potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

neděle, října 31, 2004

Ukrajinští novináři podali výpověď kvůli cenzuře

Wirtualnemedia.pl/PAP (jp)

Sedm zaměstnanců ukrajinské komerční televize Studio 1+1 podalo ve čtvrtek výpověď na protest proti zavádění cenzury do zpravodajství. Jedna z nejpopulárnějších televizí na Ukrajině patří americké mediální skupině CME, jež v minulosti ovládala také českou komerční televizi Nova. „Odmítáme se účastnit informační války. Tuto válku vypověděla vláda svému vlastnímu národu, když formou různého zastrašování ovlivňuje prezidentské volby na Ukrajině,“ napsali novináři v dopise svému zaměstnavateli. „Odcházíme z práce po celé sérii rozhovorů s vedením televize. Nedosáhli jsme žádného výsledku. Všechny naše argumenty, aby upustili od cenzurování zpravodajství, zůstaly nevyslyšeny. V takovém případě nemáme možnost profesionálního výkonu práce – objektivního informování veřejnosti. Degradovali nás do role úředníků, kteří plní rozkazy shora,“ uvedli novináři.

pátek, října 29, 2004

Pokrytectví televizní Elsy

„Podobně jako je Oscar a Emmy, bude od letošního roku Český lev a Elsa, sestra svého staršího zkušenějšího bratra,“ vysvětlil Petr Vachler, šéf České filmové a televizní akademie, proč v Česku vzniká další soutěž původní dramatické tvorby. Předávání sošek lvice Elsa bude vysílat Česká televize a ta se také může těšit na většinu cen. Komerční stanice totiž mezi nominace téměř neprorazily. Prima vůbec, Nova je ze čtrnácti kategorií zastoupena ve třech.

„Elsa chce jako jediná vyzvednout kvalitu a původní českou domácí tvorbu v porovnání s všemocnými peoplemetry, či zikonizovanými anketami,“ říká Petr Vachler. Nominace pořadů Novy (Tele Tele, Na vlastní oči, 24 hodin) proběhla bez jejího vědomí. Generální ředitel Petr Dvořák se proto předávání cen nezúčastní: „Máme zcela jistě konkurenceschopné pořady i v jiných kategoriích.“ A to je pravda: proč třeba nemá Nova alespoň jednu nominaci v kategorii moderátor zábavy?

Nominacemi na premiérový ročník Elsy se filmová a televizní akademie zbytečně shazuje. Je vidět, že se pánové z ČFTA stále ještě nedokázali oprostit od někdy až patologické nechuti ke komerčním televizím. Možná se chtějí zavděčit ČT za podporu jejich soukromých projektů. Každopádně se to vymyká zdravému rozumu.

Po Japonsku chce BBC i do dalších asijských zemí

Satkurier.pl (jp)

Britská veřejnoprávní televize BBC vážně uvažuje o speciálním vysílání pro celou Asii. Stanice podobná zábavnému kanálu BBC Prime, dostupnému ve většině evropských zemích, by se měla objevit v placených satelitních a kabelových platformách v Singapuru, Malajsii, Hong Kongu, Indonésii a na Filipínách. Zahájení vysílání BBC plánuje na začátek února příštího roku, prohlásil na konferenci CASBAA v Hong Kongu ředitel služby BBC Worldwide Wayne Dunsford. Program bude šířený prostřednictvím satelitní služby Star World TV amerického mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Kanál má doplnit vysílání BBC World, které je ve zmiňovaných zemích dostupné již nyní. BBC počítá s vysíláním v angličtině, které doplní titulky v národních jazycích jednotlivých států (podobně jako je tomu u BBC Prime v České republice). Britská veřejnoprávní televize očekává, že zopakuje úspěch jako v případě BBC Japan, které získalo během několika měsíců letošního roku 100 tisíc předplatitelů.

Polská televize má licenci pro kanál TVP Kultura

Medialink.pl/PAP (jp)

Již v květnu příštího roku by mohl začít vysílat speciální kulturní kanál veřejnoprávní Polské televize. Stanice TVP Kultura dostala tento týden licenci od polské Rady pro rozhlas a televizi. Projekt počítá s vysíláním 12 hodin denně přes všední den a 18 hodin denně o víkendu. Každý den bude věnovaný nějakému tématu (pondělí literatuře, úterý divadlu, středy polským dějinám po roce 1989, pátky hudbě, soboty polským tradicím a v neděli se budou moderátoři TVP Kultura setkávat s tvůrci a představiteli kulturního života v Polsku). Zhruba polovina pořadů má pocházet z archivů Polské televize. Vlastní produkce TVP Kultura bude tvořit asi 15 procent vysílacího času. Stanice bude dostupná pouze prostřednictvím satelitu a v kabelových rozvodech. Výrazně omezené možnosti bude mít kulturní kanál ve způsobu svého financování. Vysílací rada mu nepřiznala žádné jiné příjmy než koncesionářské poplatky, na nichž už nyní Polská televize vybere zhruba 570 milionů zlotých ročně (asi čtyři miliardy korun).

CNN zruší ekonomický kanál CNNfn

Gazeta Wyborcza/AP (jp)

Americká zpravodajská televize CNN ukončí vysílání speciálního ekonomického kanálu CNNfn. Důvodem je ztrátovost podniku. Podle polského deníku Gazeta Wyborcza přestane CNNfn vysílat v polovině února příštího roku. Nejsledovanější pořady přejdou do hlavního vysílání CNN International a americké verze CNN. Televize provozovala ekonomický kanál od roku 1995, ale nikdy se jí nepodařilo dosáhnout alespoň vyrovnaného rozpočtu. K zisku CNNfn nepřispělo ani několik reforem, například odklon hlavního zájmu stanice od dění na Wall Streetu k osobnímu finančnictví. Uzavřením kanálu přijde o práci 60 zaměstnanců CNN.

Anglická verze Al-Džazíry bude mít čtyři redakce

Gazeta Wyborcza/PAP (jp)

Z Dauhy, Londýna, Washingtonu a Dálného Východu bude od konce letošního roku vysílat anglická verze katarské zpravodajské televize Al-Džazíra. Cizojazyčná verze populárního arabského kanálu zaměstná 300 lidí a bude vysílat nezávisle na zavedených zpravodajských kanálech CNN či BBC. „Našim divákem může být každý, kdo ovládá angličtinu,“ prohlásil ředitel chystané stanice Nigel Parsons. Anglická verze Al-Džazíry chce věnovat velký prostor rozvojovým zemím třetího světa. Provozovatel očekává, že se mu investice vrátí do tří až pěti let od zahájení vysílání.

středa, října 27, 2004

Poláci proti monopolu v regionálnímu tisku

Wirtualnemedia.pl/Gazeta Wyborcza (jp)

Polský antimonopolní úřad zasáhl proti vydavateli regionálních deníků Gazeta Olsztyńska a Dziennik Elbląski. Společnost Edytor musí zaplatit pokutu za to, že posílila své postavení v regionu a získala tak dominantní pozici na trhu místního tisku, čímž ohrozila pluralitu názorů a reklamní trh. Správní řízení s Edytorem probíhalo od února letošního roku. Firma ovládá 60 procent trhu v regionu a sezónně se tento podíl zvyšuje až na 80 procent. Podle polských zákonů se za monopol považuje situace, kdy jedna firma ovládá 40 a více procent trhu. V případě Edytoru polský antimonopolní úřad dospěl k názoru, že vydavatel poskytuje neadekvátně výhodné podmínky inzerentům, čímž poškozuje konkurenci. Jde zejména o výhodnější ceníky inzerce a různé rabaty. Úřad také upozornil na skutečnost, že ve chvíli, kdy v regionu začal vycházet nový nezávislý deník, společnost Edytor založila titul podobného ražení, jehož vydávání ukončila poté, co konkurenční list zanikl. Podle úřadu z této skutečnosti vyplývá, že firmě nešlo o úspěch vlastního titulu, ale zničení konkurence. Rozhodnutí úřadu ještě není pravomocné a vydavatelství Edytor se proti němu může odvolat k soudu.

Redakce Życie Warszawy přechází od Maců k PC

Medialink.pl (jp)

Na tři miliony zlotých přijde vydavatele metropolitního deníku Życie Warszawy přechod od redakčních Maců na klasická PC. Investice je součástí velkých změn, které vydavatel plánuje v souvislosti s šedesátým výročím vzniku listu. Změny se dotknou celé výroby novin – deník také připravuje vizuální proměnu včetně nové hlavičky. Podle serveru Medialink.pl je pravděpodobné, že úpravy souvisejí s údajným zájmem skandinávského tiskového koncernu Orkla o vstup do Życie Warszawy. V minulosti se zase objevily informace o tom, že list chce odkoupit jedna z firem amerického mediálního magnáta Ruperta Murdocha.

Britská ITV spustí třetí televizní kanál

Satkurier.pl/Financial Times (jp)

V pondělí 1. listopadu zahájí vysílání nová britská komerční televize ITV3, součást televizní skupiny privátních kanálů ITV. Stanice se zaměří na starší diváky, a bude tak přímým opakem již existující ITV2 pro mladé. Hlavním programovým šlágrem mají být kvalitní osvědčené seriály. Počáteční investice do ITV3 dosáhnou půl milionu liber, reklamní kampaň cílená do televizních programů digitální služby BskyB, nejprodávanějších britských novin a také na billboardy přijde provozovatele na tři miliony liber. Podle analytiků má takto masivní investice oslovit i televizní inzerenty, jelikož příjmy ITV z prodeje reklamních časů v posledních dvou letech strmě klesají. Společně se spuštěním nového tematického kanálu plánuje ITV také proměnu své grafiky, na níž pracovali titíž specialisté ze Spojených států, kteří provedli zásadní vizuální změny u americké televize NBC. Kromě toho vlastník ITV chystá na příští rok spuštění dalšího tematického kanálu ITV4, který se společně s ITV3 objeví volně na satelitu. ITV3 přitom bude zpočátku vysílat pouze v digitální službě Freeview.

Berlusconiho Mediaset plánuje investice v zahraničí

Wirtualnemedia.pl (jp)

Italský mediální koncern ovládaný rodinou premiéra Silvia Berlusconiho uvažuje o expanzi do zahraničí. Firma podle serveru Witualnemedia.pl hodlá uzavřít strategickou alianci s některou další mediální společností. Viceprezident Mediasetu Piersilvio Berlusconi však odmítl spekulace o plánované fúzi s telekomunikačním gigantem Telecom Italia. Berlusconi prohlásil, že firma v blízké době zprovozní nový digitální televizní kanál pro děti. Připravuje také přenosy fotbalových zápasů v systému pay-per-view. Mediaset se ale ještě rozhoduje, zda je bude realizovat přes společnost Sky Italia, patřící společnosti News Corp. amerického mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Podle Berlusconiho je ale firma pro tuto novinku již technicky plně připravena. Mediaset nakoupil vysílací práva pro zápasy osmi italských fotbalových klubů včetně AC Milan, Iter Milan, Juventusu Turín či AS Řím.

Chýlková je muž a Kraus na Nově

Když jsem se někdy v létě ptal lidí z televize Nova, na co si nechali registrovat ochrannou známku „TV H2O“, odpovídali dost tajemně. Prý že to souvisí s nějakým projektem „profesionální muž“ a že bych se divil, koho se jim podařilo přesvědčit ke spolupráci. „Napovím Ti: je to partnerský pár a muž je mnohem nižší než žena. Vždycky nesnášeli Novu, ale je vidět, co dokážou prachy,“ řekl mi jeden známý. Uvažoval jsem, ale nenapadal mě nikdo jiný než Havel nebo Železný.¨

Nakonec se ukázalo, že TV H2O je název fiktivní televize, v níž se odehrává děj nového původního seriálu Novy On je žena! V hlavní dvojroli ženy, která se nechá v mužské podobě zaměstnat jako moderátor večerních zpráv, se objeví Ivana Chýlková. A v malé roličce souseda Štefana Šubáka se mihne také její životní partner Jan Kraus. V presskitu k seriálu se o něm píše: „Soused a všeuměl Štefan poslouchá Danuši (Naďa Konvalinková, Štefanova žena) na slovo, ale mnohem radši opravuje sporák u Ziny (Ivana Chýlková), protože ji beznadějně miluje.“ Že by Jan Kraus definitivně změnil názor na „debilní Novu“?

(REFLEX 44, 27.10.2004)

Digitální rozpaky

Už to vypadalo nadějně. Telekomunikační úřad v létě udělil třem operátorům sítě digitálních vysílačů a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se chystala tento měsíc vypsat licenční řízení na první digitální televize. Do roka a do dne mohlo vysílat osm nových televizních kanálů, ani bychom se nestačili divit. Zájem o licence je obrovský.

Jenže jak to bývá, do celé věci se vložil parlament, konkrétně sněmovní mediální komise. Digitální televize přeci nemůžou začít vysílat, dokud nebude nový zákon o elektronických komunikacích! „Naléhavě žádáme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a Český telekomunikační úřad, aby se do přijetí zákona zdržela všech nevratných kroků v oblasti digitálního vysílání,“ zní usnesení poslanců. Ivan Langer z ODS si ještě přisadil: pokud začnete rozdávat digitální licence, můžeme vás, Rado, odvolat. Není divu, že radní svěsili ocas mezi nohy a koumají, jak ze situace co nejlépe vybruslit. Odnese to ale zase jenom divák.

(REFLEX 44, 27.10.2004)

úterý, října 26, 2004

Slovenský server Mediaportál pozastaví činnost

Slovenský mediální server Mediaportál.sk, jehož provozovatelem byl předseda Rady Slovenské televize Miroslav Kollár, pozastaví od pátku 29. října svoji činnost. Důvodem jsou finanční potíže spojené s jeho provozem. Podle redaktora Tomáše Czwitkovicse bude aktualizace Médiaportálu přerušena „na neurčito“. Mediaportál vznikl v únoru letošního roku jako prostor pro diskusi o kvalitě a obsahu slovenských médií. Zabýval se především problematikou veřejnoprávních médií a mediální legislativou. Společně s Kollárem se na projektu podílel také Michal Vašečka z bratislavského Institutu pro veřejné otázky. Více o historii Mediaportálu v tomto článku.

