potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

pondělí, května 31, 2004

Polské televize chtějí jedny peoplemetry

Wirtualnemedia.pl (jp)

Všechny polské celoplošné televizní stanice – veřejnoprávní TVP, komerční TVN a Polsat – podepsaly minulý týden deklaraci, v níž požadují sladění dvou existujících elektronických průzkumů sledovanosti pomocí peoplemetrů. Jde především o sjednocení jednotlivých parametrů systému a metodologii. „Ředitelé televizí se obrátili na firmy provozující peoplemetry – AGB Polska a TNS OBOP Polska – a požádali je o zprostředkování jejich představ o vzniku jednoho, věrohodného peoplemetrového panelu v naději, že tato iniciativa bude vyslyšena,“ napsali šéfové TVP, TVN a Polsatu ve společném prohlášení. Polské televize v uplynulém měsíci spojily síly i v otázce přechodu na pozemní digitální vysílání – chtějí vůči státu vystupovat jednotně, aby vyjednali bezproblémové nastartování nového trhu.

(Mediaportál.sk, 31.5.2004)

Rekordní pokuta za porušení reklamních limitů

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polské komerční televizi Polsat hrozí rekordní mnohamilionová pokuta za porušení reklamních limitů po změně mediálního zákona, k němuž došlo k 1. květnu t.r. Stanice přerušovala reklamními bloky pořady častěji, než umožňuje takzvaná euronovela zákona o rozhlasu a televizi. Podle mluvčí polské Státní rady pro rozhlas a televizi Doroty Jaslowske může pokuta za tento prohřešek dosáhnout až 50 procent částky ročního poplatku za využívání televizní licence, což je podle agentury PAP okolo dvou až tří milionů zlotých (15,4 až 23,1 milionu Kč).

Polsat měl zákon porušit v době od 1. do 23. května, kdy podle šéfa odboru reklamy vysílací rady Stanislawa Celmera vydělal na prodeji reklamních časů asi 12,5 milionu zlotých. Euronovela vysílacího zákona zakazuje přerušovat pořady reklamou častěji než jednou za 45 minut. Zákonem definované pořady dlouhé 45 minut mohou být přerušeny pouze jednou. Polsat se brání tím, že reklamu nasmlouval ještě před přijetím zákona a musí ji odvysílat. Rada má o výši pokuty rozhodnout tento týden.

(Mediaportál.sk, 31.5.2004)

MTV připravuje kanál pro homosexuály

Medialink.pl (jp)

Hudební kanál MTV se po dlouhých úvahách rozhodl spustit ve Spojených státech televizní kanál pro homosexuální menšinu. Projekt měl odstartovat již před několika lety, teprve nyní ale podle MTV nastala doba vhodná pro jeho realizaci. I přes neotřesitelnou svobodu slova, která panuje v USA, může tento krok narazit na odpor americké vlády, která je např. v otázkách společného soužití osob stejného pohlaví velmi konzervativní. Podle prvních plánů se měl nový kanál MTV jmenovat „Outlet“, stanice ale jeho název změnila na „LOGO“ a start ohlásila na 17. ledna 2005. Program budou zpočátku šířit kabelové společnosti Time Warner Cable a RCN. Smlouvy s dalšími distributory jsou prý na spadnutí.

(Mediaportál.sk, 31.5.2004)

Žaloba na šéfa Gazety Wyborczy Adama Michnika

Medialink.pl (jp)

Jemenec Ahmed Ammar hodlá zažalovat polský deník Gazeta Wyborcza a jeho šéfredaktora Adama Michnika za rasovou nesnášenlivost. Michnik v jednom z komentářů uvnitř listu napsal, že se bojí jazyka a pověsti, které provází Jemen. Ammar působí v polské Poznani jako imán pro místní muslimskou komunitu. „Jediným výsledkem útoku z 11. září je podle Ammara „nacismus, kterému se poddali muslimové, křesťané i nevěřící na Západě“. Takové řeči vypráví poznaňský imán bezvěrcům, a muslimům neříká nic jiného. Při takovém prohlášení – plném zaslepení a nenávisti – tuhne krev v žilách; to jsou slova, která vedou k vraždám. Bojím se takových slov,“ napsal Michnik. Žalobu na šéfredaktora Gazety Wyborczy, nejčtenějšího polského seriózního deníku, se Ammar podle svých slov rozhodl podat na radu svých kolegů právníků a akademiků.

(Mediaportál.sk, 31.5.2004)

Nová reality show ukazuje život gayů

Wirtualnemedia.pl (jp)

Americká televizní stanice Fox hodlá vyprodukovat novou reality show zaměřenou na život gayů. V pořadu "Seriously, Dude, I'm Gay" („Opravdu, jsem gay“) budou vystupovat dva heterosexuální muži, kteří budou mít za úkol přesvědčit speciální komisi o své homosexualitě. Účastníci budou po dobu jednoho týdne každý den poznávat životní návyky gayů – budou bydlet jako homosexuálové, tancovat v klubech pro gaye, domluví si rande s jiným mužem a budou muset říci svým nejlepším přátelům o své odlišné sexuální orientaci. Každý den budou muset soutěžící projít speciálním testem, který naznačí jejich šanci na vítězství. V další etapě soutěže budou porotci hlasovat, který soutěžící je podle nich stoprocentním gayem. Vítěz získá 50 tisíc dolarů. Úvodní díl reality show "Seriously, Dude, I'm Gay" potrvá dvě hodiny a Fox jej odvysílá v pondělí 7. června. Moderátorkou pořadu bude Amanda Byram známá z pořadu The Swan.

(Mediaportál.sk, 31.5.2004)

History Channel přichází s "Totální válkou"

Wirtualnemedia.pl (jp)

Televizní stanice History Channel a společnost Creative Assembly podepsaly smlouvu o koprodukci nové televizní hry „Řím: Totální válka“ („Rome: Total War“). „Totální válku“ jako strategickou počítačovou hru vymyslela firma Creative Assembly. Podle výkonu počítače v ní může zápasit až 10 tisíc žoldnéřů. Hra má být podkladem pro celý nový televizní program. „Její grafika je naprosto světová, oživuje starodávné bitvy,“ říká producentka pořadu Margaret Kim.

(Mediaportál.sk, 31.5.2004)

čtvrtek, května 27, 2004

Ostřihom (Esztergom)

Těžko byste hledali jiné místo, na které jsou Maďaři tak hrdí. I nedávné oslavy tisíce let maďarského národa vychází právě odtud –- roku 1000 tu byl korunován první uherský král, později svatořečený Štěpán I. Město na Dunaji, propojené obnoveným mostem Marie Valérie jako pupeční šňůrou se slovenským Štúrovem, je v Maďarsku opravdovou raritou.

Nekonečné roviny s ještě nekonečnějšími lány kukuřice. Ostřihom se z téhle jednotvárnosti maďarské pusty vymyká. Stojí mezi kopci a vápencovými skalami. Přitahuje pozornost už jen monumentální klasicistní bazilikou z devatenáctého století. Přicházíte-li ze slovenské strany od Štúrova, jako by stála přímo před vámi, jako by stačilo jen pár kroků –- a přece je až na druhém břehu Dunaje.

Ale bazilika je v porovnání s bohatou historií Ostřihomi příliš mladá na to, aby se dala považovat za opravdové genius loci tohoto města. Už ve druhém století tu stál vojenský tábor Solva, hraniční pevnost Pannonie, severní části Římské říše. Jeho předměstím bylo sídlo Anavum, dnešní Štúrovo, které zabezpečovalo spojení obou břehů Dunaje. Odtud Římané podnikali výpravy proti odbojným germánským kmenům. Při jedné takové akci proti Kvádům se tu zastavil i římský císař Marcus Aurelius a podle dostupných pramenů zde sepsal první knihu svého rozsáhlého díla Samomluva. Dokazuje to i dodatek na jejím konci, v němž Aurelius zmiňuje: „Napsáno na území Kvádů u Hronu.“

Pro Maďary jsou ale důležitější události, které nastaly o pět set let později. V devátém století se v Ostřihomi usadil pohanský kníže Géza, jehož syn István tu byl v roce 1000 korunován za prvního maďarského krále z dynastie Arpádovců.

Když dnes procházíte ulicemi třicetitisícového města, zdánlivě nic nepřipomíná, že právě zde došlo k převratným událostem, které poznamenaly maďarský národ na staletí dopředu a –- přitaženo trochu za vlasy –- vlastně už tehdy rozhodly o tom, že se stane součástí moderní spojené Evropy. Ostřihom je ospalé, provinční město, kde veškerý ruch utichá s prvním soumrakem. Když jsem se třetí den svého pobytu vracel v deset hodin večer z ostřihomského nádraží do hotelu ve Štúrovu, během tří kilometrů k hranici jsem snad kromě několika teenegerů u podniku nevalné úrovně nenarazil na jediného živáčka. Nepočítaje skromné historické centrum totiž Ostřihom nemá co nabídnout. Naopak ve Štúrovu život začíná teprve večer. Jako by se obě města dopředu domluvila: Ostřihom žije ve dne, Štúrovo v noci. Vůbec přitom nevadí, že obě města leží na opačné straně hranice. Ostatně, všichni tu stejně mluví maďarsky.

MOST MARIE VALÉRIE

Turistickému ruchu v Ostřihomi pomohlo obnovení mostu Márie Valérie před třemi lety. Uherská vláda ho nechala postavit už v roce 1895, tehdy na popud místních obyvatel, kteří se cítili dotčeni tím, že podobné mosty vyrostly v Bratislavě (Poszony) a Komárnu (Komárom), zatímco Ostřihom a Štúrovo (Parkány) zůstaly závislé na přívozu. Tehdejší arcibiskup Kolos Vaszary se ještě před jeho dokončením „velkoryse a navždy“ zřekl práva na vybírání mýtného. Most postavil budapešťský architekt Szaléz Catrhy se synem za necelé dva roky, stavba ovšem dlouho nevydržela. Už po první světové válce ji v létě 1919 zničila armáda komunistické Maďarské republiky rad, když ustupovala směrem na Slovensko. Opravy se most dočkal až ve dvacátých letech, ale už o vánocích 1944 jej znovu zničila armáda, tentokrát německá. Ustupující jednotka vyhodila do povětří prostřední tři pilíře, a v takovém stavu most zůstal po následujících sedmapadesát let až do roku 2001, kdy se hopodařilo opravit díky grantu Evropské unie.

Přes most dnes vede důležité silniční spojení ze severního Maďarska na jižní Slovensko, ale také cesta pro pěší, kterou využívají hlavně místní lidé. Kdokoli přespolní mimo hlavní turistickou sezónu vzbuzuje pozornost, takže když jsem most během svého třídenního pobytu přecházel asi po šesté, slovenská pohraničnice si neodpustila poznámku: „Nebodaj ste už na dovolenke v Štúrovu?!“ Na druhou stranu to bylo poprvé, co jsem při překročení hranice s jiným než sousedním státem použil občanku –- a ono to opravdu funguje. Alespoň na to je Unie dobrá …

Ostřihom se jako strategické místo na Dunaji stávala opakovaným terčem nájezdů cizích vojsk. Po vymření královského rodu Arpádovců se strhly boje o uherský trůn, do nichž chtěl zasáhnout také český král Václav II. Ten v červnu 1304 přicestoval do míst, kde dnes stojí Štúrovo a přes Dunaj vyzval ostřihomského arcibiskupa Michala, aby mu vydal korunu pro jeho syna Václava III. Ten to však odmítl, a tak Václavovi nezbylo, než odtáhnout zpátky do Čech. Mnohem nebezpečnější byly nájezdy Turků v první polovině 16. století. Nejprve v roce 1541 dobyli Budín, dnešní část Budapešti, a o dva roky později se zmocnili i Ostřihomi. Společně s ní obsadili i město Kakath na druhém břehu Dunaje, aby si tak zajistili strategický boj pro své další bojové výpravy. V místě dnešního Štúrova vybudovali pevnost nazvanou Džigerdelen Parkani, ve volném překladu „pevnost zarývající se do jater nepřítele“. Místní posádku tvořilo 200 mužů, zatímco v samotné Ostřihomi v té době pobývalo 1300 tureckých vojáků.

Ostřihom a Parkan se staly opěrným bodem pro další loupežné nájezdy Turků do hornouherského vnitrozemí. Postupně získali dnešní Nové Zámky, Šurany, Nitru, Levice a další města na území dnešního jižního a jihozápadního Slovenska. Veškeré snahy o dobytí Ostřihomi v šestnáctém století zkrachovaly. Při jednom takovém pokusu v roce 1594 padnul tehdy nejznámější maďarský básník Bálint Balassa. Teprve v roce 1663 Turci ztratili opěrný bod na severním břehu Dunaje, a tím začal jejich postupný pád. Když se o dvacet let později pokusili dobýt Vídeň, narazili na tuhý odpor císařských vojsk a armády polského krále Jana Sobieského. Neúspěch stál Turky mnoho sil a vítězná vojska je začala postupně vytlačovat z Uher. Tak se také podařilo po více než století osvobodit i Ostřihom.

TROCHU TURCI, TROCHU ŘÍMANI

Turecké období ale jako by připomínaly některé stavby, jež ve městě vyrostly mnohem později. Pouhých dvě stě let stará bazilika svatého Štěpána se svou kupolí vzdáleně podobá mešitě, ale ze strany do města její průčelí s mohutnými sloupy zase připomíná stavby starého Říma. Bazilika má největší oltář na světě malovaný na plátně. Víc mě ale zaujaly ostatky svatých ve zlatých relikviářích. Připomíná to tak trochu katolický bazar: tu zub svatého Vojtěcha, jinde kus kyčle svatého Štěpána, pěkně zalité ve zlatě, to všechno pečlivě uloženo za silným neprůstřelným sklem (vstupné 200 forintů).

