potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

úterý, srpna 31, 2004

Vlastnická struktura českých médií? Detektivka

Problémový mediální zákon šitý na míru velkých televizí způsobil už řadu obchodních sporů

PRAHA - Nejasná vlastnická struktura elektronických médií v České republice vedla v loňském roce k pádu státního regulačního orgánu – Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Klíčovým problémem byl spor o nejsledovanější komerční televizi Nova, respektive o exkluzivitu vztahů licencované společnosti CET 21 a servisní organizace ČNTS vlastněné původním investorem Novy, americkou společností CME. Právě vztahy licencovaných subjektů a jejich servisních organizací přitom vedou nejčastěji k vlastnickým sporům v českých rádiích a televizích.

Ukázkový případ: spor o televizi Nova

Spor o Novu se vedl v několika rovinách, ta základní se ale týkala již zmíněné exkluzivity vztahů. Úplně na začátku stálo rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání udělit licenci pro první celoplošnou komerční televizi v postkomunistickém bloku české firmě CET 21, nikoli tedy americké společnosti CME, která celý projekt investovala. Důvodem byla údajně nedostatečná politická vůle umožnit zahraniční firmě vlastnit tak důležité médium, jako je celostátní televize.
Ačkoli mezi CET 21 a její servisní organizací ČNTS došlo postupně k uzavření mnoha smluv o spolupráci, Rada jako regulační orgán ztratila nad jejich vztahy kontrolu, neboť novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1996 umožnila provozovatelům žádat o zrušení několika licenčních podmínek. V případě Novy šlo o klíčovou podmínku 17, která Radě umožňovala kontrolovat vztahy mezi provozovatelem a servisní organizací a veškeré majetkové přesuny mezi těmito firmami i investorem Novy, americkou CME.

Další vývoj situace je zájemcům o český mediální trh známý: Vladimír Železný získal od CME půjčku, díky níž skoupil 60-procentní podíl v CET 21 a stal se faktickým vlastníkem licence TV Nova. Podle dohody měl podíl později odprodat CME, a než se tak stalo, měl na valných hromadách CET 21 hlasovat tak, jak mu CME řekne. Nestalo se: po vzájemné roztržce CME v dubnu 1999 odvolala Železného z funkce generálního ředitele servisní ČNTS (ta však zajišťovala veškerý provoz Novy, takže jej fakticky zbavili vedení televize) a ten na oplátku začal budovat s novým partnerem „novou Novu“ na Barrandově. Odtud pak 5. srpna 1999 spustil vlastní vysílání bez ČNTS a tedy i CME.

Důsledky této akce nese celá Česká republika: mezinárodní arbitráž ve Stockholmu na sklonku roku 2002 uznala nárok CME na odškodnění za nedostatečně ochráněnou investici a loni v květnu zavázala Českou republiku, aby bývalého investora Novy odškodnil deseti miliardami korun. Kvůli probíhajícím sporům o společnost CET 21 došlo od roku 1999 k několika změnám ve vlastnické struktuře této klíčové firmy pro provoz TV Nova. Řadu z nich v průběhu let napadli různí společníci a situace dospěla do stadia, kdy vlastníci, regulační orgán ale ani české soudy nejsou schopny jasně definovat pravou vlastnickou strukturu CET 21.

Jak se televize Prima dostala od IPB ke skupině GES

Spory o vlastnictví se nevyhnuly ani druhé české komerční televizi Prima. V jejím případě došlo ke kurióznímu předání od původního majitele – dnes již zkrachovalé Investiční a Poštovní Banky (IPB) – do rukou obchodní skupiny GES, která Primu vlastní dodnes. Protože bankovní zákon znemožnil IPB v určité chvíli provozovat televizi, banka se rozhodla licencovanou společnost FTV Premiéra převést na svoji dceřinou firmu Domeana a tuto za 240 milionů korun odprodala skupině GES. Mělo jít jen o dočasné řešení, čemuž odpovídá i cena – řada dalších zájemců, mezi nimi i americká CME, nabízely řádově vyšší sumy.

IPB se k fingovanému prodeji rozhodla z jasných důvodů: potřebovala získat čas, aby přeskupila svoji strukturu a vymyslela, jak obejít bankovní zákon, který jí zakazoval vlastnictví televize. V době, kdy Primu prostřednictvím Domeany převedla na skupinu GES, však IPB zkrachovala. Televize zůstala skupině GES a ta si ji podržela i přes spory s nástupkyní IPB, Československou obchodní bankou (mezi oběma subjekty došlo k blíže nespecifikované dohodě, podle které nemá ČSOB nikdy v budoucnu zpochybňovat současné vlastnictví Primy).

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání mohla i v tomto případě pouze nečinně přihlížet: zákon jí umožňuje kontrolovat vlastnické změny pouze do „druhého kolena“, tedy přesuny mezi vlastníky licencované společnosti. Pokud tedy firmu, která získá licenci na vysílání, stoprocentně vlastní další společnost, pak vlastnickou strukturu této společnosti už Rada kontrolovat nemůže. Fakticky tak může docházet (a docházelo) k převodům licencí, které sice tehdejší český mediální zákon zakazoval, nedokázal jim ale v těchto konkrétních případech zamezit.

Odstrašující příklad zaniklé televize TV3

Kvůli vlastnickým sporům zkrachovala také metropolitní televize TV3, která v letech 2000 až 2002 vysílala z pozemních vysílačů v Praze a Hradci Králové a prostřednictvím kabelových rozvodů prakticky v celé České republice i na Slovensku. TV3 vznikla jako společný projekt amerického podnikatele Petra Gerwyho a královéhradeckého majitele televize Galaxie Martina Kindernaye. Gerwy do TV3 vložil peníze a Kindernay licenci na pozemní vysílání v Praze a Hradci Králové. Vznikla akciová společnost TV3, v níž měl většinu Gerwy a na níž měl později Kindernay převést své licence pro pozemní vysílání. TV3, a.s. získala pouze licenci pro vysílání v kabelech a na satelitu.

Po prvním roce vysílání se ukázalo, že plány Kindernaye a investora se radikálně liší. Zatímco Kindernay chtěl vytvořit síť „hejtmanských televizí“ ve všech krajích ČR, které by vysílaly vlastní regionální program pod společnou grafikou a logem, investor měl daleko pompéznější představu: chtěl vytvořit třetí celoplošnou plnoformátovou komerční televizi, která by konkurovala Nově a Primě. Vzájemné spory dospěly do situace, kdy investor začal tlačit na Kindernaye, aby své licence vlastněné jako fyzická osoba převedl na vlastní firmu v Lucembursku a tu pak předal investorovi. Kindernay tak učinil, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ale převod odmítla schválit. Kindernay tedy požádal Radu o nový převod: tentokrát na českou společnost RTV Galaxie, kterou stoprocentně vlastnil.

Tento převod Rada už schválila, investor TV3 jej však označil za podvod, neboť se na něm s Kindernayem dopředu nedomluvil. Došlo k otevřené roztržce, ve které si zahraniční partner najal PR agenturu a nátlakem se snažil Kindernaye donutit, aby RTV Galaxii s pozemními licencemi TV3 pro Prahu a Hradec Králové okamžitě převedl na něj. Kindernay ale požadoval peníze. Nakonec se dohodl s majiteli televize Prima, skupinou GES, a RTV Galaxii jim prodal. Ti hned požádali Radu pro vysílání o přerušení vysílání, změnu názvu i programové struktury a zahájili vysílání nových stanic TV Praha a TV Hradec Králové. Metropolitní televize TV3, jež zůstala pouze v kabelech a na satelitu, ukončila vysílání a vrátila licenci. Její majitelé sice uvažovali o tom, že povedou proti České republice arbitráž pro nedostatečnou ochranu investice jako to udělala americká společnost CME v případě televize Nova (požadovali odškodné jednu miliardu Kč), nakonec si ale svůj záměr rozmysleli a z České republiky se definitivně stáhli.

Ošklivé slovo transparentnost

Dalším problémem spojeným s vlastnictvím elektronickými médii v České republice je nedostatečná transparentnost žadatelů o licence. Zmínění majitelé televize Prima, skupina GES, se přede dvěma lety zúčastnili tří licenčních řízení na velmi lukrativní rozhlasové frekvence v Praze, Brně a Ostravě. Ve všech případech se tendru nezúčastnili přímo, ale přes nastrčené společnosti, v jejichž výkonných či kontrolních orgánech seděli lidé přímo ze skupiny GES. Všechny tři vítězné projekty byly odlišné jak v programu, tak v názvech. Po udělení licencí náhle provozovatelé ještě před zahájením vysílání požádali mediální radu o souhlas se změnou názvu a ze všech tří rádií vznikla síť Hey, jež se nedávno pokoušela podobným způsobem expandovat i na Slovensko (později, už transparentně a pod vlastním jménem, tu získala dvě licence).

Změnu názvu i programu ještě před zahájením vysílání provozovatelům umožňuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 2001, o němž se mezi broadcastry hovoří, že byl šit na míru celoplošným televizím. Zákon umožňuje i další zajímavé kroky: například hned po udělení licence může provozovatel odprodat 34 % licencované společnosti jinému subjektu. Po dvou letech od udělení licence už celou. Provozovatelé ale umí obejít i tak příznivou podmínku – čeští majitelé kabelové hudební televize Óčko loni odprodali 50-procentní podíl v licencované společnosti investorovi ze Seychelských ostrovů, i když licenci vlastnili necelý rok. Vysílací radě pak sdělili, že sice odprodali poloviční podíl, podle smlouvy si ale po dva roky od udělení licence ponechali 66 % hlasovacích práv.

Jinými slovy, český mediální zákon je tak děravý, že umožňuje velkým mediálním holdingům, jež mohou být z různých důvodů v nemilosti regulačního orgánu, získávat licence přes nastrčené společnosti a zcela smyšlené projekty. Po udělení licence pak odkryjí svou totožnost, požádají o změnu programové struktury i názvu a zapojí nové rádio do své sítě. Tento nekalý způsob získávání licencí loni odhalil majitel kabelového rádia Limonádový Joe Miroslav Pýcha, když se schválně spojil se skupinou GES a vystupoval před Radou jako představitel nastrčeného projektu Rádia Sázava. Po udělení licence ale rádio odmítl převést na GES a díky vnitřním sporům v licencované společnosti stanice o licenci po několika měsících přišla.

Zkrachovalé servisní organizace

Zajímavou roli sehrávají také servisní organizace rozhlasových a televizních stanic. O sporech okolo televize Nova jsme se již zmínili, nehezkou zkušenost ale mají se servisními společnostmi také dřívější dodavatelé programu televize Prima. Tato stanice v minulosti využívala služeb hned několika servisních organizací ve svém vlastnictví. Skrze ně například nakupovala zpravodajské příspěvky z regionů nebo akviziční pořady. Koncem 90. let se ale Prima dostala do finančních problémů a tyto servisní organizace vytvořily mnohamilionové dluhy. Veskrze šlo o platby malým produkčním společnostem, regionálním televizím a dabingovým studiím. Majitelé Primy, skupina GES, se proto rozhodli nad těmito servisními společnostmi vyhlásit bankrot a poslat je do konkurzu – včetně pohledávek vůči malým producentům.

Na základě tohoto kroku zkrachovala řada firem, jež byly finančně závislé na příjmech od Primy. Televize si poté založila novou servisní společnost, která pro ni vyrábí veškeré pořady – začala prakticky nanovo na zelené louce. Regionální televize, s nimiž Prima sdílí kmitočty v řadě regionů a pouští je v určený čas do svého vysílání, musely ztrátu mnoha milionů oželet, neboť bezproblémová spolupráce s celoplošnou televizí je pro ně životní nutností.

(Krajské noviny Pardubice, srpen 2004)

pondělí, srpna 30, 2004

Týdeník Strategie koupí firma Aliafin

Novým majitelem týdeníku Strategie zaměřeného na oblast médií, marketingu a reklamy bude českobudějovická akciová společnost Aliafin. Konkurenčnímu časopisu Marketing&Media to potvrdil Petr Rasocha, generální ředitel vydavatelství Sanoma Magazines Praha, jež Strategii prodává. Společně s tímto titulem se Sanoma zbaví také dalších specializovaných titulů, mezi něž patří Zdravotnické noviny, Postgraduální medicína a Sestra. K uzavření smlouvy má podle Rasochy dojít na přelomu září a října.

Společnost Aliafin je vlastnicky spřízněná s americkou firmou European Trust Services, Inc. (ETS), jejíž česká pobočka nedávno získala ochranné známky k časopisům Marketing Magazine, Polygrafie revue, Podnikání v praxi, ale také Dítě a Šikula (v minulosti tyto tituly vydávala společnost Adore Publishing, později část z nich převzala Mladá fronta, a.s.). ETS v polovině srpna požádala český patentový úřad o registraci ochranných známek Dieta a Room, což by mohly být další tituly zapadající do časopiseckého portfolia této společnosti. Zástupcem ETS v České republice je Milan Matoušek, který je zároveň členem představenstva Aliafinu.

Společnost Aliafin vznikla letos v únoru, na jaře se neúspěšně účastnila tendru na koupi 69-procentního podílu Autoklubu Bohemia Assistance (ABA). Minulý týden obchodní rejstřík zapsal stoprocentní dceřinou firmu Aliafinu One media se sídlem ve Wenzingově ulici v Praze, kde také sídlí rádia Frekvence 1, Evropa 2 a mediazastupitelství Reggie Radio Music. Lidé spojení s firmou Aliafin vesměs podnikají v oblasti realit.

