potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

úterý, listopadu 30, 2004

Nova připravuje tři digitální kanály. Které?

Televize Nova chce provozovat další tři tematické digitální kanály. Na konferenci serveru Česká média o přechodu k digitálnímu vysílání to o víkendu v Českém Krumlově řekla právní zástupkyně Novy Markéta Havlová. Největší česká komerční televize tak prolomila hradbu mlčení o svých plánech v éře DVB-T. K digitalizaci se zatím otevřeně vyslovil pouze její generální ředitel Petr Dvořák, když letos v únoru v pořadu Interview BBC Václavu Moravcovi řekl, že si dokáže představit další dva programy Novy: filmový a sportovní.

Nova má speciální tým pro DVB-T

„Pokud bychom dostali nabídku o rozšíření na dva, případně tři programy, tak dneska už jsme připraveni technicky proto nabídnout našim divákům rozšířené vysílání, znamenalo by to pouze marginální nárůst variabilních nákladů,“ prohlásil tehdy Dvořák a dodal, že si vzhledem k velikosti knihovny a archivu TV Nova dokáže představit například kanál zaměřený na filmy. „Jeden by mohl být filmový kanál, jako druhý kanál si dokážu představit, že bychom dokázali prezentovat možná nějakou formou sportovního kanálu. Tam je velká otázka, jestli bychom chtěli soupeřit v tomto s Českou televizí, která k těm sportovním přenosům má taky poměrně dobrý vztah a přístup,“ prohlásil Dvořák.

Právnička Markéta Havlová v Českém Krumlově potvrdila, že Nova má o digitalizaci vážný zájem: „Děláme v současné době všechno pro to, abychom ve chvíli, kdy budou vhodné podmínky pro vysílání DVB-T, vysílali další programy. Generální ředitel televize Nova Petr Dvořák na jaře vytvořil speciální tým, který spolupracuje i s externisty. Udělali jsme určitou analýzu, která dává jistá doporučení vedení Novy (…) Nova má zájem na tom, aby její současná licence trvala nadále. Kromě toho máme zájem o další tři programy. Nyní je hotova programová specifikace, personální a ekonomické zajištění, ale nemáme žádnou právní jistotu, abychom do toho mohli jít.“

Havlová proti zvýhodňování ČT

Za velký problém Havlová považuje podobu, jakou má současné výběrové řízení na licence pro pozemní digitální vysílání. „Podle našeho názoru lze podle současného zákona vypsat licenční řízení na DVB-T, ale ne v této podobě. Neexistuje programová specifikace, technický rozsah pokrytí vysílání. Klademe si otázku, proč nebylo vypsáno řízení na multiplex A, o který bychom měli zájem. Rada nemá žádné právo na to, aby multiplex A vyčlenila veřejnoprávní televizi. To by mohla až v době platnosti zákona o elektronických komunikacích,“ uvedla právnička. Nova později serveru Česká média potvrdila, že zaslala Radě pro rozhlasové a televizní vysílání žádost o zařazení do multiplexu A, který však radní vymezili právě pro Českou televizi a Český rozhlas.

Podle Havlové není možné dávat rovnítko mezi veřejný zájem a veřejnoprávní programy. „V polovině prosince proběhne tisková konference, kde bude generální ředitel Petr Dvořák mluvit o tom, jakým způsobem se postavíme k digitalizaci a jaké zvažujeme právní kroky,“ uvedla Havlová. Zvýhodňování veřejnoprávních médií v procesu digitalizace kritizoval ředitel Novy Dvořák už v únorovém Interview BBC, kde řekl: „Myslíme si, že pokud by stát chtěl, aby jako komerční médium jsme přispěli k rozšíření, co k nejrychlejšímu rozšíření digitalizace, pak by mělo pro nás vytvořit stejně rovné podmínky, jako pro veřejnoprávní média (…) Jedinou možností, jak by se z digitalizace mohl stát masový jev v rámci České republiky, je to, že se toho opravdu ujmou komerční subjekty.“

Vymezení multiplexu A s nejlepším pokrytím (asi 70 procent území ČR) pro veřejnoprávní vysílání nepřímo kritizují také České radiokomunikace, které vlastní oprávnění k jeho provozování. Vysílací rada totiž rozhodla o jeho programovém obsazení bez toho, aniž by to s Radiokomunikacemi konzultovala. Veřejnoprávní média navíc chtějí kontrolovat veškerý datový tok v multiplexu, což znamená, že by provozovala také dodatečné služby. Tím by Radiokomunikace přišly o značnou část zisku. Nad doplňkovými službami se zamýšlí také Markéta Havlová. Podle jejího názoru by měl zákon stanovit, do jaké míry může tyto služby provozovat držitel licence pro rozhlasové nebo televizní vysílání. Zisk z provozování doplňkových služeb totiž bude tvořit v éře digitalizace značnou část příjmů televizí – vedle reklamy, u níž ale nelze očekávat nějaké razantní a okamžité zvýšení investic ze strany inzerentů. Podle Havlové je Nova na digitalizaci dobře připravena, nechce do ní ale vstupovat v situaci, kdy vládne právní nejistota. „Není problém v tom, že bychom neměli připraveny programy, ale musí se vytvořit jasné podmínky, které by se po roce neměnily,“ prohlásila právnička Novy.