Za dalších 100 forintů vás pustí do rozsáhlého podzemí plného náhrobků. Stojí jeden vedle druhého –- náhrobní desky na zdech od dvanáctého století po dnešek. Nikde žádné věnce nebo květiny, až na jednu výjimku. Náhrobek bývalého ostřihomského arcibiskupa Józsefa Mindszentyho, jenž zesnul před třiceti lety, je zavalený květinami, svíčkami a pamětními stuhami. On jediný tu má také velký portrét. Takové slávy se nedočkali ani jeho předchůdci, kteří leží jen několik metrů dál za starobylými náhrobky, vytesaní do pískovcových bloků v nadživotní velikosti.

Zarytý antikomunista Mindszenty se stal ostřihomským arcibiskupem a maďarským primasem v květnu 1945. Prakticky od začátku vedl zoufalý boj s komunistickou vládou o výsadní postavení katolické církve v zemi. Rázně vystupoval proti těm umírněným křesťansky založeným politikům, kteří se chtěli s komunisty domluvit. Veškeré Mindszentyho snahy se ale míjely účinkem. V prosinci 1948 jej zatkla tajná policie a komunistická vláda ho obvinila ze špionáže a velezrady. Mučený arcibiskup se částečně přiznal a byl odsouzen na doživotí. Papež Pius XII. poté požádal západní mocnosti o pomoc a exkomunikoval katolíky, kteří se podíleli na zinscenování procesu.

Na svobodu se Mindszenty dostal až během protikomunistického povstání v roce 1956. Den po sovětské invazi do země se uchýlil na americkou ambasádu v Budapešti a požádal zde o azyl. V této budově pak strávil následujících 15 let, protože komunističtí aparátčíci byli v případě, že se ji pokusí opustit, připraveni ho zatknout a znovu uvěznit. Arcibiskup se dlouhá léta odmítal vzdát svého úřadu a Maďary je proto považován za mučedníka. Až v roce 1971, na základě vzájemné dohody mezi budapešťskou vládou a papežskou stolicí ve Vatikánu, byl Mindszenty převezen do Říma. Ani zde se ale nechtěl vzdát úřadu a tak jej papež v roce 1973 sám „suspendoval“, čímž ostřihomské arcibiskupství zůstalo neobsazeno až do revolučních změn na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Mindszenty zemřel o dva roky později v ústraní ve Vídni. Mohutné antické sloupy v ostřihomské hrobce dodávají místu patřičnou vážnost a chvíli vyvolávají pocit, že jste se ocitli v Tutanchámonově hrobce kdesi v Údolí králů a ne v malém, leč velmi starém městečku kdesi ve střední Evropě.

Na hradní vršek, který spolu s bazilikou tvoří také pět set let stará renesanční kaple Bákócz z červeného mramoru a pozůstatky ještě staršího královského paláce, se dá vyjít dvojím způsobem: od města pomalým stoupáním po pečlivě položené dlažbě nebo ostře vzhůru po kamenném schodišti, které začíná v křivolakých uličkách staré Ostřihomi.

Ostřihomské hradní návrší doplňuje mohutná běloskvoucí socha křtu svatého Štěpána, jež shlíží dolů na Dunaj a je vidět daleko ve slovenském vnitrozemí. Vladimíru Mečiarovi by to asi vadilo, ale slovenským Maďarům ve Štúrovu je to jedno. Ti se mezi sebou stejně baví maďarsky, v restauracích běžně hrají maďarská rádia a z televizí se tu sledují maďarská MTV, TV2 a RTL Klub. První zmiňovanou jsem si pustil na hotelovém pokoji právě ve chvíli, kdy běželo maďarské „Na vlastní oči“ a slovenský spolupracovník MTV v něm zpovídal v Iráku unesené a posléze propuštěné reportéry České televize Michala Kubala a Petra Klímu.

A VYHRÁL TO ZASE SALÁM

Ostřihom je plná malých překvapení. Jdete třeba po vylidněné vedlejší ulici, když tu náhle vám do cesty vjede stařenka na moderním elektrickém vozíku. Přijdete na ostřihomské vlakové nádraží a u staré budovy stojí supermoderní rudo-černé soupravy podobné japonskému šinkanzenu, jenom s jedním rozdílem: protože tu není elektrifikovaná trať, mají malé komínky –- jsou to dieselové vlaky. Spojují Ostřihom se šedesát kilometrů vzdálenou Budapeští. Design klame: tuhle vzdálenost červené maďarské šinkanzeny zvládnou za nekonečnou půldruhou hodinu, protože trať je stará pomalu jako Ostřihom.

Samozřejmě nechybějí všudypřítomné autobusy Ikarus, chlouba maďarského automobilového průmyslu. Starší, rozhrkané „kloubáky“ jezdí jako městská doprava, novější žluté jako meziměstská. Lístek přijde na 95 forintů, ale jezdí tak málo, že se vyplatí po Ostřihomi chodit pěšky. Město není zase tak veliké. Ledaže byste jeli z hradního vrchu do non stop hypermarketu Tesco, což je další zvláštnost tohoto třicetitisícového městečka. Které podobně velké město v Česku má takovou vymoženost? Maďaři jsou zkrátka na svou minulost hrdí, a tak chtějí mít ve své národní kolébce absolutní servis. Pravda, v porovnání s Maďary, kteří denně chodí po mostu Márie Valérie nakupovat do levnějších obchodů ve Štúrovu, jsem vypadal trochu netradičně. Ale zkuste vypadat nenápadně, když procházíte hraničním přechodem s metrovým salámem Pick!

(REFLEX 22, 27.5.2004)

Vtrhne komerce na ČT 2?

Když to nejde tak, uděláme to jinak. Odpůrci reklamy na veřejnoprávní České televizi z řad našich zákonodárců vymysleli způsob, jakým znovu otevřít diskusi o smyslu reklamních spotů ve vysílání ČT. Stačila k tomu jedna věta v pozměňovacím návrhu zákona o ČT.

Zatímco poslanci přede dvěma měsíci odhlasovali, že se prostor pro reklamu ve vysílání ČT smrskne z jednoho na 0,8 procenta celkového vysílacího času, senátoři šli ještě dál. Televize zatím mohla reklamní časy obou programů sčítat a využívat prostor na sledovanější ČT 1. Senátní pozměňovací návrh to už neumožňuje. V praxi by to znamenalo, že se polovina reklamních bloků z prvního programu přesune na menšinový kanál ČT 2.
Co by to znamenalo pro úzce specializovanou „dvojku“? „Současný profil tohoto programu zaměřený na náročnější pořady, dokumentární tvorbu a sportovní přenosy by musel být komercializován. Invaze reklamy na ČT 2 by zcela změnila charakter pořadů na tomto programu v zájmu zvýšení sledovanosti s ohledem na požadavky reklamních inzerentů,“ tvrdí mluvčí ČT Martin Krafl. Omezení reklamy a její rozdělení na oba kanály by podle něj znamenalo roční ztrátu 400 milionů korun.

Návrh by se nedotkl pouze ČT, ale především zadavatelů reklamy. Výrobce pracích prášků by se hodně rozmýšlel, zda si zaplatí reklamní spot před pořadem o vážné hudbě, jehož sledovanost může být až dvacetkrát nižší než u hlavního programového trháku na ČT 1. Nehledě na to, že by milovníky opery asi svým „dočista do čista“ příliš neohromil. Reklamní zadavatelé, mezi nimiž je o ČT velký zájem především kvůli zajímavým diváckým cílovým skupinám, jež u komerčních televizí nacházejí obtížněji (byť častěji než dříve), by museli hledat náhradní řešení. Částečně by sice odešli k Nově a Primě, atraktivní cílové skupiny by ale hledali spíše u úzce zaměřených kabelových televizí a z velké části by investovali do tiskové reklamy.

„Vedení České televize je přesvědčeno, že navržená změna reklamního limitu neodpovídá smyslu a obsahu pojmu vysílání veřejné služby,“ říká Krafl. Odpovídá však smyslu veřejné služby neúměrné zařazování bloků teleshoppingu, jenž se nevyhýbají ani tolik hájenému programu ČT 2? Jestliže se dnes vedení ČT nerozpakuje za dokument BBC zařadit desetiminutový blok o tom, že někteří lidé mají problémy se zády a jiní používají kosmodisk, je současný nářek nad rozdělením reklamního času na oba kanály poněkud schizofrenní.

(REFLEX 22, 27.5.2004)

středa, května 26, 2004

Neváhej a leť!

Metropolitní televizní stanice TV Praha přišla s programovou novinkou: od tohoto týdne vysílá „napínavý soutěžní pořad“ Seber se a leť. Jde o zábavnou soutěž, jejíž pointou je oslovit náhodného člověka na ulici s nabídkou na luxusní zájezd pro dvě osoby – ovšem s podmínkou, že odletí ještě tentýž den. Pokud oslovený nabídku přijme, následuje hra o čas, kterou sleduje televizní kamera. Sestřih se pak objeví ve vysílání TV Praha.

Potud by šlo o velmi zajímavou soutěž, nebýt toho, že ji TV Praha celou okopírovala od jiné, dnes už zaniklé metropolitní televize TV3, na jejíž bývalých frekvencích shodou náhod vysílá. Na TV3 se soutěž jmenovala Neváhej a leť! a zájezdy do ní dodávala společnost Exim Tours. Ale ani TV3 nebyla s tímhle programovým prvkem originální: stejnou soutěž totiž už v době jejího uvedení v Česku vysílala slovenská komerční televize Markíza. „Vypůjčování“ formátů mezi českými televizemi, v nichž svého času vedla Železného Nova, tak zdárně pokračuje…

(REFLEX 22, 27.5.2004)

Pasovský tiskový koncern vzdělává své novináře

Wirtualnemedia.pl (jp)

Německý tiskový koncern Neue Passauer Presse, respektive jeho polská odnož Polska Presse, která ovládá většinu polských regionálních deníků, založila vlastní Institut vzdělávání novinářů. Pod jeho záštitou probíhá od úterý 25. května první seminář pro 40 redaktorů osmi regionálních titulů vlastněných společností Polska Presse. Školení probíhá na Vysoké škole humanitních věd a žurnalistiky v Poznani a zabývá se mj. tiskovým zákonem, zásadami novinářské práce a technikami redakční práce.

Institut je první svého druhu v Polsku. „Jeho cílem je zlepšení kvalifikace novinářů našeho vydavatelství, ale i seznámení studentů žurnalistiky s chodem naší společnosti,“ sdělila viceprezidentka Polska Presse Maria Juszczyk. Vydavatelství bude udělovat osmi až deseti nejlepším studentům poznaňské žurnalistiky stipendium, o němž budou rozhodovat šéfredaktoři jednotlivých regionálních titulů Polska Presse. Tito studenti se pak budou moci zdarma zúčastnit seminářů Institutu vzdělávání novinářů a vydavatelství jim umožní stáže ve svých redakcích.

(Mediaportál.sk, 26.5.2004)

Nová rozhlasová síť v Polsku?

Wirtualnemedia.pl (jp)

Majitel polského rádia RMF FM, společnost Broker FM, hodlá ještě v letošním roce vybudovat novou rozhlasovou síť RMF Maxxx, která by se zabývala společným prodejem reklamních časů a spoluprací na bázi zpravodajství a publicistiky. Podle serveru Wirtualnemedia.pl ale zatím není jasné, které rozhlasové stanice kromě RMF FM a RMF Classic by měly tuto síť tvořit a za jakých podmínek by se staly jejími členy. RMF FM je nejposlouchanějším polským rádiem, jeho podíl na trhu dosahuje 24 procent.

(Mediaportál.sk, 26.5.2004)

Další polská televize v USA

Medialink.pl (jp)

Polská menšina ve Spojených státech bude moci patrně již od letošního srpna sledovat další televizní kanál ve své rodné řeči. Prémiový kabelový a satelitní program Kino Polska zaměřený na klasické snímky polské kinematografie by se měl podle serveru Medialink.pl objevit v nabídce balíku satelitních kanálů v polštině vedle stanic Polsat2, TVN International a TVN 24. Ve vysílání kanálu Kino Polska se objevují nejlepší polské filmy ze 70. a 80. let, ale i starší klasické snímky. Jak uvádí Medialink, stanice má šanci na dobré přijetí u diváků, neboť nedávné spuštění programu TVN International Poláci v USA uvítali s nebývalým nadšením.

(Mediaportál.sk, 26.5.2004)

úterý, května 25, 2004

Televize se soudí o licenci pro Playboy TV

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polská komerční televize Polsat vyvovala soudní spor se Státní radou pro rozhlas a televizi ohledně udělení licence pro satelitní vysílání erotického kanálu Playboy TV. Podle člena dozorčí rady Polsatu Józefa Birky televize o licenci požádala již před třemi lety, ale dosud nedostala žádné rozhodnutí. Jak uvedl deník Gazeta Wyborcza, polská verze Playboy TV by vysílala od 5 do 22 hodin, přičemž polovinu vysílacího času by tvořily filmy, 30 procent seriály a po deseti procentech publicistické a dokumentární pořady. Polovina produkce by pocházela z evropských zemí, 30 procent přímo z Polska. Birka tvrdí, že Playboy TV by byl kanálem bez reklam.

Rada se však obává, že udělením licence by mohla porušit zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, konkrétně pasáž o ochraně dětí a mladistvých. Polsat to však odmítá, neboť vysílání Playboy TV by podle, něj bylo kódované. „Je to erotická klasika, žádný archaismus. Takový program je potřeba,“ řekl Birka před soudem, ke kterému se Polsat odvolal. „Mám dojem, že Rada nám nechtěla udělit licenci z nějakých jiných důvodů.“ Soud odročil jednání na 3. června. Pokud by Polsat spor o licenci vyhrál, nový kanál by zahájil vysílání ještě letos, dodává Gazeta Wyborcza.