BBC chystá speciální filmový kanál

Satkurier.pl (jp)

Pravděpodobně již v příštím roce spustí britská veřejnoprávní televize BBC speciální filmový kanál zaměřený na známá díla britské kinematografie. Roční provozní náklady této stanice přesáhnou 85 milionů liber. Nový kanál má být alternativou vůči specializovaným televizím, jež z převážné většiny vysílají filmy z produkce Hollywoodu. Za projektem stojí současný generální ředitel BBC Mark Thompson, který v době svého působení v komerční stanici Channel 4 vybudoval podobný kanál Film Four. BBC však musí o potřebě speciálního filmového kanálu přesvědčit svoji dozorčí radu. V řadě zemí přitom podobné televize zaměřené na národní kinematografii existují – třeba v sousedním Polsku vysílá úspěšný satelitní a kabelový kanál Kino Polska.

(Médiaportál.sk, 26.10.2004)

Druhý IQ test národa v Polsku vyhořel

Medialink.pl (jp)

Značným neúspěchem skončilo pro polskou komerční televizi TVN vysílání druhého IQ testu národa. Sledovanost pořadu byla výrazně nižší než při prvním testu národa v loňském roce – pouhých 2,445 milionu diváků, což znamená zhruba 17-procentní podíl na trhu. Jak uvádí server Medialink.pl, stanice podle ceníků reklamy a sponzoringu vydělala na druhém testu národa pouze 2,6 milionu zlotých. Pro porovnání: loňskou premiéru stejného pořadu sledovalo 4,284 milionu Poláků a TVN dosáhla podílu 28,2 procenta. Televize tehdy vydělala na reklamě a sponzoringu téměř čtyři miliony zlotých. Příčinou letošního neúspěchu může být zařazení hlavní části programu mimo prime time. TVN totiž pořad vysílala od 17 hodin a výsledky měla k dispozici již ve 20:00, kdy televize zpravidla nasazují svoje největší programové trháky.

(Médiaportál.sk, 26.10.2004)

Projekt zpravodajského kanálu ČT má první trhliny

Informace o zamýšleném zpravodajském kanálu České televize s pracovním názvem ČT 24, které 18. října zveřejnily Lidové noviny a následně přebrala další média, unikly z Kavčích hor předčasně. Vedení televize dosud o projektu neinformovalo Radu ČT a neřešilo ani otázku, jak se vypořádat se zákonem, který vymezuje pro vysílání veřejnoprávní televize pouze dva celoplošné okruhy. Zpráva o zamýšleném názvu ČT 24 také vyvolala spor s olomouckou společností Region Media, která zítra spustí zkušební vysílání parlamentního kanálu 24.cz a cítí se být podobností jména obou televizí poškozena.

„Informace v Lidových novinách byly bohužel velmi předčasné. Projekt zpravodajské televize se v rámci České televize skutečně připravuje a její vedení se jím zabývá, ale zatím se nedá přesně říci, kdy bude schválen, kdy bude představen veřejnosti a kdy realizován. Rozhodně v tuto chvíli nebudeme jeho detaily rozebírat v médiích,“ sdělil RadioTV mluvčí ČT Martin Krafl. Jisté je, že projekt inicioval sám generální ředitel ČT Jiří Janeček, který začátkem října na zasedání svého kolegia vyzval ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala k vypracování detailních plánů personálního, technického a finančního zabezpečení vysílání takového programu. Vedení ČT dopředu počítalo se spuštěním vysílání v průběhu příštího roku.

Inspirace od švédské televize

Šámal projekt odevzdal 15. října a poté se jím měl Janeček zhruba měsíc zabývat. V této fázi televize o zamýšleném zpravodajském kanálu ještě neinformovala ani Radu ČT, která ze zákona kontroluje její hospodaření a parlament, jež by jako jediný mohl prostřednictvím novely zákona o ČT rozhodnout o zvýšení počtu jejích kanálů. Z projektu vyplývá, že televize upustila od původního záměru rychlého zavedení dvou nových digitálních programů, z nichž jeden – pod názvem ČT 3 – měl být zpravodajský. Důvodem jsou legislativní průtahy okolo přechodu na pozemní digitální vysílání. Proto ČT zvolila formu volně dostupného satelitního a kabelového kanálu, který by se časem objevil také v zamýšleném veřejnoprávním digitálním multiplexu.

Projekt nepředpokládá přijímání nových redaktorů ani výrazné navyšování rozpočtu redakce zpravodajství a publicistiky. „My už dneska vysíláme zpravodajství každé dvě hodiny. Myslím, že jsme schopni tento zpravodajský proud ještě zkvalitnit,“ řekl Šámal v rozhovoru pro LN. Jediná investice by směřovala do nových technologií. Kavčí hory by podle Šámala více využívaly agenturní servisy, které mají předplacené, ale nemohou je z velké části vyčerpat. Redaktoři by pracovali především pro zpravodajský kanál, z jehož produkce by se pak skládaly zpravodajské relace na plnoformátových programech ČT 1 a ČT 2. „Z těchto programů nebudeme pořady ubírat,“ ujistil Šámal. Jako určitou inspiraci si ČT vzala švédskou veřejnoprávní televizi, o níž se podle Šámala říká, že je díky variabilitě svého zpravodajství a zaměření na různé cílové skupiny nejlepší v Evropě.

Původní název ČT 24 televize změní

Název ČT 24 vymysleli lidé ze zpravodajství v době, kdy ještě nevěděli o projektu parlamentní televize 24.cz. Jakmile se objevily první informace o parlamentním vysílání pod tímto jménem a olomoucká firma Region Media si je nechala zaregistrovat u patentového úřadu, začala ČT pro svůj zpravodajský kanál hledat nový název. V Lidových novinách se ovšem objevila informace o „ČT 24“, což vedlo Region Media k vydání tiskové zprávy, v níž veřejnoprávní televizi nepřímo pohrozila žalobou. Mimo jiné se zde píše: „Společnost Region média rovněž sděluje, že název svého programu 24. cz řádně zaregistrovala a je připravena se bránit proti jeho nápodobě.“ Šámal netají, že se mu název s číslovkou 24 líbí, změna je podle něj nutná.

Jak ale obejít ustanovení zákona, podle kterého veřejnoprávní televize vysílá na dvou celoplošných okruzích? Místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS Ivan Langer radí, aby ČT zákon obešla založením dceřinné společnosti, která by se stala provozovatelem zpravodajského kanálu. V takovém případě by ale ČT musela žádat o licenci k tomuto programu Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, stejně jako kterýkoli jiný privátní provozovatel. Pak by nebylo zcela jasné, podle jakých právních norem by se musel takový zpravodajský kanál řídit. Veřejnoprávní televize je totiž oproti komerčním stanicím výrazně omezená ve vysílání reklamy.

Bude se televize hádat o slovíčka?

Platný zákon o ČT si lze ale vykládat různě. Sporná pasáž totiž doslovně zní: „Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že provozuje televizní vysílání dvou celoplošných televizních programů s využitím části kmitočtového spektra umožňující pokrytí území České republiky prostřednictvím pozemních vysílacích rádiových zařízení, popřípadě jiných technických prostředků.“ Milan Šmíd z pražské fakulty sociálních věd pro Lidové noviny uvedl, že slovíčko „zejména“ otevírá možnost k různým interpretacím. Zákon však nemusí být jediným problémem pro spuštění kabelového a satelitního zpravodajského kanálu ČT. Do hry ještě vstupují kabeloví a satelitní operátoři.

Například největší tuzemská kabelová společnost UPC dlouhodobě neúspěšně usiluje o zařazení programů ČT 1 a ČT 2 na svojí satelitní digitální službu UPC Direct. Česká televize ale k šíření svých programů prostřednictvím této platformy nemůže dát souhlas, protože nevlastní autorská práva pro nekódované vysílání akvizičních pořadů na satelitu. UPC by si však mohla klást podmínku, že pokud má zařadit zpravodajský kanál do své programové nabídky v kabelových rozvodech, učiní tak pouze výměnou za možnost vysílat programy ČT 1 a ČT 2 na satelitu. Nepřímo to potvrdil i mluvčí UPC František Malina, podle něhož se ale v souvislosti s novým programem veřejnoprávní televize objevuje celá řada dalších otázek.

UPC a Karneval: jsme připraveni jednat

„UPC je připravena jednat se všemi subjekty, ČT samozřejmě nevyjímaje, které přijdou s novými digitálními terestrickými a satelitními televizními kanály, nebo s kabelovými programy. Působení ČT ovšem upravuje zákon a je vysoce pravděpodobné, že ještě než nový zpravodajský kanál vznikne, otázka jeho zařazení do kabelových a satelitních sítí bude, stejně jako otázka jeho existence, upravena zákonem. Jedná se o tzv. "must carry". Jinak platí, že s ČT jsme kdykoliv připraveni jednat a že všechny její programy jsme připraveni zahrnout do všech našich systémů šíření - kabelového i satelitního,“ říká Malina. Pokud by vysílání zpravodajského kanálu bylo součástí zákona o ČT, program by se s největší pravděpodobností objevil v základní omezené nabídce UPC. Podle Maliny by se tak stalo ihned poté, co by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání schválila žádost UPC o rozšíření její programové nabídky o tento kanál.

Marketingový ředitel společnosti Karneval Media Dušan Jelínek zatím nechce spekulovat, v jakém časovém horizontu od zahájení vysílání by firma mohla zpravodajský kanál zařadit do své nabídky: „Pokud půjde o zajímavý projekt, rádi jej podpoříme. V této chvíli nemůžeme předjímat, zda bude program zařazen a kolik budou platby jedné či druhé strany. Bude velmi záležet na provedení programu, možnostech distribuce (satelit?), poptávce klientů a podobně.“ Také Jelínek upozorňuje na nutnost souhlasu vysílací Rady se zařazením nových kanálů do programové nabídky kabelových společností. „O registraci programu ale můžeme požádat, až bude takový program licencován ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Zařazení programu je tedy záležitost několika týdnů, které jsou nezbytné pro provedení nutných legislativních kroků u regulátora.“

(RadioTV.cz, 26.10.2004)

HBO neuvažuje o vysílání v DVB-T

Placený filmový kanál HBO nebude v České republice a na Slovensku šířit své vysílání prostřednictvím pozemních digitálních vysílačů. Na pondělní tiskové konferenci k novému původnímu televiznímu formátu české a slovenské verze HBO „Na stojáka“ to řekl marketingový ředitel stanice Martin Cepek. „Kdy tady bude pozemní digitální vysílání? A bude tady vůbec?“ odpověděl Cepek na dotaz novináře, zda se HBO objeví ve formě kódovaného placeného vysílání také v jednom z prvních českých digitálních multiplexů. „O pozemním digitálním vysílání v současné době vůbec neuvažujeme,“ dodal. HBO vysílá v obou zemích pouze prostřednictvím kabelových rozvodů a satelitu.

(Médiaportál.sk, 26.10.2004)

Nová metodika RRTV pro rozšiřování kabelové TV

Kabelové společnosti v České republice nebudou muset do budoucna platit poplatky za rozšíření počtu svých zásuvek, pokud navyšovaný počet přesáhne 25 procent původního objemu a pokud se toto navýšení bude týkat katastrálního území, na kterém již provozují vysílání. Vyplývá to z nové metodiky české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. „Rada se dne 7. září 2004 usnesla, že územním rozsahem při šíření vysílání prostřednictvím kabelových systémů se rozumí soubor katastrálních území, ve kterých je program šířen,“ uvádí se v dokumentu, který Rada zveřejnila na svých internetových stránkách. Za změnu územního rozsahu vysílání v kabelových rozvodech budou radní do budoucna považovat takové rozšíření, které zasáhne katastrální území, na kterém operátor dosud nevysílal a nevlastnil žádné kabelové přípojky. „Navyšování či snižování počtu účastnických zásuvek v rámci dosavadního územního rozsahu definovaného souborem katastrálních území nebude nadále třeba ani oznamovat. Stejně tak nebude nadále třeba dokládat celkový počet účastnických zásuvek provozovatele,“ shodla se Rada.

(Médiaportál.sk, 26.10.2004)

pondělí, října 25, 2004

Chudák Fidel

Musím to přiznat. Záběry kubánského diktátora Fidela Castra, kterak se hroutí před třiceti tisíci posluchači u mauzolea Che Guevary v Havaně k zemi a uštěpačné poznámky na titulních stránkách novin na druhý den mě naplnily rozporuplnými pocity. Jasně, Fidel je komunistické hovado. Je to ale důvod pro otištění souboru snímků rozfázovaných od nešťastného kroku po zhroucené tělo na zemi?

Znovu a znovu o tom musím přemýšlet. V čem je svíjející se stařec, byť diktátor, tak zajímavý pro tak seriózní média jako jsou Lidové noviny, aby daly na svoji titulní stranu hned pět fotografií s jedenáctiřádkovým popiskem? A jak by asi deníky zaznamenaly totožný pád George Bushe, Vladimira Putina, nebo Václava Klause? Tedy pokud by jim to připadalo natolik závažné a zajímavé, že by tomu věnovaly rovnou místo na otvíráku.

Jak je to vlastně v tomhle případě s etikou? Marně jsem v různých kodexech pátral po ustanovení, že by novinář či médium neměli jakýmkoli způsobem snižovat lidskou důstojnost. Jistě, Fidel spadl před objektivy desítek kamer a fotoaparátů. Novináři pád zachytili a veřejnost od médií se očekává, že jej ukáží. Rozfázovaný snímek na titulní straně bych ale přeci jenom hledal v Blesku než u seriózních novin. Ale co čekat od doby plné infotainmentu?

(REFLEX OnLine, 25.10.2004)

pátek, října 22, 2004

Soud zrušil udělení licence Rádiu Nový Presston

Městský soud v Praze dnes zrušil rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o udělení vysílací licence benešovskému Rádiu Nový Presston (dřívější Rádio Sázava). Soud zároveň odmítl rozhodnutí Rady o neudělení stejné licence společnosti Dada media podnikatele Miroslava Pýchy, který oba verdikty radních napadl žalobou. Podle soudu totiž není zdůvodnění o neudělení licence dostatečné. Radní nyní budou muset obnovit licenční řízení na benešovskou frekvenci, podobně jako se to ve stejném případě stalo i v minulosti. Tehdy ale radní pouze potvrdili své dřívější rozhodnutí a písemné odůvodnění přizpůsobili požadavkům soudu.