Zpravodajský servis a filmový kanál

Jaké nové televizní programy lze od Novy očekávat? Televize zatím o svých plánech mlčí, z předchozích výroků ředitele Dvořáka a strategií komerčních televizí v okolních zemích je ale zřejmé, že se příliš mnoho nových formátů nenabízí. Například polská televize TVN již dnes spravuje kromě stejnojmenné plnformátové stanice zpravodajský kanál TVN 24, filmový kanál TVN Siedem, TVN Meteo o počasí, motoristickou TVN Turbo a TVN International pro Poláky v zahraničí. Tematické kanály zatím vysílají pouze v kabelových rozvodech a na satelitu, přičemž zároveň fungují jako dodavatelé programu pro hlavní kanál TVN. Například zpravodajská stanice TVN 24 připravuje veškeré zpravodajství TVN včetně hlavní večerní relace Fakty.

Nabízí se otázka, zda by se zpravodajský kanál nevyplatil také televizi Nova. Sice by šlo asi už o pátý nebo šestý projekt české zpravodajské televize, nicméně při zázemí, jaké by mu mohla Nova nabídnout, by nebyl nereálný. Nova v současné době pracuje na nové koncepci zpravodajství a připravuje kompletně nový vizuál. Podle šéfredaktora zpravodajství Martina Ondráčka uvažuje například o nákupu virtuálního studia, které ve zpravodajství nedávno nasadila televize Prima. Dodavatelem zpráv pro takový kanál by mohla být také síť regionálních televizí, kterou nyní buduje majitel serveru Česká média Jaroslav Berka. Ten již před časem prohlásil, že prodej příspěvků celostátním komerčním televizím bude tvořit značnou část příjmů jeho Regionální televizní agentury.

Také filmový kanál Novy není vůbec nereálný. Zvláště v situaci, kdy jediná takto zaměřená televize v České republice, placený kanál HBO, vyloučila svou účast na pozemním digitálním vysílání. HBO staví na své exkluzivitě a skutečnosti, že jde o placenou službu (bez reklamních bloků), zatímco v DVB-T se dosud o kódovaných placených kanálech neuvažuje. Nova má k dispozici obrovskou knihovnu včetně dlouho nevyužívané části od ČNTS. Při akvizicích by se jí vyplatilo nakupovat najednou pro více kanálů, podobně jako to dělala v případě slovenské televize Joj. Tento společný nákup prodejem podílu v Jojce skončil a Nova ho může okamžitě uplatnit v případě vlastních tematických kanálů. A nemusí jít jenom o filmy.

Sportovní kanál aneb co s Galaxií sport

Třetím projektem by mohl být sportovní kanál, o němž se Petr Dvořák zmínil v Interview BBC. Nova má nakoupena vysílací práva pro kompletní český fotbal – počínaje první ligou, reprezentačními a přátelskými mezistátními zápasy na území České republiky a konče druhou ligou, kterou ale ve svém vysílání ještě nikdy nepoužila (Vladimír Železný před časem naznačil, že by Nova přenosy druhé fotbalové ligy ve formě sublicence mohla odprodat televizi Galaxie, dnešní TV Praha/TV Hradec Králové). Je jasné, že pokud Nova v současné době nemůže využít ani práva na přenosy všech zápasů první ligy, takže některé přenechává formou sublicence Primě, a stejně za všechny zaplatila, přišel by jí provoz speciálního sportovního kanálu minimálně v oblasti fotbalu velmi levně. Otevřená ale zůstává otázka hokejové extraligy, kterou dlouhodobě vysílá ČT, a pak také přenosy atraktivních světových a evropských soutěží.

Není také jasné, nakolik by Nova při budování sportovního kanálu spolupracovala s Galaxií sport, případně zda nepočítá s odkoupením tohoto populárního kabelového a satelitního kanálu. Galaxie sport nedávno uzavřela smlouvu s firmou Mag Media 99 o zastupování při prodeji reklamních časů. Mag Media je výhradním zástupcem televize Nova. Nevyplatilo by se Nově koupit Galaxii sport, přesunout ji z Hradce Králové do Prahy (provozovatel Galaxie sport už z Hradce do Prahy přesídlil) a případně změnit její název? Galaxie je dobře rozjetý projekt, má nasmlouvané přenosy zajímavých zahraničních soutěží včetně NHL či italské fotbalové ligy. Pokud Nova skutečně plánuje vytvoření vlastního sportovního kanálu, proč by sháněla reklamu pro Galaxii sport?

(RadioTV.cz, 30.11.2004)

pondělí, listopadu 29, 2004

RRTV by chtěla začít udělovat licence pro T-DAB

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by ráda co nejdříve vypsala výběrové řízení na licence pro digitální rozhlasové vysílání v systému T-DAB. Na sobotní konferenci serveru Česká média o přechodu na digitální vysílání v Českém Krumlově to prohlásil místopředseda Rady Jiří Šenkýř. "Rada by velice ráda vypsala licenční řízení na T-DAB. Každý den vyhlížíme pošťáka, jestli nám nenese dopis od Českého telekomunikačního úřadu o tom, že kmitočty pro T-DAB jsou připraveny a že můžeme vypsat licenční řízení," uvedl Šenkýř.

Ačkoli ČTÚ již registruje několik žádostí telekomunikačních společností o přidělení vysílací sítě T-DAB, rozhodnutí podle předsedy úřadu Davida Stádníka blokuje problém s 12. televizním kanálem v severních Čechách, na němž analogově vysílá televize Nova který má Česká republika přidělen pro digitální rozhlasové vysílání v systému T-DAB. "Bohužel se nepodařilo najít nový kmitočet pro Novu v Ústí nad Labem, kde stále vysílá na 12. kanálu, a také v Domažlicích a na Vysočině. Tím je částečně blokován start digitálního rozhlasu. Ten budeme moci spustit až po přechodu na pozemní digitální televizní vysílání DVB-T," dodal Stádník.