(Mediaportál.sk, 25.5.2004)

Švédi natáčí v Polsku reality show "Království"

Wirtualnemedia.pl (jp)

Patnáct vylosovaných šťastlivců ze Švédska zahájilo v pondělí na polském hradu Grodziec natáčení první části nové reality show Švédské televize s názvem „Království“. Projekt vypracovaný skupinou historiků si vyžádal účast nejen soutěžících, které televize vybrala z pěti tisíc zájemců, ale také čtyř koní, dvou krav, kohouta, dvaceti slepic, šest psů, sedmi hus, pěti králíků, tří koček a tří prasat. Soutěžící, ženy i muži, žijí izolováni od okolního světa, rozděleni na chudé a bohaté. Až do úvodního losování přitom není jasné, komu připadne pracovat na poli a kdo bude obývat luxusní hradní pokoje.

„Bude to první pořad formátu reality drama ve Švédsku, v němž půjde o promítnutí fantazie do reálného světa,“ řekl deníku Gazeta Wyborcza producent soutěže Joachim Brobeck. Televize dokonce uvažovala o tom, že soutěž natočí na některém z hradů v České republice, nakonec se ale rozhodla pro Polsko. Místní média očekávají nájezd švédských turistů. Před samotným natáčením totiž hrad Grodziec „okupoval“ nebývalý počet švédských žurnalistů. Reality show jsou mezi švédskými diváky mimořádně oblíbeným televizním formátem, například soutěž Robinson přilákala k obrazovkám 3,5 milionu diváků. Nová show se v televizi objeví již letos na podzim.

(Mediaportál.sk, 25.5.2004)

Končí volný satelitní příjem polské televize TVN

Wirtualnemedia.pl (jp)

Televizní diváci v České republice a na Slovensku, stejně jako v dalších evropských zemích, už brzy nebudou moci prostřednictvím satelitu volně přijímat program polských komerčních televizí TVN a TVN Sedm. Plnoformátový program TVN a filmový kanál TVN Sedm přechází na kódovací systém Conax a bez dekódovacích karet je nebude možné sledovat. Důvodem tohoto opatření jsou nevypořádaná autorská práva pro pořady vysílané na těchto stanicích. Z tohoto důvodu na satelitu nekódovaně nevysílají ani slovenské nebo české televize. K zakódování příjmu TVN a TVN Sedm dojde od 1. srpna.

(Mediaportál.sk, 25.5.2004)

pondělí, května 24, 2004

Televize podepsaly memorandum o přechodu na DVB-T

Zástupci tří českých celoplošných televizí, veřejnoprávní České televize, komerční Novy a Primy, dnes podepsali memorandum o společném postupu při přechodu na pozemní digitální vysílání (DVB-T) v České republice. „Společným zájmem provozovatelů celoplošného televizního vysílání v České republice je, aby přechod na pozemní digitální televizní vysílání proběhl rychle, efektivně a s nejnižšími možnými náklady pro televizní diváky a vysílatele,“ stojí v dokumentu. Ředitelé se shodli na vzájemné koordinaci postupu v oblasti technické normalizace a standardizace a při zaujímání stanovisek a zpracovávání připomínek v oblasti legislativy. Zároveň ustavili Pracovní skupinu pro přechod na DVB-T, která je výchozí platformou této koordinace do doby přijetí právních a technických norem, vytvářejících nezbytný rámec pro úspěšné zavedení pozemního digitálního televizního vysílání v České republice.

Donedávna přitom komerční televize Nova tvrdila, že stát při přechodu na DVB-T nadržuje veřejnoprávní ČT a trvala na tom, aby získala v chystaných digitálních multiplexech stejný počet programových pozic jako ČT (ta chce kromě současných dvou kanálů vysílat ještě dva). I z tohoto důvodu Nova společně s Primou a komerčními celoplošnými rádii Frekvence 1, Evropa 2 a Impuls založily Sdružení privátních elektronických médií (SPEM). Prima s Novou rovněž kritizovaly návrh Ministerstva informatiky ČR, že by neměly přednostní právo na pozice v digitálních multiplexech přes to, že jejich licence pro terestrické vysílání platí do roku 2017, resp. 2018 a neřeší, zda mají vysílat analogově nebo digitálně.

(Mediaportál.sk, 24.5.2004)

Tři nové specializované televize v Polsku

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polský televizní trh obohatí v letošním roce další tři nové stanice. Kanál zaměřený výhradně na ekonomické zpravodajství a obchod hodlá spustit společnost Media Biznes. TV Biznes nyní čeká na udělení licence od Státní rady pro rozhlas a televizi. Programově se má nový kanál zaměřit na diváky, které zajímá obchod. Významným partnerem projektu je mezinárodní ekonomická univerzita v Poznani. TV Biznes by měla zpočátku vysílat 16 hodin denně (od 8:00 do 24:00), z toho 5 hodin premiérového vysílání a 11 hodin repríz. Součástí programu má být magazín „Biznes dziś“, desetiminutové denní zpravodajství vysílané každou hodinu, a tříminutový zpravodajský servis každých 30 minut, dále hospodářský magazín, „Biznes Hyde Park“, „Biznes-Kino“, „Biznes-Moda“, „Biznes-VIP“ a „Imperium Moto“. Stanice chce navázat spolupráci s podobně zaměřenými televizemi Bloomberg TV, EbS a polským deníkem Rzeczpospolita. Šéfem projektu je Piotr Barełkowski, ředitelem stanice má být Dobiesław Wielińdki.

Druhým projektem má být soutěžní kanál TV Fortuna, za nímž stojí populární moderátor televizní soutěže Kolo štěstí (na české TV Nova vysílané pod názvem Kolotoč) Wojciech Pijanowski. „Nebudu bezprostředně konkurovat informačně-vzdělávací TVP, ani jiným televizním stanicím operujícím na polském trhu. TV Fortuna má přinést konkrétní, diváky požadovaný typ vysílání,“ tvrdí Pijanowski. Ambicí tvůrců stanice je přinést první orignální tematický kanál, v jehož programu mají dominovat televizní turnaje, hry a kvízy. TV Fortuna má vysílat 24 hodin denně prostřednictvím satelitu a vysílání chce spustit ještě letos na podzim.

S třetím projektem přichází silný televizní hráč, filmový kanál HBO. Na přelomu roku plánuje uvést na polský trh novou filmovou televizi Cinemax, která bude součástí programové nabídky balíku HBO MaxPak. Obsah Cinemaxu budou tvořit filmové tituly volně dostupné v distribuci, klasické snímky, evropské kino a filmy z prestižních národních a světových filmových festivalů. Cinemax bude vysílat 18 hodin denně přes pracovní týden a 24 hodin denně o víkendu. Podle HBO má jít o čistě výběrový filmový kanál, jakousi alternativu klasického HBO zaměřeného na hollywoodské filmové trháky. Cinemax, který již nyní vysílá ve třiceti zemích světa, bude možné předplatit buď samostatně nebo v balíku HBO MaxPak. Cena prý ale ještě nebyla stanovena.

(Mediaportál.sk, 24.5.2004)

Rádio zaměstnalo nevidomého moderátora

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polské regionální rádio Jard 89,2 FM z Białegostoku zaměstnalo na stálý pracovní poměr nevidomého moderátora. Šestadvacetiletý Tomek Zatorski nevidí už několik let. Díky moderní technologii nyní vysílá čtyři hodiny denně živého programu. Pomáhá mu přitom speciálně upravený počítač a netypicky zařízené studio. Mezi posluchači je Zatorski oblíbený kvůli svému smyslu pro humor a neotřelým vtípkům. Jak sám říká, rádio je jeho osudem od narození.

(Mediaportál.sk, 24.5.2004)

Vstup do EU omezil reklamu na polských televizích

Medialink.pl (jp)

Polské televize nesmí od 1. května, kdy země vstoupila do Evropské unie a začal platit nový mediální zákon, přerušovat reklamou pořady častěji než jednou za 45 minut. Pokud tedy televize vysílá film dlouhý půldruhé hodiny, může do něj zařadit pouze jediný reklamní blok. Zatímco komerční televize TVN nemá s dodržováním nových předpisů problémy, konkureční Polsat se kvůli reklamě dostal do křížku se Státní radou pro rozhlas a televizi. „Filmy vysílané na Polsatu jsou od 1. května přerušovány nepravidelně,“ řekl deníku Rzeczpospolita šéf reklamního odboru vysílací rady Stanisław Celmer.

Rada proto zaslala Polsatu upozornění s žádostí o nápravu. Návdavkem k novému omezení získaly komerční televize možnost přerušovat reklamou dokumentární a publicistické pořady, pokud jsou delší než 30 minut. Zástupce obchodního ředitele stanice TVN Piotr Tyborowicz tvrdí, že nové ustanovení připraví televizi TVN o devět procent příjmů z prodeje reklamních časů, u filmového kanálu TVN Sedm dokonce předpokládá pokles o 20 procent.

(Mediaportal.sk, 24.5.2004)

Mediální dům Agora přeskupuje rozhlasové aktivity

Medialink.pl (jp)

Polská mediální skupina Agora, vydavatel nejčtenějšího seriózního listu Gazeta Wyborcza, chce vytvořit společnost, pod kterou seskupí všechny své rozhlasové stanice. Agora provozuje dvě desítky rádií v různých oblastech Polska. Nová firma by se měla jmenovat Lokalne Rozgłośnie Radiowe. „Máme za sebou první etapu změn ve způsobu kontroly provozování rozhlasových stanic. Jejich efektem má být jednodušší provoz a jeho celková úprava,“ řekl internetovému vydání Gazety Wyborczy Janusz Janiec, odpovědný za rozhlasové aktivity koncernu. Součástí nové firmy se stanou všechny rozhlasové stanice, v nichž Agora vlastní stoprocentní podíl. Převod má být ukončen letos na podzim. Janiec tvrdí, že nejsou plánovány žádné další změny kromě programových.

(Mediaportal.sk, 24.5.2004)

Vznikají nové televizní stanice pro ženy

Medialink.pl (jp)

Na polském televizním trhu vzniká další televizní stanice zaměřená na ženy. Po komerčním kanálu TVN Styl, jenž se chystá před letošními Vánocemi spustit finanční skupina ITI, se k podobnému kroku odhodlal také konkurenční Polsat. Informoval o tom časopis Marketing&Media Polska. Mluvčí Polsatu Katarzyna Wyszomirska však tuto informaci odmítla komentovat. Polsat s projektem televizního kanálu pro ženy nepřichází poprvé; přede dvěma lety spustil vysílání kabelového a satelitního programu Ona, které ale musel z důvodu nízké sledovanosti poměrně brzy ukončit.

Americký magazín Playgirl pro změnu zahájil vysílání speciálního erotického televizního kanálu pro ženy. Stanice je dostupná v kabelových sítích a na satelitu. Playgirl TV chce vysílat erotické pořady, které budou vycházet výhradně z ženských představ. Provozovatel nevylučuje, že v případě úspěchu se stanicí expanduje na světový trh. Spuštění kanálu uvítaly některé feministické organizace, jež upozornily na fakt, že už existuje mnoho podobně zaměřených kanálů pro muže, ale zatím ani jediná pro ženy.

(Mediaportal.sk, 24.5.2004)

Polskou vysílací radu zkontroluje Nejvyšší kontrolní úřad

Medialink.pl (jp)

Polský Nejvyšší kontrolní úřad provede revizi rozhodnutí Státní rady pro rozhlas a televizi za poslední tři roky. Rozhodla o tom kulturní komise polského Sejmu. Definitivně má o kontrole rozhodnout celý Sejm. Úřad má prověřit, nakolik se do rozhodování Rady promítala jejich politická či profesní příslušnost a zda některá nelze zpětně zpochybnit. Někteří poslanci označují vysílací radu za „stát ve státě“ a požadují, aby byla pod větším dohledem než doposud.

(Mediaportál.sk, 24.5.2004)

Německo zažívá boom pozemní digitální televize

Dnešním dnem Německo startuje další fázi zavádění pozemní digitální televize. Multiplexy DVB-T zahajují vysílání v regionech Hannover – Brunswig, Brémy – Unterweser a Kolín nad Rýnem – Bonn. Přidávají se tak k dalším velkým německým aglomeracím, jež na vysílání DVB-T přešly v uplynulých měsících – například německá metropole Berlín loni v srpnu definitivně vypnula analogový televizní signál a plně jej nahradila digitálním, neboť pouze sedm procent domácností v tomto regionu bylo závislých na terestrickém příjmu televize. Naprostá většina Berlíňanů má kabelovou přípojku nebo satelitní přijímač.

Dolní Sasko: 16 digitálních kanálů

Tři nové regiony dnes spouští čtyři digitální multiplexy s celkem 16 televizními programy. V listopadu by se k nim měly přidat další dva multiplexy, čímž by počet kanálů dostupných přes DVB-T měl stoupnout na 24. Šest celoplošných digitálních multiplexů by měla mít po vypnutí analogových vysílačů každá evropská země včetně České republiky. Jaká je programová nabídka nových německých multiplexů? V regionu Hannover – Brunswig (Dolní Sasko) začínají vysílat dva komerční a dva veřejnoprávní multiplexy. Komerční multiplex skupiny RTL Group tvoří kanály RTL, Vox, RTL 2 a Super RTL. Společnost ProSiebenSat.1 do svého multiplexu zařadila programy Sat.1, ProSieben, Kabel 1 a zpravodajskou stanici N24. Další dva multiplexy tvoří kanály veřejnoprávních stanic ARD a ZDF.