(Médiaportál.sk, 22.10.2004)

První irácká televize: Al-Sumeríja

Wirtualnemedia.pl/PAP (jp)

Minulý pátek zahájila vysílání první irácká satelitní televize. Stanice Al-Sumeríja naplánovala start na první den ramadánu, svátku všech muslimů. Z bezpečnostních důvodů vysílá z Bejrútu. „Bude to televize nezávislá jak na Američanech, tak na současné irácké vládě,“ prohlásila ředitelka zpravodajství May Kayale. Al-Sumeríja vysílá pouze v arabštině a klade si za cíl „zprostředkovat světu situaci v celém Iráku, nejen v Bagdádu a Fallúdži“. „Nechceme informovat výlučně o bojích, zajímá nás především každodenní život iráckého lidu,“ uvedla Kayale. Televize je podle ní financovaná z Iráku a bude vysílat 24 hodin denně. May Kayale předtím pracovala v libanonském deníku An Nahar a devět let vedla tiskový odbor bývalého libanonského prezidenta Eliase Hrawieho. Generálním ředitelem televize Al-Sumeríja je Jean- Claude Bulos, jeden ze zakladatelů Tele-Libano, jež se v roce 1958 stala první televizí v arabském světě.

(Médiaportál.sk, 22.10.2004)

čtvrtek, října 21, 2004

Inzerent, náš pán

Tisk a reklama jsou spojené nádoby. Jeden bez druhého by nemohly existovat, vždyť cena obyčejných novin bez reklamy by byla až pětinásobná – jinak by vydavatelé nepokryli ani náklady spojené s jejich výrobou. Na inzerci tak vydělává i čtenář, byť si to málokdy uvědomuje. Na druhou stranu je patrné, že praktiky některých vydavatelů a zejména zadavatelů reklamy jsou vůči čtenářům unfair – a poškozují celý tiskový trh.

Do tiskové reklamy loni nateklo téměř šest miliard korun, což je o dvě procenta více než v roce 2002, ale podstatně méně než inkasovaly televize. Ve vyspělých evropských zemích bývají inzertní výdaje v tisku a televizi vyrovnané, v Česku se očekává podobný vývoj. Pod tlakem konkurenčního boje však některé reklamní agentury a rovněž některé vydavatele tisku, tedy reklamních nosičů, slevují z přísných zásad pro zveřejňování inzerce.

Nejde jen o to, že se stírá hranice mezi reklamou a redakčními články (inzerce by měla nést jasné označení a má být graficky na první pohled odlišná od redakčního obsahu), v boji o inzerenty nastupují i mnohem prozaičtější praktiky: mimořádné a ne vždy logicky zdůvodnitelné slevy nebo propagační články výměnou za velkou reklamní kampaň.

V ideálním případě by měla být inzertní a obsahová část novin a časopisů oddělená. Lidé z oboru, které jsem oslovil, se vesměs shodli na tom, že technicky ani není možné ovlivnit, vedle kterého materiálu se objednaný inzerát objeví. I když ani to není tak úplně pravda. „Pokud autor dopředu ví, že na nějaké straně vyjde materiál o nějaké katastrofě, ideální je, když upozorní inzertní oddělení, aby na ni nedalo inzerát, který by vyvolat nějakou kontroverzi,“ řekl mi Petr Marek, šéf inzertního oddělení společnosti Mafra, které patří deník MF Dnes. Šéfredaktor Dalibor Balšínek vzpomíná, jak se zpravodajskému časopisu Týden „podařilo“ vedle materiálu o výročí útoku z 11. září 2001 na americký Pentagon umístit reklamu letecké společnosti Lufthansa. „Tenkrát se to řešilo až v jejich ústředí ve Frankfurthu nad Mohanem.“

Jedna věc je pohlídat si případné „boty“, druhá jsou požadavky inzerentů. Mohou si nadiktovat, vedle kterých témat se jejich reklama nesmí objevit? „To v zásadě neumožňujeme, technicky to ani není možné. V době, kdy se zadává umístění inzerce, často redakce ani neví, jaké téma na té které stránce bude. Obráceně autoři článku zpravidla do poslední chvíle neví, jaký inzerát vedle jejich textu vyjde,“ říká Petr Marek z Mafry. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti: jako redaktor Lidových novin jsem pravidelně zalamoval celostránkovou rubriku Media, aniž bych tušil, jaký inzerát vyjde v bílém prostoru vymezeném pro reklamu.

Pokud si klient objedná inzerci na redakční straně regionálních deníků Bohemia, inzertní oddělení mu vyhoví, podle Tomáše Doubravy z východočeské divize vydavatelství Vltava-Labe-Přes mu ale nikdy nesdělí, na které straně jeho inzerát vyjde. Jiří Bareš, ředitel inzerce společnosti Borgis, která vydává deník Právo, se podobně jako zástupce MF Dnes odvolává na technické možnosti redakce. „Že by si inzerenti diktovali, vedle čeho smí nebo nesmí vyjít jejich reklama, to skutečně ne.“ Jak si ale vysvětlit skutečnost, že v případě kontroverzních témat si jednotlivé redakce nešťastné umístění inzerátu dokáží pohlídat, byť je to jinak podle jejich vyjádření technicky nemožné?

O TOMHLE NEPIŠTE

S tím úzce souvisí i snaha některých inzerentů o přímé ovlivňování obsahu novin a časopisů. Žádná redakce to asi nikdy nepřizná, ale ekonomická cenzura existuje. Dala by se rozdělit na dva typy: předběžnou a následnou. Předběžná znamená, že inzerent podmiňuje zadání velké reklamní kampaně pozastavením vydávání negativních článků o své firmě nebo výrobku či naopak zveřejněním nějaké „pozitivní zprávy“. O takovém případu se nedávno na konferenci v Bratislavě zmínil Dalibor Balšínek. Jeden z inzerentů při jednání o kampani na následující rok prý vznesl dotaz, zda se časopis Týden chystá o jeho výrobku napsat nějaký článek. „I když to bylo zajímavé téma a sami o sobě bychom ho asi napsali, odmítl jsem to,“ tvrdí Balšínek.

Následná cenzura nastupuje ve chvíli, kdy takový negativně laděný článek vyjde. Inzerent v takovém případě obvykle postupuje tak, že redakci nebo vydavateli pohrozí stažením objednané kampaně či dokonce žalobou. Většinou zůstane jen u výhrůžek, ale stává se, že zadavatel skutečně kampaň stáhne. „Pamatuji případ, kdy se inzerent „zasekl“ a rok u si u nás nezadal žádnou kampaň. Dokonce proběhlo i nějaké soudní jednání, ale nakonec se to urovnalo,“ vzpomíná Jiří Bareš z Práva. Takové případy jsou pro vydavatele nemilé. Výsledek? Redakce sama nějaké téma vědomě „nevytahuje“ – nebo alespoň ne po dobu nasmlouvané kampaně.

To jsou metody, které jakýkoli etický kodex reklamních agentur nepostihuje a záleží čistě na vydavateli nebo šéfredaktorovi, nakolik si nechá do redakčního obsahu mluvit. Konec konců, je to věc, která se mu může vymstít: ústupky inzerentům se v reklamní branži rychle roznesou a zadavatelé pak přicházejí se stejnými, ne-li ještě většími požadavky. Horší je, že takové jednání poškozuje celý trh. Inzerenti pak mohou lehce propadnout přesvědčení, že stejné nároky lze uplatnit u všech vydavatelů. Argument je jasný: když to jde tam, proč by to nešlo tady? A opět záleží na vydavateli – buď ustoupí vidině vyššího zisku, nebo zůstane neústupný, ale inzerent odejde jinam. Tam, kde na jeho požadavek přistoupí.

Některé redakce jsou na inzerenty naopak přísnější, než je obvyklé. Například National Geographic, jehož českou verzi vydává společnost Sanoma Magazines Praha, se zásadně vyhýbá i těm sebemenším kontroverzím, takže například reklamní kampaně italské oděvní značky Benetton, proslavené snímky Oliviera Toscanniho, se na jeho stránky nikdy nedostanou. Podobné omezení se týká inzerátů na střelné zbraně, politické strany a částečně i na alkohol. Šéfredaktor Tomáš Tureček letos v květnu týdeníku Strategie prozradil, že ačkoli americká licence vydavateli umožňuje zařadit mezi reportáže uvnitř časopisu několik inzertních dvoustran, redakce reklamě vymezila pouze přední a zadní část časopisu. Podle Dalibora Balšínka to ale zdaleka nic neznamená. „Inzertní výkon National Geographic zdaleka nedosahuje takových výsledků jako jiné tituly se srovnatelným prodaným nákladem.“

Vyplývá z toho, že ostatní redakce otisknou inzerát na cokoli? Ani to není pravda. Obecně panuje velká shoda v zamítavému přístupu k erotické reklamě. Týden odmítl inzerát na jeden pražský nevěstinec, deníky Bohemia zase na nový erotický časopis. Oproti tomu například deník Právo se inzerátům na erotické podniky a telefonní linky nevyhýbá. Nesmí však překročit určitou hranici. „Snažíme se, aby nebyly vulgární a aby se neobjevovaly na stránkách, které vyhledávají děti,“ říká šéf inzerce Jiří Bareš. Nejde-li o erotiku, inzertní oddělení si většinou moc nevybírají. „Dovolíme si to, co německý Spiegel. To je pro nás takový vzor,“ říká Balšínek. Co kdyby chtěl třeba velkoobchod s potravinami Lidl inzerovat v Reflexu? Podle šéfa inzerce divize časopisů Davida Šarocha by mu to vydavatelství Ringier umožnilo. „Jiná věc je, že Lidl se nyní soustředí na inzerci výhradně v denících, ale jinak bychom se tomu nebránili.“ Naopak u tabákové reklamy mají noviny i časopisy od července definitivně utrum – je zakázaná. Zákon omezuje také reklamu na léky.

KOUPÍM SI TITULNÍ STRANU

Mezi inzerenty jsou v poslední době velmi žádané netradiční formáty reklamy. Ať už jde o vkládané či vlepované dárky, pohlednice, různé skládačky nebo netypicky pozměněné titulní strany. Jedno mají tyto formáty společné: vysokou cenu a velkou exkluzivitu, protože málokterý vydavatel je ochoten připustit podobný typ inzerce u stejného titulu častěji než dejme tomu třikrát, čtyřikrát za rok. Jde třeba o „košilky“ deníků, které se objevily u MF Dnes a Lidových novin v den vstupu České republiky do Evropské unie nebo reklamní pás přes titulní stranu deníku Právo. „Přebaly se nám vyplatily, je o ně zájem. Z našeho hlediska je to zajímavý formát proto, že nezasahuje do redakční části titulní strany listu a zároveň nabízí výrazný exkluzivní inzertní prostor,“ vysvětluje Petr Marek z Mafry. Je to jednoduché: čtenář noviny vyjme z obalu a reklama ho nijak neruší. Vydavatel Práva si stejnou vymoženost dovolit nemůže, protože mu to podle Jiřího Bareše nedovolují technické možnosti tiskárny. Právo zase na druhou stranu daleko nejvíce experimentuje z různými typy inzerce přímo na své titulní straně. Konkurence to ale nevidí ráda a tvrdí, že list tím deformuje trh.

Inzerce na titulní straně se řídí podle naprosto odlišných pravidel než uvnitř listu. Zpravidla je velmi omezená, radikálně dražší a vydavatel na „titulku“ nepustí ledaskoho. Například Týden se dlouhou dobu reklamním formátům na úvodní straně vyhýbal. „Nakonec jsme pro ni uvolnili pravý dolní růžek. Letos ho zatím využil jeden inzerent,“ říká Dalibor Balšínek. Inzerci na titulní straně chystá také Reflex. Podle Davida Šarocha půjde o formát malého obdélníčku velikosti čárového kódu časopisu umístěný vpravo dole. Deníky Bohemia jdou ještě dál a umožňují na titulní straně zveřejňovat píárové články zalomené podobně jako redakční materiály. Jenom typ písma v titulcích se liší. „Vždy jsou označeny v souladu s tiskovým zákonem jako PR nebo PI a odpovídají standardu, který jsme stanovili po dohodě s redakcí. Počet těchto inzerátů je samozřejmě omezen na jedno uveřejnění denně. Cena je ale poměrně vysoká, takže se zpravidla prodá maximálně jednou týdně,“ přibližuje Tomáš Doubrava z východočeských deníků Bohemia.

Právě deníky Bohemia a Moravia čelí častým obviněním z tištění píárových materiálů a skryté reklamy. Označení PI a PR je sice z hlediska zákona v pořádku, čtenář ale zpravidla neví, zda jde o „placenou inzerci“ nebo redakční zkratku některého z novinářů. Proto ji kromě regionálních deníků a některých konzumních časopisů téměř nikdo nepoužívá.

SERVISNÍ STRANY NEBO PÍÁRKA?

Velmi oblíbeným reklamním formátem jsou takzvané servisní strany. Různé testy výrobků, srovnání cen a kvality. I když se nedá říci, že jde o klasickou reklamu (a obvykle tyto strany ani nenesou označení inzerce), pro firmy, jejichž výrobky se na takových stranách objeví a v případném testu úplně nepropadnou, jde o vítanou formu propagace. Nemluvě o tom, že často jde o „reklamu“ zadarmo. Taková příjemná zkušenost může inzerenta přimět k zadání větší reklamní kampaně. A kdo ví, zda nejsou servisní strany, mnohdy nerozeznatelné od dalšího obsahu, takto prvoplánově motivované. Nejvíce jich bývá v různých ženských časopisech a týkají se oblečení, módních doplňků nebo kosmetiky.

„Já jsem ráda, že nevíte, co je nabídka produktu a co je naše stránka. Myslíte, že by bylo lepší, kdyby vedle textů byl sice odlišitelný, ale ošklivý inzerát?“ zeptala se čerstvá šéfredaktorka české mutace časopisu Elle Jana Ciglerová loni v prosinci redaktorky týdeníku Strategie a dodala: „Časopis vás má inspirovat k výběru zajímavých věcí. A jestli si je vyberete podle toho, že vám je nabízí Elle nebo Lancome, to nehraje roli.“ Opravdu ne? Jak se asi bude cítit čtenářka, která si na základě reklamy-nereklamy v Elle koupí kabelku, která se ukáže jako hodně nekvalitní a předražená? A na koho si asi bude stěžovat: na výrobce nebo na časopis, který výrobek propagoval na svých stránkách? I od toho je dobré odlišovat inzertní strany od redakčního obsahu.