Digitální rozhlas je závislý na DVB-T

Předseda ČTÚ míní, že pro co nejrychlejší spuštění digitálního vysílání v systému T-DAB by bylo ideální "již zítra" spustit televizní vysílání DVB-T v Ústí nad Labem. "Nemám s tím žádný problém, naopak to považuji za nejschůdnější cestu, jak se k tomu dostat," prohlásil Stádník. Současné analogové televize podle něj mohou okamžitě přejít na digitál, neboť RRTV jejich licence označila za technologicky neutrální. Problémem je ale nedostatečná informovanost veřejnosti o nutnosti pořídit si set-top-boxy a právní nejistota komerčních provozovatelů vyvolaná snahou poslance Petra Plevy (ODS) o legislativní odložení ostrého startu digitalizace o dva roky.

Plevovi se podařilo mezi pozměňovací návrhy k zákonu o biocidních přípravcích vsunout ustanovení, podle něhož by licence pro pozemní digitální televizní vysílání vydané nynější RRTV (tendr Rada vypsala 3. listopadu, žádosti přijímá do 21. prosince a rozhodnout o licencích chce v únoru nebo březnu) platily pouze po přechodnou dobu dvou let. Toto rozhodnutí by se stalo platným po uveřejnění ve Sbírce zákonů, ačkoli výše zmíněná legislativní úprava s digitalizací médií nijak nesouvisí. Držitelé licencí by tak neměli jistotu, že licenci po dvou letech znovu obhájí a budou moci pokračovat ve vysílání. Za takové situace se provozovatelé odmítají řízení zúčastnit.

Podle Plevova stranického kolegy a předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého je ale oddálení ostrého startu digitálního vysílání nutné, protože neexistuje právní rámec pro digitalizaci. "Podle zásady na hrubý pytel hrubá záplata, Pleva prosazuje novelu zákona, aby licence DVB-T platily pouze na přechodné dva roky, než začne platit právní rámec k digitalizaci. Záleží na tom, jak se dohodnou regulační orgány," uvedl Tlustý na víkendovém semináři v Českém Krumlově.

Nový experiment T-DAB v Praze?

Digitální rozhlas v systému T-DAB by přesto mohl začít vysílat již v příštím roce. ČTÚ obdržel několik žádostí o licence k experimentálnímu vysílání na 12. kanále v Praze. Ten je vyčleněn pro T-DAB v celé České republice. V Čechách má jít o blok 12C, na Moravě 12D. Předseda ČTÚ David Stádník míní, že jeho úřad společně s vysílací Radou udělaly pro digitalizaci televizního i rozhlasového vysílání vše, co jim umožňují současné zákony. "Naprosto ale selhávají ti, co mají dávat pravidla - ministerstvo informatiky a kultury. Ta by měla určit strategii," míní Stádník.

Krátkodobé zkušební vysílání T-DAB proběhlo v Praze již dvakrát. V listopadu 2001 a květnu 2003 je na žižkovském vysílači odzkoušely České radiokomunikace. Nejnovější žádost o experimentální licenci však počítá s delším vysíláním, podobně jako u zkušebních multiplexů pro digitální televizi. Český rozhlas by v rámci experimentu chtěl vysílat tři nové stanice: zpravodajský D-Žurnál, hudební D-dur (zaměřený na vážnou hudbu) a ČRo 4 pro mladé, zvaný Alternativa. Mezi dalšími uvažovanými okruhy je veřejnoprávní stanice zaměřená na sportovní přenosy.

Provozovatelé komerčních rádií jsou ale k digitálnímu vysílání v systému T-DAB skeptičtí. Nelíbí se jim, že by měli hrát "druhé housle" vedle veřejnoprávních médií, která se staví do role hybatele digitalizace. "Chceme, aby stávající vysílatelé měli usnadněný přístup do digitalizace. Nechceme být pouhými dodavateli programu, kteří nemají nad digitalizací žádnou kontrolu. Nechceme pomáhat veřejnoprávnímu sektoru v projektu digitalizace, když ten si na ni nemusí vydělat. Chceme rovné podmínky," prohlásil například prezident rádií Frekvence 1 a Evropa 2 Michel Fleischmann.

Veřejnoprávní sektor podle Fleischmanna nevytváří poptávku: "To dělá privátní sektor. Bez nás to nepůjde. Zatím nám ale bylo sděleno, ať se přihlásíme do licenčního řízení a získáme licence, jinak že nám vezmou to, co už máme." Fleischmann upozorňuje na velkou nákladnost a právní nejistotu provozovatelů. "Je otázka, zda se budou provozovatelé hrnout do toho, aby za takové situace investovali velké prostředky do digitalizace," uvedl šéf Frekvence 1 a Evropy 2, podle něhož se v České republice zatím vede filosofická debata, zatímco v rámci Evropské unie se už hledá kompromisní řešení. "EU chápe, že nemůže vytahovat více peněz z kapes koncesionářů," prohlásil Fleischmann v narážce na myšlenku, že by hlavními hybateli digitalizace v tuzemsku měla být Česká televize a Český rozhlas, přičemž parlament by jim na to přispěl buď zvýšením koncesionářských poplatků, nebo účelovou dotací ze státního rozpočtu.

"Věřím tomu, že Rada to myslí velice dobře. Možná ale bude nový mediální zákon, nevíme, jak dopadne zákon o elektronických komunikacích a jsme trošku na vodě. Pokud to bude podle stávajícího zákona, pak tu mohou vysílat pouze dvě celoplošná rádia a dvě celoplošné televize," upozornil Fleischmann. "Když se zúčastníme licenčního řízení na DVB-T, nevím, co dostaneme za licenci. Dostaneme kmitočty, které ale budou přiděleny někomu jinému. A my se s nimi budeme bavit, co s tím budeme dělat. Taky nám to znemožňuje spolupracovat s naším dlouholetým spolupracovníkem, Českými radiokomunikacemi. A bude ten zákon za dva roky stejný?" ptá se Fleischmann.