Příští měsíc chce Úřad spolkové země pro média v Dolním Sasku vypsat výběrové řízení na obsazení dvou multiplexů, které zahájí vysílání v listopadu. Čtyři programové pozice připadnou komerčním, a čtyři veřejnoprávním stanicím. V regionu Kolín nad Rýnem – Bonn (Severní Porýní-Vestfálsko) dnes zahajuje vysílání dokonce hned pět multiplexů: tři veřejnoprávní a dva komerční. Soukromé multiplexy provozované společnostmi RTL Group a ProSiebenSat.1 mají stejné programové obsazení jako v Dolním Sasku. Z veřejnoprávních programů je možné digitálně přijímat Das Erste, ZDF, WDR, NDR, MDR, SWF, KIKA-Kinderkanal (střídá se s programem ZDF-Dokukanal), Phoenix, 3sat (střídá se s programem ZDF-Infokanal), Arte, Eins Muxx a ZDF-Digitext. V listopadu zahájí vysílání další komerční multiplex s televizními kanály CNN, Eurosport, Viva a Terra Nova. Podobná je situace v regionu Brémy – Unterweser.

Konec analogu? 8. listopad 2004

S vypnutím analogových vysílačů ve třech zmiňovaných regionech se počítá k 8. listopadu letošního roku. To také umožní spuštění dalších zmiňovaných multiplexů tak, aby ve všech oblastech volně vysílalo 24 televizních kanálů – 12 veřejnoprávních a 12 komerčních (v České republice si každá celoplošná komerční televize osobuje právo na stejný počet digitálních kanálů, jaký bude mít veřejnoprávní ČT, pozn. autor). Pozemní digitální signál tak pokryje 24 milionů obyvatel severozápadního Německa. Letošní listopad bude z hlediska DVB-T přelomový také pro regiony Hamburk – Lübeck, Kiel a Porúří s Düsseldorfem. V prvním zmiňovaném dosáhne počet provozovaných multiplexů šesti (24 programů), v Kielu budou čtyři (16 programů) a v Porúří zatím dva (osm programů). Také v těchto oblastech se postupně počet multiplexů ustálí na šesti, takže i zde bude vysílat 24 televizních programů.

Na 4. říjen plánuje spuštění pozemního digitálního vysílání Hesensko, Porýní - Falc a Bádensko – Württembersko. Vysílací úřady těchto spolkových zemí podepsaly začátkem března smlouvu, podle které by asi 10 milionů Němců z těchto oblastí mělo zpočátku přijímat osm veřejnoprávních programů ve dvou multiplexech ARD a ZDF, a od prosince tohoto roku už 24 programů, z nichž 12 bude veřejnoprávních a 12 komerčních. Zároveň dojde k definitivnímu ukončení analogového vysílání. Termín jeho vypnutí úřady stanovily na 6. prosince. V Bavorsku se počítá se zahájením pozemního digitálního vysílání až ve druhém pololetí příštího roku. Hlavní důraz přitom spolkový vysílací úřad klade na pokrytí dvou největších měst: Mnichova a Norimberku.

Nejpomalejší bude pokrytí venkova

Komerční provozovatelé získají prostor ve třech multiplexech po čtyřech programech, a stejné podmínky dostanou i veřejnoprávní kanály ARD a ZDF. Výběr programů do jednotlivých multiplexů provede bavorská mediální rada s přihlédnutím na dosavadní terestricky šířené televize na tomto území. Již dopředu ale stanovila pro celoplošné komerční televize RTL a Sat.1 podmínku, že musí do svého programu vkládat odpojované regionální vysílání. Po zahájení vysílání DVB-T v Mnichově a Norimberku budou téměř okamžitě vypnuty analogové vysílače. Na zbytku území Bavorska se počítá s ukončením analogového vysílání do konce roku 2005. Zajímavé je, že zahájení digitálního vysílání v Mnichově a Norimberku chce bavorská mediální rada po dobu prvních čtyř let podpořit dotací až 300 tisíc eur ročně, přičemž nárok na další peníze by měli mít regionální vysílatelé.

Nejpozději budou pozemním digitálním signálem pokryty venkovské oblasti Německa. S vypnutím analogového vysílání se zde počítá v nejzazším možném termínu, který se chystá určit i Evropská unie jako závazné datum ukončení analogového vysílání pro své členy – v roce 2010 (podle předsedy Českého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka se ale uvažuje i bližším datu, hovoří se o roku 2008, pozn. autor). V souladu s celoněmeckým plánem přechodu na pozemní digitální vysílání by pak v celé zemi mělo vysílat 24 televizních kanálů v šesti multiplexech. Koncepce, která to předpokládá, začala vznikat již v roce 1997 a Spolkový úřad pro vysílání ji zveřejnil v červenci 1999. V České republice se na podobné koncepci pracuje od roku 2001, zatím bez valných výsledků – vláda zatím žádný z návrhů Ministerstva informatiky definitivně nepřijala.

(RadioTV.cz, 24.5.2004)

sobota, května 22, 2004

Podrobnosti o české parlamentní televizi 24.cz

Český televizní trh by měla ještě letos obohatit parlamentní televize 24.cz. Zpočátku kabelový a satelitní kanál bude provozovat olomoucká společnost Region Media vlastněná z jedné třetiny jednatelem Martinem Műllerem a ze dvou třetin Leošem Pohlem, předsedou představenstva Czech Digital Group (CDG), provozovatele experimentálního digitálního multiplexu v Praze. Právě v jeho rámci by měl kanál 24.cz pozemně vysílat vedle televize Prima, jednoho kanálu veřejnoprávní České televize a metropolitní TV Praha. CDG ovládají majitelé Primy, skupina GES Media Holding.

Zakázka od UPC

Projekt parlamentní televize vznikl na objednávku kabelové společnosti UPC Česká republika. Ta v loňském roce oslovila několik vytipovaných firem s možností zúčastnit se tendru na provozovatele tohoto kanálu. Sama UPC by totiž byla vlastněním licence omezená při případných vlastnických změnách, neboť jakékoli vlastnické přesuny v licencovaných subjektech podléhají předběžnému souhlasu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. UPC jako nadnárodní společnost by tak byla českou vysílací radou zbytečně blokovaná. Firma nesdělila, kdo další byl pro provoz parlamentní televize ve hře, Region Media však podle mluvčího UPC Františka Maliny zvítězila díky tomu, že jako jediná slíbila její zprovoznění do konce letošního roku.

Prvotní investice a financování české parlamentního kanálu zůstávají skryty pod rouškou tajemství. Malina tvrdí, že UPC nebude 24.cz nijak finančně podporovat, zajistí však technické zázemí pro vysílání. „Počítáme s výraznou technickou podporou a nebudeme se vyhýbat ani marketingové a PR podpoře,“ sdělil na dotaz RadioTV. Podle jednatele Region Media Martina Műllera je způsob financování 24.cz obchodním tajemstvím, o němž bude firma nejprve informovat Radu pro vysílání během slyšení před udělením licence. „Před zahájením o něm budeme informovat veřejnost. Nepůjde však o klasický obchodní model komerčního televizního vysílání,“ dodal. Tajemný je rovněž většinový vlastník Region Media Leoš Pohl. „Parlamentní vysílání je jen části rozsáhlého projektu, který by měl být realizován v několika etapách. Samozřejmě, pokud to umožní podmínky a zájem zadavatelů.“ Podle neoficiálních informací by jenom šíření signálu 24.cz mělo měsíčně přijít na šest miliónů korun.

Šéf Primy: bude to obdoba e-Governmentu

Jediné, co lze zatím o programu 24.cz oficiálně zjistit, je tato krátká informace z internetových stránek společnosti Region Media: „Parlametní televizní vysílání tvoří nedílnou součást projektu T-Government, který je od roku 2003 zařazený v CDG - experimentálním vysílání digitální televize v Praze. V současné době připravujeme přímý přenos modulovaného signálu z Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR satelitem pro území ČR i celé Evropy.“ Martin Műller sice tvrdí, že o zařazení 24.cz do programové nabídky multiplexu CDG ještě není jasno – „O provozovateli zemské digitální vysílací sítě je předčasné hovořit. Určitě rozhodně kvalita nabídky a odpovídající cena.“ – zájem o vysílání v DVB-T ale potvrzuje: „Region Media zvažuje, hned jak Rada vyhlásí licenční řízení, že o licenci pro zemské digitální vysílání požádá. Digitální vysílání umožní rozšířit možnosti tohoto projektu. Bude muset být splněna celá řada předpokladů, především ekonomické.“

Majitelé CDG však zjevně s parlamentním kanálem počítají. Ostatně, potvrzuje to i generální ředitel televize Prima Martin Dvořák, který RadioTV řekl: „Je to podobný projekt jako Mlynářův e-Government. Prostřednictvím T-Governmentu chceme televizním signálem propojit Poslaneckou sněmovnu, Senát a Úřad vlády.“ Zda získá 24.cz jednu ze čtyř programových pozic v budoucím celoplošném multiplexu CDG, však Dvořák zatím nepotvrdil. „Uvidí se, jak velký tok dat si tato služba vyžádá – zejména přímé přenosy, a jaká bude jejich četnost.“ Zatím je tedy jisté, že se 24.cz objeví v kabelových rozvodech UPC, ovšem zda to bude z omezené nabídce nebo rozšířené službě Klasik, podle mluvčího Maliny ještě není jasné. Stejně jako to, zda se 24.cz stane součástí programové nabídky satelitní služby UPC Direct. „Rozhodne se v příštích měsících,“ říká Malina.

Původní logo připomínalo ProSieben

Nabídku na zařazení nové stanice zatím nedostaly ani ostatní kabelové společnosti, byť by podle Maliny bylo proti smyslu celého projektu, kdyby měl být znepřístupněn ostatním provozovatelům kabelových televizí a dalším subjektům. „Zatím nás nikdo neoslovil,“ říká k tomu marketingový ředitel druhé největší tuzemské kabelové společnosti Karneval Dušan Jelínek. Zahájení vysílání přitom 24.cz plánuje už na podzim letošního roku. Podle Maliny bylo dokonce už stanoveno přesné datum, zatím je ale důvěrné. „Radu požádáme o licenci k družicovému vysílání nejpozději do konce dubna a start vysílání předpokládáme na podzim tohoto roku,“ tvrdil v polovině minulého měsíce jednatel Region Media Martin Műller. Žádost o licenci však na Radu do konce dubna nedorazila. Během léta by přitom Region Media chtěla o novém kanálu informovat veřejnost.

Zdržení zřejmě způsobilo náhlé přejmenování stanice z původně zamýšleného „7.cz“ na „24.cz“. Logo a název 7.cz včetně internetové domény www.7cz.cz si Region Media zaregistrovala již loni v dubnu. Když se o rok později o projekt začal zajímat časopis Reflex a poukázal na podobu loga s německou komerční stanicí ProSieben, Region Media požádala patentový úřad o registraci nového názvu a loga 24.cz. Asi dva týdny na to si firma zaplatila také internetovou doménu www.24cz.cz. Na původní, ani na této stránce se ale zatím neobjevily žádné informace kromě toho, že doména je už zabraná. Totéž se nedá říci o stránce www.regionmedia.cz, z níž je možné zjistit podrobnosti o budoucím provozovateli české parlamentní televize.

Několik vět o firmě Region Media

Firmu Region Media založili v říjnu 2002 tři společníci: David Pokorný, Martin Műller a Leoš Pohl (každý vlastnil třetinový podíl). Jako předmět podnikání měla zapsanou činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, maloobchodní prodej a pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů a jejich nenahraných nosičů. V květnu 2003 odkoupil Pohl podíl Pokorného a stal se většinovým vlastníkem společnosti. Letos v březnu se v obchodním rejstříku u Region Media objevily jako předmět podnikání reklamní činnost, marketing a výroba, rozmnožování a nahrávání zvukových a zvukově-obrazových záznamů – nejen v souvislosti se vznikem parlamentní televize 24.cz, ale výrobou pořadů pro další kabelové stanice. Region Media totiž dodává na klíč měsíčníky Přes mantinel a Clubovna stanicím Galaxie sport a Óčko. Magazín Přes mantinel vysílá Galaxie sport každý druhý čtvrtek měsíci a Clubovna se objevuje v programu hudebního kanálu Óčko každé třetí úterý. Kromě toho firma dodává regionální zpravodajské příspěvky České televizi a Primě.

Zajímavý je rovněž projekt krajského televizního vysílání, o němž se Region Media také zmiňuje na svých stránkách: „Ve spolupráci s firmou Siemens jsme zpracovali komplexní projekt Krajského televizního vysílání a Bezpečnostního informačního systému, který byl úspěšně představen zástupcům všech Krajských úřadů v ČR.“ S jakým výsledkem? To už se čtenář webu nedozví. Každopádně by šlo o nemilou konkurenci primácké TV Praha a jejích krajských satelitů, z nichž zatím funguje jen TV Hradec Králové. Kromě toho Region Media vyrábí reklamní spoty (např. pro společnost Trade and Technology) a organizovala mediální podporu charitativní akce Každý má svůj sen o bezbariérových vstupech do veřejných objektů. Spot, který vyrobila k této příležitosti, se promítal v kinech před filmem Jak básníci neztrácejí naději.

Region Media také zajišťuje produkční servis při natáčení celovečerního nízkonákladového filmu Má, magická Olomouc od Studia Velehrad Olomouc, na němž se koprodukčně podílí také veřejnoprávní Slovenská televize. Jde o povídkový film, jenž ve čtyřech kapitolách vypráví příběh ženy, která potkává různé tváře města na Hané. „Stejná cizinka prožije zcela rozdílné životní epizody v hanácké metropoli. Její pocity a reagující smysly města jsou základní osou k odhalování magického města,“ prozrazuje Studio Velehrad na svých webových stránkách. Scénář napsal jednatel Region Media Martin Műller a Jan Bubela, režie probíhá rovněž pod taktovkou Martina Műllera, jako herec se zde mihne i režisér Saša Gedeon. Projekt mediálně podporuje Český rozhlas Olomouc a deník Olomoucký den z portfolia vydavatelství Vltava-Labe-Press. První etapa natáčení proběhla loni v červenci, poslední je naplánovaná na začátek příštího roku.