(Médiaportál.sk, 30.8.2004)

neděle, srpna 29, 2004

Mlynář: Bobošíková nebyla novinářka, ale politička

Ministr informatiky Vladimír Mlynář (US-DEU) se tuto neděli poprvé po čtyřech letech zúčastnil diskusního pořadu televize Nova Sedmička. „Do Sedmičky jsem nechodil, protože si myslím, že její moderátorka Jana Bobošíková nebyla novinářka, ale politička, což se ostatně potvrdilo,“ uvedl Mlynář na dotaz současného moderátora pořadu Martina Veselovského. Bobošíková uváděla nedělní politickou diskusi na Nově od roku 2000, kdy přijala nabídku tehdejšího ředitele televize Vladimíra Železného, aby v této roli vystřídala Jitku Obzinovou. Předtím se neúspěšně snažila během krize v České televize převzít funkci ředitelky zpravodajství ČT, kterou ji nabídl narychlo zvolený generální ředitel ČT Jiří Hodač. Jejímu týmu se ale nepodařilo proniknout na vysílací pracoviště ČT ovládané vzbouřenými redaktory a musel proto pracovat v náhradních prostorách, mj. také v sídle TV Nova na Barrandově.

Bobošíková letos v květnu oznámila kandidaturu do Evropského parlamentu jako nestraník za sdružení Nezávislí. Lídrem kandidátky byl Železný, který za Nezávislé o rok dříve úspěšně kandidoval do Senátu. Oba uspěli a od července působí v EP. Vedení Novx Bobošíkovou stáhlo z obrazovky předčasně, jakmile se dozvědělo o jejích politických ambicích, a kvůli riziku sankce od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jí neumožnilo rozloučit se s diváky pořadu přímo ve vysílání. Sedmičku poté krátce uváděla moderátorka dalšího diskusního pořadu Novy Kotel Michaela Jílková, kterou od června nahradil redaktor Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu a bývalý moderátor talk show Áčko na Nově Martin Veselovský. Podobně jako Mlynář do Sedmičky dosud odmítá přijít ministr kultury Pavel Dostál.

(Médiaportál.sk, 30.8.2004)

Kwasniewski se soudí s novinami Źycie

Medialink.pl (jp)

Polský Nejvyšší soud bude znovu řešit spor mezi prezidentem Alexandrem Kwasniewskim a šéfredaktorem a vydavatelem deníku Źicie, jenž o Kwasniewském napsal, že za minulého režimu spolupracoval s tajnou komunistickou policií. Autoři článku se přitom odvolávali na zdroje, které tuto informaci potvrdily. Soud má nyní rozhodnout, zda novináři podnikli všechno pro to, aby vyvrátili podezření, že jde o lež. Nakonec se totiž prokázalo, že tvrzení novin není pravdivé. Server Medialink.pl upozorňuje, že se z výroku Nejvyššího soudu může stát precedens, na jehož základě budou v podobných případech rozhodovat další polské soudy. „Může se stát, že verdikt určí hranici, kterou novináři, kteří se zabývají aférami, do budoucna nebudou moci překročit,“ uvedl deník. Loni v květnu došel soud druhé instance k závěru, že svědci, které noviny citovaly v případu Kwasniewski, nemluvili pravdu. Nejvyšší soud, ke kterému se list odvolal, se ovšem domnívá, že pokud má novinář patřičné důvody ke zveřejnění informace, kterou si ověřil z několika zdrojů, jimž důvěřuje a netuší o tom, že nejsou pravdivé, zveřejněním materiálu neporušuje zákon.

(Médiaportál.sk, 30.8.2004)

Jennifer Lopez ve speciální reality show

Wirtualnemedia.pl (jp)

Americká zpěvačka Jennifer Lopez chystá společně se svým mužem Marcem Anthonym speciální reality show, již bude pro televizní síť Fox produkovat společnost J.Lo. „Jennifer chce, aby ten pořad byl především rodinný a usmyslela si, že jej bude programovat tak, aby zaujal lidi znuděné obyčejným každodenním životem,“ informoval britský magazín New!, podle něhož má mít pořad týdenní periodicitu. Časopis připomíná, že Lopez ráda vystupuje před televizními kamerami. Se svým druhým manželem Crisem Juddym se objevila v klipech na písně Love Don't Cost A Thing a I'm Gonna Be Alright, s Benem Afleckem si zase zahrála ve filmech Jersey Girl a Gigli.

(Médiaportál.sk, 30.8.2004)

středa, srpna 25, 2004

GES může zahájit vysílání TV Pardubice

Mediální skupina GES získala souhlas Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) i Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ke zprovoznění regionální TV Pardubice na 44. kanálu ve východních Čechách. Stanice bude vysílat výkonem 500 W z kóty Krásné v Železných horách a pokryje svým signálem většinu území Pardubického kraje. TV Pardubice původně chtěla vysílat výkonem 1 kW, ten jí ale telekomunikační úřad nepovolil kvůli testování pozemního digitálního vysílání.

ČTÚ zpočátku nechtěl 44. kanál vůbec uvolnit kvůli jeho začlenění do budoucí celoplošné digitální sítě, nakonec ale rozhodl, že jej GES bude moci využívat alespoň dočasně do konce června 2007. Úřad rovněž upozornil, že nenese žádnou odpovědnost za případné rušení vysílání TV Pardubice digitálním signálem a v případě, že bude nutné 44. kanál opustit kvůli vytvoření nového digitálního multiplexu, bude jej muset skupina GES opustit bez náhrady. Novou pardubickou televizi bude provozovat společnost RTV Galaxie, které náleží metropolitní stanice TV Praha a TV Hradec Králové.

GES chtěl spustit vysílání TV Pardubice již koncem loňského roku, tehdy tomu ale bránila královéhradecká televize Puls, respektive její pardubický dokrývač na 44. kanále, který by vysílání nové krajské televizní stanice rušil. Puls využíval dokrývač společně s celoplošnou televizí Prima, kterou rovněž vlastní mediální skupina GES. Prima se loni v srpnu ze 44. kanálu v Pardubicích stáhla a to samé požadovala od televize Puls, s níž sdílí několik východočeských vysílačů a která se v přesně stanovených časech připojuje do jejího vysílání na území Královéhradeckého a Pardubického kraje.

Majitel televize Puls Václav Patka požadavek Primy odmítl a obrátil se na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a Český telekomunikační úřad s žádostí o přidělení dokrývače pro vlastní potřebu. Rada ji nejprve zamítla, později souhlasila s podmínkou, že Puls zajistí na 44. kanálu v Pardubicích celodenní vysílání. To se Patkovi nepodařilo a Puls se z pardubického dokrývače stáhl. Poté se do sporu o 44. kanál vložil ČTÚ rozhodnutím, že tuto frekvenci vyčleňuje pro budoucí jednofrekvenční celoplošný digitální multiplex.

(Médiaportál.sk, 16.8.2004)

Kohoutoviny

Lukáš Kohout je hrdina. Podvodník, kterému se podařilo jménem exministra Jana Kavana objednat letadlo na Srí Lanku, tři dny vyjednávat na Kypru s indickými úřady o vstupu do jejich vzdušného prostoru a zase se potichu vrátit do Prahy, je opravdovou mediální celebritou. Na náklady státu prý procestoval řadu exotických zemí. Vydával se za asistenta ministra zahraničí nebo poslanců Unie svobody. A naposledy za mluvčího techno party CzechTek. Učiněné bláznovství.

Jenže je zajímavý. Jednomu človíčkovi se podařilo několikrát zamotat hlavu politikům, policii, médiím a vlastně celé veřejnosti. Proto s ním musíme udělat interview, on line rozhovor, ukázat ho v televizi. Musí přeci vysvětlit, co ho vede k tak bohapustému lhaní a co chystá na příště. Možná zamíří ještě výš a terčem jeho dalšího výstřelku se stane sám prezident. Uvědomují si ale všechna ta média, že Lukáš Kohout je psychopat, kterému jde jen a pouze o vlastní publicitu? Že ho vlastně svým zájmem hecují do další akce? Asi ne. A nebo moc dobře – aspoň bude příští léto o čem psát a točit.

(REFLEX 35, 26.8.2004)

Osbourneovi končí

Wirtualnemedia.pl (jp)

Hudební kanál MTV oznámil, že ukončí natáčení kontroverzní reality show Osbourneovi, v níž vystupovala rodina známého amerického zpěváka Ozzyho Osbournea. Čtvrtá řada seriálu, kterou MTV nasadí do vysílání 13. září, tak bude poslední. „Je nejvyšší čas ukončit to,“ prohlásila prý Osbourneova žena Sharon. „Celé dny nám po domě pobíhali režiséři, technici a kameramani, stěhovali kulisy. Teď tu běhají jenom naši psi, a to je v pohodě.“ Kromě Ozzyho a Sharon, jež se během natáčení seriálu léčila z rakoviny, ve vysílání vystupovaly také jejich děti Kelly a Jack. Média během vysílání show několikrát zpochybnila autenticitu jednotlivých dílů. Některé scénky byly podle nich zinscenované. MTV to ale popřela.

(Médiaportál.sk, 25.8.2004)

Poláci musí platit poplatky i za autorádia

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polský deník Super Express upozornil, že na majitele firemních automobilů se vztahuje povinnost platit koncesionářské poplatky za autorádia. „Zákon ukládá platit za všechny rozhlasové a televizní přijímače, i za ty, které jsou ve firemních automobilech: 4,95 zlotého za každý,“ napsal list, kterému to potvrdil Rafał Kontowski z právního oddělení polské Rady pro rozhlas a televizi. „Je to závazné pro všechny majitele soukromých firem. Za rozhlasový přijímač a televizor platí abonenti jako soukromé osoby. U firem je to jinak. Ty musí platit jak za přístroje umístěné na pracovišti, tak za ty, které mají v automobilech – obojí odděleně,“ vysvětlil Kontowski. Podobnou zákonnou úpravu má také Rumunsko, kde se povinnost platit za autorádio vztahuje i na fyzické osoby.

(Médiaportál.sk, 25.8.2004)

úterý, srpna 24, 2004

Pentagon plánuje armádní televizi

Satkurier.pl (jp)

Americká společnost Americom Government Services, Inc. z koncernu SES Americom zvítězila v konkurzu Armed Forces Radio i Television Service (AFRTS) na vytvoření nového televizního kanálu Pentagon Channel pro zaměstnance amerického ministerstva obrany, federální agenty a vojáky USA. Televize bude vysílat prostřednictvím kabelových sítí na celém území Spojených států a její program bude tvořit zpravodajství, sport a vzdělávací a zábavné pořady pro armádu i rodiny vojáků, kteří jsou na misi v zahraničí. Pentagon Channel budou moci sledovat také američtí vojáci na základnách mimo USA a studenti vojenských akademií. Stanice bude sídlit v budově Pentagonu ve Washingtonnu, odkud půjde její signál do Centra kosmických letů NASA a pak na satelit.

(Médiaportál.sk, 26.8.2004)

Rzeczpospolita má nového šéfredaktora

Wirtualnemedia.pl (jp)

Novým šéfredaktorem polského deníku Rzeczpospolita se stal Grzegorz Gauden. Vedení redakce převezme od 1. září od Macieje Łukasiewicze, který rezignoval ze zdravotních důvodů. Gaudena zvolilo devět ze čtrnácti členů správní rady společnosti Presspublika, která je vydavatelem listu. Zbývajících pět členů se zdrželo. Gauden prohlásil, že prioritou listu zůstává nezávislost na veškerých politických a ekonomických vlivech. „Noviny nepotřebují revoluci, ale evoluci,“ prohlásil Gauden, který je čtvrtým šéfredaktorem listu od roku 1989. Nový šéfredaktor zatím nechtěl komentovat novou koncepci, s níž přichází do redakce. Jisté je, že se bude muset pokusit zvýšit prodaný náklad, který se v poslední době pohybuje okolo 190 tisíc výtisků. Jednapadesátiletý Gauden vystudoval ekonomickou a obchodní fakultu Univerzity Lund ve Švédsku, kam v roce 1984 – po několikaměsíčním vězení kvůli vydávání opozičních novin – emigroval. Spolupracoval také s polskými sekcemi BBC a Radia Stockholm, polským zpravodajským týdeníkem Wprost a Gazetou Poznaňskou. V letech 2000 – 2003 byl šéfem Sdružení vydavatelů tisku, od loňského roku vede Svaz kontroly distribuce tisku.

(Médiaportál.sk, 26.8.2004)

pondělí, srpna 23, 2004

Vydavatel Týdne si registroval název "Fakt"

Společnost Mediacop, jež vydává časopisy Týden, Instinkt a noviny Nedělní svět, požádal patentový úřad o registraci ochranné známky Fakt. Pod tímto názvem v Polsku vychází velmi úspěšný bulvární deník, jehož vydavatel – německý koncern Axel Springer (patří mu také německý Bild) – uvažuje o jeho expanzi na další evropské trhy. V této souvislosti se šéf firmy Mathias Döpfner zmínil také o České republice, ačkoli ředitel české pobočky Axel Springer Jiří Ševčík týdeníku Reflex sdělil, že se žádný deník v dohledné době vydávat nechystá. Ve středně až dlouhodobém horizontu to ale nevyloučil.

Zájem o vydávání vlastního deníku má Mediacop dlouhodobě. Majitel vydavatelství, švýcarský podnikatel Sebastian Pawlowski, již v září loňského roku pro týdeník Marketing&Media uvedl, že pokud do konce listopadu nekoupí žádný z již existujících titulů, začne pracovat na projektu vlastního deníku. „Měl by to být seriózní deník. Zároveň uvažujeme o nedělních novinách, opět seriózních, které svým zaměřením nechtějí konkurovat Nedělnímu Blesku,“ dodal Pawlowski. Noviny Nedělní svět začala firma vydávat letos v dubnu a podle posledních informací se jeho prodaný náklad pohybuje těsně pod 50 tisíci výtisky. Zároveň si Mediacop nechal zaregistrovat ochranné známky a loga k názvům Moravský svět, Slezský svět, Jihomoravský svět, Severomoravský svět, Východočeský svět, Severočeský svět, Západočeský svět, Jihočeský svět, Středočeský svět a Pražský svět.