Jak motivovat posluchače k nákupu přijímačů?

Určitou nesystémovost v současných představách o přechodu na pozemní digitální vysílání spatřuje také ředitel ČRo 1 - Radiožurnálu Alexandr Pícha. "Příkladem zbytečně vyhozených peněz je souběžné analogové a digitální vysílání. Nešlo by to udělat jako v Německu, že se po určitých regionech k určitému datu všichni dohodnou k vypnutí analogu a zapnutí digitálu?" ptá se Pícha. T-DAB by podle něj měl nabídnout zcela nové stanice, které by motivovaly posluchače k nákupu digitálních rozhlasových přijímačů. V sousedním Německu sice už rozhlas přes T-DAB vysílá, ale nabízí většinou stejné stanice jako v pásmu VKV.

Určitý problém je také v tom, že na rozdíl od DVB-T není pro zavádění T-DAB nutné vypínat současné pásmo VKV. "Odezva posluchačů není taková, protože nebudou postaveni před nutnost pořídit si nové přijímače a tudíž ani jejich cena není příznivá," upozornil předseda ČTÚ David Stádník. Vysílatelé podle Píchy vědí o výhodách digitalizace, trh digitálního vysílání však nelze rozhýbat bez získání masy posluchačů a důvěry inzerentů. Michel Fleischmann ale upozorňuje, že nelze očekávat nějak rapidní růst reklamního trhu a tudíž není jasné, z čeho budou provozovatelé digitální vysílání financovat: "Když je to postaveno tak, že máme vyrábět a máme to zaplatit a není koncový uživatel, z čeho to zaplatíme? Z půjček? A co z toho budeme mít?"

Právě neatraktivita digitálního vysílání pro privátní provozovatele by měla podle Píchy v počáteční fázi zavádění digitalizace vést k průkopnické roli veřejnoprávních médií. Podmínkou je ale vynikající pokrytí, zpočátku dostupné alespoň v hustě obydlených aglomeracích s vyšší kupní silou obyvatel. Rozhlasovému vysílání v systému T-DAB by měla marketingově pomoci digitální televize - podle Píchy tím, že televizní multiplexy DVB-T nabídnou stejné rozhlasové stanice jako T-DAB a upozorní tak na jejich existenci a výhodu digitálního příjmu (zejména v automobilech). Kromě inzerce by provozovatelé digitálních rozhlasových stanic měli vydělávat také na přídavných službách, jejichž nabídka bude také jednou z hlavních motivací pro pořízení digitálního přijímače. Proto Český rozhlas žádá o přidělení určité části bitového toku ve veřejnoprávním multiplexu DVB-T, o který se má dělit s Českou televizí.

Podle Píchy by měla Česká republika zkoordinovat minimálně dva multiplexy T-DAB ve III. televizním pásmu (do jednoho multiplexu T-DAB se přitom vejde daleko více než dříve deklarovaných šest až osm rozhlasových programů). Jeden multiplex by zaplnil veřejnoprávní rozhlas a druhý komerční rádia. "Je otázka, zda chceme i v digitálu duální systém a jak má tento systém vypadat. To by mělo být politické rozhodnutí, které by určilo, jak by vedle sebe měla fungovat veřejnoprávní a komerční média," míní Pícha. Prostor a vysílací prostředky pro média veřejné služby by měl přímo určovat zákon. "Veřejnoprávní média nemohou vstupovat do licenčních řízení. Může se stát, že Rada rozdá licence a nezbude žádný další prostor," upozorňuje Pícha.

Digitalizace není pro poslance prioritní záležitostí

Veřejnoprávní rozhlas a komerční provozovatelé se ale neshodnou na tom, zda lze zahájit digitální vysílání za současné mediální legislativy, nebo zda čekat na přijetí dalších speciálních zákonů. Podle Píchy není státní administrativa dlouhodobě schopna udělit licence a příděly technických parametrů pro standardní vysílání. "Současná legislativa Českému rozhlasu umožňuje digitálně vysílat již nyní. Nemáme omezený počet programů, v zákoně o ČRo se mluví jen výčtově o vysílacích prostředcích a je tam slovíčko "zejména"," upozorňuje Pícha. Obě veřejnoprávní elektronická média - rozhlas i televize - přitom mají ze zákona podporovat vývoj nových technologických postupů při vysílání. Obě také chtějí provozovat společný digitální multiplex v systému DVB-T.

"Jediné, co nám nevyhovuje, je to, že současná legislativa nevyhovuje ČT," říká Pícha. Zákon totiž televizi striktně ukládá vysílat na dvou celoplošných okruzích, zatímco ve veřejnoprávní multiplex by měly tvořit čtyři nebo pět televizních programů ČT. Analytik ČT Nikolaj Savický prosazuje, aby zákon napříště nespecifikoval počet veřejnoprávních stanic: "Chtěli bychom prosadit v rámci zákona o elektronických komunikací, aby ČT a ČRo mohly utvořit vlastní bitový tok v rámci jednoho multiplexu včetně doplňkových služeb." Zavádění digitálního vysílání by tak mohlo zbrzdit připomínkové řízení k zákonu o elektronických komunikacích, k němuž existuje přibližně 500 pozměňovacích návrhů.

