potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

úterý, srpna 31, 2004

Vlastnická struktura českých médií? Detektivka

Problémový mediální zákon šitý na míru velkých televizí způsobil už řadu obchodních sporů

PRAHA - Nejasná vlastnická struktura elektronických médií v České republice vedla v loňském roce k pádu státního regulačního orgánu – Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Klíčovým problémem byl spor o nejsledovanější komerční televizi Nova, respektive o exkluzivitu vztahů licencované společnosti CET 21 a servisní organizace ČNTS vlastněné původním investorem Novy, americkou společností CME. Právě vztahy licencovaných subjektů a jejich servisních organizací přitom vedou nejčastěji k vlastnickým sporům v českých rádiích a televizích.

Ukázkový případ: spor o televizi Nova

Spor o Novu se vedl v několika rovinách, ta základní se ale týkala již zmíněné exkluzivity vztahů. Úplně na začátku stálo rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání udělit licenci pro první celoplošnou komerční televizi v postkomunistickém bloku české firmě CET 21, nikoli tedy americké společnosti CME, která celý projekt investovala. Důvodem byla údajně nedostatečná politická vůle umožnit zahraniční firmě vlastnit tak důležité médium, jako je celostátní televize.
Ačkoli mezi CET 21 a její servisní organizací ČNTS došlo postupně k uzavření mnoha smluv o spolupráci, Rada jako regulační orgán ztratila nad jejich vztahy kontrolu, neboť novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1996 umožnila provozovatelům žádat o zrušení několika licenčních podmínek. V případě Novy šlo o klíčovou podmínku 17, která Radě umožňovala kontrolovat vztahy mezi provozovatelem a servisní organizací a veškeré majetkové přesuny mezi těmito firmami i investorem Novy, americkou CME.

Další vývoj situace je zájemcům o český mediální trh známý: Vladimír Železný získal od CME půjčku, díky níž skoupil 60-procentní podíl v CET 21 a stal se faktickým vlastníkem licence TV Nova. Podle dohody měl podíl později odprodat CME, a než se tak stalo, měl na valných hromadách CET 21 hlasovat tak, jak mu CME řekne. Nestalo se: po vzájemné roztržce CME v dubnu 1999 odvolala Železného z funkce generálního ředitele servisní ČNTS (ta však zajišťovala veškerý provoz Novy, takže jej fakticky zbavili vedení televize) a ten na oplátku začal budovat s novým partnerem „novou Novu“ na Barrandově. Odtud pak 5. srpna 1999 spustil vlastní vysílání bez ČNTS a tedy i CME.

Důsledky této akce nese celá Česká republika: mezinárodní arbitráž ve Stockholmu na sklonku roku 2002 uznala nárok CME na odškodnění za nedostatečně ochráněnou investici a loni v květnu zavázala Českou republiku, aby bývalého investora Novy odškodnil deseti miliardami korun. Kvůli probíhajícím sporům o společnost CET 21 došlo od roku 1999 k několika změnám ve vlastnické struktuře této klíčové firmy pro provoz TV Nova. Řadu z nich v průběhu let napadli různí společníci a situace dospěla do stadia, kdy vlastníci, regulační orgán ale ani české soudy nejsou schopny jasně definovat pravou vlastnickou strukturu CET 21.

Jak se televize Prima dostala od IPB ke skupině GES

Spory o vlastnictví se nevyhnuly ani druhé české komerční televizi Prima. V jejím případě došlo ke kurióznímu předání od původního majitele – dnes již zkrachovalé Investiční a Poštovní Banky (IPB) – do rukou obchodní skupiny GES, která Primu vlastní dodnes. Protože bankovní zákon znemožnil IPB v určité chvíli provozovat televizi, banka se rozhodla licencovanou společnost FTV Premiéra převést na svoji dceřinou firmu Domeana a tuto za 240 milionů korun odprodala skupině GES. Mělo jít jen o dočasné řešení, čemuž odpovídá i cena – řada dalších zájemců, mezi nimi i americká CME, nabízely řádově vyšší sumy.