Pawlowski v loňském rozhovoru pro Marketing&Media také uvedl, že přemýšlí o týdeníku pro Pražany, který by vycházel ve větším formátu. „V úvahu připadají další dvě možnosti. Rozhodně však budeme v příštím roce realizovat pouze jeden, maximálně dva projekty,“ dodal Pawlowski. Tím druhým po Nedělním světu by měl být společenský časopis zaměřený na celebrity, jehož redakci zřejmě povede bývalý šéfredaktor bulvárního týdeníku Spy Ondřej Höppner. Ten již v březnu nastoupil společně s bývalým art directorem týdeníku Spy Vladimírem Dundrem do Mediacopu. Pawlowski poté prohlásil, že tento časopis (jeho název firma zatím nesdělila, ale již delší dobu má zaregistrované logo „AHA!“) vznikne ještě letos.

Podle redaktorky Marketingu&Media Martiny Vojtěchovské se delší dobu spekuluje o tom, že se nový titul Mediacopu bude inspirovat francouzským časopisem Gala o slavných lidech a showbyznysu. Firma jej ale nemůže vydávat v licenci, neboť ochrannou známku na jeho název v České republice má společnost Ringier. Mediacop je rovněž jedním z horkých kandidátů na koupi týdeníku Strategie o médiích, marketingu a reklamě. Marketingová ředitelka Mediacopu Gabriela Bezdíčková potvrdila serveru Česká média, že firma je na seznamu zájemců, podle jejích slov však zatím není o ničem rozhodnuto. Strategii nyní vlastní společnost Sanoma Magazines Praha (vydává např. Story, National Geographic nebo Překvapení), jež se rozhodla společně s ní prodat celou divizi specializovaných titulů včetně časopisů zaměřených na zdravotnictví.

Strategií a novým společenským týdeníkem však zřejmě expanze Mediacopu neskončí. Vypovídá o tom žádost firmy o registraci další ochranné známky na název Naše země. Pawlowski, jenž se jinak věnuje především realitní činnosti, si také chvíli pohrával s myšlenkou koupě exkluzivního měsíčníku Art & Antiques od vydavatelství Artmedia. K akvizici časopisu věnovanému kultuře, umění a obchodu s uměním však nakonec nedošlo.

(Médiaportál.sk, 23.8.2004)

Patentová smršť ČT: 171 známek za den

Česká televize si v jediný den požádala o registraci 171 ochranných známek. Jde o názvy pořadů, které se ve vysílání ČT objevily od jejího vzniku v roce 1991 až po současnost. Většinu z nich si přitom televize v minulosti již registrovala. Podle mluvčího ČT Martina Krafla ale registrace po deseti letech zaniká a bylo nutné ji znovu obnovit. „Nejde o nic výjimečného. Česká televize využívá zákonnou právní ochranu pro názvy svých vytvořených audiovizuálních děl, pořadů, výrobků atd. Tato právní ochrana se nejčastěji zajišťuje pomocí ochranných známek, které registruje Úřad průmyslového vlastnictví. Platnost zápisu trvá deset let ode dne podání přihlášky, tuto dobu však majitel může proti zaplacení poplatku prodloužit podáním žádosti o obnovu zápisu vždy o dalších deset let,“ vysvětlil mluvčí. „Nepožádá-li však vlastník o obnovu zápisu, ochranná známka zanikne. A protože po více než deseti letech vysílání ČT tato doba u některých starších pořadů zanedlouho vyprší, ochranné známky obnovujeme,“ dodal Krafl. Všech 171 žádostí televize podala 10 srpna a jejich vyřízení potrvá několik týdnů.

(Médiaportál.sk, 23.8.2004)

neděle, srpna 22, 2004

Majitel Frekvence 1 a Evropy 2 expanduje v Polsku

Medialink.pl, médiaportál (jp)

Vlastník celoplošných komerčních rádií Frekvence 1 a Evropa 2, francouzská mediální skupina Lagardere, získá prostřednictvím firmy Eurozet rozhodující podíl v polské komerční rozhlasové stanici Radio Zet. Koncern Lagardere dosud kontroloval skrze svou dceřinou společnost EDI Pologna menší část akcií Eurozetu, jemuž patří kromě Radia Zet také polské reklamní zastupitelství Regie Radio Music, rozhlasová stanice Radiostacija, Studio Zet na výrobu rozhlasových reklamních spotů a maďarské Radio 1.

K navýšení podílu francouzského investora dojde podle předchozí dohody a po přijetí nového mediálního zákona, který od 1. května letošního roku umožňuje zahraničním společnostem získat majoritní podíl ve firmách, které vlastní licenci pro rozhlasové nebo televizní vysílání. Změny vlastnické struktury ale podléhají souhlasu polské Rady pro rozhlas a televizi (podobný vývoj analytici předpovídají i v případě polského Radia Wawa, které z třetiny vlastní německá skupina Eurocast, majitel českého Radia Impuls a jeho pražského „bratříčka“, Radia Info). Radio Zet je vůbec první komerční rozhlasovou stanicí v Polsku, vznikla v lednu 1990 jako varšavské metropolitní rádio a od roku 1994 vysílá celoplošně.

Do mediální skupiny Lagardere patří francouzská rádia Europe 1, Europe 2, RFM, MCM , Canal J a La Chaine de Meteo. V České republice koncern vlastní také reklamní síť Regie Radio Music, jež zastupuje kromě mateřských stanic Frekvence 1 a Evropa 2 také Radio Impuls a pražské stanice Radio 1 a Radio Info. Do skupiny rádií zastupovaných RRM zřejmě v brzké době přibude také pražská zpravodajská stanice Info rádio, jejíž licenci nedávno získal prezident české RRM, Frekvence 1 a Evropy 2 Michel Fleischmann (resp. firma Max Loyd, již vlastní se svojí ženou Kateřinou Lojdovou). Zatím však není jisté, zda nové rádio ponese název Info, neboť firma Max Loyd nedávno požádala český patentový úřad o registraci další ochranné známky na název News Radio.

(Médiaportál.sk, 23.8.2004)

Bulvární deník Fakt zastavil pokles prodeje

Medialink.pl (jp)

Polskému bulvárnímu deníku Fakt se po několika měsících podařilo zastavit pokles prodeje a udržet si významný náskok před nejprodávanějším seriózním listem v zemi, Gazetou Wyborczou. Ještě v květnu Fakt prodával v průměru 500 tisíc výtisků denně, což bylo zhruba o 100 tisíc méně než na přelomu loňského a letošního roku. V červnu prodej nepatrně stoupl na 501 tisíc výtisků denně, v červenci však Fakt už prodával 578 tisíc výtisků denně (Gazeta Wyborcza prodávala v květnu 464 tisíc výtisků denně, v červnu o 20 tisíc méně – i tak to ale znamená meziroční nárůst o 6,2 tisíce výtisků denně).

Nadále se prohlubuje rozdíl mezi Faktem a dalším polským bulvárním deníkem Super Express, jehož prodaný náklad meziročně klesl o 12 procent. Vydavatel Faktu, německý mediální koncern Axel Springer v souvislosti se vzrůstajícím zájmem čtenářů (ve druhém čtvrtletí 2004 deník četlo 6,4 milionu Poláků) oznámil, že od září zvýší ceník inzerce o 14 procent. Nově se také rozšíří možnost inzerce v jednotlivých regionech. Fakt začal vycházet loni v říjnu a po pouhých dvou měsících se stal nejprodávanějším deníkem v Polsku. Vydavatel konkurenčního Super Expressu, jež byl doposud jediným celostátním bulvárem v zemi, však kvůli nízké prodejní ceně (výtisk za jeden zlotý) podal podnět antimonopolnímu úřadu. Ten zjišťuje, zda tato cena vůbec odpovídá výrobním nákladům novin.

(Médiaportál.sk, 23.8.2004)

Změní polský Newsweek šéfredaktora?

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polská mutace amerického zpravodajského týdeníku Newsweek údajně změní šéfredaktora. Podle serveru Wirtualnemedia.pl má Tomasze Wróblewskiego nahradit dosavadní šéf ekonomického deníku Puls Biznesu Jarosław Sroka. Podle neoficiálních informací Sroka už rezignoval na svůj post a od 1. září by měl nastoupit do Newsweeku. Wróblewski by měl postoupit do vyšších struktur vydavatelství Axel Springer Polska, které Newsweek vydává. Mluvčí firmy Mathias Doepfner ale v rozhovoru pro tiskovou agenturu PAP označil tyto informace za spekulaci. „Asi víte víc než já, nebo máte špatné informace. Nevím nic o odchodu Wróblewskiego. Dělá v Newsweeku dobrou práci a chce tam zůstat.“ Agentura PAP předtím přinesla informaci, že důvodem eventuálních změn v polském Newsweeku mají být „rozdílné představy o rozvoji titulu v Polsku“ mezi vlastníkem licence, americké společnosti Newsweek Inc. a vydavatelskou společností Axel Springer.

(Médiaportál.sk, 23.8.2004)

Technici polské kabelovky kradli televizní signál

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polská kabelová společnost Aster odhalila případ, kdy tři technici, které si externě najímala pro montáž kabelové sítě v domácnostech, načerno zapojovali kabelovou televizi svým známým. Firma si najala auditora, který v červenci provedl kontrolu všech kabelových sítí a přitom narazil na řadu nesrovnalostí. V případě techniků bylo jasné, že k nelegálnímu napojení na kabelovou televizi muselo dojít prostřednictvím lidí, kteří mají přístup do skříněk s kabely firmy Aster. Skříňky jsou sice volně dostupné na schodištích domů, ale jsou zabezpečené autorizovanými nálepkami. Firma je přesvědčena o tom, že k nelegálním úpravám skříněk došlo za souhlasu obyvatel dotčených domů.

Externí firmy, jejichž zaměstnanci se podíleli na podvodu, budou muset Asteru zaplatit škodu ve výši několika tisíc zlotých. Případem se rovněž zabývá policie. „Válka s televizním pirátstvím je jednou z našich priorit. Chceme, aby naši klienti věděli, že hájíme jejich zájmy a potíráme nelegální příjem kabelové televize… Jde o krádež duševního vlastnictví a také poškozování našich obchodních zájmů,“ prohlásil mluvčí firmy Aster Janusz Arciszewski. Lidem, kteří se nelegálně připojují ke kabelové televizi, v Polsku hrozí trest odnětí svobody až na tři roky.

(Médiaportál.sk, 23.8.2004)

sobota, srpna 21, 2004

Divák si žádá změnu

Česká televize má od 1. července novou programovou ředitelku. EVA VRTIŠKOVÁ (45) před lety vedla analytické oddělení televize Nova a později i program a produkci České nezávislé televizní společnosti. Loni na podzim připomínkovala v týmu Petra Sládečka programové schéma ČT na letošní rok.

Vaše jmenování přišlo poměrně nečekaně. Absolvovala jste výběrové řízení, nebo vás ředitel Jiří Janeček oslovil s přímou nabídkou?
Domnívám se, že pan ředitel Janeček oslovil několik vytipovaných lidí a z nich si vybral. Rozhodně to nebylo nějak náhlé. S Českou televizí jsem spolupracovala už loni na podzim, kdy jsme v malé skupině s Petrem Sládečkem a Miroslavem Bradou (zástupce produkční společnosti, která pro televizi Prima vyrábí seriál Rodinná pouta – pozn. red.) působili jako konzultanti programového schématu pro letošní rok. Myslím si, že pan ředitel byl už delší dobu přesvědčen o tom, že v programu není úplně všechno v pořádku. V každém případě výběrové řízení proběhlo formou přímého oslovení.

Jak konkrétně jste se připomínkovala letošní programové schéma ČT?
Byli jsme opravdu jen konzultační skupina, takže jsme pouze předali své připomínky k tomu, co je třeba podle našeho mínění udělat, jaké vidíme nedostatky a co bychom doporučovali změnit. Samozřejmě jsme neměli k dispozici všechny detailní informace potřebné na podrobnou analýzu a náš hlas byl jenom poradní.

Připomínkovali jste už hotové schéma, nebo jste do něj mohli zasahovat už v době, kdy vznikalo?
Navrhovali jsme komplexní změny. Konkrétně k jednotlivým pořadům jsme se nebavili.

Vaše předchůdkyně Markéta Luhanová zůstává v programovém oddělení ČT. Co bude mít na starost a z jaké pozice?
Markéta má na starost skladbu programu, koordinaci a dramaturgii jednotlivých kanálů ČT jako šéfdramaturgyně skladby programu a koordinace vysílání.

S jakými představami jste funkci programové ředitelky přebírala? Co by se mělo na programu ČT zlepšit?
Domnívám se, že ČT má několik pilířů, na kterých bych chtěla stavět a ještě více je prohloubit. Řadím mezi ně dramatickou tvorbu, zpravodajství a dokumentární tvorbu. Myslím si, že ČT má velmi dobrou pozici na trhu a měla by si jí upevňovat, měla by být dominantní. Chtěla bych vytvořit jasně definované schéma, z něhož bude patrný profil kanálu ČT 1 a ČT 2. Jeho struktura by měla být natolik jasná, aby divák věděl v jakém čase a na kterém kanálu najde svůj oblíbený pořad.

Takže dnes nemají programy ČT jasnou strukturu?
Zdá se mi, že jsou určité chvíle, kdy se rozdíl mezi oběma kanály stírá. Konkrétně mám na mysli reprízy. Obecně reprízovost je na ČT velmi četná. Chtěla bych ji omezit, aby v tom počtu repríz nezapadla premiéra nějakého kvalitního pořadu. Celkově by se měla zlepšit transparentnost a strukturovanost skladby programu.