Při rychlosti legislativního procesu v Poslanecké sněmovně by to podle Píchy mohlo znamenat odložení digitalizace o několik dalších let. Michel Fleischmann ale varuje před unáhlenými kroky: "Pokud má Rada v záměru vyhlásit výběrové řízení na T-DAB, tak by měla počkat na určení jasných pravidel." Totéž si myslí i poslanec Vlastimil Tlustý (ODS): "Musí existovat určitý právní rámec. V našem poslaneckém klubu vznikla sedmičlenná pracovní skupina, která se tomu bude seriózně věnovat a hledat kompromisní řešení, aby byli všichni spokojeni." Na druhou stranu Tlustý přiznává, že digitalizace nemá ve sněmovně příliš vysokou prioritu. "Spíše převládá názor, že pokud to zatím mohlo počkat, ještě to nějaký čas počká."

(ČRo Digital, 29.11.2004)

Ještě jednou k Českému Krumlovu

Na webu Českého rozhlasu, sekce Digital, se objevil fejeton Martina Veselovského, který moderoval sobotní část českokrumlovské konference o přechodu na digitální vysílání. Ten fejeton zazněl i v Krumlově jako úvod k sobotnímu programu, a je hodně pravdivý. Myslím, že by neměl nikomu uniknout.

Když už jsem se zastavil u moderátorů semináře Českých médií, musím se zmínit o Ivaně Denčevové z Českého rozhlasu 6, která nekompromisně vyžadovala od všech hostů konkrétní odpovědi. Už dlouho jsem se nesetkal s tak skvělým moderátorským výkonem. Denčevovou si vychvalovali všichni včetně zpruzených hostů. Řečeno poslaneckou hantýrkou, spokojenost byla napříč politickým spektrem :)

Šéfka polské vysílací rady hrozí rezignací

Medialink.pl (jp)

Předsedkyně polské Rady pro rozhlas a televizi Danuta Waniek pohrozila demisí, pokud Sejm nezvýší rozpočet tohoto regulačního orgánu na příští rok. Polští poslanci odhlasovali, že vysílací rada dostane pro rok 2005 finanční balík o 46 procent nižší než letos. Radu přitom čekají důležitá administrativní rozhodnutí k přechodu na pozemní digitální vysílání.

Ke snížení rozpočtové kapitoly věnované vysílací radě došlo na základě požadavku parlamentní mediální komise. Podle mluvčího Rady Rafała Rastawického by takový krok zcela paralyzoval práci úřadu. Předsedkyně Rady Danuta Waniek se domnívá, že Sejm chce znemožnit Radě další práci.

Letošní rozpočet polské vysílací rady dosáhl 21,3 milionu zlotých (asi 150 milionů korun). Poslanci z mediální komise jej chtěli pro příští rok snížit na 20,8 milionu zlotých, později ale schválili návrh poslance Zygmunta Wrzodaka (LPR – Liga polských rodin, třetí nejsilnější strana v Polsku) na snížení o šest milionů zlotých a další redukci o 3,5 zlotých, které navrhli poslanci Ludwik Dorn a Marek Jurek ze strany Právo a spravedlnost (druhá nejsilnější strana v zemi). Dohromady by tak Rada měla v příštím roce operovat s rozpočtem nižším o téměř 10 milionů zlotých (70 milionů Kč).

Danuta Waniek se domnívá, že rapidní snížení rozpočtu Rady může souviset se zájmem o privatizaci veřejnoprávní Polské televize. Proti tomuto záměru Rada v minulosti opakovaně protestovala, zatímco mezi poslanci se o této možnosti mluví stále častěji. Rozpočet má ještě schvalovat horní komora polského parlamentu, Senát. Pokud neupraví položku věnovanou vysílací radě, Waniek pohrozila, že odstoupí ze své funkce.

Průzkum: Polákům vadí skrytá reklama

Gazeta Wyborcza (jp)

Poláci jsou přesvědčeni o tom, že jim média servírují skrytou reklamu. Tvrdí to více než polovina respondentů rozsáhlého průzkumu společnosti SMG/KRC A Millward Brown Co., který inicioval americký Institut of Public Relations. Podle deníku Gazeta Wyborcza se 52 procent dotázaných domnívá, že média do svého obsahu čím dál častěji prosazují neoznačenou reklamu. Přesvědčeni jsou o tom zejména obyvatelé větších měst s nadprůměrným měsíčním příjmem. O něco méně respondentů (43 procent) kritizuje praktiky, při nichž firma platí novinářům za to, aby napsali o její produkci, aniž by článek nesl označení, že jde o inzerci.

Zajímavé je, že i když Poláci tak negativně reagují na skrytou reklamu, vykazují zároveň velkou důvěřivost vůči obsahu médií. Za nejobjektivnější typ média považují rozhlas, kterému důvěřuje 63 procent dotázaných. Informacím zveřejňovaným v médiích obecně věří 48 procent respondentů, rozhodně jim nevěří 22 procent dotázaných. Průzkum SMG/KRC doprovázela kampaň „Čisté informace“ připravená Sdružením PR agentur, která se snaží zamezit nečistým praktikám v reklamní branži.

Ukrajinská zastavení

Koncem týdne jsem chtěl udělat do Reflexu rozhovor s bývalým ředitelem slovenské zpravodajské televize TA3 Martinem Lengyelem. Posledních sedm měsíců působil jako konzultant ve volebním štábu Viktora Juščenka, opozičního kandidáta na prezidenta a vůdce protikučmovských protestů v západních částech Ukrajiny. O jeho nejnovějším angažmá jsem se dozvěděl z krátkého krátkého interview ve slovenském deníku Sme, kde však mluvil velmi nekonkrétně.

