potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, března 25, 2004

Slovenská cesta

Poslankyně Kateřina Dostálová v nedávné rozhlasové diskusi o televizních poplatcích prohlásila: „Chceme, aby v České televizi proběhla reforma. Podívejme se na Slovensko, chtěla bych vyzvat naši veřejnost, aby občas sledovala Slovenskou televizi, protože tam jsou ty reformy vidět.“ Ano, jsou. Ale nic není zadarmo.

Ještě před rokem by si na reformu Slovenské televize vsadil málokdo. Zkostnatělá, přezaměstnaná instituce, v níž se od listopadu 1989 vystřídalo třináct ředitelů, nedávala téměř žádnou naději na změnu. Program jako vystřižený z období normalizace, zpolitizované zpravodajství, nudné televizní inscenace a neustálé reprízy na druhém programu. Není divu, že se na STV skoro nikdo nedíval – přicházela na řadu, až nebylo zbytí. Loni v lednu se cosi hnulo: Rada STV doporučila parlamentu za ředitele Richarda Rybníčka (na Slovensku ještě nedávno šéfa veřejnoprávní televize volili přímo poslanci) a ten její návrh schválil. Rybníček v té době ještě šéfoval komerční televizi Joj, mladší sestře Novy.

„Z Jojky bych odešel, i kdybych nevyhrál,“ řekl mi šéf Slovenské televize v zasedačce vedle své kanceláře, šest pater nad prostornou vrátnicí televizního mrakodrapu v bratislavské Mlynské dolině. Budova má celkem 28 pater a při cestě Bratislavou ji jistě nepřehlédnete. Jedenáct podlaží už televize vyklidila, časem by chtěla zastaralý mrakodrap opustit úplně. „Barák“ přesluhuje a jeho interiéry už dávno nevyhovují. Vzdáleně připomínají Kavčí hory, i když v mnohem horší podobě. Jenom místnost, v níž jsme seděli, jistě pamatovala staré dobré slovenské pondělky v Československé televizi. Nebo spíš jejich začátky.

DOKTOROVA ŠKOLA

Na Rybníčkově příchodu do Slovenské televize je pikantní, že ještě před startem Jojky zjišťoval, zda by se pro Vladimíra Železného a jeho slovenský projekt nedal zprivatizovat druhý okruh STV. V jednom rozhovoru z té doby prohlásil, že pokud by se z programu STV2 měl stát opravdu kvalitní veřejnoprávní kanál, trvalo by jeho přeformátování přinejmenším pět let. O několik měsíců později to byl právě Rybníček, kdo toto tvrzení popřel: stačil mu na to pouhý rok.

Po příchodu do Mlynské doliny se Rybníčkovi naskytl nepěkný pohled. Televizi s miliardovými dluhy hrozilo odpojení vysílačů, protože neplatila radiokomunikacím. Žalovala ji soukromá studia pro neplnění smluv. STV dlužila všude, kam se podívala. Ze zákona ale musela vysílat. To si moc dobře uvědomovali různí nezávislí producenti, kteří pro STV natáčeli někdy zcela nesledovatelné pořady. Zkrátka věděli, že tato televize nemůže zkrachovat a že stát za ni její pohledávky dříve či později zaplatí. A Slovenská televize brala všechno, co jí přišlo pod ruku – jedno, zda se na to bude někdo dívat.

Každý normální člověk by se z takové situace zhroutil. Rybníček udělal úplný opak: na totálně zdevastované STV se rozhodl vybudovat svoji kariéru. První tiskovky krizového managementu se odehrávaly ve stylu hledání kostlivců ve skříních. Rybníček nepopíral, v jaké situaci se televize nachází. Ba naopak, spíš se v líčení negativ vyžíval. Jestliže přišla řeč na zdevastované televizní archivy, přinesl na setkání s novináři shnilý filmový pás, ukázal ho fotografům a prohlásil: „Tak se STV starala o svoji tvorbu.“ Fotografie na druhý den obletěla všechny slovenské deníky.