Váš nástup na Kavčí hory byl poměrně rázný. Hned druhý den jste jmenovala tři šéfproducenty a s jedním se rozloučila…
Nastupovala jsem s úkolem co nejrychleji začít pracovat na programu. Všem nám jde o jedno: aby ČT vysílala pro všechny diváky a aby diváci byli spokojeni. Snažíme se teď co nejrychleji připravit podzimní schéma a program na příští rok. Máme na to velmi málo času, proto jsem musela hned druhý den po svém nástupu provést takové změny. Chtěla jsem zjednodušit organizační strukturu našeho oddělení, vytvořit malou tvůrčí skupinu, která bude hlavním pojítkem při přípravě programu, abychom mohli začít co nejrychleji pracovat. Ale nemyslím si, že by to byl nějaký razantní nástup, pouze jsme si vyjasnili své pravomoci, pozice v rámci programu a v řízení.

Předznamenává odchod šéfproducenta producentského centra zábavy Richarda Medka změny v přístupu k zábavným pořadům na ČT?
Pan Medek odešel na základě dohody. Neměla jsem možnost být nespokojená, odcházel v podstatě druhý nebo třetí den po mém nástupu. Ano, myslím si, že zábava má určité rezervy, ale nechtěla bych to vyloženě spojovat s odchodem pana Medka. Odešel v dobrém a dohodou.

Iniciativa vzešla z vaší strany, nebo to bylo jeho přání?
Byla to vzájemná dohoda.

Jak si představujete kvalitní zábavu na veřejnoprávní televizi?
Jako zábavu, která diváka pobaví chytře. Nechtěla bych zmiňovat příklady ze zahraničí, ale myslím, že v archivu ČT by se určitě našly formáty, které pobavily diváka kvalitním humorem. Například osobnosti jako byl pan Menšík, Vladimír Dvořák a jiní.

Najdou se takoví lidé i dnes?
Musíme je najít.

Celkem mě překvapilo vaše prohlášení, že hlavním úkolem je teď vytvořit podzimní programové schéma. Na tom by se přeci mělo už finišovat, ne? (rozhovor proběhl v červenci během Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech – pozn. aut.)
Určitě by to tak mělo být.

Není hotovo?
Existuje návrh, který chceme ještě dopilovat. Chceme připravit pro diváka ještě určité změny, novinky a doufáme, že půjde o zkvalitnění, které divák ocení.

Prošla jste televizí Nova, kde jste vedla oddělení výzkumu a strategických analýz a později jste byla ředitelkou programu a produkce ČNTS. Odrazí se to nějak na způsobu programování ČT?
Jestli se mě ptáte na komercionalizaci ČT, tak to ne. Rozhodně nemám zájem na tom, aby se ČT chovala příliš komerčně a aby se tvůrci pořadů zabývali na prvním místě tím, jestli mají dostatečný počet diváků. Mým cílem je, aby vznikaly pořady, které divák ocení a bude s nimi spokojen. Nemá cenu připravovat pořady, které divák nevyhledává, nikdo je nesleduje. Samozřejmě budeme nadále připravovat pořady pro menšiny a vzdělávací pořady, které nikdy nebudeme hodnotit dosaženým podílem na trhu a sledovaností. To ale nebude hlavním kritériem u žádného pořadu na ČT. Neříkám, že hodnocení pořadů ČT je zcela odlišné od komerčních televizí, určitě se ale tyto přístupy liší.

Čili vaše zkušenosti z Novy při programování ČT nijak nevyužijete?
Využiji je, určitě. Nemůžeme zapomínat, že nejsme na trhu sami. Proto se musíme snažit při programování správně umisťovat pořady, o nichž víme, že jsou hodnotné, kvalitní, a měly by se proto dostat k divákovi. Proto jsem mluvila o jasné struktuře schématu a snaze vytvořit jasnou koncepci, kterou si musíme podržet. Samozřejmě se budeme také zabývat upoutávkami a kvalitním promo jednotlivých pořadů, takže své zkušenosti z komerční televize rozhodně využiji.

Co si myslíte o fenoménu protiprogramování? Celkem často ho používala Nova proti ČT, teď se Česká televize rozhodla nasadit svůj hlavní diskusní pořad přímo proti Sedmičce na Nově. Je to cesta, kterou půjde ČT proti konkurenci?
Nemyslím si, že v případě změny vysílacího času Otázek Václava Moravce šlo o protiprogramování. Ta změna proběhla ještě před mým nástupem, ale domnívám se, že v souvislosti s aktuální situací ve vládě a tím, že nedělní poledne je podle nás divácky nejzajímavější, to byla správná volba. Umožnili jsme divákovi účastnit se důležitých diskusí týkajících se současné politické situace v čase, který je pro něj příhodný. Jak víte, prostor pro tuto diskusi se zvětšil, stopáž pořadu je delší.

A co si myslíte obecně o protiprogramování?
Protiprogramování není cílem České televize. Prvotní snahou ČT je, aby si pořad, který vyrobí a myslí si o něm, že přináší určitou hodnotu a kvalitu, našel cestu k divákům.

V čem by si měly veřejnoprávní televize a komerční stanice konkurovat?
Nevím, zda by si měly přímo konkurovat. Komerční televize vysílají pro většinového diváka. Česká televize oslovuje všechny diváky, a v tom je rozdíl. Myslím si tedy, že její poslání je odlišné, a tudíž ani konkurence mezi komerční televizí a ČT není příliš silná.

Ale program ČT 1 se chová jako komerční televize. Kumuluje dokonce reklamní časy určené pro oba veřejnoprávní kanály.
Ano, vysíláme reklamu, ale ČT 1 se určitě nechová jako komerční televize. Kdyby se choval zcela komerčně, vypadalo by jeho vysílání v prime timu úplně jinak.

V posledních letech jste se věnovala výzkumu nových televizních formátů. Populární jsou nyní reality show, jejíž prvky využívala také SuperStar. Dočkáme se podobného pořadu na obrazovce ČT?
SuperStar mi úplně nesedí jako klasický příklad reality show. Tu si představuji trošku jinak. Například film Český sen je rozhodně větší reality show než SuperStar. Byla bych velmi ráda, kdybychom na ČT představili nějaký takový formát. Nejsem si ale jistá, že to bude zrovna Big Brother.

Rakouská veřejnoprávní televize ORF vysílá reality Taxi Orange.
Nechci nyní říkat, kterým směrem půjdeme, ale určitě si myslím, že by reality show měla mít své místo v ČT.

Když se ještě vrátím k SuperStar, je to pořad, který byste si dokázala představit ve vysílání ČT? Slovenská televize zakoupila práva a bude ho vysílat letos na podzim. Řada kritiků to ale odsoudila, protože podle nich je to příliš komerční soutěž.
Bavili jsme se o tom s některými mými kolegy. SuperStar vidím jako docela dost komerční formát. Pokud by ho měla vysílat ČT, muselo by to být v jiné formě, než kterou prezentovala televize Nova. Ta je už příliš komerční. Na druhou stranu se v té soutěži dává prostor novým talentům… Sama bych ji ale pojala trošičku jinak.

Bude vám nadále nějakým způsobem pomáhat Petr Sládeček?
Doufám, že ano, ale ještě jsem s ním o tom nemluvila. Počítám s každým, kdo přinese něco kvalitního České televizi. Nebráním jakékoli spolupráci, která nám pomůže vytvořit opravdu kvalitní program, ale nechci mluvit konkrétně.

Nakolik je program ČT ohrožen skutečností, že parlament neschválil zvýšení koncesionářských poplatků?
Podzim to určitě ovlivní zásadním způsobem, budeme se ale snažit udělat všechno možné, aby to příliš nenarušilo přípravy programového schématu na rok 2005. Budeme šetřit, kde bude třeba, ale nerada bych nějak významně omezovala výrobu. Naopak bych chtěla, aby vznikly nové formáty. Sice se bavíme už hodně konkrétně, ale zatím vám nedokáži říci, jaké cesty najdu k tomu, aby se to podařilo. Doufám, že to povede, divákovi musíme přinést něco nového.

Jaké jsou vaše představy o programové náplni nových digitálních kanálů ČT? Několik let se hovoří o vzniku zpravodajského a vzdělávacího programu, ale také o sportovním kanálu. Digitalizaci jste po svém nástupu jmenovala za jednu z priorit.
Určitě si důkladně prostuduji materiály, které ČT k digitalizaci zpracovala a pak se rozhodnu, jaký projekt budu podporovat. Rozhodně se nabízí cesta zpravodajského kanálu. Zatím je ale předčasné ptát se mě na digitalizaci, když jsem se stačila jenom seznámit se všemi svými kolegy a zorientovat se v ČT.


Eva Vrtišková se narodila 5. června 1959 v Praze. Vystudovala obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V 80. letech byla koordinátorkou administrativního oddělení Mezinárodního svazu studentstva a ředitelkou knihovny na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V první polovině 90. let vedla francouzskou obchodní společnost, v letech 1994 až 1999 pracovala jako vedoucí odboru výzkumu a strategických analýz televize Nova a po rozchodu Vladimíra Železného se společností CME jako ředitelka programu a produkce České nezávislé televizní společnosti. Od roku 2001 je konzultantkou v oblasti medií.

(REFLEX 34, 19.8.2004)

Třináctá komnata Ivety Toušlové

Moderátorka Událostí Iveta Toušlová je zřejmě schopnou dramaturgyní. Společně s bývalým kolegou ze zpravodajství a nynějším generálním ředitelem České televize Jiřím Janečkem vymyslela pořad Toulavá kamera a nyní chystá vlastní projekt s názvem 13. komnata. Jeho logo si už nechala za pomoci právníka ČT Martina Elgera registrovat u patentového úřadu.

Toušlová je prý vášnivou příznivkyní tajemna a „věcí mezi nebem a zemí“, což by odpovídalo i zamýšlenému názvu magazínu. Zda se televize skutečně pustí do jeho výroby, je ale podle mluvčího Martina Krafla ve hvězdách: „Kolegyně Iveta Toušlová předložila vedení ČT projekt, který vytvořila mimo oblast své pracovní náplně v ČT. Televize se prozatím nerozhodla, zda někdy bude tento projekt realizovat. Protože si za současné finanční situace nemůžeme dovolit jakkoliv investovat do projektů, o jejichž realizaci nebylo rozhodnuto, doporučili jsme kolegyni Toušlové, aby si z opatrnosti sama svým jménem a zejména na své náklady zajistila ochranu svého duševního vlastnictví. To se týká nejenom poplatku za registraci ochranné známky, ale i zajištění právní pomoci, kterou ji poskytl náš právní konzultant Mgr. Martin Elger s vědomím ČT, avšak nikoliv v rámci agendy, kterou pro ČT vykonává. Pokud bychom paní Toušlové za registraci zaplatili a pořad, který by na základě projektu mohl vzniknout, v budoucnu nevysílali, postupovali bychom velmi nehospodárně.“

Inu, lepší reklamu si pořad o tajemnu nemohl přát.

(REFLEX 34, 19.8.2004)

Balšínek: Týdnu by prospěla konkurence

Vznikne v České republice další zpravodajský magazín, který by se postavil časopisu Týden?

PRAHA - Šéfredaktor zpravodajského časopisu Týden Dalibor Balšínek se domnívá, že by tomuto titulu prospěl vznik konkurence. „Osmdesátistránkový časopis s cenou okolo dvaceti korun by měl určitě šanci a pomohlo by to i nám,“ míní. Místo na českém trhu, kde Týden prodává okolo 55 tisíc výtisků týdně, by podle Balšínka bylo. Nový časopis by navíc donutil Týden k dynamickým změnám. „Cítím, že jsme poněkud zakrněli,“ přiznává šéf Týdne, pod něhož jako mediálního ředitele vydavatelství Mediacop spadá také společenský časopis Instinkt a noviny Nedělní svět.

Potřebu vzniku konkurence Balšínek zmínil již loni na podzim, kdy se objevily informace o chystaném vydávání české mutace amerického zpravodajského týdeníku Newsweek. Spekulace o brzkém startu českého Newsweeku se nakonec nepotvrdily, ačkoli česká pobočka německého mediálního koncernu Axel Springer si nechala u patentového úřadu zaregistrovat ochrannou známku Newsweeku a také internetovou doménu www.newsweek.cz. Ředitel Axel Springer Praha Jiří Ševčík později pro časopis Reflex řekl, že si tím společnost chtěla do budoucna zajistit možnost vydávání tohoto populárního magazínu. „O využití této značky rozhodneme v horizontu tří až pěti let,“ dodal.

Za zpravodajský časopis lze považovat také týdeník Respekt, jeho koncept ale připomíná spíše názorové noviny než newsmagazín. Také počtem prodaných výtisků (v průměru okolo 16 tisíc) nemůže Respekt mladšímu Týdnu nijak konkurovat. V sousedním Slovensku nebo v Polsku ale například existuje hned několik barevných zpravodajských magazínů vedle sebe a všechny se dokáží na přeplněném trhu udržet (v Polsku má dokonce k současným čtyřem existujícím zpravodajským týdeníkům brzy přibýt ještě pátý).