Chtěl se dozvědět víc, a protože se s Martinem Lengyelem známe, poměrně svižně jsme se domluvili na termínu. Nezdařilo se, v domluvený čas jsem se Lengyelovi do Kyjeva nedovolal ani na ukrajinský, ani na slovenský mobil. Je to škoda, protože mě hodně zajímá pozadí oranžové revoluce. Například kdo vymyslel marketingový tah s oranžovou barvou jako identifikačním znakem opozice. Tak jednoduché, ale zároveň hodně účinné nápady bývají obvykle dílem velkých agentur.

Zajímalo mě také, jaké konkrétní důkazy má opozice o zfalšování druhého kola prezidentských voleb. Ono se o něm v médiích vůbec nepochybuje, objevují se informace, že na východě země byla neskutečně vysoká účast a z té neobvyklé účasti volilo neobvykle mnoho lidí současného ukrajinského premiéra Viktora Janukovyče. To je sice pěkné, ale kde jsou konkrétní příklady? Pokud byli na místě pozorovatelé OBSE a hovoří o volebních podvodech, proč je tedy nedoložili a pokud je doložili, proč je tedy nepoužila média? Divil bych se, že by si je novináři nechali pro sebe. Zatím všechny zprávy o zfalšování voleb ale byly stejně nekonkrétní jako zprávy o chemických a biologických zbraních v Iráku.

Chtěl jsem se také zeptat, kdo z volebního štábu Viktorovi Juščenkovi poradil, aby po ohlášení oficiálních výsledků (49 procent Janukovyč, 46 procent Juščenko) před neúplným parlamentem složil prezidentský slib, protože to považuji za největší chybu celého oranžového tažení. Juščenko se tím jasně zdiskreditoval, neboť musel dobře vědět, že pokud nedojde k přepočítávání hlasů, volby se budou muset celé zopakovat. Vlastně to bylo jenom laciné gesto pro zahraniční média – a ta nyní v podstatě vedou kampaň pro Juščenka. To znamená, že nejsou o nic lepší, než státní tisk, rozhlas a televize na Ukrajině – které do voleb z drtivé většiny referovaly ve prospěch Viktora Janukovyče.

Mnohem hrozivější je ale způsob, jakým do vnitřních záležitostí Ukrajiny zasahují cizí státy. A nemyslím tím jenom Rusko, které dlouho dopředu sázelo na Viktora Janukovyče a jako jedna z mála zemí bez výhrad uznalo výsledek voleb (přidal se i Uzbekistán, Kirgyzstán a Tádžikistán – to jsou ty země, které nedávno navštívil Václav Klaus a potom na grafu v Lidových novinách vysvětlil, že to jsou v podstatě svobodné demokratické země, od kterých bychom se neměli odvracet; zajímavé je, že Klaus na rozdíl od nich podpořil opozičního kandidáta Juščenka).

Zajímavý je postoj Spojených států a Evropské unie. Odstupující šéf americké diplomacie Colin Powell v podstatě prohlásil, že Ukrajině hrozí ze strany USA ekonomické sankce, pokud se prezidentem stane Viktor Janukovyč. Totéž v bleděmodrém činí EU, která se v regionu přetahuje o vliv s Ruskem. Všichni dohromady pak chtějí vidět Ukrajinu v NATO, což je Putinova noční můra. Výsledek? Bezprecedentní zásah do vnitřních záležitostí suverénního státu. Odhlédnuto od toho, zda volby byly či nebyly zmanipulované, dokážeme
si vůbec představit, že by nám někdo zvenku diktoval, kdo má být českým prezidentem?

Rozhovor s Martinem Lengyelem jsem chtěl ukončit dotazem, zda by se podle něj měla ve sporu ukrajinské opozice s vládou angažovat nějaká mezinárodní instituce (která?) a pokud ano, s jakým mandátem. Já si totiž myslím, že do prezidentských voleb nemají co mluvit Rusko, Spojené státy nebo Evropská unie, ale ani různé mezinárodní organizace zastřešované těmito zeměmi, které zase jenom prosazují jejich zájmy. Kdo by se měl bezesporu v tomto sporu angažovat, je OSN. Jenže čekejte něco od organizace, která v podstatě ztratila smysl, protože na ni všichni zvysoka…

(REFLEX OnLine, 29.11.2004)

Digitální Krumlov překvapil

Já vím, asi čekáte na zprávy, jak dopadla konfrontace ohledně tohoto článku. Nijak. Zkrátka na ní nebyl během českokrumlovského semináře o přechodu na digitální vysílání čas. S Filipem Rožánkem jsme se dohodli, že debatu o vyváženosti Českých médií přesuneme na začátek tohoto týdne.

Krumlov příjemně překvapil. Je to vůbec poprvé, co se takhle veřejně sešli všichni, co se zabývají digitalizací. Podrobné zpravodajství z akce včetně zvukových záznamů přinesla Česká média, takže jen zmíním, co považuji za nejzajímavější: právnička Markéta Havlová prozradila, že TV Nova chystá tři nové digitální programy (v Krumlově se na skok ukázal i generální ředitel Novy Petr Dvořák; v polovině prosince Nova uspořádá k digitalizaci zvláštní tiskovku), místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Jiří Šenkýř prohlásil, že den co den vyhlíží pošťáka s dopisem od Českého telekomunikačního úřadu o kmitočtových přídělech pro digitální rozhlas v systému T-DAB, aby Rada mohla vyhlásit licenční řízení na digitální rádia.