Rázný nástup ředitele, na vyslovení jehož jména ještě týden po zvolení na vrátnici STV odpovídali, že „nikdo takový tady nepracuje“, brzy pocítili i zaměstnanci. Z dvou tisíc jich v televizi zůstalo jen osm set. Veřejnost se díky hromadnému propouštění dozvěděla, že v STV dlouhá léta pracovali na plný úvazek zahradníci, kadeřníci nebo dokonce pyrotechnici. Z obrazovky nadobro zmizely hlasatelky. Odboráři sice chvíli hrozili stávkou, nové vedení televize je ale umlčelo vysokým odstupným. Každý propuštěný si odnesl pět měsíčních platů. Kde na ně zadlužená STV vzala? Samozřejmě od státu. Mimořádná dotace vyšla vládu na 250 milionů korun. Připočteme-li k tomu další miliardu za splátky různých dluhů, je jasné, že bez náklonnosti na patřičných místech by se Rybníček mohl jít leda tak klouzat. Mimochodem, o neoprávněnost výpovědi se s STV soudí pouze 16 zaměstnanců. „U většiny případů jsem si jist, že je vyhrajeme,“ prohlašuje sebevědomě Rybníček.

Na propouštění navázala další nepopulární opatření. Programové oddělení zrušilo 2472 televizních pořadů, vyhlásilo nouzový režim a omezilo vlastní výrobu na polovinu. Televize častěji sahala do archivu (ano, do toho se shnilými filmovými pásy) a pomalu se připravovala na „velký třesk“, jak slovenští novináři často označovali blížící se start „nové STV“. Rušení pořadů a lukrativních zakázek se samozřejmě nelíbilo řadě externistů. Různé lobbistické skupiny vytvářely tlak na Radu STV a parlament, a podařilo se jim dokonce vyvolat hlasování o Rybníčkově odvolání. Marně.

„Vytvářela se tu taková dojmologie, že když jsem přišel, zastavil jsem fantastickou původní slovenskou tvorbu, která se tu vyráběla a všichni jsme z ní byli úplně zbláznění. Podle mě se tu vyráběla mizerná slovenská původní tvorba, nebo řekněme skoro žádná. Různí producenti se tu na tom nabalovali, ale žádné jejich dílo nijak dramaticky neprorazilo,“ hodnotí tyto bojůvky Rybníček. STV hodila přes palubu i původní televizní inscenace, jež označila za přežitý žánr. Do budoucna se chce věnovat spíš natáčení filmů a seriálů, podobně jako Česká televize. „Jestli jsem se něčím nechal inspirovat od ČT, pak je to původní dramatická tvorba,“ říká Rybníček.

Očistné kůře v STV padly za oběť i některé dobré projekty, neboť na všechny externě dodávané pořady se začala vztahovat nová pravidla pro používání sponzoringu. Rybníček tak chtěl předejít časté praxi, kdy autoři dostali za pořad zaplaceno dvakrát: od televize i od sponzora. Z vysílání tak na poslední chvíli zmizel například festival filmů pořádaný slovenskou pobočkou společnosti Člověk v tísni. Jiné pořady zůstaly zachovány, ale jen za podmínky, že se jejich producent podělil s televizí o náklady na vysílání. Například slovenská policie přispívá na pořad podobný projektu ostravského studia ČT Na stopě. Jenom díky těmto drastickým zásahům dokázala televize uzavřít loňský rok nejen bez ztráty, ale dokonce s přebytkem 88 milionů korun.

VSTŘÍCNÁ GESTA

Rybníček se ukázal být také dobrým vyjednavačem v parlamentu. Podařilo se mu téměř nemožné: přesvědčit poslance o nutnosti zvýšit koncesionářský poplatek z 50 na 100 korun měsíčně. Když jsem se šéfa STV zeptal, jakou roli při vyjednávání hrál fakt, že do redakce zpravodajství přijal nechvalně známého bývalého mluvčího HZDS Mariána Kardoše, pokrčil pouze rameny: „Byl to jen signál směrem k opozici, že mi nezáleží na stranických legitimacích.“ Rybníčkovi se podařilo prosadit i další změny v zákonech, takže televize postupně získala vlastní majetek (do letošního února spravovala pouze majetek státu, a nepatřilo jí vůbec nic, ani ten ošklivý mrakodrap), mohla začít podnikat a tím pádem se i zapojit do elektronického měření sledovanosti slovenských televizí pomocí peoplemetrů, které odstartuje letos v létě.