Jenže inzerentům jde často o opak. Reflex například nedávno řešil situaci, kdy jeden zadavatel upravil svůj inzerát tak, že v záhlaví použil červený pruh podobný grafickému zalomení redakční části, a dokonce jej rozdělil na tři části jako je to běžné u klasických článků. „V takovém případě klienta upozorníme, aby podklady změnil, nebo do nich přímo vstoupíme a označíme je viditelným slovem Inzerce,“ říká David Šaroch. Vstupovat do inzertních podkladů je ale ošemetné: nejde totiž o redakční část a veškerá autorská práva patří zadavateli. Na druhou stranu inzerent se při zadávání kampaně zavazuje dodržovat pravidla stanovená vydavatelem, která by mu takové praktiky měla dopředu zakazovat. „Když nám přijde inzerát, který neodpovídá pravidlům, požadujeme jeho přepracování, případně ho odmítneme zveřejnit,“ říká Jiří Bareš z deníku Právo. To se týká hlavně inzerátů, které se svojí grafickou podobou, hlavně pak zalomením textu (v případě textových inzerátů) na první pohled podobá layoutu deníku nebo časopisu, v němž má vyjít.

Právě Právo mělo s tímhle typem inzerce v minulosti problémy. Po rozchodu Vladimíra Železného s Českou nezávislou televizní společností a spuštění vysílání „nové Novy“ z Barrandova v srpnu 1999 si televize u deníku objednávala každý týden inzertní stranu plnou reklamních článků. Obsahovaly rozhovory, upoutávky na program a recenze, které byly zalomené úplně stejně jako redakční strany Práva. Jediné, co je odlišovalo od skutečného obsahu novin, byl miniaturní nápis „Placená inzerce“ schovaný v dolním rohu stránky. Po zásahu Rady pro reklamu deník musel grafiku těchto inzertních stran změnit, takže později vypadaly podobně jako tradiční placená příloha ČSSD, která vychází pod názvem Pohled. „V té době jsem ještě v Právu nebyl a nepamatuji si, že bychom od té doby něco podobného připustili,“ říká Bareš, který tehdy pracoval v inzertním oddělení Hospodářských novin.

Vydavatelé občas takové pochybení svalují na grafiky nebo stres v době uzávěrky. „Musím přiznat, že by se v minulosti v inzertních přílohách dalo najít pár případů, kdy jsme chybou grafika, korektora či tiskárny neoznačili placenou inzerci. Jsou to ale jednotlivosti a skutečné výjimky, které vznikly vždy neúmyslně,“ připouští Tomáš Doubrava z východočeských deníků Bohemia. U textových inzerátů by takové „přehlédnutí“ mohlo mít pro vydavatele fatální důsledky. Podle prezidenta Radu pro reklamu Radka Pokorného jde o zjevně nezákonné jednání, za které mohou živnostenské úřady udělit mnohamilionové pokuty.

SAMOREGULACE EXISTUJE

Rada pro reklamu vznikla jako profesní organizace z požadavku vydavatelů a reklamních agentur. Nedá se tedy srovnávat s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání nebo Radou České televize, což jsou státní regulační orgány volené a kontrolované parlamentem. „Základní myšlenkou je snaha bránit se vůči excesům nás samotných, protože pokud bychom je vyráběli trvale, dříve či později donutíme státní moc, aby se nám do toho pletla,“ vysvětluje Radek Pokorný. Arbitrážní komise Rady projednává stížnosti na reklamní kampaně a vydává doporučení vydavatelům i inzerentům. Ta sice nejsou nijak právně vymahatelná, v zásadě je ale všichni dodržují – vždyť jde o prestiž.

„Když vezmu například debatu o reklamní kampani rádií Kiss s Jiřím Kajínkem, ze které se občas někdo snažil dělat cenzuru, musím to naprosto odmítnout. Reklamní průmysl se sám snažil říci, že tento druh reklamy nechceme, protože ho považujeme za nebezpečný pro sebe sama. To neznamená, že by se rozhodnutí rady někomu konkrétnímu, koho se týkají, musela zrovna líbit.“ Stížnosti radě mohou zasílat čtenáři, ale také sama média, inzerenti a některé případy radní projednávají z vlastní iniciativy. U podnětů od inzerentů a médií se rada snaží rozlišit, zda nejde pouze o konkurenční boj a v takovém případě stěžovatele odkáže na soud. Veškerá rozhodnutí komise zveřejňuje na svojí internetové stránce www.rpr.cz, kde je také evidence projednávaných stížností a jejich archiv od roku 1996.

Pokud je Rada pro reklamu na něco krátká, pak je to pronikání PR do obsahu novin a časopisů. Protože radní nemají k dispozici monitoring veškerého tisku, a asi by jej ani nestíhali zpracovat, musí se spoléhat na došlé stížnosti. Chování malých regionálních titulů či řady společenských časopisů proto často zůstává nepovšimnuto. „Považujeme to za velmi problematickou praktiku. Není tajemstvím, že existuje celá armáda časopisů, které by si měly na první stránku napsat, že jsou inzertní, protože většina jejich článků má charakter reklamy. Otázka zní, kolik takových titulů by na trhu zbylo, kdyby na to státní orgány nějak výrazně „vlítly“. Pokud by se tomu opravdu věnovaly, tak je zničí,“ prorokuje Pokorný. Byla by to škoda?


DESATERO PRO ČTENÁŘE ANEB JAK SE NENECHAT NAPÁLIT

1. Inzerce by měla být jasně odlišitená od redakčního obsahu a nést speciální označení (slovo Inzerce, Placená inzerce, Reklama nebo Komerční prezentace).

2. Za platné označení inzerce podle tiskového zákona lze považovat také zkratky PR (Public relations) a PI (Placená inzerce) v jakékoli podobě; v některých případech je čtenář může mylně považovat za redakční zkratku autora.

3. I když inzerát nese jasné označení podle zákona, neměl by mít stejné grafické zalomení jako redakční strana, neměl by používat stejný typ písma v textu ani titulcích, ani grafické prvky typické pro titul, v němž vychází.

4. Redakční materiály by neměly obsahovat informace o cenách výrobků a služeb, případně kontaktní adresy na různé obchody a sídla firem; pokud jde o tzv. servisní strany, neměly by se na nich objevovat výrobky pouze od jedné firmy.

5. Za obsah reklamního sdělení nenese odpovědnost vydavatel novin nebo časopisu, ale zadavatel inzerce (to se netýká inzerátů, jejichž autorem je samo vydavatelství). Pokud ale inzerát nese všechny znaky redakčního textu, je za něj plně odpovědný vydavatel.

6. Za skrytou reklamu lze označit i redakční texty, které bezdůvodně obsahují informace o některých výrobcích nebo službách, jejich ceně nebo místě, kde je možné je koupit, a zvýhodňují tak jejich výrobce před konkurencí.

7. Speciální ustanovení se týká reklamy na léčivé prostředky. Takové inzeráty musí obsahovat přesné, aktuální, prokazatelné a dostatečně úplné údaje umožňující vytvořit si vlastní názor na jejich terapeutickou hodnotu. Při citování odborných expertiz musí být přesně uveden jejich zdroj.

8. Podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání nesmí v reklamě vystupovat moderátoři a redaktoři televizního zpravodajství a publicistiky, ale ani televizní hlasatelé, aby zadavatelé nemohli zneužít důvěry čtenářů, která vyplývá z mimořádného postavení těchto lidí.

9. Různá „doporučení“ od populárních osobností, jež vystupují zejména v tzv. teleshoppingové reklamě a její tištěné podobě, by měl čtenář brát s rezervou a vždy výrobek hodnotit na základě vlastní zkušenosti nebo rady nezávislých odborníků (testů nebo srovnání několika výrobků).

10. S velkou rezervou by měl čtenář přistupovat k textům, které dávají neadekvátně velký prostor nějaké firmě nebo podnikateli, aniž by se mohli vyjádřit jejich kritici, nebo když autor textu nekonfrontuje některá tvrzení s realitou (např. různé píárové rozhovory).


(REFLEX 43, 21.10.2004)

Zkušební digitální vysílání Českého Telecomu v Brně

Necelé dva měsíce má trvat zkušební vysílání experimentálního digitálního multiplexu Českého Telecomu v Brně. Od 3. září je lze naladit na kanálu 25, ovšem podle licence od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání by mělo skončit již k 31. říjnu. Telecom nyní zvažuje, že požádá o prodloužení licence minimálně do konce roku, aby platila stejně dlouho jako experimentální licence Českých radiokomunikací a společnosti Czech Digital Group pro zkušební digitální vysílání v Praze. Serveru RadioTV to řekl mluvčí Telecomu Vladan Crha.

„Experimentální vysílání v Brně jsme zahájili 3. září z telekomunikační budovy v ulici Jana Babáka a od 30. září jsme je rozšířili o lokalitu Fakultní nemocnice Bohunice. Naším záměrem je prodloužit experimentální vysílání alespoň do konce roku 2004,“ uvedl Crha s tím, že programovou náplň zkušebního vysílání tvoří oba kanály České televize včetně jihomoravského regionálního vysílání, Český rozhlas 1 – Radiožurnál, Český rozhlas 2 – Praha, Český rozhlas 3 – Vltava, Český rozhlas – Brno a rádio Blaník (pražský zkušební multiplex Telecomu šíří také Český rozhlas – Reginu a Country rádio). Podle dřívějších informací by se součástí experimentálního multiplexu měl stát také hudební kanál Óčko; Telecom však zatím nemá k dispozici jeho signál. Firma také jedná o dodatečné zařazení TV Nova.

Telecom chce plynulý přechod do multiplexu C

Kromě přenosu rozhlasového a televizního vysílání Telecom testuje řadu přídavných služeb. „V pondělí 11. října jsme u příležitosti Invexu spustili na multiplexech v Praze (zde Telecom zkušebně vysílá od 3. srpna na kanálu 48, pozn. RadioTV) i Brně aplikace EPG - programového průvodce, hlasování, News Ticker - informační zprávy, xHTML browser, a dvě jednoduché hry,“ říká Crha. Počítá se také s on-line sázením, chatováním či takzvaným TV-mailem. Vzhledem k tomu, že současná licence Telecomu vyprší již za necelé dva týdny, je ale další testování ohroženo. Podle Crhy by bylo nejlepší, kdyby vysílací rada firmě umožnila provozovat zkušební vysílání do doby, než bude moci spustit ostrý provoz multiplexu C, který jí přidělil Český telekomunikační úřad.

„Získali jsme příslušnou licenci a povolení k šíření digitálního signálu na sadě zkoordinovaných kmitočtů i pro komerční vysílání, a tak po ukončení experimentálního vysílání zahájíme výstavbu vysílačů, které v první etapě pokryjí televizním digitálním signálem oblasti Prahy, Brna, Českých Budějovic, Plzně, Karlových Varů, Ústí nad Labem, Liberce, Hradce Králové, Pardubic, Olomouce a jejich blízké okolí. Na základě závěrů mezinárodní konference ke koordinaci kmitočtů v roce 2006 pak dojde i k celorepublikovému pokrytí,“ přibližuje Crha. Skutečné datum zahájení vysílání multiplexu C je ale podle něj závislé na udělení příslušných licencí provozovatelům televizního vysílání. Vypsání tendru nyní záleží na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Rada čeká na žádost o prodloužení licence

V Praze bude multiplex C vysílat na 48. kanále, v Brně na současném „experimentálním“ kanále 25, v Ústeckém, Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém a Olomouckém kraji na kanále 65 a v Karlovarském, Plzeňském a Jihočeském kraji na kanále 61. Podle předsedy vysílací Rady Petra Pospíchala je případné prodloužení experimentální licence pro zkušební digitální vysílání závislé na žádosti Telecomu: „O prodloužení licencí ke zkušebnímu provozu nebyla Rada dosud požádána. Tyto licence lze prodloužit jen na základě žádosti a Rada se při svém rozhodování musí řídit plně textem žádosti. Záleží proto na žadateli, o co požádá, na jaké období a za jakých podmínek.“ Pospíchal zatím nechce komentovat ani to, zda Rada bude trvat na programové specifikaci jednotlivých multiplexů.

Podle dokumentu „Záměr Rady k naplnění digitálních sítí rozhlasovými a televizními programy“, který radní přijali v září, by multiplex C provozovaný Českým Telecomem měl obsahovat jednu až dvě plnoformátové televizní stanice rodinného typu, regionální televizi s centrálním programem a povinností regionálního vysílání, krajské televize, případně jeden tematický televizní kanál, jeden okruh veřejnoprávního Českého rozhlasu, pět regionálních komerčních rádií a zbytek datového toku (3 Mb/s) by připadl na doplňkové služby. Nakolik je tato programová specifikace pro Český Telecom závazná a případně vynutitelná? Podle Pospíchala jde pouze o doporučení. „Závazné budou až podmínky vyhlášeného licenčního řízení.“

Pospíchal: programová specifikace není vynutitelná

Pospíchal tvrdí, že programová specifikace vydaná Radou nebyla „návrhem“, nýbrž „záměrem“. „Rada nemá komu co navrhovat. Vyhlášená podoba licenčního řízení bude závazná pro toho, kdo se do něj přihlásí. Pojmu vynutitelnost vůbec nerozumím - Rada udělí licence provozovatelům programu a ti budou mít lhůtu 360 dnů na to, aby na přiděleném souboru technických parametrů začaly vysílat. Nezačnou-li vysílat, Rada jim může udělené licence odebrat. Takže moc nevím, kde bychom tu měli myslet na nějakou vynutitelnost,“ říká Pospíchal. Mluvčí Telecomu Vladan Crha by také počkal na vypsání tendru na licence pro jednotlivé digitální kanály. „Zatím se jedná pouze o návrh. S komentářem bychom rádi vyčkali až na konečnou podobu licenčního řízení,“ dodal.

Rada původně počítala s tím, že výběrové řízení na digitální licence vypíše ještě v průběhu tohoto měsíce. Všeobecně se očekávalo, že verdikt padne na jejím výjezdním zasedání v Lednici začátkem října. Radní se ale dosud neshodli na podobě tendru, ani termínu jeho vypsání. „Rozhodování o vyhlášení licenčního řízení na digitální sítě je ve fázi rozhodování. Rada ještě nerozhodla,“ říká k tomu Pospíchal. Někteří členové Stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky přitom radní varovali, že pokud licenční řízení vypíší předtím, než sněmovna přijde zákon o elektronických komunikacích, mohla by být Rada odvolána. Konkrétně místopředseda sněmovny Ivan Langer (ODS) radní vyzval, aby se zdrželi jakýchkoli nevratných kroků, jež by mohly být závdavkem k jejich odvolání.

(RadioTV.cz, 21.10.2004)

Nejhorší show v dějinách (České) televize

Ester Kočičková hledá lidské trosky v nelidském vysílacím čase

Kdyby Česká televize nedala do novin, že vysílá nový pořad Ester Kočičkové a Luboše Nohavici, jeho tvůrci by se o tom snad ani nedozvěděli. A diváci? Těm soutěž Nejhorší vyhrává, exhibice životních ztroskotanců a televizních samozvanců nejspíš úplně uniká. O středečních večerech od 23:20 ji na ČT1 sledují jen necelá dvě procenta.