Časopis Týden je nejúspěšnějším titulem vydavatelství Mediacop vlastněným švýcarským podnikatelem Sebastianem Pawlowským. Přede dvěma lety k němu přibyl společenský týdeník Instinkt, jehož průměrný prodaný náklad se pohybuje okolo 32 tisíc výtisků. Dalibor Balšínek, který vede zároveň Týden i Instinkt, původně počítal s tím, že Instinkt v krátké době dosáhne prodaného nákladu mezi 80 a 90 tisíci výtisky. „Stabilizovali jsme prodej na hranici 32 tisíc výtisků, což je i z inzertního hlediska skvělé. Dokonce jsme tento půlrok ustali s kampaní, kterou chceme znovu spustit na podzim.“ Podle Balšínka je pro Instinkt výhodnější postupně zvyšovat prodaný náklad na 40, 45 až 50 tisíc výtisků v horizontu jednoho až dvou let. „Je to lepší než prodej rychle vyhonit, ale za cenu toho, že čtenáři nebudou loajální. Stabilních 32 tisíc čtenářů, kteří si ten časopis kupují pravidelně, je pro nás dobrý výsledek.“

Snahou Instinktu je zlepšit grafickou úpravu a řazení jednotlivých stránek tak, aby byl pro čtenáře co nejpřístupnější. „Stále se pokoušíme s ním něco drobného dělat. Nejde ale o žádné zásadní změny. Chystáme se udělat takový malý upgrade, přeskupili jsme několik stran,“ přiblížil Balšínek. Za konkurenci považuje Reflex a částečně také Mladý svět. Nově se v tomto segmentu společenských a reportážních časopisů objevil týdeník Mladá Fronta Plus, jemuž se v dubnu podařilo dosáhnout průměrného prodaného nákladu 43 tisíc výtisků, tedy o deset tisíc více než Instinktu. Přesto že jde o ověřované číslo od nezávislého auditora, Balšínek se domnívá, že neodpovídá skutečnosti. V květnu prodej MF Plus klesl na 37 tisíc výtisků, ale i tak se drží viditelně nad Instinktem.

Nejnovějším titulem vydavatelství Mediacop jsou noviny Nedělní svět, jenž vycházejí od 12. května letošního roku. Firma je tiskne v nejkvalitnější pražské tiskárně společnosti Mafra, které patří deník Mladá fronta Dnes. První číslo Nedělního světa nechal vydavatel vytisknout v nákladu 500 tisíc výtisků a zdarma rozdat ve velkých městech. Od druhého už byl nedělník k dostání za 12 korun na stáncích, v hypermarketech a u benzinových pump. Nejhorší bylo podle Balšínka zajistit pro Nedělní svět distribuci. „V neděli jsou jiná distribuční místa než ve všední dny a také se mění zvyky lidí. Máme zkušenost s tím, že distribuce není věc, která by se dala vyřešit za měsíc nebo za dva, musíme ji ještě vyladit.“ Nedělní svět je nyní k dostání na přibližně třech tisících distribučních míst v republice, konkurenční Nedělní Blesk na devíti tisících.

Prodaný náklad obou nedělníků se nedá porovnávat. Zatímco Nedělní Blesk v průměru prodá asi 350 tisíc výtisků, prodejnost Nedělního světa ještě není ověřována auditorskou firmou a podle Balšínka se pohybuje okolo 45 tisíc výtisků. „Většinu z nich prodáme v Praze, ale tak to je se všemi týdeníky.“ K ověřování prodaného nákladu by se měl Nedělní svět dostat na podzim, pravděpodobně od září nebo října. Do konce roku by chtěl Balšínek udržet prodaný náklad na hranici 50 tisíc výtisků s tím, že prioritou Nedělního světa je získat hlavně stabilní a pravidelné čtenáře. Vydavatelství dokonce začalo od června nabízet speciální předplatné prostřednictvím firmy Mediaservis. Zatím je dostupné pouze pro Pražany a jeho nevýhodou je fakt, že cena předplaceného nedělníku je o čtyři koruny vyšší než při koupi na stánku. Podle Balšínka je to proto, že si firma účtuje vyšší cenu za doručení jednoho kusu než u Nedělního Blesku, protože jde o podstatně menší objem.

(Krajské noviny Pardubice, srpen 2004)

PPF se plácla přes kapsu

Podzimní programová nabídka TV Nova přímo přetéká novinkami: dva vlastní seriály, původní reality show, nová soutěž á la Milionář, další pořad od šílenců z Tele Tele, Cestománie uzmutá z Kavčích hor, megafilmy Gladiátor a Pán prstenů. Zkrátka žádné kosmetické změny jako za Železného, kdy stačilo baviče Novotného přesunout z Dobrot do Novot, zabalit do pozlátka naddimenzovaných upoutávek a ždímat inzerenty, co to dá. Jenom by mě zajímalo, jestli to divák ukolébaný uslintaným a upoceným humorem rádobybavičů ocení. Co nabídne konkurence?

(REFLEX 33, 12.8.2004)

Další vyzývatelé Blesku?

Vznikne v Česku další bulvární deník? Německý tiskový koncern Axel Springer, jehož noviny Fakt se stačily během dvou měsíců existence stát nejprodávanějším listem v Polsku, pošilhává po dalších evropských zemích včetně České republiky.

Firma, které patří také známý německý tabloid Bild, v polovině července oznámila, že analyzuje situaci na trzích v Británii, Francii, Itálii, Španělsku, ale také v Maďarsku, Rumunsku a České republice. „V úvahu připadá založení nových titulů, ale také odkoupení již existujících novin,“ prohlásil v rozhovoru pro německou mutaci deníku Finacial Times šéf vydavatelství Mathias Döpfner. Za „velmi důležitý a zajímavý trh“ přitom označil Maďarsko.

Předpokladem pro expanzi má být dostatečně velký trh, vydavatelství se zkušenostmi v dané oblasti a kompetentní zaměstnanci. Axel Springer má pobočku také v Praze, ta však vydává pouze motoristické časopisy, pánský měsíčník Playboy a loni si registrovala ochrannou známku amerického zpravodajského týdeníku Newsweek. Ředitel firmy Ivan Ševčík říká, že se k vydávání deníku zatím nechystá. „Axel Springer nyní realizuje rozsáhlou studii o denících v Evropě, což je zřejmě zdrojem spekulace o České republice. V letošním roce deník zavádět nebudeme, ve středně až dlouhodobém horizontu se to vyloučit nedá.“

Měl by ale nový bulvární deník proti zavedenému Blesku, který letos překročil hranici půl milionu prodaných výtisků denně, vůbec šanci? Pokud nepočítáme noviny Expres, které vydavatel Blesku, společnost Ringier (vlastní také Reflex) v polovině devadesátých let odkoupil jako nevítanou konkurenci, všechny další pokusy o nový český tabloid zkrachovaly. Ať už šlo o „volební“ noviny Super, po jejichž zániku čtenáři plynule přešli k Blesku, nebo deník Impuls, který svou existencí ohrožoval maximálně tak svého vydavatele Ivana Kaufmanna.

Fakt v Polsku prodává půl milionu výtisků denně. Český Blesk tuto hranici již pokořil a do konce letošního roku by chtěl dosáhnout průměrného prodeje okolo 600 tisíc výtisků. Tak silnému zavedenému titulu se těžko konkuruje. V době, kdy startoval deník Super, se náklady na vznik nového deníku odhadovaly nejméně na 300 milionů korun. Bulvár, který staví na emocích a masové čtenosti, by ovšem musel výrazně investovat do reklamy. Počáteční náklady by se tedy mohly vyšplhat až k miliardě korun. To je čistý roční zisk televize Nova.

Kromě německého koncernu Axel Springer se o nový bulvární list chce pokusit také tuzemské vydavatelství Stratosféra. Jeho šéf Antonin Herbeck nedávno oznámil, že připravuje start týdeníku Super Spy, z něhož by se časem měly stát bulvární noviny pro ženy s počátečním nákladem 150 tisíc výtisků a cenou šest korun (Blesk stojí 7 Kč). Šéfredaktorem má být Jiří Bigas, pod jehož vedením zanikl poslední konkurent Blesku, deník Impuls. Herbeckovy plány ale mohou být mnohem prozaičtější: ze Super Spye se může vyklubat další z mnoha barevných týdeníků Stratosféry, jenže vzniku takového titulu by si nikdo nevšiml. Kdežto založit nový deník si v Česku nedovolí hned tak někdo.

(REFLEX 33, 12.8.2004)

Óčko honí reklamu

Na hudebním kanálu Óčko se v říjnu objeví nová televizní soutěž Chceš?? Nechceš?! Její podstatou bude náhodný výběr pěti soutěžících z třicetihlavého obecenstva, které si do studia donese předem avizované „klíčové věci“. Podle instruktáže na internetové stránce pořadu může jít například o salám určité značky a konkrétního výrobce nebo časopis. Kdo ze zúčastněných bude mít u sebe největší počet „doporučených věcí“, postoupí do samotné soutěže. Tři muži a dvě ženy nebo tři ženy a dva muži se poté rozdělí na páry a outsidera, aby si poté popořadě vybrali výhru skrytou za symbolem hracích kartet. Mezitím jim zahraje VIP host, představí svůj nový klip, cédečko či jiný zajímavý produkt…

Óčko chce soutěž vysílat každý všední den a zatím počítá se 195 díly. Na přípravě pořadu spolupracuje se společností Edward Tomas Production. Také vám připadá, že půjde jenom o jednu velkou kamufláž, kde se za „doporučenými věcmi“ budou skrývat výrobky jistých firem, jež by se rády prezentovaly v televizi, ale nechtějí klasický reklamní spot? Sám jsem zvědavý, co klíčového se objeví v prvních dílech, které Óčko natočí o víkendu 11. a 12. září. Jací VIPáci asi přijdou do studia představit svoji novou desku?

(REFLEX 33, 12.8.2004)

Zloděj křičí: Chyťte zloděje

Nakladatelství Formát se rozhodlo zažalovat vydavatele Mladé fronty Dnes a Lidových novin za to, že se veřejně ohradili proti nedovolenému použití jejich redakčních textů v knize o pořadu Česko hledá SuperStar. Majitel nakladatelství Svatopluk Štefl ale tvrdí, že kniha rozebírá fenomén SuperStar, u všech materiálů pečlivě uvádí zdroje a minimálně polovinu obsahu titulu tvoří vlastní texty – hodnocení psychologů a kritický rozbor novinových článků.

Trošku mi to připomíná situaci, kterou jsem řešil krátce po krizi v České televizi s bývalou reportérkou TV Nova Kateřinou Kašparovou. Ta si tehdy do své knížky Pravda přichází z ČT také „vypůjčila“ řadu citací, odstavců nebo dokonce celých článků, aniž by se obtěžovala předem zeptat. Zpočátku se sice chtěla domluvit na nějaké formě odškodného, ale když se vyjednávání prodlužovalo a případ jsem zveřejnil, situace se obrátila: najednou byla poškozenou Kašparová. Mimochodem, tu knihu tenkrát vydala u Svatopluka Štefla…

(REFLEX 33, 12.8.2004)

Zachrání Grossova vláda ČSSD?

Do parlamentních voleb zbývají dva roky, socialisté prý chtějí vyhrát

Marketingová vláda – tak prý označuje nový český premiér Stanislav Gross svůj kabinet složený ze sociálních demokratů, lidovců a unionistů. Navenek nedošlo téměř k žádné změně, je to „Špidlova vláda bez Špidly“, ovšem s jedním velkým úkolem: zachránit ČSSD od historického propadu v parlamentních volbách, které proběhnou za dva roky. Při dnešních preferencích by totiž socialisté nejen že nevyhráli, ale měli by problém vůbec se dostat do Poslanecké sněmovny. Z více než třiceti procent v roce 2002 jejich volební potenciál klesl na méně než třetinu. Ve volbách do Evropského parlamentu, které odstartovaly pád Vladimíra Špidly, ČSSD získala dokonce jen osm procent a skončila až pátá za ODS, komunisty, lidovci a neparlamentním Sdružením nezávislých kandidátů – Evropských demokratů zastupovaným exministrem zahraničí Josefem Zieliencem a bývalým pražským primátorem Janem Kaslem.

Grossova vláda nastupuje za velmi nepříznivé situace. Kosmetické změny spočívající ve výměně několika ministrů nesklidily úspěch u voličů: podle průzkumů veřejného mínění 57 procent Čechů novému premiérovi a jeho týmu nedůvěřuje. Bude mu důvěřovat sněmovna s křehkou koaliční převahou jednoho hlasu – a ještě k tomu hlasu přeběhlíka od ODS Petra Kota, „proslaveného“ alkoholickými dýchánky na půdě parlamentu v době schvalování Špidlových reforem? Podle Ústavy má vláda získat důvěru třicet dní od jmenování prezidentem. Čas tedy běží do konce srpna. Někteří sociální demokraté přitom už před slavnostním aktem na Pražském hradě tvrdili, že vládu za současného složení nepodpoří. Nelíbí se jim, že strana nezískala některé silové resorty, zejména pak ministerstvo zahraničí, které nadále povede místopředseda KDU-ČSL Cyril Svoboda.

Další kritiku uvnitř ČSSD vyvolalo zachování tří ministerských postů pro skomírající Unii svobody (US-DEU). Strana, jejíž preference se dlouhodobě pohybují okolo jediného procenta a ve volbách do Evropského parlamentu nezískala jediný mandát, si sice nepodržela post ministra pro místní rozvoj, na kterém trval její předseda a dosavadní šéf resortu Pavel Němec, na druhou stranu ale obsadila dvě důležitější ministerstva: obrany a spravedlnosti. K tomu jí zůstává post ministra informatiky, který je důležitý kvůli chystané privatizaci Českého Telecomu a České pošty, ale také kvůli blížící se digitalizaci televizního vysílání. Jinými slovy, krachující US-DEU, která nemůže počítat s tím, že by ve volbách 2006 překročila pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do dolní komory parlamentu, může dva roky „vegetovat“ na výsluní, aniž by za ní stála nějaká voličská základna.