Parlamentní televize v Evropě

Ale zpět k parlamentní televizi. Takto specializované kanály nejsou v Evropě ničím výjimečným. První vznikl už v roce 1979 ve Spojených státech jako soukromý podnik financovaný sdružením provozovatelů kabelové televize. Kanál C-SPAN má dnes tři programy, z nichž jeden přenáší jednání Sněmovny reprezentantů, druhý ze Senátu a třetí se pod názvem Extra věnuje speciálním kauzám (sledoval je lze i on line zde). V Británii vysílá parlamentní televize od roku 1989, nejprve jako společný projekt veřejnoprávní BBC a komerčních televizí, od roku 1998 jako veřejnoprávní kanál BBC Parliament. K němu náleží i rozhlasová stanice z holdingu BBC Radio 4.

V Německu vysílá od dubna 1997 veřejnoprávní parlamentní kanál Phoenix, společný projekt televizí ARD a ZDF. Je dostupný pouze přes satelit a kabelové rozvody a část programu je vyhrazena přímým přenosům z parlamentních debat. Jak uvedl Milan Šmíd v únoru 2002 na své Louči, v berlínské budově Bundestagu se tehdy dokončovalo plnohodnotné parlamentní studio jako základ veřejného televizního kanálu, který je zatím k dispozici jenom v digitálním vysílání jako Bundestag TV. Ve Francii si parlamentní kanály Le Chaine Parlementaire - Assemblé Nationale (Národní shromáždění) a Le Chaine Parlementaire - Sénat (Senát) provozuje od roku 2000 sám parlament prostřednictvím dvou stejnojmenných společností. Parlament je financuje i kontroluje, dostupné jsou na kabelu, satelitu a po internetu.

Diskuse o potřebnosti parlamentní televize se nedávno rozproudila také v sousedním Polsku. Tamní poslanci naléhají na veřejnoprávní TVP, aby vytvořila kanál, který by zprostředkoval přímé přenosy z jednání Sejmu a Senátu. „Sejm není jen prázdný sál a spektakulární debaty. Je to také práce v komisích nebo hlasování ve tři hodiny ráno. Devadesát procent práce zákonodárců není viditelná. Pokud by takový kanál existoval, měli by i novináři lepší přístup k informacím o práci parlamentu,“ řekl letos v únoru deníku Gazeta Wyborcza poslanec Wacław Martyniuk. Co vede ke spuštění takového projektu tuzemskou pobočku UPC? „Věříme, že tato nová nabídka svým způsobem zaujme každého diváka a přiláká i další zájemce o veřejný život v ČR,“ říká mluvčí František Malina. Jisté je, že byť by se na parlamentní kanál 24.cz dívali jenom poslanci, pro UPC by to znamenalo jedno velké – a ne bezvýznamné – plus.

(RadioTV.cz, 10.5.2004)

UPC a Karnevalu roste nová konkurence: F.C.A.

Kabelovým společnostem UPC a Karneval šlape na paty další významná konkurence. Dosud ne příliš známá firma F.C.A. z Prahy, jež v současné době registruje 40 tisíc odběratelů kabelové televize a vysokorychlostního internetu, totiž hodlá do konce příštího roku zněkolikanásobit počet svých klientů. Podle šéfredaktora F.C.A. Josefa Veselého by společnost chtěla během letošního a příštího roku dosáhnout mety 100 tisíc zákazníků. Největší tuzemská kabelová společnost UPC registruje 400 tisíc klientů (včetně satelitní služby UPC Direct a internetového Chella), druhý Karneval něco přes 300 tisíc.

Společnost F.C.A. vznikla v roce 1994, kabelovými televizemi a internetem se ale začala zabývat až o pět let později. V roce 2002 firmu převzal německý investor Hans Theodor Stritzl z Bonstettenu, jenž je v současné době také jediným akcionářem F.C.A. „Když převzal 100procentní podíl v akciové společnosti, rozhodl pan Stritzl o její strukturální přestavbě s cílem zásadně zvýšit kvalitu personálního obsazení a připravit F.C.A. tak, aby mohla přijmout pro expanzi nutnou dluhovou službu,“ říká Veselý.

Hospodaření v černých číslech

Strizl má dostatečné zkušenosti s kabelovými televizemi v Německu: v roce 1972 společně se svou ženou Petrou Strizlovou založil firmu ewt GmbH se sídlem v Augsburgu, která je od roku 2002 součástí holdingu největší rodinné společnosti v Evropě zabývající se poskytováním kabelové televize a vysokorychlostního internetu. Podniká v celém Německu a má přibližně milion klientů. V České republice chce zvyšovat pokrytí kabelovými rozvody bez ohledu na konkrétní regiony. „Prosadit se chceme tam, kde to bude mít smysl. Řídíme se obrazně řečeno fyzikální zákonitostí kapilarity: když už někde jsme, snažíme se uchytit i poblíž, což má své výhody. Už dnes jsou naše sítě podle modelu leopardí kůže rozprostřeny po celém trhu,“ líčí Veselý.

Klienty má F.C.A. nyní asi ve dvaceti městech: Benešově, Berouně, Bohumínu, Holýšově, Hrádku u Rokycan, Jevíčku, Jihlavě, Mělníku, Mnichovu Hradišti, Moravské Třebové, Olomouci, Prostějově, Přešticích, Rakovníku, Roudnici nad Labem, Rumburku, Stochově, Šluknově, Štětí, Úštěku, Velkých Opatovicích, Vlašimi, Voticích a Žatci. „Horní mez investic si formálně nestanovujeme. Počítáme s tím, že na jednoho nového klienta bude nutno podle místních podmínek vynaložit cca 6 000 -10 000 Kč. Z toho se dá snadno odvodit, kolik peněz bude třeba,“ poznamenává Veselý, podle něhož se účetnictví F.C.A. pohybuje v černých číslech. „Obrat se počítá v desetimilionech Kč. Jak lze zjistit z obchodního rejstříku, má F.C.A. základní jmění asi 207 miliónů Kč.“

Co říká „silná dvojka“ – UPC a Karneval?

UPC ani Karneval nevnímá Veselý jako konkurenci, ale jako společnosti, které působí ve stejném oboru a na témž trhu. „Pořadí je pro F.C.A. druhořadé. Hledáme na trhu optimální postavení. Rozhodně ve své strategii počítám jak se získáním dalších lokalit, tak s tím, že budeme i v dosavadních místech působení poskytovat nové služby.“ F.C.A. v poslední době údajně oslovovala nespokojené klienty Karnevalu ze severních Čech. Marketingový ředitel Karnevalu Dušan Jelínek to ale popírá: „V severních Čechách nám klienty v současnosti nikdo "nepřetahuje". Žádný úbytek klientů neregistrujeme - díky reklamní kampani je tomu spíše naopak. Nicméně na našem trhu - ať už kabelových televizí či internetu – je konkurenční boj velmi ostrý. Pokud chceme obstát, musíme si poradit i s útoky konkurence, které jsou někdy až za hranicí slušnosti.“

Jelínek se nárůstu počtu klientů F.C.A. neobává, stejně jako mluvčí UPC František Malina. „Objeví-li na trhu kabelových televizí další významná společnost, bude to jen ku prospěchu věci. Takovýto subjekt přispěje k zpřehlednění trhu, k rozšíření obecného povědomí o přednostech kabelové televize, zvýší respekt vůči podnikání v oboru a svým dílem se bude podílet na aktivitách směřujících k jeho rozvoji a propagaci,“ míní Malina. To ale podle něj neznamená, že UPC nečiní a nebude činit nic pro to, aby rozšířila a upevnila svoje vedoucí postavení jak v počtu klientů, tak v šíři nabídky služeb a technických inovací. F.C.A. zatím nabízí převážně kabelovou televizi, internet mají k dispozici pouze klienti ve Štětí a Olomouci.

F.C.A. je stále nejlevnější

V případě kabelových televizí si zákazníci F.C.A. mohou objednat tři programové nabídky. Redukovaná obsahuje zpravidla šest televizních programů a její cena se pohybuje do 94 korun za měsíc. Základní nabídka o 19 až 31 programech podle lokality stojí od 123 do 261 korun měsíčně. Exkluzivní nabídku tvoří základní okruh kanálů, prémiové kanály HBO, HBO2 a navíc zdarma erotický kanál Private Gold. Za ni klient zaplatí od 447 do 537 korun měsíčně. Také F.C.A. se dotklo zvýšení DPH u kabelových televizí, jak ale upozorňuje na svých internetových stránkách, ceny zůstávají znatelně nižší než u konkurence. „UPC před 1. květnem oznámila ústy svého mluvčího, dr. Františka Maliny, že u základní nabídky se zvyšuje kvůli DPH cena ze 419 Kč na cca 474 Kč. Podobný skok zaznamenává "dvojka" na kabelovém trhu - Karneval.“

Kromě televize a internetu F.C.A. zajišťuje příjem rozhlasových stanic podle místních vysílačů v pásmu FM. Obvykle jde o šest a více rádií. Mezi televizními stanicemi se objevují i některé netradiční kanály: slovenská Joj, čínská CCTV 9, polská TV Polonia, německá RBB Brandenburg-Berlin či ruský Pervij Kanal Vsemirnaja Set. Ačkoli službu vysokorychlostního internetu zatím mohou využívat pouze klienti F.C.A. ve Štětí a Olomouci, její cena je velmi příznivá: 700, respektive 736 korun měsíčně. Rozšíření internetu do dalších lokalit zatím brání technické důvody, F.C.A. se časem chystá tuto službu nabízet i v dalších regionch. Internet se totiž stává pro kabelové společnosti lukrativnějším artiklem než samotné kabelové televize.

(RadioTV.cz, 3.5.2004)

Nekonečný boj Františka K.

Český rozhlas se několik let potýká s jedním zásadním problémem. Jmenuje se František K. a přivádí některé lidi z budovy na Vinohradské doslova k nepříčetnosti. Bývalý hlasatel a moderátor žije v utkvělé představě, že ho rozhlas diskriminuje, a snaží se za každou cenu stát znovu jeho zaměstnancem.

Františkovi K. je padesát tři let a dá se označit za chronického stěžovatele. S Českým rozhlasem se dvakrát úspěšně soudil o neoprávněnost výpovědi, potřetí (v roce 1994) neuspěl a musel své dosavadní zaměstnání opustit. Od té doby zasílá rozhlasové radě stížnosti na generálního ředitele (nejprve na Vlastimila Ježka, nyní na Václava Kasíka) a tvrdí, že jej bývalý zaměstnavatel diskriminuje. Jak? V letech 1995 až 2000 se pan K. zúčastnil třinácti výběrových řízení na různá místa v Českém rozhlase. V žádném nepostoupil do užšího kola, údajně kvůli svému věku. „Rozhlas dokonce ve svých inzerátech dopředu píše, že uchazeč o místo nesmí být starší třeba 35 let. To považuji za jasnou diskriminaci,“ řekl mi pan K. do telefonu, když mě seznamoval se svým případem. „Když hledali programového šéfa do ostravského studia, mluvčí rozhlasu mi řekla, že věkové omezení je kvůli tomu, že uchazeč starší 35 let jim nedává jistotu, že dožije rána.“

A UŽ SE NEVRACEJ!

V současné době se pan K. soudí s rozhlasem o náhradu škody za způsobené psychické problémy. Požaduje 123 tisíc korun za těžkou depresi, kterou mu měl rozhlas způsobit tím, že se ho snažil úředně prohlásit za blázna. Jinými slovy zbavit svéprávnosti, aby mu nemusel odpovídat na jeho neustálé stížnosti. První státní proběhlo 23. února u Obvodního soudu pro Prahu 2, a tam jsem se také s panem K. setkal poprvé osobně. Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že jde o výstřední postavu; svým vystupováním mě ale příjemně překvapil. Mluvil srozumitelně, spatra, logicky a dlouho. Tak dlouho, že se jednání protáhlo na více než čtyři hodiny.

Několik minut po jeho ukončení mě pan K. v blízkém výčepu seznámil se svým pohledem na věc. „Rozhlas ovládají čtyři lidé, a ti rozhodují prakticky o všem. Můžete umět skvěle anglicky, perfektně ovládat PC a být rozhlasový profík, ale pokud nepatříte mezi jejich favority, v rozhlasu si ani neškrtnete.“ Když v roce 1993 podruhé vyhrál soud s rozhlasem o neoprávněnosti výpovědi, novopečený šéf stanice Alexandr Pícha ho musel znovu přijmout do práce. V té době ovšem pan K. už pracoval na pražském rádiu Bonton a nechtělo se mu odcházet ze dne na den. „Zjistil jsem, že podle soudního rozhodnutí zůstává zaměstnancem rozhlasu, a tak jsem ho vyzval, aby nastoupil do práce,“ řekl mi Pícha, jediný člověk z Českého rozhlasu, který je ochoten se o panu K. veřejně bavit a dokonce se i vyfotit. „František K. ale žádal, aby mohl nastoupit až za několik měsíců, kdy skončí jeho úvazek na Bontonu. Na to jsem nechtěl přistoupit, a řekl jsem mu, že pokud se do rozhlasu nevrátí ihned, nemáme se o čem bavit.“

Pan K. si tedy upravil časový rozvrh a začal pracovat v obou rádiích najednou. To se Píchovi příliš nezamlouvalo, navíc nedal Františkovi K. písemný souhlas, aby mohl pracovat pro konkurenci. „Varoval jsem ho, že pokud bude v práci pro Bonton pokračovat, budu mu za dobu, kterou stráví u nich, psát absence.“ K. na to reagoval jednoduše: nechal si od Píchy zasílat rozvrhl svých služeb písemně. Jiný než písemný styk s nadřízeným odmítal. „To už se mi přestávalo líbit a rozhodl jsem se, že si počkám na nějakou směnu, kde se neobjeví,“ líčí Pícha. Stalo se: jednoho večera přišel Pícha do newsroomu Radiožurnálu zrovna v době, kdy měl mít K. službu. „Hledáš K.? Podívej se na televizi,“ vzkázali mu kolegové. Pan K. si v té době přivydělával jako externí moderátor večerních zpráv na ČT… Klec spadla.