Čím to, že o pořadu Nejhorší vyhrává skoro nikdo neví a ani ČT ho nijak nepropaguje?
Trošku jsme možná doplatili na výměnu „svého“ hlavního dramaturga.V době, kdy jsme soutěž začali natáčet, to byl Richard Medek, pak ho nahradil někdo jiný, a, zaplať bůh, odvysílání nezakázal. Ale když se zadávaly zakázky na promo k novým pořadům, kdosi z této tvůrčí skupiny řekl, že naše soutěž není jejich prioritou. Nakonec, není se čemu divit, v době, kdy je zapotřebí pozitivní mysli...

To asi ne. Zřejmě pořad nezapadá do představ o masové veřejnoprávní zábavě. Jak tenhle projekt vznikl?
Oslovila nás sama televize. Po úspěchu Ženského hlasu a Dvojhlasu chtěli, abychom s režisérkou Kamilou Vondrovou natočili něco dalšího. Sedly jsme si a seznaly, že diskusí už bylo dost a že nás mimo jiné iritují tolikrát provětrané a vyvětrané televizní soutěže, až tak, že všechno své otočíme a pokusíme se právě o soutěž. Bůh ví, jestli se opět nevěnujeme publicistice...

Jak jste přišly na „nejhoršího“?
Vycházely jsme ze zkušenosti, že významným českým národním sportem je, vedle Superstar, to poněkud starší soutěžení - kdo je na tom hůř. Takové to: cože to máš?! No, já mám ty klouby! To nic není, to já mám klouby odjakživa srostlý...! Neumíme říct, že se máme dobře, nebo alespoň mlčet. Nebo se alespoň nechlubit, že, narozdíl od souseda s pouhou lupénkou, my máme syna ve vězení, dceru v ústavu a živnost nám sebrali v osmačtyřicátým.V porovnání s lidmi, kteří vystupují v naší soutěži - třeba ti dva slepci - si člověk řekne: proboha, co mi vlastně schází? A to by mělo divákům pomoci, ne-li, že by je to mělo pobavit.

Takže soutěžící nejsou herci, ale normální lidé?
Tak i tak. Hlásili se nám na výzvu v televizi. Většina z nich je přímo z ulice, až na několik výjimek. Například ony dvě sestry v kategorii sourozenců byly sice nejen nám známé herečky, ale, byť pod jiným jménem, přišly si vyřešit svoje skutečné zážitky a příkoří z dětství. Můj kolega Stanislav Helena tam zase probírá svoji tloušťku. Ovšem, není se co divit, nejhorší osudy mívají zpravidla právě tvůrčí osobnosti.

Jak jste ty soutěžící vybírali?
Ozvali se nám třeba lidé, kteří napsali: víte, já jsem na tom špatně, ale vždycky mě povzbudí ranní sluníčko. Nebo: když si zazpívám, všechno ze mě spadne. Nebo: dokud tady nemáme válku a dokud nejde o život… Tak ti samozřejmě našemu záměru nevyhovovali. Opravdu málokdo se, na pokyn, tváří v tvář médiu, chtěl ve svém trápení jak se patří porochňat. Ale také se třeba stalo, že se jeden soutěžící rozpovídal o tom, jak ho terorizuje jeho žena, a ta začala Televizi vyhrožovat žalobou. Takže se ten díl nakonec neodvysílá. Škoda, spoluhráč toho pána měl zase manželku, která ho terorizovala přes rodinnou smečku tažných psů… byl to dobrý duel.

Slepci se vám přihlásili taky dobrovolně?
Původně jsme měly i jiné, smělejší teorie. Slepci byli téměř přinuceni. I když - nenutil je nikdo...Chtěli jsme dokonce připravit díly, které by byly odvážnější co do postižení soutěžících i co do trpělivosti myslí charitativně založených diváků, ale nakonec jsme hluchoněmé vystřídaly sporem katolíka a evangelíka, nebo jsme dva “ležáky“ nahradily soubojem dvou zneuznaných pseudoscénáristů... Zkrátka, hledaly jsme princip podivného sočení soků, které do pozice soků postavilo cosi zvenčí, aniž by to kdo z nich dovedl pojmenovat. Jestli to byla legrace nebo publicistika, to ví snad jen studiové počitadlo.

Kde se vzaly uklízečky, co v některých dílech posedávají v pozadí?
To jsou skutečné paní uklizečky. Pokud se nesmějí, buď se stydí, nebo jim to nepřipadá vtipné. Já si myslím, že to druhé.

A ti psi, co pobíhali v prvním díle po studiu?
Ti byly úžasní a patřili jedné ze soutěžících. Jak se mi svěřila, vzala je s sebou, aby, až jí ten první díl někdo natočí, měla uchováno, jak její psi vypadají - tuším, ve čtyřech letech. No, není to skvělé, takhle veřejnoprávně posloužit?

Prý jste měly problém i s produkčním týmem.
Pochopitelně, jaký jiný než nejhorší tým by se na přípravě „Nejhoršího“ měl podílet. Kupříkladu paní kostymérka se od mých vlastních, z domova přinesených kostýmů několikrát hlasitě distancovala, a přes to je, asi za trest, uvedena v titulcích. A to již vůbec neprotěžuji paní maskérku, která se, se svými neumětelskými experimenty, podepsala nejen na mém mediálním obrazu, ale též cíleně znehodnotila jakýkoli obraz mého kolegy Lubomíra Nohavici. O věčně rozkolísaných kameramanech a totálně beztonálním zvukaři je mi pak až stydno hovořit!

Je tedy na Vaší soutěži něco kladného?
Zábava, poselství, katarze, autenticita, vlajkové písně, které s Lubošem právě natáčíme... Není to po těch všech Kufrech víc, než Kufry pana Silbersteina?

(REFLEX 43, 21.10.2004)

Kdo se bojí Mohameda?

V centru Prahy, na půl cesty mezi sídlem KSČM a rádiem Svobodná Evropa, funguje od konce září nová muslimská modlitebna. Setkávají se v ní převážně Češi, kteří konvertovali na Korán a česky hovořící Arabové. To irituje některé Pražany natolik, že proti ní sepsali petici a svolali demonstraci. Jde o klasický příklad české xenofobie, nebo jenom o strach a nevědomost?

O zakladateli modlitebny, čtyřicetiletém Súdánci Mohamedu Abbasovi, jsem se nedávno v Reflexu rozepsal v souvislosti se zpravodajským serverem Muslimské listy (RX 40/2004). V Praze žije šestnáct let, založil tu svaz islámských studentů v ČR, občanské sdružení Muslimská unie a několik internetových stránek o islámu. V modlitebně v ulici Politických vězňů jsme se setkali si týden před jejím slavnostním otevřením, jež připadlo na pátek 1. října. Tady jsem se také dozvěděl o internetové petici „proti nové pražské mešitě“ (www.stopmesite.cgi.cz - stránka je momentálně zrušená, ale najdete ji přes Google a klíčová slova „petice proti pražské mešitě“, klikněte na Archiv), kterou zorganizoval Jakub Chromý ze společnosti CGI.

ODPÁLÍ SE I VE VAŠEM VLAKU!

Píše se v ní: „Každá nová mešita zvyšuje riziko, že se nějaký spoluobčan muslimského vyznání v rámci boje proti nevěřícím odpálí v tom samém autobuse (či vlaku), ve kterém pojedete do práce či Vaše dcera do školy, protože bude mít lepší příležitost získat ty správné názory, zkušenosti a vybavení. Jak dokazuje dění okolo londýnské a například hamburské mešity, pravidelné společné setkávání muslimů může mít přímo explozivní následky (WTC, Reid, Abú Hamza).“ A předkládá důkazy: „Naši muslimové nijak hlasitě nedemonstrují proti vraždění civilistů v Beslanu, natáčení bestiálních vražd rukojmích v Iráku na video (Nick Berg, Paul Johhson, naposledy Eugene Armstrong), systematickému vyhlazování a znásilňování v Darfúru. Proč vyznavači islámu v ČR raději kritizují USA, Velkou Británii a Izrael místo aby svou pozornost obrátili směrem k teokratickým monarchiím a diktátorským režimům, které často vládnou právě v zemích s muslimským obyvatelstvem a rozsáhle pošlapávají jejich lidská práva?“

Zeptal jsem se tedy pana Abbase, co si myslí o útocích na Spojené státy z 11. září 2001 a válce v Iráku. Odpověď, pro někoho možná překvapivou, lze shrnout do několika bodů: neexistují věrohodné důkazy o tom, že za útoky v New Yorku a Washingtonu skutečně stojí radikální muslimové, natož pak skupina, kterou západ označil jako al-Kajdu. Válka v Iráku je válkou o ropu. USA potřebují udržovat napětí v arabském světě, protože jinak by země s velkou zásobou ropy mohly prosperovat o obešly by se bez americké pomoci, což by se negativně odrazilo na ekonomice USA.

BOJÍM SE AL KAJDY

Stejné argumenty použil Mohamed Abbas při dopisování s Jakubem Chromým. Tady ovšem narazil. „Ještě nikdy jsem nezaznamenal člověka s tak silnou nenávistí ke Spojeným státům – obávám se jeho nenávisti i k ČR – a snahou o popření muslimské odpovědnosti 11. zářím počínaje a Beslanem konče,“ odpověděl mi Chromý e-mailem na žádost o schůzku. Dodal, že by nerad dostal nálepku protiislámského extremisty: „Já jen jednoduše nepovažuji v TÉTO době stavbu mešity v Praze za dobrý nápad a obávám se její snadné zneužitelnosti radikály.“

Potíž je v tom, že v ulici Politických vězňů nestojí žádná mešita s minaretem. Muslimská unie si tu pronajala místnost ve starém činžovním domě, který právě prochází rekonstrukcí. Modlitebna pro česky mluvící muslimy tu byla už před osmi měsíci, později se musela kvůli vysokému nájmu přestěhovat do Karlína. Teď se vrací zpět. Ovšem na Muslimských listech se objevila informace o mešitě, a z ní Chromý vycházel. Kromě toho mu po zveřejnění petice kdosi zaslal odkaz na článek MF Dnes, v němž je Mohamed Abbas spojovaný se súdánskou větví al-Kajdy. Ve spojení s Abbasovými antiamerickými a antiizraelskými editorialy na Muslimských listech toho prý bylo na pětadvacetiletého internetového podnikatele už moc.

„Upřímně řečeno mě to docela vyděsilo. Nejsem xenofob, náboženská nebo jakákoli jiná odlišnost mi nevadí. Když se otevírala mešita v Brně, patřil jsem mezi její docela silné zastánce,“ tvrdí Chromý. Proč se mu tedy nelíbí muslimská modlitebna v Praze? „Z jednoho prostého důvodu: od té doby se změnila politická situace a hlavně nedůvěřuji lidem, kteří mají cokoli společného s touto organizací. Denně čtu na internetu zprávy BBC, Al-Džazíry a české noviny. Když jsem si přečetl články na Muslimských listech a informaci o otevření nové mešity, dostal jsem strach. V té mešitě by mohli radikální muslimové zblbnout nějaké studenty k podobným činům, které se staly třeba v Madridu.“

Kromě petice Chromý svolal na den a hodinu slavnostního otevření modlitebny demonstraci. Přímo před její sídlo v ulici Politických vězňů. Sám na ni ale nepřišel. Na poslední chvíli si prý vzpomenul, že na stejný den slíbil pomoc sdružení na ochranu zvířat na Praze 5, a tak místo demonstrace hlídal její stánek na akci ZOO Expo. Nepřijal ani osobní pozvání od Mohameda Abbase.

POD DOHLEDEM BIS

V pátek 1. října se v ulici Politických vězňů neobjevil ani jeden demonstrant. Místo z povzdálí sledovali tři policisté, kteří mi později potvrdili, že přišli právě kvůli chystaným protestům. A nelze vyloučit, že v jednom ze zaparkovaných aut seděli příslušníci BIS, protože Chromý jim akci v návalu strachu napráskal už v neděli. Do modlitebny dorazilo na dvacet muslimů, převážně žen českého původu včetně Abbasovy manželky a jejich šestiměsíční dcery. Přišel také zástupce brněnské mešity – té, jejíž stavbu pan Chromý tolik podporoval – mimochodem, původně Syřan…

„Hned, jak se ta petice objevila na internetu, poslal jsem panu Chromému e-mail a snažil se mu vysvětlit, že muslimové nejsou takoví, jak si myslí. Ale on ho využil ke zdokonalení své petice,“ přiblížil mi Mohamed Abbas průběh komunikace s Jakubem Chromým. „Napsal jsem mu, že muslimové se řídí heslem „čiň lidem to, co chceš, aby oni činili Tobě“. Odpověděl mi, abych nebyl idealistou. Tak jsem přestal být idealistou, šel na policii a podal trestní oznámení.“ Abbas v něm Chromého viní z pomluvy a podněcování nenávisti ke skupině obyvatel. Stejné trestní oznámení podal také na redaktora MF Dnes Jaroslava Kmentu, jehož článek o údajné spolupráci s al-Kajdou Chromý použil jako podklad k petici.

„Ta petice se snaží démonizovat muslimy, vyvolává dojem, že jsou nebezpeční a že jakmile vznikne mešita, zvýší se riziko terorismu. A to není pravda,“ říká Abbas. Proč si ale na článek MF Dnes stěžuje téměř rok po jeho vydání? „V muslimské komunitě za mnou neustále chodí lidé a ptají se, zda jsem opravdu v al-Kajdě. Když si totiž zadali moje jméno do internetového vyhledávače, vyjel jim tento článek. To mi škodí. Živím se realitní činností, a co kdybych chtěl dělat pro Američany nebo Francouze? Nebo kdyby přišel někdo z arabských zemí, chtěl tu investovat do realit a prověřoval si mě?“ Celkem logický důvod.

ZÁKON NADE VŠE

Zpráva o trestních oznámeních se objevila také na Muslimských listech. Téměř okamžitě poté Jakub Chromý svoji petici z internetu stáhl (za devět dní ji stačilo podepsat 145 lidí). Když jsem se ho tři dny po neúspěšné demonstraci ptal na důvody, odpověděl mi, že svým chováním nechtěl porušovat zákon.
„Takže si za svými názory nestojíte?“

„No, takhle… Já nechci, jakmile je podezření, že tato aktivita omezuje něčí práva… Pro mě je už tohle podezření dost dobrý důvod na to, abych to stáhnul.
„A to jste si před zveřejněním petice nezjišťoval, zda náhodou neporušíte zákon?“
„Neznám celý trestní zákoník. Upřímně řečeno nezjišťoval. Můj právník mi řekl, ať si hlavně dám pozor na poštu, abych neprošvihl oznámení, ale jinak že to vůbec ničemu neodporuje a já si to taky myslím. Na druhou stranu nehodlám mít oplétačky se soudy ani s policií, za to mi to nestojí. Navíc ta demonstrace nebyla nahlášená a za to bych mohl dostat pokutu.“
Opravdu statečný postoj.