Jak se to všechno mohlo Rybníčkovi podařit v tak krátké době? „Myslím, že jsem využil okamžitou politickou vůli k reformám, které jsem nabízel. Za současné politické situace bych už žádnou podporu nedostal, ale vše, co jsem potřeboval, se už stalo.“ V docela jiné situaci je podle Rybníčka Česká televize, jejíž ředitel Jiří Janeček přišel s reformami o něco později, než měl. „Na rozdíl ode mě už nestihl využít počáteční vůli poslanců ke změnám. Dnes se ČT stává součástí politických hrátek v parlamentu, a to je zlé. Mám pocit, že Janeček má jasné argumenty i ekonomické páky, jak televizi oživit. Jiná cesta, než jsme zvolili my, neexistuje.“

Zásadní zlom ve vysílání STV přišel letos na Nový rok. Televize ze dne na den změnila grafiku, logo i programovou skladbu. Rybníček na to diváky připravoval několik týdnů ve své nedělní one-man-show Otázky a odpovědi, kterou odkoukal od Vladimíra Železného a úspěšně provozoval i v televizi Joj. Prvního ledna o půl osmé večer před hlavními zprávami obrazovka na chvíli ztmavla, poté se ozvaly kroky a ze tmy vyšel generální ředitel. V tříminutovém projevu pak diváky seznámil se všemi změnami, které je v následujících dnech čekají. Někteří slovenští novináři od té doby Rybníčkovi neřeknou jinak než Terminátor.

Změna se týkala prakticky všeho: programům se nyní neřekne jinak než Jednička a Dvojka (dříve STV1 a STV2) a v rohu obrazovky je nepoznáte podle loga, ale jednoduchých číslic. Vedení televize se podařilo natolik navnadit diváky, že nový začátek STV sledovala drtivá většina Slováků, byť upoutávky podle šéfa Rady STV Miroslava Kollára příliš nekorespondovaly s tím, co poté televize skutečně nabídla. „Myslím si, že začátek byl zbytečně pompézní, bombastický až agresivní, a mám pocit, že nevytvořil reálný obraz o tom, co se chystá.“ A skutečně: zatímco začátek novoročního vysílání trhal divácké rekordy, později se sledovanost STV ustálila na sice vyšších hodnotách než dříve, ale novoročního boomu už nedosáhla.

BEZ REKLAMY NE

Rybníček nejvíce překvapil koncepcí dvou naprosto odlišných programů: Jedničku zaměřil na většinového diváka a z dříve reprízové Dvojky udělal intelektuální televizi podobnou programu ČT2. Neskrývá přitom přesvědčení, že sledovanost je pro něj u Jedničky hlavním kritériem úspěchu. „Dnes bez problémů konkurujeme Markíze a budeme jí konkurovat i do budoucna,“ říká. Prodejem reklamy na Jedničce si STV vydělá na výrobu kvalitnějších programů pro Dvojku. Navíc ušetří, protože Rybníček neprodloužil smlouvu se servisní společností a STV si teď reklamu prodává sama.

Jasný příklon ke komerčnímu vysílání kritizují nejen mediální odborníci, ale především komerční televize, kterým nová STV leze do zelí. „Většina programových změn i postupy managementu STV signalizují, že STV chce získat diváka jasným příklonem ke komerci. Věřím, že si co nejdříve uvědomí, že veřejnoprávní televize je o něčem jiném a v programu budou přibývat pouze relace pro náročnějšího diváka a nezapomene se ani na podporu domácí tvorby,“ říká Rybníčkův nástupce v Jojce Milan Kňažko. Ředitel STV tvrdí, že během letošního roku vznikne 25 nových dokumentárních filmů a vše se připravuje ke spuštění projektu výroby vlastní tvorby, ke kterému by mělo dojít na přelomu roku.