Pravdou je, že při skládání vlády bylo nutné přihlížet nikoli k současným volebním preferencím, ale k výsledkům parlamentních voleb z června 2002, kdy US-DEU v koalici s lidovci získala 14 procent hlasů (později se toto uskupení rozpadlo právě kvůli snižujícím se preferencím US-DEU). Unie na tom logicky vydělala, a nebyla sama. Značnou roztrpčenost některých sociálních demokratů způsobili také lidovci, kteří jako jediní v evropských volbách získali stejné, ne-li větší procento hlasů jako v parlamentních volbách přede dvěma lety. Tím si logicky podrželi tři ministerstva, mezi nimi i hodně diskutovaný resort zahraničí. Odbojným socialistům se ale nelíbí, že do vlády ani tentokrát nevstoupil lidovecký předseda Miroslav Kalousek. Z jeho strany je tato taktika logická: pravděpodobným vítězem příštích voleb bude ODS a té nezbude nic jiného než jít do koalice s lidovci. Pokud by se jejich předseda zdiskreditoval účastí ve vládě Stanislava Grosse, nemohl by počítat s ministerským postem v kabinetu Mirka Topolánka (nebo jiného premiéra za ODS, do voleb ještě proběhne kongres strany, na kterém delegáti vyberou nové vedení).

Kalousek celou věc zakamufloval tak, že se vládní odpovědnosti nezříká, ale pokud by musel do kabinetu vstoupit, pak prý jedině na pozici ministra financí. To si ale chtěla podržet ČSSD (ministrem je nadále Bohuslav Sobotka), takže z Kalouskovy účasti ve vládě rychle sešlo. Není divu: manévrovací možnosti Stanislava Grosse vůči lidovcům nejsou příliš velké – už vzhledem k tomu, že pokud by se měla nová vláda sestavovat podle výsledků voleb do Evropského parlamentu, premiérem by musel být Kalousek, nikoli Gross (lidovci získali více hlasů než sociální demokraté). Tento argument při jednáních o sestavování nové vlády použil také šéf unionistů Pavel Němec, aby odvrátil hrozbu ztráty některých ministerských postů.

Minimální změny v nové české vládě ostře kritizuje prezident Václav Klaus. Tomu se také nelíbí, že opoziční ODS nevyužila vládní krize k vyvolání předčasných voleb. V nich by původně Klausova strana (prezident zůstává jejím čestným předsedou) přesvědčivě vyhrála. Nyní však ODS čekají dva roky opatrného našlapování okolo Grossova kabinetu, protože jakákoli konfrontace s ČSSD by se mohla nepříznivě projevit na jejích preferencích. Premiér Stanislav Gross dokonce tvrdí, že by chtěl se sociálními demokraty příští volby vyhrát. Čím ale chce přesvědčit voliče znechucené předchozími dvěma roky křehké koalice, aniž by se snižoval k prvoplánovitým mediálním efektům?

(Mosty, srpen 2004)

pondělí, srpna 09, 2004

Klause na ČT vidělo méně lidí než Sedmičku

Mimořádné vydání nedělního diskusního pořadu České televize Otázky Václava Moravce, jehož jediným hostem byl prezident Václav Klaus, mělo o 100 tisíc diváků méně než konkurenční pořad Sedmička, který ve stejnou dobu vysílala televize Nova. Jejími hosty byl místopředseda Evropského parlamentu Miroslav Ouzký (ODS) a nový ministr obrany Karel Kuhnl (US-DEU). Zatímco hodinový pořad s Václavem Klausem sledovalo 4,9 procenta diváků starších 15 let (416 tisíc) a 26 procent těch, kteří zrovna trávili čas u televizní obrazovky, Sedmičce na Nově dalo přednost 6,1 procenta všech dospělých diváků (518 tisíc) a 32 procent těch, co zrovna sledovali televizi. Moderátor diskusního pořadu ČT Václav Moravec na závěr nedělního vysílání sdělil, že od tohoto týdne změní jeho pořad znělku, studio a začne více využívat dotazy diváků.

(Médiaportál.sk, 9.8.2004)

Klaus: časopis Ekonom je jasně prosocialistický

Prezident Václav Klaus považuje týdeník Ekonom za „jasně provládní a prosocialistický“. Klaus to řekl v nedělním diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce v narážce na chystanou výměnu českého eurokomisaře. Prezidentovi se nelíbí, jakým způsobem chce nová vláda zbavit mandátu současného komisaře Pavla Teličku a na jeho místo dosadit bývalého premiéra Vladimíra Špidlu. „Já když si čtu jasně provládní a prosocialistický časopis Ekonom, tak i tady je vtip, ve kterém jedna paní říká druhé: mému dědečkovi ustřelili nohu a dostal za to trafiku. A ta druhá paní se ptá: a prosím vás, co ustřelili panu Špidlovi? To o něčem vypovídá,“ prohlásil Klaus. Časopis Ekonom je nejprodávanějším týdeníkem ekonomického zaměření na českém trhu. Jeho vydavatelem je společnost Economia vlastněná americko-německou mediální skupinou Dow Jones – Handelsblatt.

(Médiaportál.sk, 9.8.2004)

První interaktivní televize v Polsku

Wirtualnemedia.pl (jp)

Společnost ATM Grupa plánuje, že ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku spustí v Polsku první interaktivní televizi, která divákovi umožní ve spolupráci s telekomunikačními operátory volit program podle vlastní vůle. Do konce prosince bude probíhat zkušební vysílání a testování této nové televizní služby, svázané s investicí do tohoto projektu. Začátkem července firma podepsala smlouvu o spolupráci s telekomunikační společností Telefonia Dialog, jejímž prostřednictvím bude probíhat zpětná vazba s divákem.

(Médiaportál.sk, 9.8.2004)

History Channel expanduje do Německa

Satkurier.pl (jp)

Americká společnost AETN International hodlá uvést na německý mediální trh televizní programy The History Channel a The Biography Channel. Dva nové kanály se mají objevit v nabídce kabelových společností a v některých lokalitách také v placené digitální platformě Premiere. AETN v současné době hledá partnery, kteří by jí umožnili hladký vstup na tento trh. The History Channel vysílá ve třiceti jazykových mutacích do 130 zemí světa, kde si jej předplácí 230 milionů domácností. Při produkci obou kanálů AETN spolupracuje s The Hearst Corporation a americkými televizními sítěmi ABC a NBC. V minulosti se uvažovalo o rozšíření The History Channel do Polska, k expanzi ale nedošlo kvůli nezájmu kabelových a satelitních společností.

(Médiaportál.sk, 9.8.2004)

sobota, srpna 07, 2004

O tom, jak se dělají housky a píší články

Se zájmem jsem si přečetl reakci paní ředitelky Voleské na můj materiál o České Třebové v týdeníku Reflex. Rád bych čtenáře Českotřebovského zpravodaje seznámil s mým pohledem na věc, protože tvrzení ze srpnového čísla zpravodaje je značně jednostranné.

Zejména mne překvapil způsob, jakým paní ředitelka popisuje vznik mého článku. Pominu-li skutečnost, že je značně neslušné hodnotit něčí práci předtím, než vznikne konečný produkt, v tomto případě materiál do rubriky Genius loci v Reflexu, zarazil mne zejména postup paní Voleské při autorizaci článku.

Už v Třebové jsem se s paní ředitelkou dohodl, že jí materiál před vydáním zašlu k autorizaci. Jednak z důvodu odstranění případných faktografických chyb (k čemuž došlo), a také proto, že jsem ji několikrát citoval, aniž bych si pořizoval nahrávku (jak správně paní Voleská podotýká – to je ale čistě moje věc), a tudíž jsem chtěl mít její slova potvrzena, aby nedošlo k dezinterpretaci.

Velmi mne překvapilo, že paní Voleská přeposlala článek určený k autorizaci jejích výroků českotřebovské radnici, která neměla s materiálem co dočinění . Takový postup je nehorázný a zavání praktikami minulého režimu, kdy novinové články schvalovaly orgány komunistické strany. Ale budiž. Ještě předtím, než mi paní ředitelka sdělila své výhrady, které jsem do článku zapracoval, kontaktoval mne místostarosta České Třebové a sdělil mi, že je s materiálem spokojen.

Krátce po vydání článku v Reflexu mi telefonovala redaktorka Orlických novin Šárka Mikulecká s prosbou o komentář, proč jsem si do rubriky Genius loci vybral právě Českou Třebovou a k čemu jsem při vzniku materiálu dospěl. Paní Mikulecká mi telefonovala sama o své vůli a ze zájmu o článek v Reflexu, nikoli kvůli negativním reakcím obyvatel České Třebové, jak se snažíte tvrdit v srpnovém Zpravodaji. Domnívám se, že by příště bylo vhodné zeptat se přímo u zdroje, než se dopustíte podobných spekulací (mimochodem, je to jedno ze základních novinářských pravidel).

Jediný, kdo na vznikající článek Reflexu reagoval negativně, byl pan Martin Šebela, s nímž jsem v Třebové diskutoval o prvním starostovi města panu Rybičkovi. Důvodem byl způsob, jakým jsem popsal okolnosti naší schůzky a na němž jsem chtěl přiblížil Třebovou jako klasické maloměsto (nikoli však pejorativně!). Nakonec jsem kritizované části článku sám o vlastní vůli vypustil a pan Šebela se po jeho vydání už neozval, stejně jako nikdo z nespokojenců, kteří podle Zpravodaje kvůli mému článku v Reflexu „nemohli spát“.

Na závěr bych jen dodal, že jsem naprosto nepochopil důvod, proč paní ředitelka Voleská na vašich stránkách rozsáhle kritizovala způsob mé práce, aby došla k závěru, že článek, který v Reflexu vyšel, byl veskrze v pořádku. Je to stejné, jako by peskovala pekaře za neforemné hroudy těsta, z nichž má vzniknout pecen chleba, aby posléze konstatovala, že bochník, který vylezl z pece, se přeci jenom dá jíst. Nevím jak Vy, ale já v tom spatřuji pouze snahu poškodit novináře, aniž by měl možnost na tyto absurdní výtky reagovat.

(zasláno jako reakce do zářijového Českotřebovského zpravodaje)

Další komentáře k článku Genius loci Česká Třebová (REFLEX 28/04):

Milan Mikolecký: Genius loci: Česká Třebová
Jana Voleská: Genius loci Česká Třebová - postřehy o tom, jak článek v Reflexu vznikal
Milan Mikolecký: Co o hledání genia loci České Třebové píší Orlické noviny
Jaroslav Rybka: O hledání genia loci České Třebové

pátek, srpna 06, 2004

Bill Clinton od září jako "stálý host" NBC?

Wirtualnemedia.pl (jp)

Bývalý americký prezident Bill Clinton znovu koketuje s myšlenkou „vlastního“ televizního pořadu. Televizní síť NBC uvažují o jeho stálém angažmá v satirickém pořadu "Saturday Night Live", kde by sice nevystupoval přímo v roli moderátora, ale byl by jeho stálým hostem. "Saturday Night Live" vysílá NBC již od roku 1975 a jeho hosty již byli Robert De Niro, Salma Hayek či Clintonův viceprezident a bývalý protikandidát George Bushe v minulých prezidentských volbách Al Gore. Pokud by Clinton na nabídku kývl, na obrazovce by se objevil již v září. Definitivní rozhodnutí má padnout v průběhu příštího týdne. Všechny podobné nabídky však dosud Clinton, jenž nedávno vydal úspěšnou biografii My Life, odmítl.

(Médiaportál.sk, 6.8.2004)

Podnikatel napadl novinářku kvůli jejím článkům

Wirtualnemedia.pl (jp)

Redaktorku polského metropolitního deníku Życia Warszawy Patrycii Koteckou napadl ve čtvrtek odpoledne majitel lékárny, na jejíž nelegální existenci deník upozornil minulý měsíc. Kotecká v uplynulých týdnech publikovala na stránkách Życia Warszawy několik materiálů o pochybných obchodech varšavského podnikatele Tadeusze K. Lékárnu, o níž psala naposledy, a kterou podnikatel provozoval bez oprávnění k prodeji farmaceutických výrobků, následně navštívili pracovníci vojvodského farmaceutického inspektorátu. Policie už 21. července sdělila Tadeuszovi obvinění z porušení zákona, za které mu hrozí až dva roky vězení. „Reportérka hned po napadení ohlásila incident na policii,“ sdělila mluvčí listu Jolanta Fudała.

(Médiaportál.sk, 6.8.2004)

Polská Sebeobrana verbuje novináře

Medialink.pl (jp)

Polská populistická strana Sebeobrana nabídla spolupracovníkovi nejčtenějšího seriózního listu Gazeta Wyborcza Leszkowi Myczkovi místo lídra kandidátky v Opolském vojvodství. Nabídku bývalému redaktorovi veřejnoprávní Polské televize, který po konfliktu se šéfem regionálního vysílání TVP přišel o práci, mu zástupci strany sdělili telefonicky, o podrobnostech se ale odmítli bavit jinak než mezi čtyřma očima, uvedla Gazeta Wyborcza. Deník poznamenává, že snaha Sebeobrany o „lanaření“ známých tváří je dostatečně známá. Strana, jejíž představitelé nosí červenobílé kravaty po vzoru polské standarty, si chce naklonit novináře ze všech důležitých médií. Řídí se přitom heslem, že ten, kdo má média, má také moc. Nabídku adresovanou Myczkovi vyslechla i jeho přítelkyně, kvůli níž si novinář pro případ svědectví zapnul hlasitý odposlech.

(Médiaportál.sk, 6.8.2004)

středa, srpna 04, 2004

Dalo se věřit Foglarovi?

