potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

úterý, července 20, 2004

Média na pozadí irácké krize

Novináři se stávají rukojmím válečné propagandy

Válečné konflikty přináší řadu paradoxů. Zvláště pak role médií dostává poněkud na frak – novináři se na jednu stranu snaží přinášet objektivní a vyvážené informace, ale na druhou se, často ne vlastní vinou, stávají rukojmím oficiální válečné propagandy.


V případě iráckého válečného konfliktu tento paradox dospěl do extrémní fáze: americká administrativa často kritizovala média, která se snažila zprostředkovat pohled druhé strany (věrných Saddáma Husajna, iráckých teroristů, Al-Kajdy), ovšem sama také šířila pouze informace, které se jí výslovně hodily „do krámu“. Američané prohlásili arabské zpravodajské televize Al-Džazíra a Al-Arabíja za zaujaté a protiamerické, protože vysílaly vzkazy Al-Kajdy a ukazovaly záběry zajatých amerických vojáků. Americká vláda tyto záběry prohlásila za neetické a odporující Ženevské konvenci. Po zajetí Saddáma Husajna se ale americké televize dopustily téhož: svět obletěly záběry zarostlého, zpustlého Husajna, kterému lékař prohlíží ústa. Oč byly tyto záběry etičtější v porovnání se záznamy zajatých amerických vojáků?

Jestliže Američané označili arabské televizní stanice za neobjektivní, pak totéž se dá říci o zcela účelové televizi Al-Hurrá, kterou Spojené státy vybudovaly na území Iráku, aby jejím prostřednictvím šířily vlastní propagandu. Jde o opačný extrém: v této televizi nikdy nedostane prostor druhá strana. Byť jde o příznivce padlého diktátora, jimž není nic cizí, svět a zejména Iráčané by měli znát jejich názor. Al-Hurrá tak nechtěně přispívá k soudržnosti teroristických skupin a udržuje už tak dost vyhrocenou situaci v zemi, která se po pádu Saddáma Husajna a i přes účast koaličních sil nachází na pokraji chaosu.

Naprosto příznačný je pak postup George W. Bushe před blížícími se prezidentskými volbami v USA. Válka v Iráku a poválečný vývoj v zemi se neubírá tím směrem, jaký Bushova vláda předpokládala. Svrhnutí Saddáma Husajna či dokonce jeho zajetí mělo Bushovi pomoci v předvolebním boji s Demokraty. Situace, jaká nastala po oficiálním ukončení operace v Iráku, však Bushovi nepomohla. Naopak. Vždyť po ukončení války padlo v Iráku několikanásobně více amerických vojáků, než při samotné vojenské operaci! A reakce George W. Bushe? Přísný zákaz zobrazování rakví s ostatky vojáků, které pravidelně přiváží obrovské vojenské letouny na utajenou základnu v USA.

Zveřejnění snímků, o které se přičinil neústupný internetový fanda a posléze většina amerických médií, Bushovi v předvolebním klání uškodila. Ukázala také, že republikánskému prezidentovi jde více o znovuzvolení než o veřejný hold padlým Američanům – těm Američanům, kteří mu měli v Iráku vybojovat druhý mandát.
Bez viny nejsou ani sama média. Během iráckého konfliktu došlo k estapádě porušování základních pravidel novinářské etiky. Ať už jde o publikování naprosto smyšlených informací, upřednostňování jedné strany sporu nebo zveřejňování drastických záběrů obětí teroristických útoků. Například New York Times se rok po zahájení protihusajnovské operace omluvil čtenářům, že je mystifikoval v otázce zbraní hromadného ničení, které měl mít Irák k dispozici. Chemické a biologické zbraně přitom byly hlavním argumentem Američanů pro nutnost vojenského zásahu proti Saddámu Husajnovi. Do vzniku tohoto textu se však v Iráku podařilo objevit pouze několik hlavic se smrtelným plynem sarin, jenž před lety použila japonská sekta Óm-Šin-Rikjó pro útok v tokijském metru, a o jejichž použitelnosti by se dalo pochybovat.

Rozsáhlou diskusi o etice médií rozpoutaly případy dvou vražd: polského novináře Waldemara Milewicze a amerického občana Nicholase Berga, který se přijel do Iráku podílet na obnově země. Milewicz pracoval jako válečný zpravodaj polské veřejnoprávní televize TVP a do Iráku přicestoval společně s kameramanem a kolegou alžírského původu, který mu pomáhal jako tlumočník. Při přesunu z polské vojenské základny Babylon do jihoiráckého města Nadžáf na ně zahájili palbu neznámí útočníci. Milewicz zemřel přímo na zadním sedadle automobilu, jeho alžírský kolega při vystupování z vozu. Útočníky se nepodařilo dopadnout. Na místo krátce poté dorazil fotograf francouzské tiskové agentury AFP a pořídil několik snímků obětí. Ty se na druhý den objevily na titulní straně polského bulvárního deníku Super Express, což vyvolalo mezi polskými novináři ostré protesty. Snímky měly k dispozici všechny redakce polských deníků, použil je však jen Super Express, kterému od loňského podzimu konkuruje nový bulvár Fakt a Super Expressu se nedaří s ním držet krok.

Američana Nicholase Berga unesli iráčtí separatisté v době, kdy média zveřejnila otřesné fotografie z mučení iráckých vězňů ve věznici Abú Ghraíb, na němž se mělo podílet několik amerických vojáků (později se objevily zprávy, že ponižování vězňů bylo oficiální vojenskou taktikou posvěcenou americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem). Video s jeho vraždou zveřejnili teroristé na internetu. Snímky zachycující, jak jeden ze zamaskovaných mužů Bergovi usekl hlavu a poté ji ukázal na kameru, obletěly celý svět. Tedy alespoň neoficiálně, protože málokterá redakce si dovolila tyto fotografie zveřejnit. V České republice tak učinil deník Právo na své titulní straně. Vysloužil si tak kritiku nejen od čtenářů a kolegů novinářů, ale také od několika vlastních redaktorů. Případem useklé hlavy na titulní straně se nyní bude zabývat Etická komise Syndikátu novinářů.

(KonecKonců 5, červenec 2004)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home