STÍŽNOST S PREZERVATIVEM

Osud pana K. se po odchodu z rozhlasu dramaticky změnil. Nastoupil do Českého statistického úřadu, kde se věnoval monitoringu tisku – shodou okolností i pro Český rozhlas. Jeho nadřízená, která měla na starost osobní jednání s rozhlasem, se dozvěděla, že ČRo na základě množících se stížností a útoků pana K. navrhuje jeho psychiatrické vyšetření. „Rozhlásila o mě, že jsem blázen,“ tvrdí K., kterého nová situace donutila zaměstnání opustit a věnovat veškerý volný čas sháněním vlastních zdravotních posudků a dalším stížnostem na veřejnoprávní vysílání.

První soud na určení právní způsobilosti pan K. v roce 2001 vyhrál. Rozhlas se ale nevzdal a loni prostřednictvím právní kanceláře požádal o jeho další psychiatrické vyšetření. To měl povést MUDr. Karel Hynek, mediálně známá oběť útoku pacienta s mačetou. Hynek napsal na pana K. posudek, aniž by jej kdy viděl – pouze na základě jeho dopisů, do nichž prý „z recese“ tu a tam něco přiložil: prezervativ, kus housky, přání k padesátinám, mastný pivní tácek. Podle K. šlo jenom o malou výseč 26 nejkřiklavějších stížností. Celkově jich poslal 370…

Když jsem se na to o několik dní později ptal doktora Hynka, vysvětlil mi, že vyšetření na základě písemností je možné v případě, že se dotyčný pacient nedostaví nebo už nežije. „Možná se vám to bude zdát divné, ale my takto běžně určujeme psychický stav u lidí, kteří jsou třeba tři čtyři roky po smrti.“ Pana K. si prý do ordinace opakovaně zval, ale marně. „Měl jsem k dispozici dřívější posudky a ukázky dopisů. Navíc soud by si stejně určil vlastního nezávislého znalce, ke kterému by pan K. přijít musel. V době, kdy jsem návrh zpracovával, produkce pana K. narůstala a bylo nezbytné, aby byl vyšetřen.“ Pan K. se později snažil s Hynkem setkat, ale to se už nechtělo lékaři. „Po nedávné zkušenosti jsem se rozhodl co nejvíce omezit styk s lidmi, kteří mají paranoickou poruchu osobnosti. Stát mě neochrání proti případnému útoku, tak proč bych se zbytečně vystavoval riziku.“

František K. označuje Hynkův posudek za paskvil a podal na něj stížnost u České lékařské komory (případem se prý už zabývá disciplinární komise). U soudního jednání ale prohlásil, že ještě nedávno trpěl vidinami. „Došel jsem do stánku a zdálo se mi, že všechny titulky novin jsou o mě. Když jsem viděl reklamní nálepky na tramvaji, zdálo se mi, že se na nich píše o mě. Nebyl jsem schopen normálně vnímat.“ Tedy typické znaky paranoie. Pan K. ale tvrdí, že těmito problémy dříve netrpěl, že mu je způsobil rozhlas kampaní, kterou proti němu rozjel.

POSTRACH VINOHRADSKÉ

Vyslovíte-li jméno pana K. v budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, většina zaměstnanců dobře ví, o kom mluvíte. A rozhodně se nechce dostat s tímto člověkem do konfrontace. Jenom vrátní by mohli vyprávět historky o tom, jak zabraňovali K. ve snaze proniknout do vysílacích prostor. V těch se ale odehrávají ze zákona veřejná zasedání rozhlasové rady, které pan K. zasílá své stížnosti. A která panu K. neodpovídá, anžto by měla. Jak je to možné? „Pan K. je normální blázen. Kdo by se zabýval jeho stížnostmi? Na takové věci vůbec nemáme čas,“ říká místopředseda a mluvčí rady Michal Prokop (mimochodem, také čelil trestnímu oznámení Františka K.).

Dobrá, pan K. píše stížnosti jako na běžícím pásu, je možná trochu výstřední, ale podle soudu právně způsobilý. Měl by tedy mít přístup na veřejné zasedání rady jako kterýkoli jiný občan. Jenže to by se radní nesměli scházet v budově rozhlasu, do které pan K. nesmí, protože je podle vedoucího oddělení komunikace Reného Zavorala neoprávněnou osobou. „Do budovy může vejít jenom osoba oprávněná s průkazkou, nebo neoprávněná s doprovodem. Pan K. nikdy doprovod nemá. Po incidentech, kdy přeskakuje turnikety, proráží uzamčené dveře rady nebo kdy vlítne na její zasedání, došlo k určitým bezpečnostním opatřením. Nemůžeme si dovolit, aby bylo ohroženo vysílání.“

Na zasedání rady tedy může podle Zavorala přijít kdokoli, s výjimkou Františka K., kterého z nich už dvakrát vyvedla policie. K bezprostřednímu ohrožení vysílání sice zatím nedošlo, K. však například rozbil skleněnou vitrínu v kanceláři šéfredaktorky stanice Vltava, v níž byly tiskopisy k výběrovému řízení, kterého se účastnil. Další riziko si rozhlas už nechce dovolit. O několik hodin později mi René Zavoral posílá mail, ve kterém mě upozorňuje, že v budově rozhlasu nezasedá celá rada, ale pouze její předsednictvo, jehož jednání je neveřejné. A že veřejné schůzky rady probíhají v budově Národního muzea (pan K. mezitím stačil poslat stížnost parlamentní mediální komisi, proč si rozhlasová rada pronajímá místnost v muzeu, když ji má zdarma v budově rozhlasu).

Teď se tedy rozhlas podruhé pokusí zbavit bývalého hlasatele svéprávnosti. Pan K. si mezitím zjistil, že stížnosti a podání na policii nepatří mezi právní úkony a tudíž se nemá čeho obávat. V podstatě totéž mi potvrdil i MUDr. Karel Hynek. „Pokud soud zbaví člověka způsobilosti k určitým právním úkonům, nemůže mu nijak zakázat, aby dál psal a posílal dopisy. Na jeho stížnosti se ale bude přihlížet s tím, že je psal nesvéprávný člověk.“ Taky vás napadá otázka, co se tím vyřeší?

(REFLEX 19, 6.5.2004)

Evropská unie stanoví termín přechodu na digitální vysílání

Nejdále jsou v digitalizaci televizního vysílání Británie a velké německé aglomerace

PRAHA – Členské státy Evropské unie budou muset do přesně stanoveného data odpojit současné analogové televizní vysílače a přejít na pozemní digitální vysílání (DVB-T). Unie k tomuto kroku spěje zejména z důvodu nutné koordinace jednotlivých vysílačů DVB-T, která není možná do doby, než se ukončí současný zastaralý způsob distribuce televizního signálu. A tak ačkoli v jednotlivých zemích probíhá přechod na digitální vysílání různě, definitivní ukončení starého analogového by mělo být v celé EU společné. Podle předsedy Českého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka se neformálně hovoří o roku 2010, pravděpodobnější je ale bližší datum.

Digitální vysílání umožní vznik mnoha nových televizních stanic, pro jejichž příjem bude nutný pouze digitální televizor nebo přídavné zařízení k dnešním televizorům, tzv. set-top-box, jenž bude jakýmsi převaděčem digitálního signálu pro analogové přijímače. Na jedné současné televizní frekvenci bude možné šířit až čtyři televizní stanice. Jejich program se rozkóduje až v přijímači, případně v set-top-boxu. V České republice by mělo vzniknout minimálně šest digitálních sítí po čtyřech televizních kanálech, tedy 24 celoplošných televizních stanic oproti dnešním čtyřem.

Ze států Unie je v digitalizaci nejdál Velká Británie. Vlastní multiplexy tu spustila veřejnoprávní televize BBC i komerční stanice ITV. Britská vláda stanovila termín definitivního vypnutí analogových vysílačů na dobu, kdy minimálně 85 procent Britů bude vybaveno digitálními televizory nebo set-top-boxy. Uvažuje se dokonce o tom, že některým sociálně slabším rodinám by stát na nákup těchto zařízení s příjmem základních televizních kanálů přispěl. Tento krok zvolila i zemská vláda v Berlíně, kde se od srpna loňského roku vysílá už pouze digitálně. Přechod na DVB-T zde trval pouhý rok – hlavně díky tomu, že většina domácností sleduje televizi přes kabelové rozvody nebo satelit, a jich se vypínání analogových pozemních vysílačů netýkalo. Pouze sedm procent domácností si muselo pořídit nový přijímač nebo převaděč signálu.

Německo se při digitalizaci vydalo cestou „ostrůvkování“ velkých aglomerací. Jako první přešel na digitální vysílání Berlín, poté se přidal Hamburk, v těchto dnech se spouští digitální multiplexy v Hannoveru a okolních městech. V každém regionu vznikají společné podniky veřejnoprávních a komerčních televizí, výrobců digitálních televizorů a set-top-boxů, které společně spouští digitální multiplexy. Má to jen jeden háček: doposud není vyřešeno, kdo a jakým způsobem pokryje digitálním signálem německý venkov a jak se všechny rozparcelované digitální ostrůvky propojí v celostátní sítě.

Sousední Polsko postupuje podobně jako Česká republika: během takzvaného přechodného období, kdy vedle sebe budou fungovat staré analogové i nové digitální vysílače, zprovozní dva celoplošné multiplexy s celkem osmi televizními kanály. Rozdíl je v tom, že zatímco v České republice komerční televize protestují proti vzniku samostatného veřejnoprávního multiplexu pro Českou televizi, v němž by vedle současných programů ČT1 a ČT2 vysílaly dva nové kanály ČT3 a ČT4, Polsko počítá s tím, je jeden přechodný multiplex pojme čtyři komerční stanice a druhý si celý ponechá veřejnoprávní televize TVP pro již existující kanály TVP1, TVP2, TVP3 a TV Polonia. Všechny polské televize nyní zakládají sdružení, které má s vládou vyjednat bezproblémový přechod na pozemní digitální vysílání.

Rakousko zahájilo tento měsíc experimentální digitální vysílání ve městě Graz. Veřejnoprávní televize ORF, komerční ATV+ a kabelový hudební kanál go.tv v pokusném multiplexu vysílají společný program, v jehož rámci zkoušejí i přídavné služby a interaktivní televizi. Vysílání přijímá 150 vybraných domácností. Diváci mohou pomocí dálkového ovládače vybírat skladby, které televize zařadí v hudebním bloku, v rámci přídavných služeb vybírat a posílat e-maily ze své internetové schránky nebo brouzdat teletextem nové generace. Pokusné vysílání má přispět k „vychytání much“ před řádným zahájením vysílání, které chce Rakousko spustit v roce 2006.

Jak je na tom Česká republika? Od roku 2000 v Praze pokusně vysílají digitální multiplex České radiokomunikace. Později přibyl druhý experimentální multiplex společnosti Czech Digital Group, jež je vlastnicky propojená s majiteli televize Prima. Oba projekty mají dočasnou licenci do konce letošního roku a šíří televizní programy ČT1, ČT2, Nova, Prima a pak po jednom speciálním: Radiokomunikace do multiplexu zařadily hudební televizi Óčko, Czech Digital Group zase metropolitní televizi TV Praha. Třetím experimentálním vysílatelem se má stát Český Telecom, který chystá ještě letos spustit zkušební vysílání nejen v Praze, ale i v Brně.

Český telekomunikační úřad mezitím přidělil řádné licence pro provozování dvou potenciálně celoplošných multiplexů. Síť vysílačů označovanou jako A, pokrývající v současné době asi 77 procent území České republiky, získaly České radiokomunikace. Multiplex B s třicetiprocentním pokrytím bude provozovat Czech Digital Group (oba mají začít vysílat ještě letos, jakmile obě firmy ukončí své experimenty v Praze). Jde však jen o dočasné řešení, neboť tyto společnosti dostanou po úplném vypnutí analogových vysílačů nové vysílací sítě se stoprocentním pokrytím celého území ČR. Pro diváky to bude znamenat jediné: přeladit televizor na jiný kanál.

(Evropské noviny, květen 2004)

Bratrstvo neohrožených

Ubližují nám, založíme si spolek. Asi tak nějak minulý týden vzniklo Sdružení privátních elektronických médií (SPEM), do kterého patří televize Nova, Prima, celoplošná rádia Impuls, Frekvence 1 a rozhlasová síť Evropa 2.

„Nátlak na celoplošná komerční média je větší než na ostatní,“ prohlásil na tiskovce v pražském hotelu Adria novopečený šéf sdružení Michel Fleichmann, který se tak stává dvojitým prezidentem – kromě SPEM prezidentuje také Frekvenci 1 a Evropě 2. „Chceme obnovit důvěru mezi námi a celou státní správou, abychom mohli diskutovat o našich problémech dříve, než je stát začne řešit sám,“ dodal. Komerčním televizím a rádiím jde o to, aby mohly zasahovat do vzniku mediálních zákonů. Poslední kapkou prý byla novela z pera komunistické poslankyně Ivany Levé, která celoplošným komerčním médiím ukládala vysílat spisovně. Ve stejný den, kdy SPEM slavnostně oznámil svůj vznik, však sněmovna v opakovaném hlasování za pláče autorky návrh shodila pod stůl.