Obvodní soud pro Prahu 3 vynesl 16. července další verdikt v případu dědictví po spisovateli Jaroslavu Foglarovi. Nikoli definitivní. Autor Rychlých šípů zemřel již před pěti lety, soudy však dosud nedokázaly jednoznačně rozhodnout, zda jeho autorská práva zdědí synovec Petr nebo bývalá Nadace Jaroslava Foglara. Zásadní otázka zní, nakolik za to mohou soudy nebo lidé, kteří stojí v pozadí tohoto sporu.

Když jsem v roce 1997, ještě za spisovatelova života, v Reflexu otevřel otázku existence Nadace Jaroslava Foglara, v jejíchž stanovách se objevila formulace o dědictví autorských práv (Jaroslav Foglar mi na diktafon téhož roku řekl, že nadaci nic neodkázal), snesla se na moji hlavu neuvěřitelná kritika. Foglar mi tehdy v Thomayerově nemocnici, kde byl hospitalizovaný s rakovinou tlustého střeva, doslova řekl: „Na to se nepamatuji, to jsem snad ani nepodepsal. Musím se ne to zeptat svojí osobní tajemnice Ludmily Markové.“ Později, snad z popudu svých blízkých, se tento rozhovor pokusil bagatelizovat a tvrdil, že jsem jej vyrušil po namáhavém vyšetření a dokonce mu prohraboval nemocniční stolek – což je samozřejmě nesmysl.

NEMÁME SPOLU NIJAKÉ KONTAKTY…

Téma jsem znovu otevřel po spisovatelově smrti v lednu 1999 na stránkách Lidových novin. Trvalo několik týdnů, než se objevila Foglarova závěť, která skutečně odkazovala veškerý majetek a autorská práva Nadaci Jaroslava Foglara. V té době ji zpochybnil nejbližší spisovatelův příbuzný, synovec Petr Foglar. Jeho argumentace byla celkem logická: o existenci nadace se do doby, než Reflex zveřejnil informace o údajné závěti, veřejně nevědělo a také nepodnikala žádné aktivity. Jaroslav Foglar se k ní příliš nehlásil, v onom jediném rozhovoru na toto téma říká: „Založili jsme ji, ale zatím spolu nemáme nijaké kontakty.“ Což bylo divné, protože ve statutárních orgánech nadace seděli spisovatelovi nejbližší přátelé – předsedou byl Jiří Raba, který Foglara de facto přijal do rodiny, spravoval jeho účty a vyřizoval veškerá jednání s vydavateli. Nemluvě o angažmá samotného Foglara.

V době, kdy jsem se jako redaktor LN zajímal o osud Foglarovy nadace, mě kontaktoval další z jeho někdejších přátel Jaroslav Hanzel. Převyprávěl mi historku o tom, jak v osmdesátých letech pomohl Foglara rehabilitovat, takže mohly znovu vycházet jeho knihy. Na samotný spor o autorská práva to nemělo pražádný vliv, doktor Hanzel se ale ukázal být zajímavým zdrojem informací, z nichž jsem si postupně skládal mozaiku událostí a lidí, kteří se pohybovali okolo Jaroslava Foglara na sklonku jeho života. Cesty obou mužů se rozešly ještě před listopadem 1989. Podle Hanzela proto, že Foglar nechtěl přiznat jeho zásluhy na opětovném vydávání foglarovek. Spisovatel na něj měl dokonce poštvat Státní bezpečnost. To je ale jen Hanzelova verze.

Hanzel mi Foglara popsal jako vesměs nevrlého, nedůvěřivého a chamtivého člověka, který si hleděl hlavně sebe a svého prospěchu. Přesto že jsem chápal jeho určitou averzi ke spisovateli, překvapilo mne, když mi jednoho dne sám od sebe poskytl rozsáhlý materiál, který se zabýval údajnou homosexualitou Jaroslava Foglara. Šlo o lékařskou zprávu na cyklostylu a Hanzel mi ji půjčil na několik dní pod podmínkou, že ji nikomu nesmím ukazovat a nepořídím si z ní kopie. Byla to velmi amatérská analýza, která se opírala pouze o pasáže z Foglarových knih, jeho deníků a vyjádření bývalých členů jeho skautského oddílu, legendární pražské Dvojky. Zprávu jsem Hanzelovi po několika dnech vrátil a ani později jsem se o ní v žádném svém článku nezmínil. Hanzel se mezitím aktivně zapojil do soudního sporu o autorská práva – jako zástupce spisovatelova synovce.

JE JEDNO, KDO VYHRAJE

Když jsem v roce 2002 potvrdil Petru Blahušovi, spolupracovníkovi Reflexu, který tehdy psal materiál Causa Agent Jaroslav Foglar (Reflex 24/02), existenci této „lékařské zprávy“, Hanzel najednou obrátil a začal tvrdit, že žádný takový dokument neexistuje. Následovala sprška trestních oznámení na Blahuše, k nimž jsem musel podávat vysvětlení jako svědek, a nakonec oznámení přímo na mne. Přišlo před čtrnácti dny - tedy dva roky po vydání Blahušova článku, v němž mne cituje v souvislosti s lékařskou zprávou, a pět let poté, co mi ji Hanzel osobně donesl!

K dokreslení situace je třeba říci, že Hanzel mezitím stačil s Petrem Foglarem vyhrát prvoinstanční soud o neplatnosti závěti Jaroslava Foglara, při němž sehrála důležitou roli právě nahrávka rozhovoru ze září 1997, pohádat se s ním a rozejít zlém. Hanzel si náhle „vzpomněl“, že existuje ještě jedna závěť, ve které spisovatel všechno odkazuje nadaci Vize 97 Václava a Dagmar Havlových. Potíž je v tom, že se žádný takový dokument dodnes neobjevil. Nadace Jaroslava Foglara se proti rozsudku odvolala a další soud v září 2003 vyhrála. Následovalo odvolání Petra Foglara, ale soudkyně při nedávném líčení žalobu zamítla pro nesprávnou formulaci.

Spor o autorská práva Jaroslava Foglara se povleče ještě dlouho. Po zkušenostech s lidmi, kteří se kolem populárního skautského spisovatele pohybovali v posledních letech jeho života mám ale stále silnější pocit, že je vlastně jedno, kdo ho vyhraje. Pochybuji už dokonce i o tom, zda mi Jaroslav Foglar před sedmi lety říkal pravdu, když tvrdil, že o žádném převodu autorských práv na nadaci neví. Když se nedá věřit lidem, kteří mu byli tak blízcí, dalo se věřit i Jestřábovi?

(REFLEX 32, 5.8.2004)

Jak bude vypadat český Joe milionář?

Televize Nova připravuje vlastní verzi pořadu Joe milionář. Tentokrát ale nepůjde jen o pasivně nadabovanou americkou reality show, ale o skutečnou soutěž natočenou v České republice s českými soutěžícími. Pořad ponese název Milionový pár a ve vysílání se objeví už v polovině září.

Nova se rozhodla, že nekoupí zahraniční licenci jako v případě soutěže Česko hledá SuperStar, ale vytvoří vlastní soutěž. Inspiruje se přitom třemi existujícími reality show typu seznamky, jež se v posledních třech letech objevily ve Spojených státech. Kromě Joea milionáře jde o pořady The Bachelor (Starý mládenec) a Cupid (Amor).

Nejznámější televizní seznamkou je Bachelor z produkce americké televizní sítě ABC. Vznikla před třemi lety a její licenci od té doby nakoupila řada televizí na celém světě. „Starého mládence“ mohli vidět diváci také v Polsku a Maďarsku. O co v tomto pořadu jde? Hlavní postavou je atraktivní muž s dobrými příjmy, který si přímo ve vysílání vybírá svou budoucí snoubenku. Postupně vyřazuje jednotlivé soutěžící, až zbude jediná. Součástí soutěže jsou společné večeře s dívkami, u kterých samozřejmě nechybí kamera. Symbolem pořadu je rudá růže, kterou mladík na závěr předá své vyvolené.

Na základě úspěchu této soutěže vyprodukovala americká televizní síť Fox vlastní pořad Joe Millionaire (Joe milionář), jehož druhou řadu předabovanou do češtiny nyní vysílá televize Nova. Princip je podobný jako u „Starého mládence“, dívky ale netuší, že muž, o kterého usilují, není vůbec bohatý. První řada vyvolala v USA obrovskou vlnu zájmu, proto se Fox pustila do natáčení další – ovšem musela vybrat takové soutěžící, které neměly o principu hry tušení. Proto se produkce přesunula do Evropy a mezi dívkami se objevily také čtyři Češky, z nichž jedna, modelka Linda Kazdová, soutěž vyhrála. Češky budou soutěžit také ve třetí řadě Joea milionáře, kterou Nova nasadí do vysílání v srpnu. Na základě velkého zájmu diváků ji dokonce přesunula do atraktivnějšího nedělního času od 11 hodin, přímo proti populárnímu seriálu České televize Hříšní lidé města pražského.

Třetí seznamovací reality show Cupid (Amor) kombinuje úspěch pořadu Bachelor a soutěžní prvky SuperStar. Dívka se svými kamarádkami v roli tříčlenné poroty vybírá ženicha. Podobně jako při SuperStar před ně při castingu předstupují mladíci s identifikačními čísly. Pětadvacet jich postoupí do televizní soutěže. Z nich pak vzejde finálová desítka, o které už svými hlasy rozhodují diváci. Amora produkuje televizní síť CBS a zatím se nevysílal mimo území Spojených států.

Jakou cestu zvolila televize Nova? Její pořad se nejvíce podobá Amorovi, kombinuje ale také prvky SuperStar a Big Brother. Z castingů vzejde 24 soutěžících – 12 mužů a 12 žen, kteří budou po třináct týdnů žít společně v Penzionu Osamělých srdcí. Televize losem každý týden určí rozdělení soutěžících do párů, jenž budou mezi sebou v živém přenosu soutěžit v plnění rozličných úkolů. Diváci po každém přenosu (první proběhne ve čtvrtek 16. září od 20 hodin) svými hlasy vyřadí jednoho muže a jednu ženu, až nakonec zbude pár, který – pokud se rozhodne uzavřít manželství – získá od Novy milion korun. Má to ale háček. Prvních 500 tisíc Kč televize vyplatí v den sňatku, jenž proběhne v rámci předposledního, dvanáctého dílu pořadu. Druhý půlmilión získají novomanželé až rok po sňatku. Pokud by manželství nevydrželo celý rok a pár by po tuto dobu nežil ve společné domácnosti, Nova nárok na odměnu neuzná.

Poněkud to připomíná loňskou soutěž pražského Rádia City Holka na vdávání, v níž stanice hledala nápadníka pro dívku, která se přihlásila do konkurzu. Rozdíl je v tom, že rádio sice vyplacení odměny podmínilo sňatkem, další osud páru ale nesledovalo. Nováčtí soutěžící budou muset trávit celou dobu natáčení společně, penzion lze opustit pouze dva dny v týdnu. Za to jim Nova vyplatí 30 tisíc korun měsíčně jako ušlý zisk v zaměstnání (ale jen do doby, než je diváci vyřadí v hlasování). Ze soutěže je možné také odstoupit. Pokud tak učiní pár, který se do sebe během natáčení zamiluje, Nova mu v případě uzavření sňatku vyplatí 100 tisíc korun. I zde je ale malý háček. Svatba musí proběhnout nejpozději do sedmého dílu a podmínkou je přítomnost televizních kamer.

(REFLEX 32, 5.8.2004)

Návrat televizního mága

Spoluzakládal první českou soukromou televizi Premiéra. Rok před raketovým nástupem Novy nabídl divákovi první česky nadabované telenovely, ale také oscarového Amadea. Po prodeji svého podílu se zavázal novému majiteli televize, Investiční a Poštovní bance, že se na nějaký čas stáhne z mediálního trhu. Teď se vrací. MILOŠ PETANA (53).

Veřejnost si vaše jméno spojuje hlavně s televizí Prima, kterou jste vedl v polovině devadesátých let. Jak jste se k ní vlastně dostal?
Díky prostředí, v němž jsem se pohyboval. Živil jsem se psaním jako novinář a scénárista, a lidé, kteří Premiéru jako první komerční televizi v postsocialistickém bloku zakládali, mě vyzvali, abych se na tom projektu podílel. Zpočátku jsem dostal na starost prodej reklamy. Později jsem se stal jejím spoluvlastníkem, předsedou představenstva a také generálním ředitelem.

Čím jste lákali diváky?
Přišli jsme na trh rok předtím, než začala vysílat Nova, takže pro diváky, kteří nás v té době mohli přijímat, jsme byli jakousi předzvěstí toho, co je to komerční televize. Premiéra přišla s pořady, které se poprvé v České republice objevily právě v jejím vysílání. Jako první jsme třeba vysílali telenovelu Manuela. Samozřejmě programová výbava odpovídala omezeným finančním možnostem a představám tehdejších vlastníků, kteří ji postavili hlavně na tzv. béčkových programech, na filmech a seriálech, z nichž mnohé byly již trochu „de mode“. Hlavní snahou bylo co nejvíce ušetřit. Po vzniku Novy konkurenční schopnost takového produktu zmizela. Právě tehdy se ukázalo, že regionální televize, byť pro Prahu a okolí, nemůže v žádném směru soutěžit s celoplošnými médii. Proto jsme se začali zabývat myšlenkou celostátního vysílání. Zpočátku jsme se setkávali s despektem, všichni nám říkali, že další celoplošnou síť vysílačů není možné postavit, protože všechny kmitočty, na kterých se televizní vysílání šíří, obsadila ČT se svými dvěma kanály a Nova. Přesto jsme se do finančně, technicky i logisticky nesmírně náročného projektu další celoplošné televize pustili.