IPB se k fingovanému prodeji rozhodla z jasných důvodů: potřebovala získat čas, aby přeskupila svoji strukturu a vymyslela, jak obejít bankovní zákon, který jí zakazoval vlastnictví televize. V době, kdy Primu prostřednictvím Domeany převedla na skupinu GES, však IPB zkrachovala. Televize zůstala skupině GES a ta si ji podržela i přes spory s nástupkyní IPB, Československou obchodní bankou (mezi oběma subjekty došlo k blíže nespecifikované dohodě, podle které nemá ČSOB nikdy v budoucnu zpochybňovat současné vlastnictví Primy).

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání mohla i v tomto případě pouze nečinně přihlížet: zákon jí umožňuje kontrolovat vlastnické změny pouze do „druhého kolena“, tedy přesuny mezi vlastníky licencované společnosti. Pokud tedy firmu, která získá licenci na vysílání, stoprocentně vlastní další společnost, pak vlastnickou strukturu této společnosti už Rada kontrolovat nemůže. Fakticky tak může docházet (a docházelo) k převodům licencí, které sice tehdejší český mediální zákon zakazoval, nedokázal jim ale v těchto konkrétních případech zamezit.

Odstrašující příklad zaniklé televize TV3

Kvůli vlastnickým sporům zkrachovala také metropolitní televize TV3, která v letech 2000 až 2002 vysílala z pozemních vysílačů v Praze a Hradci Králové a prostřednictvím kabelových rozvodů prakticky v celé České republice i na Slovensku. TV3 vznikla jako společný projekt amerického podnikatele Petra Gerwyho a královéhradeckého majitele televize Galaxie Martina Kindernaye. Gerwy do TV3 vložil peníze a Kindernay licenci na pozemní vysílání v Praze a Hradci Králové. Vznikla akciová společnost TV3, v níž měl většinu Gerwy a na níž měl později Kindernay převést své licence pro pozemní vysílání. TV3, a.s. získala pouze licenci pro vysílání v kabelech a na satelitu.

Po prvním roce vysílání se ukázalo, že plány Kindernaye a investora se radikálně liší. Zatímco Kindernay chtěl vytvořit síť „hejtmanských televizí“ ve všech krajích ČR, které by vysílaly vlastní regionální program pod společnou grafikou a logem, investor měl daleko pompéznější představu: chtěl vytvořit třetí celoplošnou plnoformátovou komerční televizi, která by konkurovala Nově a Primě. Vzájemné spory dospěly do situace, kdy investor začal tlačit na Kindernaye, aby své licence vlastněné jako fyzická osoba převedl na vlastní firmu v Lucembursku a tu pak předal investorovi. Kindernay tak učinil, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ale převod odmítla schválit. Kindernay tedy požádal Radu o nový převod: tentokrát na českou společnost RTV Galaxie, kterou stoprocentně vlastnil.

Tento převod Rada už schválila, investor TV3 jej však označil za podvod, neboť se na něm s Kindernayem dopředu nedomluvil. Došlo k otevřené roztržce, ve které si zahraniční partner najal PR agenturu a nátlakem se snažil Kindernaye donutit, aby RTV Galaxii s pozemními licencemi TV3 pro Prahu a Hradec Králové okamžitě převedl na něj. Kindernay ale požadoval peníze. Nakonec se dohodl s majiteli televize Prima, skupinou GES, a RTV Galaxii jim prodal. Ti hned požádali Radu pro vysílání o přerušení vysílání, změnu názvu i programové struktury a zahájili vysílání nových stanic TV Praha a TV Hradec Králové. Metropolitní televize TV3, jež zůstala pouze v kabelech a na satelitu, ukončila vysílání a vrátila licenci. Její majitelé sice uvažovali o tom, že povedou proti České republice arbitráž pro nedostatečnou ochranu investice jako to udělala americká společnost CME v případě televize Nova (požadovali odškodné jednu miliardu Kč), nakonec si ale svůj záměr rozmysleli a z České republiky se definitivně stáhli.

