společnosti WebValc, která neúspěšně žádala o tutéž frekvenci.

WebValc napadl rozhodnutí rady, která pouze formálně oznámila všem neúspěšným žadatelům, že jejich žádost podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání zamítá, u Městského soudu v Praze již před třemi lety. Soud původně žalobu zamítl, ale firma se obrátila s kasační stížností na Nejvyšší správní soud, který věc vrátil pražskému městskému soudu a ten svůj postoj přehodnotil. Vysílací zákon totiž radě ukládá, aby v odůvodnění o udělení či neudělení licence uvedla podrobnější důvody, tedy co radní vedlo k preferování jednoho konkrétního projektu a v čem byly ostatní projekty horší. To se v případě ostravského rádia Hey! nestalo.

Rozhodnutí soudu nemá odkladný účinek, a tak se ostravský Hey! na frekvenci 94,7 MHz odmlčel. Vysílání ale pokračuje na další frekvenci 94,9 MHz z Opavy, kterou Hey! získal v samostatném licenčním řízení později než sporný ostravský kmitočet. „Může nás to stát i několik milionů korun. Pokud výluka potrvá dlouho, zvažujeme podání žaloby na český stát. Ostravský trh je pro nás klíčový. Odhadujeme, že v době výluky ztratíme osm až devět desetin posluchačů,“ řekl serveru RadioTV spolumajitel stanice Radim Pařízek. Rada nyní musí vypsat na uvolněnou frekvenci nové licenční řízení, kterého se bude moci zúčastnit i poškozený Hey a firma WebValc. Podle místopředsedy rady Jiřího Šenkýře ale není jasné, zda by radní neměli umožnit účast i dalším neúspěšným žadatelům, kteří se před třemi lety ucházeli o tuto frekvenci.

Ostravské rádio Hey! je nejúspěšnější z celé sítě Hey! Podle posledních výsledků Mediaprojektu jej denně poslouchalo 36 tisíc lidí a alespoň jednou týdně si jej naladilo 75 tisíc posluchačů. Rádia Hey! vysílají také v Praze, Brně a Pardubicích a nedávno získala licenci pro vysílání v Liberci a České Lípě. Její udělení ale soudně zpochybnil majitel Country rádia, který usiloval o českolipskou frekvenci jako dokrývač pro své pražské vysílání. Je tedy pravděpodobné, že Hey! v České Lípě ani nezahájí vysílání. Po neúspěchu v licenčním řízení na frekvence v jižních Čechách jde o další potíž v cestě k sestavení celoplošné sítě, o kterou mají majitelé rádií Hey! – ostravské rádio Čas a vlastník televize Prima, GES Media Holding – velký zájem.

(Krajské noviny Pardubice, 13.4.2005)

Volba ředitele Českého rozhlasu bude hlavně o digitalizaci

PRAHA – Především představy kandidátů o digitálním vysílání ovlivní výběr nového generálního ředitele Českého rozhlasu, ke kterému se chystá Rada ČRo. Současnému řediteli Václavu Kasíkovi letos červnu vyprší šestileté funkční období a ačkoli se uvnitř rozhlasu spekulovalo o tom, že jej radní potvrdí ve funkci na dalších šest bez veřejného konkurzu, rada vypsala výběrové řízení, do kterého se přihlásilo sedmnáct kandidátů.

Radní přesto dali najevo, že jsou s Kasíkovým působením v rozhlasu spokojeni: společně s ředitelem pražské Reginy Richardem Medkem a šéfkou Frekvence 1 a Evropy 2 Kateřinou Fričovou jej vyzvali, aby se konkurzu zúčastnil. V Kasíkův prospěch přitom hovoří nedávné zveřejnění výsledků hospodaření ČRo za loňský rok: místo mírného schodku se rozhlasu podařilo vytvořit padesátimilionový přebytek. Rozhlas si také udržel poměrně vysokou poslechovost a za Kasíkova vedení spustil několik nových regionálních studií.

Asi nejvážnějším Kasíkovým protikandidátem je ředitel Radiožurnálu Alexander Pícha. Jeho výhodou je dlouholetý vývoj strategie přechodu Českého rozhlasu na digitální vysílání, což je ústřední téma konkurzu na nového ředitele (kandidáti měli na toto téma sepsat projekt). Pícha je také autorem projektu veřejnoprávní rozhlasové stanice pro mladé, okruhu ČRo4 nazývaného také Alternativa a dvou dalších digitálních okruhů: zpravodajské stanice pracovně označované D-žurnál a okruhu D-dur zaměřeného na vážnou hudbu. Tyto tři okruhy by měly ještě letos zahájit zkušební vysílání.

Mezi kandidáty na ředitele veřejnoprávního rozhlasu se objevil také bývalý šéfredaktor zpravodajství TV Nova a pozdější ředitel servisní organizace Novy ČNTS Jan Vávra, bývalý šéfredaktor publicistiky ČT Milan Bouška, někdejší koordinátor projektu samostatného pardubického studia ČRo Jaroslav Zvára, bývalý zpravodaj Radiožurnálu v USA a současný redaktor ČRo Jan Šmíd a dále Jiří Makovec, Michal Nikodem, Ivan Noveský, Petr Sak, Ilja Šmíd, Jakub Papírník, Milan Brunclík, Jiří Koubek, Rudolf Antonín Bruner a Vratislav Slavík.

Devítičlenná rozhlasová rada bude o novém řediteli rozhodovat ve dvou kolech. V prvním vyřadí ty uchazeče, jejichž projekt posoudí jako nekvalitní a v druhém budou o zbývajících kandidátech hlasovat. Ten, který získá minimálně šest hlasů, zvítězí. Podle předsedy rady Michala Prokopa by mělo být jméno nového generálního ředitele Českého rozhlasu známo nejpozději začátkem května. Rada by se v nejbližší době měla zabývat také volbou ředitele nejúspěšnějšího regionálního studia ČRo v Brně, protože jeho šéf přijal nabídku na manažerský post v brněnském studiu ČT.

(Krajské noviny Pardubice, 13.4.2005)