V té době jste ovšem byli stále více méně pražskou televizí.
Ano, ale projektem postaveným na transportu signálu prostřednictvím satelitu jsme se stali první českou satelitní televizí. Postupně jsme zvýšili naše pokrytí z dvaceti procent domácností, což byla hlavně Praha a střední Čechy, na úroveň srovnatelnou s ČT a Novou. V té době jsem inicioval přeměnu Premiéry v její původní podobě na novou televizi Prima. Byl jsem si jistý, že Premiéra se ve své tehdejší podobě a s tehdejší pověstí se po nástupu silné a atraktivní televize Nova a vedle zaběhlé ČT přežila a bylo potřeba na to nějakým způsobem zareagovat. Zcela zásadně jsme změnili všechno, co vnějšími znaky souviselo s Premiérou: vznikla nová corporate identity, logo, které má Prima dodnes, nová sada znělek, programové schéma i pořady. Cením si toho, že se nám na úvodní večer vysílání Primy podařilo sehnat právě pro světovou televizní premiéru sedminásobného oscarového Formanova Amadea.

Už tehdy jste plánoval z Primy vybudovat druhou nejsilnější televizi, která by sledovaností konkurovala ČT. Proč se vám to nepodařilo?
Ale ono se to podařilo! Změnit od základu televizní stanici a hlavně povědomí lidí o ní, to je běh na opravdu dlouhou trať.Začínali jsme se sledovaností okolo tří procent, takže nárůst na nějakých jedenáct nebo dvanáct procent v průběhu jediného roku považuji za mimořádný úspěch. Během tří až čtyř let po mém odchodu Prima dosáhla hranice dvaceti procent, což je meta, díky níž se z ní stalo plně respektované médium. Problém pomalého růstu byl kromě jiného i v obtížném příjmu Primy. Diváci si kvůli němu museli v řadě regionů pořizovat druhou anténu, takže i když jsme byli v určité etapě schopni pokrýt signálem dvě třetiny českých domácností, bez jejich aktivní součinnosti nebylo možné Primu přijímat. To byl systémově naprosto jiný případ než u Novy nebo ČT, které jste si mohl na televizoru automaticky navolit. Nova získala zdarma nejkvalitnější síť vysílačů ze všech televizí a také prakticky automaticky většinu televizního auditoria. Vysílá na původní síti Čs. televize, kde byl program F1. Všichni lidé ho měli navolený na pozici jedna, a jednoho dne se jim tam najednou objevil namísto České televize program Novy. To byla výhoda, která byla pro jakoukoli konkurenci smrtící. Proti vůli všech včetně Novy jsme se ale pustili do postupného skládání celoplošné sítě vysílačů, s čímž se někteří nejmenovaní televizní ředitelé jen těžko smiřovali.

Hodně se psalo a mluvilo o provázanosti Primy s Novou, především přes společnost Beseda Holding. Můžete dnes, s odstupem času říci, jak to tehdy vlastně bylo?
Nechtěl bych to příliš komentovat, snad s výjimkou toho, že to byl důvod, proč jsem nakonec z Primy odešel. Souviselo to s tím, že se IPB proti našim společným dohodám, které jsme uzavřeli poté, co jsem ji přizval do projektu televize Prima, rozhodla vstoupit do Besedy Holding. Nebo přesněji řečeno dopustila vzájemnou výměnu akcií, takže se Beseda stala rozhodujícím vlastníkem televize.

Jaká byla původní dohoda s IPB?
Dohodli jsme se, že po nějakém čase umožníme nějakému významnému zahraničnímu mediálnímu subjektu vstoupit do Primy tím, že mu odprodáme většinový podíl.

Proč jste vlastně do Primy pozval právě IPB? Nepřipadal v úvahu nějaký jiný zájemce?
Je potřeba na tu situaci nahlížet v kontextu doby. Premiéra začala vysílat v situaci, kdy tu neexistovala žádná konkurence v sektoru privátních televizí. Nemohli jsme si dovolit investovat příliš do programu, a nic nás k tomu ani nenutilo. Jakmile nastoupila TV Nova, potřebovali jsme budovat síť vysílačů a nabídnout program, který by byl kvalitou srovnatelný s ČT a Novou. Bylo to enormně nákladné, ale současně výnos z prodeje reklamních časů byl v porovnání s Novou v řádu jednotek procent, protože nás přijímalo drtivě málo domácností. Proto nastala situace, že se Prima nacházela každý měsíc ve stále větší ztrátě. Byl jsem si ale jistý, že tato ztráta zakládá příští byznys a že po nějakém čase, který jsem si vypočítal limitně na pět let, se televize dostane do černých čísel a ztrátu vykompenzuje. Proto jsem oslovil IPB jako finančního investora, kterého v té době media silně zajímala.

MF Dnes před čtyřmi lety zveřejnila informaci, že právě v době, kdy Prima budovala síť vysílačů po celé republice, jste poskytli milionový úvěr tehdejšímu členovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Jiřímu Koubkovi.
Nevzpomínám si, že bychom půjčovali nějaké peníze. Ostatně, jaký by to mělo smysl, když Rada měla třináct členů.

Zmínil jste vysokou zadluženost Primy. Nynější majitel televize po svém nástupu do firmy před čtyřmi lety poslal tehdejší zadlužené servisní organizace do konkurzu, čímž položil několik externích partnerů Primy doslova na lopatky. Vy jste počítal s tím, že dluhy splatíte?
Jistě. Dohoda s IPB stála na tom, že vstoupí do projektu jako silná skupina, která dokáže zafinancovat rozvoj televize a pokryje po nějakou rozumně dlouhou dobu její ztráty. Proto jsem zvolil IPB. Plánovaný prodej majoritního podílu v Primě zahraničnímu investorovi počítal s tím, že zájemce koupí televizi včetně jejích závazků. Vedli jsme jednání se všemi významnými mediálními skupinami světa. Pokaždé jsme se dostali do velmi pokročilé fáze, do jistých smluvních nebo předsmluvních vztahů, ale pak byla tato jednání z důvodů, které dnes ani nemá smysl komentovat, ukončena.

Proč nemá smysl?
Protože už neexistuje IPB a nedokáži rozkrýt filosofii, která ji vedla k určitým rozhodnutím. Rozhodně jsme ale počítali s tím, že závazky vůči třetím osobám splatíme. Výše nabídek, které jsme měli na stole, mě k tomuto optimismu opravňovaly, protože tuto sumu významně překračovaly.

Co si myslíte o taktice současného majitele Primy, který po svém vstupu do televize poslal tyto servisní organizace do konkurzu, aniž by tyto pohledávky splatil?
Nemohu komentovat taktiku nových majitelů, ale uznávám, z jejich pohledu byla velmi subscesivní.

Jak se na Primu díváte dnes?
Těší mě, že se dostala do pozice, kterou jsem předjímal, tedy že se z ní stal rovnocenný hráč na trhu. Potvrdilo se, že programový koncept, který jsme vytvořili, byl smysluplný. Pokud jde o programovou osu, byla v podstatě dodnes zachována. Naše základní programové dominanty donedávna přežívaly jako klíčové, ať už jde o pořad Nikdo není dokonalý, Carusoshow nebo seriál Komisař Rex. Dlouhodobě jsou to nejúspěšnější pořady, jaké kdy Prima měla.

Co si myslíte o společném nákupu zahraničních pořadů, které uplatňují televize Nova a Prima?
Neumím to komentovat, jsem už přeci jenom od toho televizního světa dál…

Dobře, byl jste ale ředitelem Primy a asi víte, co to znamená, když dvě televize nakupují zahraniční produkci přes jednu společnost. Zvlášť když jejich finanční možnosti jsou neporovnatelné.
Je to situace, která v zásadě konzervuje postavení toho silnějšího na trhu. Víc k tomu nemám co říci.

Čemu jste se věnoval po odchodu z Primy? Na nějaký čas jste úplně zmizel z veřejného života.
Smlouvou o prodeji podílu v Primě jsem se zavázal, že se po nějakou dobu nebudu angažovat na mediálním trhu. Věnoval jsem se věcem, na které jsem předtím neměl čas: cestování, poradenství a pokoušel jsem se psát. Nedávno nastala situace, kdy jsem si řekl, že je načase se do médií znovu podívat.

Ten „odpočinek“ vám umožnil výnos z prodeje vašeho desetiprocentního podílu v Primě? Podařilo se vám ho dobře zhodnotit?
Určitě jsem ten projekt neopouštěl bez nějakého výnosu. Kdybych si tu účast ale mohl podržet déle, dnes by byla hodnota toho podílu bezpochyby mnohonásobně vyšší. Takový je život. Na druhou stranu mi to skutečně umožnilo nějakou dobu se zamýšlet nad tím, co budu dál dělat.

Proč jste koupil prodejní síť Bontonland?
Chtěl jsem vrátit do světa zábavy, k němuž nepochybně patří i televize. Společností, které jsou hotové a není třeba je začít budovat na zelené louce, ale jenom kultivovat, zase není tolik. Vnímal jsem to jako unikátní šanci, a je pravda, že jednání s Bonton Holdingem trvala poměrně dlouho, ale nakonec se nám podařilo dojednat podmínky výhodné pro obě strany.

Prohlásil jste, že obchod s cédéčky je na útlumu, a že sázíte spíše na DVD. Proč? Myslíte si, že cédéčkům odzvonilo kvůli vypalovačkám?
Sektor cédéček je podle mě do budoucna jasně růstově limitován. Má to dvě souvislosti: jednak ono zmíněné pirátství, a také nové technologie, které umožňují stahovat hudbu ze sítě, aniž byste k tomu potřeboval pevný nosič. Opravdu si nemyslím, že by budoucnost CD byla nějak zářivá, ale jsem si jistý, že v tomto segmentu dříve či později dojde k nějaké inovaci. Technologie se pořád vyvíjí, stačí se podívat, jak rychle jsme přešli od vynilových desek přes kazety k CD. Nové technologie sebou přináší stále nová a nová média, což znamená přezbrojení knihoven a audioték, a to je z hlediska retailové pozice zajímavá situace. Osobně jsem ale optimistický hlavně pokud jde o vývoj trhu v souvislosti s DVD nosiči. Jsem si jistý, že před námi stojí velmi zajímavá budoucnost také pokud jde o počítačové hry a videohry.

Předpokládáte tedy, že se trh s CD v budoucnu úplně zhroutí? Co by ho mohlo zachránit? Video bonusy a další bonusy, které stále častěji objevují jako součást CD nosičů?
Myslím, že základní cestou bude dramatické snižování ceny. Ona už i výrobní cena je poměrně velmi nízká a zajímavá. Velcí producenti už pochopili, že pokud mají tyto nosiče zachovat při životě, tak kromě všech bonusů je hlavním půvabem jít naproti zákazníkovi v cenové nabídce.

Jaká by podle vás měla být ideální cena CD?
Ona se nedá popsat, protože…

Vezměme to tak, že zahraniční CD dnes stojí od pěti set korun výše, domácí od dvou set.
Předpokládám, že ceny půjdou dál dramaticky dolů. Když se podíváte na trh ve Spojených státech, prodávají se tam CD za výrazně nižší cenu než před třemi lety. Myslím, že tuto politiku budou velcí producenti uplatňovat i v Evropě, takže cena 300 korun za CD té nejvyšší kvality a atraktivity podle mne není hudbou vzdálené budoucnosti.

Proč myslíte, že poroste trh právě s DVD? Neohrozí to filmové multiplexy?
Vycházím z jednoduché logiky. Vezměte si, jak dramatickým způsobem se snížila cena DVD rekordérů. Dnes přehrávač pořídíte za několik málo tisíc korun. Cena DVD nosiče se pohybuje v řádu stokorun a v blízké budoucnosti by se mohla ustálit řekněme do pěti set korun. A teď si spočítejte, na kolik vás vyjde návštěva multiplexu, když jdete čtyři. Domácí komfort je nasnadě, zvláště pak když významně klesá cena nejen u rekordérů, ale i zvukových aparatur,domácích kin.

Nepovede to k cenové válce s multiplexy?
Nemyslím. Ty věci jsou od sebe docela vzdáleny. Návštěvu kina budou lidé stále více vnímat jako společenskou záležitost, kde půjde hlavně o to se sejít a vidět se, než být jen a pouze divákem. Tím budete moci být plnohodnotně i doma.

Návrat do televizní branže neplánujete?
Chystám nějaké další projekty. Jedním z nich je velký televizní zábavní cyklus na sobotní večery. Spolupodílím se na jeho přípravě a těším se, že bude v nějaké dohledné době realizován. Zvažujeme například nákup některých zajímavých titulů zábavních pořadů, soutěží, anket a podobně. Opravdu rád bych se v oblasti televizní zábavy v budoucnu viditelněji angažoval.

S kým hodláte spolupracovat?
S televizemi, které jsou na trhu. Řekněme, že máme velmi otevřené vztahy s jednou z nich.

Můžete být konkrétnější? Jedná se o Novu nebo Primu?
To bych předbíhal. Není to o tom, že bych nechtěl něco prozradit, ale dokud nemáme něco fyzicky podepsané, nemůžu o tom hovořit jako o hotové věci.

Neuvažoval jste v souvislosti s nastupující digitalizací o vlastní televizní stanici?
Takových úvah se může dopouštět jenom člověk, který nemá představu o reálných ekonomických souvislostech podobného projektu. Digitalizace nepochybně zvýší komfort diváků, co se týče výběru. Vytvořit novou televizi šířenou pozemním digitálním vysíláním je ale mimořádné nákladné, a něco takového si může dovolit opravdu jenom ten, kdo má široká ramena a velkou programovou výbavu – čili některý ze světových mediálních hráčů určitě ano, ale nikoli česká společnost nebo dokonce fyzická osoba. To jsou podle mého názoru fantasmagorie a pokud někdo takovým způsobem uvažuje, nerespektuje vůbec realitu.

(REFLEX 32, 5.8.2004)