Předseda poslaneckého klubu ODS Vlastmil Tlustý řekl, že neví, jestli bude Rada odvolána za to, že vyhlásila licenční řízení na digitální televize. Dokonce na to nemá ani osobní názor (?!). Zato naprosto odmítl představy, že by stát lidem nakupoval set-top-boxy a nějak výrazně přispíval na proces digitalizace, která je podle něj na nějakém desátém místě v pořadí priorit sněmovny, kde převládá názor „když to mohlo počkat do teď, ještě nějaký čas to počká“. Naopak zajímavé je, že Tlustý už není proti zvyšování koncesionářských poplatků, pokud by to mělo přispět k rozvoji digitálního vysílání.

Jako dlouhá červená nit se oběma dny vinula otázka, kdo to zaplatí. Kolik bude digitalizace stát a zda ji provozovatelé finančně utáhnou. A pak samozřejmě spor o to, zda se dá zahájit digitální vysílání na základě stávající legislativy, nebo počkat na přijetí zákona o elektronických komunikacích (s pěti sty pozměňovacími návrhy to ale bude trvat pěkně dlouho). Alexandr Pícha řekl, že se jako člověk při cestách po Evropě stydí, že jsme s digitalizací tak pozadu.

Ale to už jsem se moc rozepsal, podrobněji si to nechám až na konkrétní články třeba na web www.digitalnirozhlas.cz.

čtvrtek, listopadu 25, 2004

Jedu na koncil do Krumlova

V pátek ráno cestuji do Českého Krumlova na konferenci Českých médií o digitalizaci televizního a rozhlasového vysílání. Byl jsem vyzván, abych tam doložil svá tvrzení publikovaná v tomto „výlevu“ o lobbistických praktikách majitele Českých médií Jaroslava Berky. Důkazy dovezu. Šéfredaktor zpravodajství ČM Filip Rožánek mi slíbil spravedlivý proces. Kdybych se i přesto v pondělí neozval, upálili mě.

Přímé přenosy z Ukrajiny na satelitu a internetu

Satkurier.pl (jp)

Aktuální situaci po prezidentských volbách na Ukrajině živě sledují dva satelitní kanály. Přímé přenosy z Kyjeva je možné volně sledovat na digitální stanici označované jako Test ze satelitu Sirius 2 - 4,8E, 12.615V (SR=3600, FEC=3/4) - na obrazovce se ale zatím objevuje jenom oranžový transparent zastánců opozičního kandidáta Viktora Juščenka. Přímý přenos z centra Kyjeva nabízí na stejném satelitu kanál Exatel, 12.674V (SR=4000, FEC=3/4). Vysílání je ale velmi špatné, obraz často na několik sekund vypadává. Kvůli přetíženým linkám mají problémy také velké televizní společnosti, kterým se nedaří organizovat přímé vstupy z Kyjeva. Živý přenos z hlavního kyjevského náměstí Nezávislosti prostřednictvím webkamery nabízí na svých internetových stránkách soukromé Studio 1+1 (pozor, načítá se velmi pomalu!) vlastněné americkou společností CME.

Solidarita s ukrajinskými novináři

Wirtualnemedia.pl/PAP (jp)

Mezinárodní federace novinářů vyzvala ve středu ukrajinskou vládu, aby zamezila obstrukcím a zastrašování národních médií. „Cenzura a zastrašování nevyřeší současnou krizi,“ uvedl sekretář federace Aidan White. Organizace se obává, že vláda zasáhne proti médiím podobně jako v případě privátní televizní stanice Kanal 5, které soud nedávno obstavil všechny bankovní účty. Důvodem měla být snaha Kanalu 5 o objektivní informování o všech kandidátech na post hlavy státu. Mezinárodní federace novinářů vyzvala k solidaritě s redaktory veřejnoprávní televize UT1, kteří stávkují na protest proti státní cenzuře. „Naši kolegové v Kyjevě jsou rozhodnuti vykonávat svou práci, aniž by se nechali ovlivňovat jednou či druhou stranou. Plně je podporujeme,“ prohlásil White.

Digitální vysílání v Praze zůstane i po Novém roce

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání prodloužila společnosti Czech Digital Group (CDG) licenci k experimentálnímu pozemnímu digitálnímu vysílání v Praze. Multiplex CDG na kanálu 46 měl původně ukončit zkušební vysílání k 31. prosinci letošního roku. Firma ale požádala vysílací radu o prodloužení licence do doby, než bude moci zahájit ostrý provoz dočasného multiplexu B, k němuž v létě získala souhlas od Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Pražané a obyvatelé středních Čech, kteří již nyní přijímají signál DVB-T, tak od Nového roku nepřijdou o příjem televizního vysílání.

„K rozhodnutí o podání žádosti o prodloužení licence pro experimentální vysílání nás vedla skutečnost, že nelze očekávat, že 1. lednu 2004 budou uděleny řádné licence k provozování televizních digitálních programů a také počet prodaných DVB-T set-top-boxů v České republice napojených na SMATV a některé kabelové sítě, který se odhaduje na pět až osm tisíc. Chceme udržet důvěru české veřejnosti v tento druh nové technologie a neradi bychom podlomili důvěru našich investorů,“ řekl RadioTV předseda představenstva CDG Leoš Pohl. Žádost na Radu odešla 3. listopadu, v den vyhlášení licenčního řízení na první digitální televizní programy. „Pokračování experimentu nevyžaduje novou kmitočtovou koordinaci a bude probíhat se stávajícím souborem technických parametrů a na základě naší Telekomunikační licence a Technických povolení udělených ČTÚ,“ dodal Pohl.