(REFLEX 43, 21.10.2004)

Ester Ládová se možná vrátí na televizi Nova...

Alespoň to tvrdí Radek John, který má po krachu Milionového páru na starost projekt nového erotického pořadu (místo Peříčka). Popravdě řečeno, Nova by byla pitomá, kdyby nevyužila extrémního zájmu o hambatou Ester – zvlášť když ho sama vyvolala. Internetové vyhledávače Seznam a Centrum minulý týden vydaly oficiální tiskové zprávy, podle kterých je jméno Ester Ládové nejvyhledávanějším slovem na českém internetu. Taky jste si klikli?

(REFLEX 43, 21.10.2004)

Bezesné noci na Kavkách

Měli Jiří Hodač a Jana Bobošíková právo během krize na Kavčích horách před čtyřmi lety vypnout vysílání České televize? Šlo o Vánocích 2000 skutečně o svobodu slova a snahu ODS ovládnout veřejnoprávní televizi, nebo jenom o vzpouru zaměstnanců proti novému generálnímu řediteli?

Tyto otázky znovu otevírá dokument Radima Špačka a Davida Čálka Bezesné noci, jehož premiéry se minulé pondělí v pražském kině Světozor zúčastnili také aktéři televizní stávky a jejich protivníci – režisér Břetislav Rychlík, „centrální mozek stávky“ Václav Marhoul, herečka Eva Holubová, bývalá ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková či někdejší členka Rady ČT za ODS Jana Dědečková.

Špačkův a Čálkův film televizní krizi neanalyzuje, nezabývá se příčinou jejího vzniku ani tím, kdo nakonec zvítězil (což kritizuje například šéfredaktor Britských listů Jan Čulík); nabízí však exkluzivní pohled do jejího zákulisí. Stávkový výbor i představitelé „Bobovize“ dokumentaristům umožnili natáčet prakticky vše, oč měli zájem. Už jen tím se z filmu Bezesné noci stala opravdová rarita: všechny dosud vydané výpovědi o krizi v ČT byly buď výrazně jednostranné (knihy aktérů), případně analyzovaly problém zvenčí, aniž by jejich autoři měli možnost vždy „být při tom“ (výbor Jana Čulíka a Tomáše Peciny „V hlavních zprávách: Televize“).

Nekomentované záběry událostí a výpovědi lidí, kteří se na televizní krizi přímo podíleli, nabízí zajímavou sebereflexi. Ať už jde o přisprostlé pořvávání zastánců svobody slova na Janu Bobošíkovou a Dušicu Zimovou před budovou zpravodajství na Kavčích horách, neuvěřitelnou hádku současného Senátora Martina Mejstříka s redaktorem Bobovize Pavlem Chalupou nebo úděsnou podobu pořadů produkovaných Bobovizí a neprofesionalitu lidí, kteří je vyráběli, dostávají tyto střípky s odstupem až tragikomický nádech. Horší je, že z téhle tragikomedie vlastně nic nevyplynulo. A jak ukázala diskuse po premiéře filmu, lidé zůstávají ve svých názorech na krizi v ČT a její důsledky stále beznadějně rozdělení.

„Já si pořád myslím, že celá ta akce se odehrávala v zájmu marginalizace veřejnoprávní televize, jejího oslabení a posílení televize Nova,“ prohlásil třeba Břetislav Rychlík, zatímco Miloš Čermák z Lidových novin považuje často skloňovaný boj o svobodu slova v ČT za zástupný problém. „Myslím, že to bylo nesmírně poučné období, které ukázalo v plné nahotě, jak se liší představy různých lidí o tom, jak má vypadat demokracie,“ řekla europoslankyně Jana Bobošíková, podle níž se jasně ukázalo, co se může stát, když selže profesionalita lidí, kteří mají v ruce silné médium a odvaha těch, kteří jsou zodpovědní za dodržování práva.

Exradní Jana Dědečková porovnala vánoční krizi v ČT s odstoupením generálního ředitele BBC Grega Dyka kvůli aféře Kelly, které vyvolalo mezi zaměstnanci BBC rovněž vlnu protestů: „Také stávkovali na jeho podporu, ale před budovou BBC a nezasahovali do vysílání. Dokonce si zaplatili inzerát v novinách.“ Dají se ale tyto dva případy porovnávat? Posuďte sami: dokument Bezesné noci míří do volné distribuce i na DVD. Stojí za to.

(REFLEX 43, 21.10.2004)

Sexy číslovka 24

Veřejnoprávní televize ještě jednou. Na Kavčích horách se chystají do roka spustit zpravodajský kanál. Management České televize přestalo bavit čekání na digitální vysílače, a tak nový okruh s pracovním názvem ČT 24 pustí do kabelů a na satelit. Projekt šéfa zpravodajství Zdeňka Šámala čeká na schválení od generálního ředitele Jiřího Janečka (který Šámala pověřil jeho zpracováním, takže jde vlastně jenom o takové kolečko).

Informace o ČT 24 se předčasně dostala do Lidových novin a poněkud znejistěla olomouckou společnost Region média, autora projektu parlamentní televize 24.cz. Dokonce natolik, že její majitelé prostřednictvím tiskové zprávy pohrozili Kavčím horám soudní odvetou: „Společnost Region média rovněž sděluje, že název svého programu 24. cz řádně zaregistrovala a je připravena se bránit proti jeho nápodobě.“

Pánové z Olomouce by ale měli spíš řešit, jak zaplatí svůj ambiciózní projekt, v němž počítali s milionovými dotacemi od Poslanecké sněmovny a Senátu (a trochu se přepočítali). Českou televizi zase čeká neřešitelný problém, jak přesvědčit poslance o změně zákona, podle něhož může vysílat pouze na dvou celoplošných okruzích. Ehm, a Region média by ještě mohla zažalovat Novu za jeden zahraniční seriál s čtyřiadvacítkou v názvu. A taky jednu pražskou tramvaj.

(REFLEX 43, 21.10.2004)

Mečiar jenom za hotové

Vladimír Mečiar přestane poskytovat komerčním televizím a rádiím bezplatně rozhovory. Čtyřnásobný slovenský premiér a šéf opozičního HZDS se nechal slyšet, že pokud s ním některý z redaktorů bude chtít udělat interview, pak jedině za hotové. Cenu má nabídnout sama televize nebo rádio podle „uvážení a honorářové politiky podniku“. Předseda HZDS s tímto požadavkem poprvé vyrukoval minulý týden, když jej televize TA3 chtěla pozvat do svého diskusního pořadu.

Politici z Dzurindovy vládní koalice se hned nechali slyšet, že Mečiar má problémy se splácením padesátimilionové půjčky na rekonstrukci vily Elektra v Trenčianských Teplicích, kam se uchýlil po prohraných parlamentních volbách v roce 1998. Ať to je pravda nebo ne, Mečiar jde sám proti sobě: televize i rádia svorně říkají, že žádné honoráře vyplácet nebudou a HZDS díky několika personálním čistkám nemá žádnou silnější mediální osobnost kromě svého předsedy. Takže možná je to vlastně dobré rozhodnutí.

(REFLEX 43, 21.10.2004)

středa, října 20, 2004

Polský Telecom spustí digitální vysílání do půl roku

Wirtualnemedia.pl/Puls Biznesu (jp)

Polský telekomunikační gigant, společnost Telekomunikacja Polska (TP), hodlá ve druhém čtvrtletí příštího roku spustit pozemní vysílání digitální televize. Kromě toho nabídne placenou službu „video na přání“. Podle deníku Puls Biznesu se neoficiálně hovoří o tom, že TP nabídne balík placených digitálních kanálů za měsíční poplatek o 20 až 30 procent nižší než kabelové společnosti. Produkt se objeví nejpozději před letními prázdninami. „Počítáme s ní už ve druhém kvartálu příštího roku. Zkušební vysílání proběhne už na přelomu roku. Novinkou bude video na přání a různé interaktivní služby,“ prohlásil ředitel multimediální divize TP Mariusz Gaca, podle něhož je cílem firmy nabídnout klientům balík služeb, v němž bude vedle telefonování a internetu také televize.

(Médiaportál.sk, 20.10.2004)

Běloruská policie zadržela také polské novináře

Onet.pl/PAP (jp)

Problémy s běloruskou policií během parlamentních voleb a referenda o změně ústavy, která umožní prezidentovi Alexandru Lukašenkovi potřetí kandidovat na hlavu státu, neměl jen štáb České televize. Během úterní protilukašenkovské demostraci v centru Minsku policie zadržela také zpravodaje dvou polských televizí: veřejnoprávní TVP a komerční TVN. Zpravodajovi ruské stanice NTV policisté rozbili kryt na kameru. Když chtěli redaktoři TVP Marek Czunkiewicz a TVN Wiktor Bater odeslat své příspěvky z demonstrace do Varšavy, běloruská strana je odmítla s tím, že je „chyba na satelitu“. Policisté zároveň požádali o vydání kazet se záběry z demonstrace a oba reportéry zadržela. Novinářům pomohla až intervence české ambasády, která požadovala propuštění všech zadržovaných včetně štábu České televize.

(Médiaportál.sk, 20.10.2004)

Blízký Východ: 12 mrtvých novinářů za čtyři roky

Wirtualnemedia.pl/PAP (jp)

Izraelsko-palestinský konflikt si během posledních čtyř let vyžádal životy dvanácti novinářů. Desítky reportérů byly zraněny. Vyplývá to z reportu Mezinárodního institutu svobody tisku ve Vídni. Dokument zveřejněný toto úterý obsahuje 562 případů narušení svobody tisku v oblasti od začátku druhé intifády v září 2000. Ve 497 případech byli odpovědní Izraelci, v 52 Palestinci. Třináct případů nemá jasného viníka. Z dvanácti zabitých novinářů bylo deset Palestinců, jeden Ital a jeden Brit. Většinu raněných tvořili Palestinci. Podle institutu byli za většinu úmrtí odpovědní Izraelci, dva novináře zabili palestinští separatisté. V jednom případě není jasné, kdo nese za smrt odpovědnost. Lidé odpovědní za smrt novinářů nebyli ve většině případů dopadeni a potrestáni.

(Médiaportál.sk, 20.10.2004)

úterý, října 19, 2004

Kameraman polské TVN zahynul na Islandu

Wirtualnemedia.pl/PAP (jp)

Tragédií skončilo víkendové natáčení pořadu polské komerční televize TVN „Martinina mise“ na Islandu. Při cestě do Reykjavíku havaroval automobil, v němž cestoval čtyřčlenný štáb včetně populární moderátorky Martiny Wojciechowské. Kolizi nepřežil čtyřiatřicetiletý kameraman Rafał Łukaszewicz. K nehodě došlo v noci z neděle na pondělí asi 90 kilometrů od islandské metropole. Štáb se vracel z celodenního natáčení u města Akueryri. „Bylo velmi špatné počasí, které se měnilo z minuty na minutu. Na zmrzlé vozovce došlo ke smyku a auto narazilo do betonového sloupu,“ sdělil mluvčí TVN Andrzej Sołtysik. Druhý kameraman Witold Szczepan skončil s těžkými zraněními v nemocnici. Další členové štábu, dramaturg Tomasz Holbanda a moderátorka Martina Wojciechowská, vyvázli s lehkými zraněními.

(Médiaportál.sk, 19.10.2004)

Televize Nova bude vysílat obě konkurenční Miss

Televize Nova se dohodla s ředitelkou společnosti Miss Marketing, bývalou Miss České republiky a někdejší mluvčí ODS Michaelou Maláčovou na vysílání finále nové soutěže krásy Česká Miss. Na Barrandově si ale nadále ponechají i právo na vysílání finále původní soutěže Miss České republiky, kterou od konce osmdesátých let pořádá agentura Art Production K./2 Miloslava Zapletala. Ještě nedávno přitom nebylo jisté, zda se Česká Miss objeví zrovna na Nově. O soutěž, která získala licenci mezinárodní Miss Universe, totiž měla zájem také televize Prima.

Rozhodla sledovanost

„Nastala situace, kdy TV Nova projevila již před časem zájem o odvysílání obou dvou soutěží. Soutěže jsou organizovány a tvořeny rozdílným týmem lidí. Naše soutěž Česká Miss je pojata jako „Miss nové generace“ a je rozdílná v přístupu k soutěžícím, způsobem volby i typem originálního programu a účinkujícími,“ řekla Maláčová serveru RadioTV. Ještě minulý týden přitom mluvčí Primy Jana Malíková tvrdila, že stále ještě probíhají jednání i s touto televizí: „Společnost Miss Marketing oslovila Prima TV s nabídkou spolupráce na projektu Česká Miss, o které nyní jednáme.“ Poté, co Maláčová potvrdila RadioTV, že došlo k dohodě s Novou, Malíková sdělila, že jednání Primy s firmou Miss Marketing přesto pokračují. "Záleží na tom, zda podmínky budou oboustranně výhodné. Agentura Miloslava Zapletala se na nás neobrátila."

Maláčová dává podle svých slov přednost Nově kvůli vyšší sledovanosti a tedy efektivnějšímu zhodnocení celé akce. „Přece jen se jedná o vysoce komerční program, který není jednoduchý na realizaci jak z hlediska tvůrčího, tak produkčního a marketingového. V případě mé volby upřednostňuji vysokou kvalitu programu a maximální zásah sledovanosti, který je zajímavý pro reklamní partnery,“ uvedla šéfka firmy Miss Marketing. Veřejnoprávní Českou televizi Maláčová vůbec neoslovila. „Budete překvapeni. Komerční televize při první zmínce o možnosti získání licence, a tím pádem o vytvoření nové soutěže tohoto typu, projevily okamžitě zájem a začaly o spolupráci jednat. Bohužel nebyl vytvořen prostor pro jednání s Českou televizí,“ vysvětlila.