Do parlamentu ale míří další zákony, které donutily jinak konkurenční média táhnout za jeden provaz. Je jím třeba zákon o elektronických komunikacích nebo vládní Koncepce přechodu na digitální zemské rozhlasové a televizní vysílání, která prý komerční média znevýhodňuje ve prospěch veřejnoprávní České televize. Nově a Primě se totiž nelíbí, že by ČT měla mít možnost vysílat čtyři celoplošné programy v samostatném digitálním multiplexu, aniž by musela žádat o licenci, zatímco komerční televize žádnou takovou výhodu nemají. Důležitou roli hraje také nápad ministerstva kultury, aby celoplošné televize každoročně odváděly tříprocentní daň do Státního fondu na podporu kinematografie.

Vznik nového sdružení poněkud šokoval už existující asociace televizí a soukromých rozhlasových stanic, které o něm dopředu nic nevěděly. „Říct nám to mohli. Jinak já si nemyslím, že je to něco proti něčemu, naopak, při tom tlaku je každá pomocná ruka je dobrá," říká prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání Michal Zelenka. Hana Svobodová, šéfka Asociace televizních organizací, zadavatele peoplemetrového měření sledovanosti televizí, se zase bála, že komerční televize chtějí od peoplemetrů přejít k audiometrům.

Je zajímavé, že SPEM vznikl v době, kdy se podobné sdružení formuje i v sousedním Polsku. Ovšem s drobným rozdílem. Polský spolek budou tvořit zástupci všech televizí včetně veřejnoprávní TVP a jeho cílem je vyjednat se státem bezproblémový přechod na pozemní digitální vysílání. „Budeme si dále konkurovat v programu, ale ne ve formování nového trhu,“ prohlásil šéf sdružení, bývalý ředitel TVP a komerční televize Polsat Wiesław Walendziak. Komerčním televizím přitom vůbec nevadí, že veřejnoprávní TVP pro sebe získá jeden celý digitální multiplex.

(REFLEX 20, 13.5.2004)

Cenzor na odstřel

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se minulý týden pokusila odvolat šéfa svého úřadu Miloslava Kučeru. Bývalý poslanec za ČSSD na místo nastoupil ještě za minulé, „Štěpánkovy“ Rady a je jedním z autorů zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 2001, který je – mírně řečeno – velmi vstřícný ke komerčním televizím. Kučera, jemuž se v mediálních kruzích přezdívá Cenzor kvůli jeho působení v komisi, která za komunismu dohlížela na ideologickou čistotu textů písní východočeských kapel, má ke komerčním médiím blízko (viz příští Reflex). A to je také zřejmě důvod, proč se jej někteří radní pokusili odvolat.

Ovšem neúspěšně: pro návrh místopředsedy rady Jiřího Šenkýře hlasovali pouze čtyři radní, včetně předsedy Petra Pospíchala. Aby byl šéf úřadu odvolán, muselo by se najít hlasů sedm. Rada tedy aspoň zkrátila Kučerovo funkční období do 15. ledna příštího roku, a do té doby vypíše na jeho pozici výběrové řízení. Kučera se ho bude moci také zúčastnit. Důvod, pro který měl být odvolán, zní opravdu švejkovsky. „Rada k tomuto řešení přistoupila v zájmu zvýšení dynamiky úřadu rady, který hodláme docílit v souvislosti se vstupem země do EU,“ prohlásil šéf vysílací Rady Pospíchal. Tomu se pro změnu říká Rohlík.

(REFLEX 20, 13.5.2004)

Kdo je market leader

Minulý čtvrtek se česká a moravská rádia po čtvrt roce dočkala aktuálních výsledků své poslechovosti. Na špici se stále drží Český rozhlas 1 – Radiožurnál, v závěsu za ním Rádio Impuls a Frekvence 1. Stejné pořadí bylo i minule. Impuls, který se ještě loni pyšnil přídomkem „nejposlouchanější rozhlasová stanice v České republice“ už ve svých prezentacích chytře vložil mezi slova „nejposlouchanější“ a „rozhlasová“ přídavné jméno „komerční“. Všechno ostatní sedí. A pokud by snad někdo měl námitku, v cílové skupině posluchačů od 20 do 29 let je Impuls první úplně. I před Radiožurnálem.

Frekvence 1 je zase podle tiskové zprávy společnosti Regie Radio Music nejúspěšnější ženské rádio u nás, a nadto vede u lidí ve věku od 40 do 49 let. A Evropa 2? Ta je lídrem mezi dvanáctiletými až třicátníky. Zkrátka, každý si na těch výsledcích najde něco. Všichni jsme mistři. Jenom v tom hokeji to nějak nevyšlo.

(REFLEX 20, 13.5.2004)

Hvězdná revoluce na síti

Čím to asi bude, říkal jsem si nad statistikami návštěvnosti článků na rozhlasovém a televizním serveru RadioTV, když rozhovor s moderátorkou soutěže Česko hledá SuperStar Laďkou Něrgešovou trhal rekordy. Články na tomto webu si obvykle otevře 400 až 500 lidí, Něrgešovou si přečetlo před dva tisíce čtenářů. Další článek o připravované druhé řadě SuperStar přečetlo 1800 lidí. Do toho nápadně stoupla návštěvnost serveru Česká média, takže podle volně přístupného auditu Toplist poprvé v historii předstihl v počtu čtenářů právě RadioTV.

Vše se vysvětlilo ve chvíli, kdy jsem zabrousil na webové stránky SuperStar. V sekci média tu nováci shromažďují odkazy na všechny články o soutěži na jiných serverech, včetně RadioTV i Českých médiích. A protože Česká média monitorují veškerý tisk, návštěvníků jim přibylo opravdu masivně. Mimochodem, SuperStar se v dubnu stalo nejvyhledávanějším slovem na českém internetu. Nova se chystá koupit druhou řadu, a tak by se skoro vyplatilo založit nějaký konkurenční web o této soutěži.

(REFLEX 19, 6.5.2004)

Je SuperStar rasistická?

Za nezvykle rasistické označil britský zpěvák Elton John hlasování v televizní soutěži American Idol, americké obdobě nynějšího tuzemského hitu Česko hledá SuperStar. John se zúčastnil speciálního dubnového vydání pořadu na televizi Fox, po kterém prohlásil, že jej šokoval způsob, jakým diváci vyřadili černošskou vokálistku Jennifer Hudsonovou. Tu přitom považoval za velkou favoritku soutěže. „Měli možnost vybrat si ze třech soutěžících, ale vyřadili černošku,“ zlobil se John. Televize Fox vlastněná mediálním magnátem Rupertem Murdochem jeho prohlášení odmítla komentovat. American Idol na Foxu pravidelně sleduje přes 20 milionů Američanů.

Nízkými pudy se řídí také diváci české SuperStar. Při prvním vyřazovacím kole jejich sympatie jasně ztratila „premiantka“ Veronika Zaňková, kterou její matka – učitelka v krátkém televizním medailonku představila jako jedničkářku a přílišnou perfekcionistku. Ostatně, to samé jí vytkl také porotce Ondřej Soukup. Nováci měli rázem jasno: přeci nepostoupí někdo s tak odpornými vlastnostmi, vybočující z řady průměrných.

Veronice Zaňkové budiž ke cti, že nepřistoupila na hru a nedala v přímém přenosu znát emoce. Nova zcela jistě čekala, že se první vyřazená soutěžící rozpláče – jak to bylo ostatně obvyklé při nižších kolech SuperStar. Profesionálně zvládnutý odchod řadí Veroniku Zaňkovou mezi opravdové hvězdy, ať už se českou SuperStar stane kdokoli. Bude zajímavé sledovat, kam to časem dotáhne vítěz televizní soutěže ve srovnání s vyřazenou premiantkou.

(REFLEX 19, 6.5.2004)

Haló, tady Parlament

Pokud patříte k té nemalé skupince nadšenců, co po nocích sledují záznamy z jednání Poslanecké sněmovny na druhém programu České televize, následující zpráva vás potěší. V České republice začne ještě letos vysílat parlamentní televize s nepřetržitými přímými přenosy ze sněmovny i Senátu.

Speciální kabelový a satelitní kanál připravuje na zakázku pro společnost UPC olomoucká firma Region Media. Ta by také podle jejího většinového majitele Leoše Pohla měla v těchto dnech oficiálně požádat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o vysílací licenci. Mluvčí UPC František Malina tvrdí, že ve hře o realizátora projektu byly i další společnosti, pouze Region Media však byla schopna dodržet termín zahájení vysílání do konce letošního roku. Proč ale o licenci nežádá přímo UPC? Důvod je prostý: podle mediálního zákona by totiž nemohla jako majitel licence změnit vlastnickou strukturu, aniž by to předběžně odsouhlasila Rada pro vysílání. A to by bylo pro nadnárodní společnost, jakou je UPC, dost komplikované.

Na projektu parlamentní televize pracuje Region Media už od loňského jara, kdy si nechala zaregistrovat název a logo „7.cz“, nápadně podobné německé komerční stanici ProSieben. Zřejmě z toho důvodu si letos v dubnu požádala o registraci nového názvu „24.cz“, jenž by měl být už definitivní. „Parlamentní vysílání je jen částí rozsáhlého projektu, který by měl být realizován v několika etapách. Samozřejmě, pokud to umožní podmínky a zájem zadavatelů,“ říká Leoš Pohl. V úvahu připadá i vznik čistě zpravodajské televize, o níž usiluje už několik společností včetně veřejnoprávní České televize.

Parlamentní kanál bude financovat UPC, roční provozní náklady přijdou na 15 až 20 milionů korun. Kabelová společnost si od projektu slibuje přísun nových klientů. Pokud by díky „24.cz“ získala pouze osm tisíc nových zákazníků, na novém kanálu by vydělala. Podle jednatele a menšinového vlastníka firmy Region Media Martina Müllera však nová televize nebude fungovat na klasickém obchodním modelu komerčního vysílání. „Informace o způsobu financování provozu považujeme za obchodní tajemství a nejdříve předpokládáme informovat o něm Radu na slyšení k licenci.“

Müller předpokládá, že parlamentní televize zahájí vysílání na podzim. Již nyní se připravuje trasa pro modulovaný signál z Poslanecké sněmovny a Senátu na satelit a odtud na území celé České republiky i zbytku Evropy. Během léta chce Region Media společně s UPC informovat o svých záměrech veřejnost. Časem by se „24.cz“ měla objevit také v digitálním televizním multiplexu společnosti Czech Digital Group, jež je vlastnicky spřízněná s televizí Prima. Ostatně, majitel Region Media Leoš Pohl šéfuje jejímu představenstvu a Region Media na svých internetových stránkách nijak neskrývá, že se s parlamentním kanálem počítá na jednu ze čtyř pozic v tomto multiplexu (kromě Primy, TV Praha a zřejmě Galaxie sport).

Parlamentní televize nejsou v Evropě ničím výjimečným. Už v roce 1979 vznikl americký televizní program C-SPAN, který dnes vysílá už na třech okruzích. Britská veřejnoprávní televize provozuje speciální kanál BBC Parliament, v Německu se přenosům z Bundestagu věnuje rovněž veřejnoprávní stanice Phoenix. Ve Francii si televizi Le Chaine Parlementaire se dvěma kanály založil sám parlament, a on něčem podobném uvažují i polští poslanci, kteří lobují pro vznik veřejnoprávní stanice TVP Sejm. Ostatně, také někteří kandidáti na ředitele České televize ve svých projektech před časem počítali s čistě parlamentním kanálem.

(REFLEX 19, 6.5.2004)

Zpravodajské týdeníky: boj o místo na slunci

Česko má jako jediná země ve střední Evropě pouze jeden zpravodajský časopis

Bez konkurence. Tak se může cítit jediný český zpravodajský časopis Týden. Neohrožená pozice a průměrný prodaný náklad těsně pod šedesáti tisíci výtisky mu zajišťuje bezproblémovou existenci. V porovnání se sousedními zeměmi to je neobvyklý luxus.

Největší boj mezi zpravodajskými časopisy nyní probíhá v Polsku. Tamní tiskový trh „válcuje“ místní verze amerického týdeníku Newsweek vydávaná německým mediálním koncernem Axel Springer. Newsweeku se podařilo během rekordně krátké doby porazit původní polské zpravodajské časopisy Wprost, Polityka a Przekrój. V únoru Newsweek Polska prodal 195 tisíc výtisků, zatímco Polityka „jen“ 170 a Wprost 156 tisíc. Třetí Przekrój zůstává daleko vzadu s 81 tisíci prodanými výtisky. Newsweek je lídrem i ve čtenosti: na přelomu loňského a letošního roku jej pravidelně četlo 8,63 % Poláků (2,6 milionu). To všechno přes to, že cena Newsweeku na stánku převyšuje všechny ostatní jmenované tituly. Zatímco Wprost, Polityka a Przekrój o rozsahu necelých 100 stran stojí 3,50 zlotých (asi 24 Kč), Newsweek o 104 až 120 stranách stanovil cenu za výtisk na 4 zloté (27 Kč).

Čemu polská verze Newsweeku vděčí za úspěch? Stručně řečeno nenovinářským aktivitám. Redakce pořádá různá setkání a semináře, vyhlašovala nejlepší knihu roku, soutěž grafiků při vstupu země do Evropské unie a na časopis se nabaluje spousta dalších aktivit, jako vydávání speciálů a knížek (podobně jako to dělá National Geographic). Axel Springer polskou mutaci vydává od září 2001, ovšem prodaný náklad po prvních měsících mírně klesl (dříve se pohyboval okolo 250 tisíc výtisků). K dobru Newsweeku třeba dodat, že pokles prodaného nákladu se dotkl i konkurence s výjimkou Przekróje, který nemůže pozici lídra ohrozit. Ani celkem dobrý prodej Newsweeku ale nepomohl polské pobočce AS k tomu, aby lošnký rok zakončila v černých číslech. Ztrátu 33 milionů zlotých způsobily především počáteční náklady na vznik nového bulvárního deníku Fakt, z něhož se v rekordně krátké době staly nejprodávanější polské noviny.