Ošklivé slovo transparentnost

Dalším problémem spojeným s vlastnictvím elektronickými médii v České republice je nedostatečná transparentnost žadatelů o licence. Zmínění majitelé televize Prima, skupina GES, se přede dvěma lety zúčastnili tří licenčních řízení na velmi lukrativní rozhlasové frekvence v Praze, Brně a Ostravě. Ve všech případech se tendru nezúčastnili přímo, ale přes nastrčené společnosti, v jejichž výkonných či kontrolních orgánech seděli lidé přímo ze skupiny GES. Všechny tři vítězné projekty byly odlišné jak v programu, tak v názvech. Po udělení licencí náhle provozovatelé ještě před zahájením vysílání požádali mediální radu o souhlas se změnou názvu a ze všech tří rádií vznikla síť Hey, jež se nedávno pokoušela podobným způsobem expandovat i na Slovensko (později, už transparentně a pod vlastním jménem, tu získala dvě licence).

Změnu názvu i programu ještě před zahájením vysílání provozovatelům umožňuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 2001, o němž se mezi broadcastry hovoří, že byl šit na míru celoplošným televizím. Zákon umožňuje i další zajímavé kroky: například hned po udělení licence může provozovatel odprodat 34 % licencované společnosti jinému subjektu. Po dvou letech od udělení licence už celou. Provozovatelé ale umí obejít i tak příznivou podmínku – čeští majitelé kabelové hudební televize Óčko loni odprodali 50-procentní podíl v licencované společnosti investorovi ze Seychelských ostrovů, i když licenci vlastnili necelý rok. Vysílací radě pak sdělili, že sice odprodali poloviční podíl, podle smlouvy si ale po dva roky od udělení licence ponechali 66 % hlasovacích práv.

Jinými slovy, český mediální zákon je tak děravý, že umožňuje velkým mediálním holdingům, jež mohou být z různých důvodů v nemilosti regulačního orgánu, získávat licence přes nastrčené společnosti a zcela smyšlené projekty. Po udělení licence pak odkryjí svou totožnost, požádají o změnu programové struktury i názvu a zapojí nové rádio do své sítě. Tento nekalý způsob získávání licencí loni odhalil majitel kabelového rádia Limonádový Joe Miroslav Pýcha, když se schválně spojil se skupinou GES a vystupoval před Radou jako představitel nastrčeného projektu Rádia Sázava. Po udělení licence ale rádio odmítl převést na GES a díky vnitřním sporům v licencované společnosti stanice o licenci po několika měsících přišla.

Zkrachovalé servisní organizace

Zajímavou roli sehrávají také servisní organizace rozhlasových a televizních stanic. O sporech okolo televize Nova jsme se již zmínili, nehezkou zkušenost ale mají se servisními společnostmi také dřívější dodavatelé programu televize Prima. Tato stanice v minulosti využívala služeb hned několika servisních organizací ve svém vlastnictví. Skrze ně například nakupovala zpravodajské příspěvky z regionů nebo akviziční pořady. Koncem 90. let se ale Prima dostala do finančních problémů a tyto servisní organizace vytvořily mnohamilionové dluhy. Veskrze šlo o platby malým produkčním společnostem, regionálním televizím a dabingovým studiím. Majitelé Primy, skupina GES, se proto rozhodli nad těmito servisními společnostmi vyhlásit bankrot a poslat je do konkurzu – včetně pohledávek vůči malým producentům.

Na základě tohoto kroku zkrachovala řada firem, jež byly finančně závislé na příjmech od Primy. Televize si poté založila novou servisní společnost, která pro ni vyrábí veškeré pořady – začala prakticky nanovo na zelené louce. Regionální televize, s nimiž Prima sdílí kmitočty v řadě regionů a pouští je v určený čas do svého vysílání, musely ztrátu mnoha milionů oželet, neboť bezproblémová spolupráce s celoplošnou televizí je pro ně životní nutností.

(Krajské noviny Pardubice, srpen 2004)

1 Comments:

Blogger Google Page Rank 6 said...

Want more clicks to your Adsense Ads on your Blog?

Then you have to check out my blog. I have found a FREE and Legitimate way that will increase your earnings.

Come Check us out. How to Boost Your AdSense Revenue

27. října 2005 16:52

 

Okomentovat

<< Home