Ona se ale otázka na zkomercionalizované vysílání STV opravdu nabízí: patří třeba na její obrazovku megashow Svatba snů, o níž Rybníček prohlásil, že jde o největší televizní projekt na Slovensku, jehož dekorace muselo přivézt dvanáct kamionů? Neměla by se STV věnovat spíše kvalitativně zajímavějším projektům? „To jsou žvásty. Při takovémto způsobu vedení vám garantuji, že byste televizi brzy dovedl do záhuby,“ tvrdí Rybníček a dodává, že první program musí vždycky vydělávat a oslovovat daleko víc diváků než druhý. „Jako manažer bych nikdy v životě nechtěl řídit veřejnoprávní televizi s dvěma programy bez reklamy. Automaticky bych ztratil jakoukoli motivaci uvnitř firmy, nedokázal bych přitlačit na tvůrce kvůli větším výkonům, ke změnám v pořadech kvůli sledovanosti.“

Pokud by televize měla zůstat bez reklamy, existuje pro ni podle Rybníčka jediná cesta: zprivatizovat jeden okruh, mít dvě silné komerční televize a jeden kanál napojený čistě na státní rozpočet. „Pozorně sleduji situaci v ČT, protože jsem přesvědčen o tom, že pokud jí vezmou reklamu, s dvěma programy nepřežije. A jiný model bude hledat těžko.“

KOLA BYZNYSU SE TOČÍ

Vedení Slovenské televize se vydalo jiným směrem. Nový zákon umožňuje televizi podnikat, a tak založila šest dceřinných firem, které pro ni zajišťují veškerý servis: jedna prodává reklamu, druhá bude vybírat poplatky, třetí vyrábět filmy a podobně. Při přechodu na holdingovou strukturu se Rybníček inspiroval v zahraničí, především u BBC.

Vznik šesti eseroček se ale nesetkal s jednoznačným přijetím. „Proběhlo to v době, kdy začala platit takzvaná malá novela zákona o STV, která umožňovala televizi podnikat, a těsně před začátkem platnosti úplně nového zákona, který podmiňoval veškeré podnikání STV předchozím souhlasem Rady,“ vysvětlil mi šéf Rady STV Miroslav Kollár. Skutečnost, že Rybníček využil měsíční prodlevy mezi oběma zákony a o vzniku firem radní informoval až zpětně, si mnozí vysvětlili jako podpásovku. „Existuje tu určité riziko a záleží na nás, do jaké míry budeme moci podnikání těchto firem kontrolovat,“ myslí si Kollár, podle něhož je šestice firem jedním z největších rizik dalšího vývoje Slovenské televize.

Jaká jsou další? Během března měl parlament zvolit šest nových členů Rady STV. V době, kdy vznikal tento text, hrozilo reálné nebezpečí, že pokud by se to poslancům nepodařilo do začátku dubna, Rada by nad televizí ztratila kontrolu do doby, než by byla opět kompletní. Nad televizí také stojí jako Damoklův meč několik soudních pří o vypovězení smluv s nezávislými producenty, podepsaných ještě za „mečiarovského“ vedení. Ty smlouvy šlo lehce zpochybnit u soudu, Rybníčkův předchůdce je ale formálně vypověděl a spustil tak lavinu sankcí, jež dosahují stamilionů, a kvůli nimž možná STV přijde o přenosy z letošního mistrovství světa v kopané.

„Rizikem je také příliš velká personifikace ředitele s novým začátkem televize, pokračování pořadu Otázky a odpovědi, který měl být jen dočasný po dobu existence krizového managementu, a který by mohl televizi přinést problémy, pokud by se v něm objevily jiné než programové věci,“ míní Kollár, označovaný pro dřívější společné působení s Rybníčkem v bratislavském Institutu pro veřejné otázky za „pravou ruku ředitele“. „Nepopírám, že jsme s panem Rybníčkem kamarádi, to ale neznamená, že k němu nedokážu být kritický,“ hájí se publicista, kterého do rady nominoval Mediální institut.

Ani Rybníček nevidí budoucnost STV jednoznačně. Sice hovoří o velkých plánech s prodejem mrakodrapu a stavbou nového televizního centra na protější straně Mlynské doliny, volba nových radních mu ale dělá vrásky. Stejně jako nekonečné soudní pře s bývalými dodavateli programu. "Pochopil jsem, že všichni ti, co hovoří o veřejnoprávnosti a veřejné službě jsou většinou ti, co na televizi nejvíc profitují a kteří by se svým přístupem v komerční televizi nikdy neuspěli, protože by je hnali klacky.“

(REFLEX 13, 25.3.2004)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home