ČT by asi neměla zájem

Podle mluvčího ČT Martina Krafla není jisté, zda by na Kavčích horách měli o podobný typ pořadu zájem. „Paní Maláčová ani její společnost zatím oficiálně ČT podle mých informací neoslovila. Nechci a nebudu předjímat, jak bychom se postavili k něčemu, o čem nemáme podrobné informace,“ uvedl mluvčí ČT na dotaz serveru RadioTV. Na Slovensku, kde rovněž existují dvě soutěže krásy, se rovněž ani na jedné nepodílí veřejnoprávní Slovenská televize, ale komerční stanice Markíza a Joj. Zatímco Markíza již několik let přenáší finále národní Miss, Joj po zahájení vysílání v roce 2002 přišla se soutěží Miss Universe Slovenské republiky, jehož první finále přenášela také TV Nova.

Informaci o tom, že se Česká Miss nakonec objeví na Nově, Maláčová zveřejnila minulé pondělí na oficiálních internetových stránkách této soutěže. Píše se zde: „Televize Nova deklarovala písemně zájem o odvysílání projektu Česká Miss 2005 s tím, že finále soutěže diváci uvidí v sobotu večer na přelomu února a března příštího roku. V těchto dnech probíhají jednání o konečné podobě projektu na základě předložených scénářů. Co už je jisté, že diváci tak budou moci zvolit první Českou Miss přímým hlasováním pomocí telefonátů a sms zpráv.“ Soutěž bude vyhlášena letos v listopadu a podle Maláčové se bude podmínkami účasti zcela lišit od konkurenční Miss České republiky. Také ta by se měla objevit v programu Novy. Podle Jany Bílkové z tiskového oddělení TV Nova ji televize odvysílá 9. dubna.

Zapletal: Česká Miss není důvěryhodná

„Naše společnost Art Production K./2 má s Novou uzavřenou smlouvu o spolupráci při Miss České republiky 2005, kterou jsme oboustranně již začali plnit. Proto je zřejmé, že Nova bude vysílat všechny programy, zaručené smlouvou, včetně finále, které odvysílá v tradičním termínu 9. dubna 2005,“ sdělil prezident Miss ČR Miloslav Zapletal. Ve vysílání Novy se už objevily výzvy soutěžícím. Zapletalova firma nevnímá snahu Novy vysílat obě soutěže za porušení smlouvy. „Uzavřená smlouva s Novou neřeší případné vysílání jiné soutěže, pouze řeší časový odstup od naší soutěže,“ vysvětluje. Podle Zapletala postup televize zatím není důvodem pro ukončení spolupráce. „Nevylučuji ale, že se to v budoucnu může stát,“ dodal.

Projekt Michaely Maláčové je podle Zapletala zatím jen v teoretické rovině přání, příslibů a příprav. „Aniž to jakkoli chci zlehčovat, doporučuji s hodnocením počkat nějakou dobu, zda se konkurenční Miss vůbec uskuteční, zda se bude realizovat jen jednou, anebo zda se opravdu pokusí o ´tradici´,“ říká šéf Art Production K./2, podle něhož je otázkou, jak novou soutěž přijme veřejnost masírovaná nevybíravou mediální kampaní. „Je otázkou, zda tento politicky agresivní styl nevyvolá nepříznivou reakci. Zatím např. některá média začala rozkrývat pozadí společnosti Miss Marketing, která novou soutěž má organizovat. Zpochybnila informace Maláčové o tom, že je majitelkou této společnosti a přinesla důkazy o tom, že skuteční majitelé, nechť už je to autobazar AAA Auto Praha, anebo někdo jiný, se "skrývají" někde v daňovém ráji na Holandských Antilách,“ uvedl Zapletal.

Prezident Miss ČR nevylučuje, že v souvislosti s projektem České Miss přijdou další otřesy: „Je otázka, jak je Michaela Maláčová ustojí a jak je přijme veřejnost. Jsou rozdílné názory na to, zda se na náš trh, do naší společnosti, vůbec "vejde" ještě jeden projekt Miss. Podobných soutěží, které se vysílají v televizi, je u nás, ale i ve světě celá řada - Miss aerobik, Miss junior, Missis a pod. Na druhé straně jsou zkušenosti, například v sousedním Slovensku, že dlouhodobě existence více produktů Miss má za následek určitou ztrátu prestiže a zájmu veřejnosti. V tomto směru jsem optimistický a věřím, že sedmnáctiletá tradice a úspěšnost naší Miss České republiky udrží zájem veřejnosti.“

Maláčová: jde o alternativu

Finále České Miss proběhne na rozdíl od Miss České republiky v Praze a podle Maláčové se jej zúčastní mj. také monacký princ Albert. Vítězka nové soutěže získá jeden milión korun a společně s dalšími finalistkami také možnost dalšího vzdělání v oblasti společenského chování, mediálního tréninku, jazykové výuky a kursy atraktivních sportů jako např. golfu, tenisu, jízdy na koni a podobně. Vysílání dvou podobných soutěží na jedné televizi Maláčovou příliš nevzrušuje. „Jde o zdravou a ve světě běžnou konkurenci na tomto poli showbusinessu. Díky dlouhodobě neměnnému přístupu ze strany Miss ČR, která vedla k poklesu zájmu ze strany soutěžících, diváků a tím i partnerů, se tu vytvořil prostor pro alternativu a nové konkurenční pojetí,“ říká.

Dalším důvodem ke vzniku České Miss byl podle Maláčové fakt, že soutěž Miss ČR byla dlouhodobě neúspěšně na prodej. „V tomto období došlo i k neobnovení licence na Miss Universe pro organizátora Miss ČR,“ dodává. Nová Česká Miss postoupí na světové finále Miss Universe a ostatní finalistky dostanou šanci na dalších mezinárodních soutěžích. O vítězky soutěže se bude starat agentura Central European Models Filipa Klesla, která bude mít na starosti mimo jiné také mediální prezentaci nových miss. Produkční zázemí soutěži zajistí společnost AB Barrandov.

(RadioTV.cz, 19.10.2004)

pondělí, října 18, 2004

Parlamentní kanál za parlamentní prachy

Klasickou formulkou o obchodním tajemství odráželi zástupci olomoucké společnosti Region Media, autora projektu české parlamentní televize 24.cz, veškeré dotazy na způsob jeho financování. Nepůjde o klasický obchodní model komerčního televizního vysílání, říkal jednatel firmy Martin Műller. Zařídíme jim technickou i marketingovou podporu, dodávali zástupci kabelové společnosti UPC. Jenom měsíční poplatek za satelitní distribuci signálu přitom přijde na šest miliónů korun. Nemluvě o platech zaměstnanců.

Nyní se ukazuje, že představitelé parlamentního kanálu měli od začátku o jeho financování docela jasnou představu: značnou část nákladů uhradí obě komory parlamentu, případně Úřad vlády. Jenže firma s tímhle nápadem narazila jak u šéfa Senátu Petra Pitharta, tak Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. Nejlépe to zdůvodnil právě Zaorálek, když agentuře ČTK řekl: „Nepřichází v úvahu, že by sněmovna na provoz televize přispívala ze svého rozpočtu. My prostě nemůžeme preferovat jeden soukromý subjekt.“

Zaorálek má pravdu. Parlament nemůže dotovat soukromou televizi, byť „parlamentní“. Leda že by byla částečně státní. To však 24.cz zjevně nebude: olomouckou společnost Region Media ovládá ostravský podnikatel Leoš Pohl, jinak také předseda představenstva společnosti Czech Digital Group (CDG), která vlastní licenci k provozování jedné ze tří prvních sítí pro digitální televizní vysílání. CDG patří mediální skupině GES Media Holding, majiteli televize Prima, metropolitní TV Praha a TV Hradec Králové, sítě rádií Hey a časopisů Recepty prima nápadů, Mladý svět a TV TiP seriál.

Když jsem se letos v květnu pana Pohla zeptal, co všechno si mám představit pod pojmem „parlamentní televize“, řekl mi, že specializovaný kanál je jen částí rozsáhlého projektu, který by měl být realizován v několika etapách. Trošku sdílnější byl ředitel Primy Martin Dvořák, podle něhož jde o projekt podobný internetovému e-Governmentu ministra informatiky Vladimíra Mlynáře (jeho součástí je například portál veřejné správy). Lidé z GES Media Holdingu a firmy Region Media ho nazvali T-Government. Zpočátku jim jde o propojení sněmovny, Senátu a Úřadu vlády televizním signálem.

Autoři projektu zjevně počítají se zájmem poslanců a senátorů o televizní přenosy. Vždyť v době, kdy Česká televize vysílá mimořádné vstupy z parlamentu, bývá ve sněmovně nebo Senátu plno a diskuse bývají nečekaně ostré. Taková šance zdarma oslovit voliče se přeci nenaskýtá každý den. Pro majitele speciálního parlamentního kanálu, který by takové přenosy vysílal denně a zaměřil by se i na zasedání výborů a komisí (prý to bude taková „služba veřejnosti“), by to byl jistě velmi dobrý byznys.

(REFLEX OnLine, 18.10.2004)

Nová řada Big Brother v Polsku?

Medialink.pl (jp)

Polská komerční televize TVN vážně uvažuje o vysílání další řady populární reality show Big Brother. Podle neoficiálních informací s ním programové oddělení TVN počítá na jaro nebo podzim příštího rok a pravděpodobně již zakoupila potřebnou licenci. Problém je v osobě moderátora, kterým by měl být podobně jako v předchozích řadách Jarosław Ostaszkiewicz. Ten má ale závazek u konkurenční televize Polsat, kde moderuje pořad Kłamca (Lhář). Ostaszkiewicz opustil TVN poté, co zastavila jeho pořad „Oko za oko“. Moderování reality show Big Brother je pro něj ale mimořádně finančně zajímavé, upozorňuje server Medialink.pl.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

Poláci podruhé vyzkouší IQ test národa

Medialink.pl (jp)

Test inteligence známý v České republice nebo na Slovensku jako Test národa z vysílání televizí Nova a Joj, se koncem tohoto týdne znovu objeví také v Polsku. Soutěž připravuje komerční televize TVN vlastněná finanční skupinou ITI. Druhé vydání IQ testu národa stanice odvysílá v neděli 24. října překvapivě již od 17:15 hod. Výsledky testu se diváci dozví v hlavním vysílacím čase od 20:00 hod. První Test národa odvysílala TVN 19. října loňského roku a sledovalo jej pět milionů Poláků. Ve městech nad 100 tisíc obyvatel dosáhla sledovanost pořadu 35,5 procenta.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

Polským deníkům klesá prodaný náklad

Medialink.pl (jp)

Během srpna zaznamenala většina polských deníků meziroční propad prodaného nákladu. Vyplývá to z údajů, které zveřejnil Svaz kontroly distribuce tisku. Nejprodávanější bulvární deník Fakt společnosti Axel Springer prodal v průměru 552,8 tisíce výtisků denně. Jeho výsledek ale není možné porovnat s loňským rokem, protože Fakt začal vycházet až v říjnu 2003. Prodaný náklad druhého nejúspěšnějšího listu Gazeta Wyborcza meziročně klesl o 0,16 procenta na 392,6 tisíce výtisků. V nejhorší situaci je bulvární list Super Express, jehož průměrný prodaný náklad v srpnu (211,4 tisíce výtisků denně) je o 28,27 procenta nižší než ve stejném měsíci loňského roku. Tehdy ale ještě neexistoval jeho hlavní konkurent, deník Fakt. Vydavatel nyní připravuje radikální změny a masivní reklamní kampaň. Deníku Rzeczpospolita klesl meziročně náklad o 3,13 procenta na 180 tisíc výtisků denně. Situace se téměř nemění u zpravodajských týdeníků. V prodeji stále vede časopis Polytika, jenž v červenci prodal v průměru 188 300 výtisků, následuje polská mutace Newsweeku se 182 317 výtisky, Wprost se 166 782 výtisky a Przekrój s 99 452 výtisky.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

Kanály Premiere mají přes tři miliony abonentů

Satkurier.pl (jp)

Německá placená televize Premiere, která sdružuje na 27 tematických kanálů, dosáhla ve třetím čtvrtletí letošního roku hranice tří milionů předplatitelů. Jenom od července do září přitom novou smlouvu podepsalo na 116 tisíc klientů. Již od 1. listopadu se programová nabídka Premiere rozroste o nové programy pro nejmenší diváky. Půjde o kanály Disney Channel, Fox Kids a Junior. Premiere chystá také více sportovních přenosů a filmů ve speciální nabídce Premiere Start. Na listopad příštího roku společnost plánuje spuštění prvních televizních kanálů s vysokým rozlišením obrazu, takzvaným HDTV.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

Nezaměstnaní v Polsku mají vlastní noviny

Wirtualnemedia.pl (jp)

Ve Varšavě a dalších velkých polských městech se v těchto dnech objevil nový deník „Gazeta Uliczna“ (Noviny Ulice) zaměřený na pomoc nezaměstnaným. Nejde však o skutečný deník, nýbrž měsíčník novinového formátu o 24 stranách s důrazem na kulturu a společnost. Časopis vychází v rámci kampaně za vytváření nových pracovních míst, kterou spustil Fond vzájemné pomoci „Barka“. Financování novin, na jejichž výrobě se podílí studenti, ale také někteří nezaměstnaní (ti většinou zajišťují jeho kolportování), zajišťují nadace Matra Kap, Lloyds TSB a Geneva Global Research. Jeden výtisk stojí čtyři zloté (nejprodávanější polský deník Fakt prodává výtisk za jeden zlotý), přičemž 1,40 zlotého jde do kapsy prodávajícímu. „Je třeba vytvářet nová pracovní místa. Jsem přesvědčen, že Noviny Ulice dají nezaměstnaným impuls, že jejich problém je možné řešit společně,“ prohlásil šéf fondu „Barka“ Tomasz Sadowski.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

Kanál Arte omezuje analogové vysílání

Satkurier.pl (jp)

Francouzsko-německý kulturní kanál Arte ukončí v dohledné době analogové vysílání a bude jej možné naladit téměř výlučně prostřednictvím digitálních přijímačů. Ukončení analogového vysílání Arte na transpondéru France5 naplánoval na začátek listopadu, přičemž podle zástupců televize přímo souvisí s poklesem počtu diváků, jenž Arte sledují přes analogové satelitní přijímače. Arte je velmi populární zejména v západní Evropě a zemích okolo Středozemního moře, kde však většina diváků tento program sleduje v digitálu. Proto již dříve Arte omezila analogové vysílání na dobu mezi 19:00 a 3:00. Podle serveru Satkurier.pl však Arte zřejmě zůstane dostupný v analogu na satelitu Astra.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

Real Madrid TV bude možné sledovat zdarma

Satkurier.pl (jp)

Televize Real Madrid, která patří stejnojmennému španělskému fotbalovému klubu, v dohledné době uvolní své vysílání pro diváky na celém světě. Dosud byl příjem této stanice jako prémiového kanálu zpoplatněn a přístup k němu měli pouze odběratelé placených satelitních platforem ve Španělsku. Podle mluvčího klubu získala asi 70 tisíc předplatitelů. Nyní se vedení klubu rozhodlo zpřístupnit příjem televize všem bezplatně. Kanál bude možné sledovat volně na satelitu a v rámci programových balíčků různých satelitních společností. Real Madrid tak chce posílit svoji pozici u fanoušků v zahraničí.