Slovenský fenomén Plus 7 dní

Náklad Newsweeku okolo 200 tisíc výtisků ve čtyřicetimilionovém Polsku ale není zase takový úspěch. Rozhodně ne v porovnání s osmkrát menším trhem na Slovensku, kde stejného prodaného nákladu dosahuje zpravodajsko-společenský časopis Plus 7 dní. Jeho vydavatel, společnost 7 plus, vsadila na spojení zpravodajství s lehčím bulvárem a servisem pro čtenáře, takže kromě investigativních reportáží mají v časopise pravidelné místo i recepty a stránky o módě. Tedy věci, které by si čtenář českého Týdne dokázal představit jen stěží (byť i v tomto titulu posiluje rubrika Moderní svět a stránky o společnosti).

Neotřesitelná pozice týdeníku Plus 7 dní nedává spát nejednomu slovenskému vydavateli. Pokusy o atak na lídra trhu ale zatím krachovaly: ať už šlo o ambiciózní plán nejprodávanějšího slovenského deníku Nový čas s týdeníkem Čas nebo obdobná strategie novin Pravda, jež přišly na trh s týdeníkem Moment (ten se později stal pravidelnou přílohou Pravdy). Pokud ale chceme hovořit o čistě zpravodajských časopisech, více než Plus 7 dní do této kategorie spadá týdeník Formát vydavatelství Ecopress, což je slovenská odnož české Economie. Tento časopis se ale dlouhodobě potýká s nízkým prodaným nákladem, jež se podle neoficiálních informací pohybuje okolo sedmi tisíc výtisků (vydavatel čísla prodejnosti nezveřejňuje).

Formát je oproti českému Ekomonu spíše obecným zpravodajským titulem, neboť na Slovensku vychází velmi dobře zavedený ekonomický časopis Trend, jehož pozici by bylo těžké ohrozit. A pokud by se o to Economia chtěla pokusit, musela by do nového projektu masivně investovat. Formátu uškodil nedávný nástup nového hráče – týdeníku Live! bratislavského vydavatelství Ela Publishing. Ten chce sice nejvíce ohrozit pozici Plus 7 dní, jeho šéfredaktor Ľubomír Fuzak dokonce prohlásil, že do dvou let se Live! stane nejprodávanějším časopisem na Slovensku, ale zasáhl zřejmě i čtenáře Formátu. Live! se inspiroval u rakouského zpravodajského časopisu News. Rozsáhlý magazín, jehož obsah pravidelně dosahuje 160 stran, nabízí čtenářům odlehčené čtení i čistě spotřebitelské rubriky. Vydavatel masivně investoval do propagace, takže prakticky ve všech městech lze spatřit na zastávkách MHD velké plakáty s titulní stránkou aktuálního vydání. Kde na to dosud ne příliš známý slovenský vydavatel vzal peníze? Fuzak hovoří o zahraničním investorovi, jehož jméno nechce prozradit. Mezi mediálními analytiky se ale hovoří o Ivanu Kmotríkovi, majiteli společnosti Grafobal, jež se společně s PPF dělí o televizi Joj a údajně má vliv i na zpravodajskou televizi TA3. Live! začal vycházet v dubnu těsně před slovenskými prezidentskými volbami a nyní prodává mezi 50 a 80 tisíci výtisky týdně. Pokud chce předběhnout Plus 7 dní, bude však muset prodeje minimálně zčtyřnásobit.

Dostane Týden konkurenci?

Válka mezi Live! a Plus 7 dní se nepřímo dotkla i Formátu, který se koncem loňského roku potýkal s vnitroredakčními problémy a narychlo měnil šéfredaktora. Ecopress na novou situaci reagoval drastickým snížením ceny – místo původních 29 korun nyní čtenáři za Formát zaplatí 19 korun, přičemž rozsah stoupl ze 66 na 82 stran. Důvodem byla podle šéfa Ecopressu Miloše Nemečka malá kupní síla slovenského čtenáře. Nižší cena není krátkodobou akcí, ale dlouhodobou strategií vydavatele. Formát se tak stal nejlevnějším zpravodajským časopisem v zemi: Plus 7 dní stojí 28 Sk a Live! 25 Sk, přičemž jeho vydavatel deklaroval, že jde o dočasnou zaváděcí cenu. Reklamní kampaň Formátu se zaměřila na vymezení k bulváru, potažmo tedy nejbližší konkurenci, a v budoucnu chce komunikovat nosná témata čísla.

Českému trhu se boj zpravodajských týdeníků zatím vyhýbá. Časopis Týden prakticky nemá konkurenci (pokud nepočítáme Respekt a poněkud divoce se vyvíjející MF Plus), a tudíž ani patřičný důvod bojovat o čtenáře v tomto úzce vymezeném segmentu. Částečně se proto pouští do oblastí, kde by mohl odebrat čtenáře společenským titulům. Všem dnům ale není konec: Axel Springer Praha si už loni nechal zaregistrovat ochrannou známku a internetovou doménu Newsweeku s tím, že do tří až pěti let rozhodne, zda má smysl vydávat českou verzi. Českou ochrannou známku si loni zaregistroval také slovenský časopis Plus 7 dní, jehož vydavatel už v Česku prodává tuzemské mutace několika svých titulů – vesměs zaměřených na ženy, bydlení a zahradu. Proč by nemohl zopakovat fenomenální úspěch také v České republice?

Aféry polského Newsweeku
S úspěchem polského Newsweeku se pojí i několik nepříjemných událostí. Kvůli reportáži o vracení majetku polským Židům s názvem „Židi si vezmou, co jim patří“ jej renomovaný deník Gazeta Wyborcza obvinil z antisemitismu. Newsweek reagoval otevřeným dopisem, v němž označil způsob, jakým noviny svoji zprávu podaly, za manipulaci. Podle redaktora Tygodnika Powszechnego Marcina Króla nelze v případě zmiňované reportáže Newsweeku hovořit o antisemitismu, autorovi článku ale vyčítá špatný výběr citovaných osobností. „Newsweek je týdeník, který se honí za senzacemi,“ tvrdí Król.
Polskému Newsweeku také hrozí žaloba o rekordních 10 milionů euro za informace, které zveřejnil v materiálu o nejbohatších Polácích. Šest podnikatelů v čele s nejbohatším Polákem Alexandrem Gudzowatým hodlají časopis zažalovat kvůli formulacím, které mohly u čtenářů vyvolat negativní asociace. Newsweek totiž také zjišťoval, kteří bohatí podnikatelé jsou u Poláků nejneoblíbenější. Tím podle šestice podnikatelů uměle vyvolal nenávist, která vedla například k tomu, že jim dva bankovní ústavy odmítly poskytnout úvěr.


(Strategie 20, 10.5.2004)

Slovensko je malý trh

říká šéf společnosti Ecopress Miloš Nemeček, která vydává zpravodajský týdeník Formát

Formát od května snížil cenu o 10 korun a zároveň rozšířil obsah ze 66 na 82 stran. Reagujete tak na vznik nového zpravodajského časopisu Live?
Není to rozhodně jen reakce na Live!, ale na celkovou situaci na trhu v tomto segmentu. Došli jsme k závěru, že o čtenáře musíme usilovat nejen žurnalistickou kvalitou a korektností, ale i výhodným poměrem mezi cenou a rozsahem.

Nejúspěšnějším slovenským časopisem je Plus 7 dní. Považujete jej za konkurenci, nebo to podle vás není typický zpravodajský týdeník?
Plus 7 dní nepovažujeme za přímého konkurenta, pohybuje se v jiných sférách. Nepochybně má prvky zpravodajského magazínu, ale většinou míří do jiných oblastí a k jiným čtenářům. Dvé záměry ale realizuje nesporně velmi cílevědomě a úspěšně.

Je podle Vás na slovenském trhu místo pro několik zpravodajských časopisů? Kolik by se jich tu mohlo uživit?
O místo na trhu a na slunci se může pobít každý, kdo má chuť, odvahu a peníze. Myslím si však, že momentálně je dostatečný čtenářský i inzertní potenciál pouze pro jeden zpravodajský týdeník s takto vyhraněným charakterem.

V Polsku je velmi úspěšná místní verze časopisu Newsweek. Dovede si představit, že by na Slovensku začal vycházet nějaký zpravodajský časopis v licenci zahraničního vydavatelství?
K takovému projektu na Slovensku jsem skeptický – trh je podstatně menší než polský. Kromě toho informace mezinárodního charakteru čtenáře přitahují méně, než by se dalo čekat. Jako bývalého zahraničněpolitického novináře mě to sice může mrzet, ale mnoho na tom nezměním...

Prozradíte, jaký je průměrný prodaný náklad Formátu? Podle neoficiálních informací prý dosahuje pouze sedmi tisíc výtisků.
Rozhodli jsme se nyní tyto údaje nezveřejňovat.

Formát na sklonku loňského roku změnil šéfredaktora. Souviselo to s nízkým nákladem a celkovou nespokojeností vydavatele s vývojem týdeníku Formát? Je současná redakce Formátu zkonsolidovaná?
Předcházející šéfredaktorka Formátu (Ľuba Lesná, pozn. red.) nesplnila očekávání a výměna na tomto postu byla celkem logická. Redakce se za několik měsíců viditelně konsolidovala, ale v tak náročném titulu je stále co dělat, ať už jde o žurnalistickou kvalitu nebo čtenářskou přitažlivost.

(Strategie 20, 10.5.2004)

Formát se chce vyhnout bulvarizaci

říká v rozhovoru pro Strategii šéfredaktor slovenského zpravodajského časopisu Formát Ľubomír Jurina

Formát od května snížil cenu o 10 korun a zároveň rozšířil obsah ze 66 na 82 stran. Reagujete tak na vznik nového zpravodajského časopisu Live?
Každý vydavatel reaguje na vývoj trhu. Otázkou je, zda týdenník Live! je přímou konkurencí Formátu. V zaváděcí reklamní kampani se „měřil“ nejen s Formátem, ale i s bulvárními týdeníky a časopisy pro ženy. Takže uvidíme, jakou cestou se časem vydá, protože tak široký záběr mít namůže. Po několika číslech se spíš ukazuje, že chce konkurovat týdeníku Plus 7 dní.

Plus 7 dní je nejúspěšnějším slovenským časopisem. Považujete jej za konkurenci, nebo to podle Vás není typický zpravodajský týdeník?
Plus 7 dní je výjimečný fenomén. Pokud vím, před 14 lety zkusili dělat seriózní zpravodajský týdeník. Později se redakce od tohto záměru přesunula k bulvárnějším tématům, zřejmě z obchodních důvodů. Vznikl hybrid, který čtenářům dlouho vyhovoval. Každý si v něm našel něco a po pravdě řečeno, mnohé články, zejména investigativní žurnalistiku nebo reportáže, bych rád viděl i na stránkách Formátu. Na druhou stranu soukromí slovenských celebrit a podobná témata nejsou naším šálkem kávy. Na slovenském trzu uzrál čas na specializaci časopisů a tomu se bude postupně přizpůsobovat i Plus 7 dní.

Je podle vás na slovenském trhu místo pro několik zpravodajských časopisů? Kolik by se jich mohlo uživit?
Odpověď na tuto otázku zná málokdo. V každém případě na trhu existuje místo pro zpravodajský časopis a chceme ho obsadit. Koncept Formátu se ukazuje jako jediný čistě zpravodajský.

V Polsku je velmi úspěšná místní verze časopisu Newsweek. Dovedete si představit, že by na Slovensku začal vycházet nějaký zpravodajský časopis v licenci zahraničního vydavatelství?
Je to jedna z možných cest, nabízí se však otázka, zda to jednoznačně zajistí úspěch. Na slovenském trhu se už objevilo několik kopií úspěšných titulů v Německu nebo Rakousku, ale nesplnily očekávání vydavatelů. Ve světě časopisů bylo vymyšleno už skoro všechno, ale uměním redakce je nabídnout taková témata, která osloví místní čtenáře. Přirozeně, licence nabízí lepší zázemí mateřského vydavatele, ale stejnou výhodu má i Formát, který je napojený na síť vydavatelství Handelsblatt.

Prozradíte, jaký je průměrný prodaný náklad Formátu? Podle neoficiálních informací prý dosahuje pouze sedmi tisíc výtisků.
Měli jsme i lepší čísla. I když říkáme, že místo pro zpravodajský časopis na trhu existuje, neznamená to automaticky úspěch. Formátem si trh vytváříme a formujeme a to vyžaduje určitý čas, to je i zkušenost českého Týdne. Nástupem titulů, které by pro nás mohly být konkurencí, se tento čas zkracuje a my jsme na to reagovali.

Formát na sklonku loňského roku změnil šéfredaktora. Souviselo to s nízkým nákladem a celkovou nespokojeností vydavatele s vývojem týdeníku Formát? Je současná redakce Formátu zkonsolidovaná?
Loňský rok nebyl pro Formát jednoduchý. Jsem už čtvrtý šéfredaktor, což je na půldruhého roku existence hodně. Každý šéfredaktor dal časopisu svoji pečeť, což souviselo s hledáním nejlepšího konceptu. Možná jsme ztratili čas, ale také jsme se poučili a už máme jasno. Jsem ve Formátu od začátku a vím, že v redakci je momentálně solidní profesionální tým s velkými ambicemi.

(Strategie 20, 10.5.2004)