(Médiaportál.sk, 18.10.2004)

sobota, října 16, 2004

Pomluvil redaktor MF Dnes české muslimy?

Zakladatel českého občanského sdružení Muslimská unie, Súdánec Mohamed Abbas trvale žijící v České republice, podal trestní oznámení na redaktora deníku Mladá fronta Dnes Jaroslava Kmentu. Viní ho z pomluvy a podněcování k nenávisti proti skupině obyvatel. Důvodem je Kmentův článek Teroristé jezdí do Prahy na odpočinek z loňského prosince, v němž Abbase označuje za zástupce súdánské větve teroristické organizace al-Kajdá. Téměř roční prodlevu od vydání článku po podání trestního oznámení Abbas odůvodňuje tím, že na základě Kmentova článku nedávno vznikla petice proti muslimské modlitebně v centru Prahy. „V muslimské komunitě za mnou neustále chodí lidé a ptají se, zda jsem opravdu v al-Kajdě. Když si totiž zadali moje jméno do internetového vyhledávače, vyjel jim tento článek. To mi škodí,“ vysvětluje Abbas. Stejné trestní oznámení podal také na iniciátora petice, pětadvacetiletého podnikatele Jakuba Chromého. Případu se bude podrobně věnovat nejbližší vydání týdeníku Reflex.

(Médiaportál.sk, 16.10.2004)

Media & Marketing Polska bude týdeníkem

Medialink.pl (jp)

Časopis Media & Marketing Polska, jenž dosud vycházel jako čtrnáctideník, přejde na týdenní periodicitu. Nejstarší polský titul věnovaný médiím, marketingu a reklamě zároveň zmenší svůj formát. „Dvoutýdenní periodicita je už překonaná. Přechodem na týdeník se zařadíme do skupiny ostatních časopisů, které se zabývají ekonomickými tématy,“ vysvětlil Kehrt C. Reyher, ředitel společnosti VFP Communications, která časopis vydává. Media & Marketing Polska rovněž začal používat jiné fonty a celkově je přehlednější a aktuálnější. Objevily se nové rubriky věnované reklamě, novému byznysu, sekce věnovaná obsáhlejším studím a zahraničním tématům. Cena výtisku klesla z 12,50 na 9,90 zlotých, přičemž tištěný náklad zůstává na deseti tisících výtiscích. V Polsku jde nyní o jediný titul podobného zaměření s týdenní periodicitou. Media & Marketing Polska vychází od roku 1993.

(Médiaportál.sk, 16.10.2004)

Televize pro byznys-ženy

Satkurier.pl (jp)

Arabské podnikatelky usilují o založení vlastní televizní stanice. Nápad padl na konferenci byznysmenek z oblasti Středního Východu v Rijádu. Satelitní stanice by měla přispět ke zlepšení podmínek pro práci arabských žen, neboť jejich zastoupení v obchodu – zejména okolo Perského zálivu a Středního Východu – povážlivě roste. Sídlem nové stanice by měla být saúdskoarabská metropoole Rijád. Záštitu nad projektem včetně jeho financování převzala organizace Ebdaa zaměřená na kreativní rozvoj žen vedená Shariefem Al-Shariefem.

(Médiaportál.sk, 16.10.2004)

John de Mol postaví vlastní televizi

Satkurier.pl (jp)

Ani totální neúspěch nejnovější reality show, jež měla vybrat manažera pro novou firmu spoluautora televizního formátu Big Brother Johna de Mola a kterou německá komerční televize ProSieben musela stáhnout hned po prvním díle, neodradila de Mola od dalších televizních projektů. Na srpen příštího roku plánuje zahájení vysílání vlastního televizního kanálu v Nizozemí. Stanice, na jejímž vysílání se má podílet dětský kanál Nickelodeon, ponese název Nordzee TV. Její vysílání bude začínat každý den po 18 hodině na frekvencích Nickelodeonu, tedy po ukončení dětského programu. Svým zaměřením bude konkurovat komerčním televizím RTL4 nebo SBS6. John de Mol do projektu investuje 900 tisíc euro a počítá s tím, že se v roce 2006 bude ucházet o licenci pro samostatné digitální vysílání. Do té doby bude Nordzee TV dostupná v kabelových rozvodech po celém Nizozemí a prostřednictvím satelitu Astra.

(Médiaportál.sk, 16.10.2004)

pátek, října 15, 2004

Adam Michnik byl hospitalizován

Medialink.pl (jp)

Šéfredaktora polského deníku Gazeta Wyborcza a bývalého disidenta Adama Michnika hospitalizovali s oboustranným zápalem plic. Mezinárodně uznávaný novinář stráví několik týdnů v nemocnici. Noviny zatím povede jeho zástupkyně Helena Łuczywová. Michnik měl podle redaktorů deníku problémy s plícemi už v minulosti a také se opakovaně léčil v nemocnici. Podle deníku Rzecpospolita má problémy s imunitou. Polské ministerstvo vnitra tento týden zveřejnilo informaci, že komunisté za minulého režimu chystali Michnikovu vraždu. Šéfredaktor Gazety Wyborczy je jedním ze signatářů dopisu proti posilování pozice ruského prezidenta Vladimira Putina, který podepsal také bývalý český prezident Václav Havel.

(Médiaportál.sk, 15.10.2004)

Iráčtí Kurdové zahájili vysílání Zagros TV

Satkurier.pl (jp)

Iráčtí Kurdové spustili zkušební vysílání satelitní televize Zagros a rádia Hlas Kurdistánu. Vysílání probíhá ze třech studií v Arbilu, Sulaymaniyahu a Duhoku přes satelit Hotbird 13E. Signál je dostupný z transpondéru 11,727 V SR=27500 FEC=3/4. Zatím jde jen o testovací provoz, který provází informační kampaň určená obyvatelům Kurdistánu. Ostrý start vysílání provází obavy z teroristických útoků, jejichž terčem se kromě amerických vojáků a cizinců stávají také Kurdové.

(Médiaportál.sk, 15.10.2004)

Novináři se soudí s vlastním rádiem

Medialink.pl (jp)

V Krakově tento týden proběhlo první stání prvoinstančního soudu mezi třemi redaktory Rádia Kraków a jejich zaměstnavatelem kvůli údajné diskriminaci. Andrzej Kaczmarczyk, Dobrosław Rodziewicz a Beata Penderecká-Mrożek požadují od rádia 10 až 30 tisíc zlotých za údajně nerovné podmínky v práci. Spor mezi nimi a Rádiem Kraków začal v létě 2000, kdy založili odborové sdružení rádia a požadovali, aby se veškeré personální změny a obsazování postu moderátorů děly na základě výběrových řízení. Tvrdili přitom, že jsou opomíjeni a moderují pouze v okrajových časech. Odvolávají se přitom novelizovaný zákoník práce, který potírá diskriminaci na pracovišti. Zároveň požadují odškodné za výroky majitele rádia k tomuto případu v médiích. Zaměstnavatel vyloučil možnost mimosoudního vyrovnání.

(Médiaportál.sk, 15.10.2004)

čtvrtek, října 14, 2004

J&T očekává, že jí česká zpravodajská televize vydělá dříve než TA3

Slovenská finanční skupina J&T předpokládá, že pokud získá od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání licenci pro digitální zpravodajský kanál, bude tato televize zisková rychleji než slovenská TA3. Serveru RadioTV to sdělil mluvčí skupiny Maroš Sýkora, podle něhož zatím není možné říci, zda J&T bude v Česku usilovat o licenci pro TA3, kterou vlastnicky ovládá, nebo přijde se zcela novým projektem. „Jelikož zatím nebyly zveřejněny ani podmínky výběrového řízení, kterým bude muset náš projekt odpovídat, je zřejmě předčasné hovořit o podrobnostech. V každém případě využití existující infrastruktury a zkušeností z TA3 bude důležitou výhodou,“ uvedl mluvčí.

J&T si podle Sýkory nechala analyzovat český televizní trh a dospěla k závěru, že je ekonomicky silnější než slovenský. Propojením s TA3 se taková investice vyplatí, uvedl mluvčí. „Skupina J&T má ustálenou strategii řízení investičních projektů. Zaměřuje se na vyhledávání investičních možností, pro něž jsou charakteristická podhodnocená aktiva a významný cash flow. Této strategii odpovídal také vstup do televize TA3. Možnost vytvoření sesterského projektu v sousední České republice však dává celému projektu jiný rozměr. Jsme přesvědčeni, že český mediální prostor je dostatečně silný na to, aby takový projekt dokázal majiteli produkovat zisk,“ tvrdí Sýkora.

Firma má v Česku konzultanty

Mluvčí skupiny zatím nechtěl upřesnit, s kým J&T počítá do managementu první české zpravodajské televize. „Je logické, že projekt, jakým je televize, není možné budovat s úplnými začátečníky, případně s lidmi, kteří v tomto směru nemají zkušenosti. Proto je pochopitelné, že na projektu spolupracujeme s českými televizními profesionály,“ uvedl Maroš s tím, že mezi lidmi, kteří se budou na projektu podílet, se objeví jména „více či méně známá“. „Na druhé straně stavět nový projekt jen na lidech ´nakoupených´ z jiných televizí, respektive médií, nepovažujeme za ideální model a samozřejmě počítáme i s lidmi naprosto neznámými. Ale zveřejňování jakýchkoli jmen ve fázi, kdy ještě nebylo vyhlášeno ani výběrové řízení na přidělení licence, je předčasné,“ uved Sýkora.

J&T zatím nepočítá s tím, že by na projektu vlastní zpravodajské televize spolupracovala s některou již existující českou televizní stanicí. „TA3 dlouhodobě profesionálně spolupracuje se zpravodajstvím České televize. Pokud jde o spolupráci při přípravě projektu nové televize v České republice, zatím pro to není důvod,“ konstatuje Sýkora, podle něhož zatím nelze ani odhadnout výšku počáteční investice do nové televize. „Vše bude samozřejmě záležet na podmínkách (tendru), a ty zatím nejsou známy.“ J&T však už má „určité plány“ s umístěním studia pro novou televizi a jejím zařazením do jednoho ze tří prvních digitálních multiplexů. Podle Sýkory by ale jejich zveřejňování v tuto chvíli nebylo taktické.

TA3 je nadále ztrátová

Do slovenské zpravodajské televize TA3 vstoupila J&T na podzim 2002, pouhý rok po zahájení jejího vysílání. Tehdy odkoupila od britského investičního fondu Millenium Electronic padesátiprocentní podíl v licencované společnosti CEN. Loni v dubnu svůj podíl zvýšila na 60 procent a v září až na 90 procent. Mluvčí J&T Maroš Sýkora tehdy prohlásil, že investice do TA3 není pro skupinu momentálně prioritou a že se jí firma bude věnovat až po vstupu Slovenska do Evropské unie. Jednou z možností jejího zhodnocení by podle něj mohlo být začlenění TA3 do některé ze zpravodajských televizních sítí, jakými jsou BBC či CNN, kterým by TA3 dodávala zpravodajské příspěvky a zároveň fungovala jako lokální zpravodajská televize.

Na dotaz RadioTV, zda se J&T již vrátily veškeré investice do TA3, Sýkora odpověděl vyhýbavě. „V současné době televize hospodaří s mírnou ztrátou. J&T ale do tohoto projektu vstupovala jako do střednědobé investice v době, kdy se rozhodovalo o dalším osudu televize, jelikož tehdejší zahraniční investor chtěl svůj podíl v ní prodat. Původní předpoklad byl tedy ekonomická a programová stabilizace a konsolidace podniku a následný vstup strategického investora. Možnost vybudování podobného projektu v sousední České republice mění náš pohled i na časový horizont naší účasti na projektu TA3,“ vysvětlil mluvčí. Podle jednoho z manažerů a spolumajitelů J&T Patrika Tkáče všechny průzkumy potvrzují přesný zásah cílové skupiny této televize a trend v příjmech ukazuje správnost zvolené strategie: „Rozšíření vysílání sleduje právě záměr rozšíření zásahu cílové skupiny, a speciálně z důvodu, že z pohledu informací je Česká republika a Slovensko fakticky jeden trh.“

Tkáč: zpravodajství neovlivňujeme

Od vstupu J&T do kanálu TA3 se objevovaly ve slovenských médiích spekulace, že firma chce televizi zneužít ke svému dalšímu podnikání. Podle Sýkory je firma velmi pozorně sledovala už v době, kdy o koupi TA3 uvažovala a předpokládá, že se podobné spekulace objeví i v České republice. „Nejlepší odpovědí na ně je ale samotné vysílání TA3, která na Slovensku získala kredit nezávislého zpravodajství. Zasahování do obsahu vysílání ze strany majitele za účelem krátkodobého ovlivňování veřejnosti považujeme za velmi krátkozraké. Hlavní hodnotou zpravodajské televize je totiž její důvěryhodnost, o kterou by díky takovým zásahům velmi rychle přišla a stala se tak pro majitele bezcennou,“ říká mluvčí.

Totéž si myslí i Patrik Tkáč, který rezolutně popírá jakoukoli souvislost mezi posílením pozice J&T a rozšířením ekonomického a sportovního zpravodajství na TA3. „Myslíte si, že informace jako že jsme koupili Spartu, nepatří do vysílání zpravodajské televize? Jen proto, že televizi vlastníme, má být cenzurované všechno, co J&T udělá? České vysílací Radě velmi lehce a na konkrétních zprávách ukážeme, jak nezasahujeme. Jinak by se na ni nikdo nedíval, protože by to byl reklamní kanál J&T.“ Firma J&T vznikla v roce 1994 a v České republice vlastní několik firem v čele s J&T Bankou. V současné době usiluje o privatizaci několika menších letišť v České republice i na Slovensku a zavedení aerolinek pro nepravidelné byznys lety v obou zemích. Hlavními akcionáři J&T jsou slovenští podnikatelé Jozef a Patrik Tkáčovi, Ivan Jakabovič a Peter Korbačka.

(RadioTV.cz, 14.10.2004)