O prodloužení žádá také Český Telecom

Prodloužení licence se zatím týká pouze multiplexu provozovaného firmou CDG. Rada o něm rozhodla na svém úterním zasedání. „Rada udělila v souladu s ustanovením § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. souhlas se změnou licenčních podmínek provozovateli Czech Digital Group, a.s. spočívající ve změně doby platnosti licence do doby, kdy provozovatel s licencí k provozování televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů sítě „B“ v systému DVB-T zahájí vysílání, maximálně však do 31. prosince 2005. Účastník řízení je povinen ukončit toto vysílání ke dni, který mu provozovatel s licencí označení jako den zahájení svého řádného vysílání,“ uvedli radní v tiskové zprávě.

Rada zároveň souhlasila s rozšířením programové nabídky multiplexu CDG o pražská rádia Expres a Classic FM, jež patří společnosti Mafra, vydavateli deníku MF Dnes a zpravodajského serveru iDnes. O prodloužení licence k experimentálnímu vysílání DVB-T požádal také Český Telecom, který provozuje zkušební multiplexy v Praze a Brně. O jeho žádosti ale radní zatím nerozhodli. Rada pouze „odložila hlasování o prodloužení souboru technických parametrů pro Českou televizi a Český rozhlas pro experimentální digitální vysílání Českého Telecomu, a.s. a zašle v této věci dopisy ČTÚ, ČT a ČRo“. Kromě toho radní vzali na vědomí ukončení vysílání rádia Blaník v pražském i brněnském experimentálním multiplexu Českého Telecomu.

Radiokomunikace ukončí experiment

Mluvčí Telecomu Vladan Crha již dříve serveru RadioTV řekl, že firma chce prodloužit licenci pro experimentální vysílání minimálně do konce letošního roku. V Brně totiž zahájila testy až 3. září a podle vydané licence s nimi měla skončit již 31. října. Předseda vysílací rady Petr Pospíchal k tomu koncem října řekl, že žádná žádost Telecomu zatím na adresu Rady nepřišla: „Tyto licence lze prodloužit jen na základě žádosti a Rada se při svém rozhodování musí řídit plně textem žádosti. Záleží proto na žadateli, o co požádá, na jaké období a za jakých podmínek.“ Telecom do svého multiplexu v Praze na 25. kanálu a v Brně na 48. kanálu zařadil oba kanály České televize včetně jihomoravského odpojovaného vysílání, ČRo 1 – Radiožurnál, ČRo 2 – Praha, ČRo 3 – Vltava, v Brně místní vysílání místního studia ČRo a v Praze ČRo – Regina a Country rádio.

O prodloužení experimentálního pozemního digitálního vysílání v Praze naopak nepožádaly České radiokomunikace. „Vzhledem k tomu, že se v současné době připravuje zahájení řádného digitálního vysílání v systému DVB-T v České republice, považujeme naše dosavadní experimentální vysílání za splněné, úspěšné a v zásadě ukončené,“ vysvětlil ředitel úseku vysílacích služeb Martin Roztočil. „Máme oprávnění provozovat digitální vysílací sítě A, jež v prvním období umožní poskytovat služby přenosu a šíření televizních programů oprávněných broadcasterů pro přibližně 75 procent obyvatel České republiky. Chtěli bychom, aby existovala možnost, jak tyto služby poskytovat jako standardní, na komerční bázi. Rozhodně nechceme diváky sledující televizní programy a rozhlasové posluchače provozovatelů vysílání, u kterých zajišťujeme digitální šíření, připravit o jejich oblíbené pořady.“

Zmizí Óčko z nabídky DVB-T?

Zkušební multiplex Českých radiokomunikací vysílá na kanále 25. Tvoří ho oba programy České televize, Nova, Prima, hudební kanál Óčko a rozhlasové stanice ČRo 1 – Radiožurnál, ČRo 2 – Praha, ČRo 3 – Vltava a Frekvence 1. Ukončením experimentu tedy diváci v Praze a okolí přijdou o možnost pozemního digitálního příjmu Óčka, neboť to se nevyskytuje v nabídce multiplexu CDG, který má zatím jako jediný jistotu plynulého vysílání i po 31. prosinci (Óčko ale usiluje o zařazení do multiplexu Českého Telecomu). CDG šíří na kanálu 46 oba programy České televize, Novu, Primu a metropolitní stanici TV Praha. Nedávno na něm rovněž proběhlo zkušební vysílání britského kanálu MTV Dance, které se ovšem sestávalo z pouhé modulace loga MTV a před měsícem bylo ukončeno. Z rádií nabízí CDG ve formátu DVB-T rádio Proglas, Evropu 2, ČRo 1 – Radiožurnál a ČRo 2 – Prahu. Nově k nim tedy přibude Expres rádio a Classic FM.

Ostrý start dočasných multiplexů A (České radiokomunikace), B (Czech Digital Group) a C (Český Telecom) se předpokládá v druhé polovině příštího roku – v návaznosti na udělení prvních licencí pro digitální televize. Výběrové řízení na ně Rada vypsala 3. listopadu, uzávěrka žádostí je 21. prosince a podle místopředsedy Rady by mělo být rozhodnuto již koncem února. Provozovatelé pak dostanou roční lhůtu na zahájení vysílání. Někteří poslanci se ale snaží zahájení licenční řízení zrušit; Petr Pleva z ODS například do jednoho ze zákonů prosadil pozměňovací návrh, kterým se proces digitalizace pozdrží o dva roky. De facto by tak zrušil licenční řízení, s jehož vyhlášením nesouhlasilo pět z celkového počtu třinácti členů vysílací rady. Ti požadují, aby se s digitalizací pozemního televizního vysílání počkalo do doby, než sněmovna přijme zákon o elektronických komunikacích.

(RadioTV.cz, 25.11.2004)

Proč se mlčí o digitální televizi?

Chystáte se pod stromeček koupit nový televizor? Pak se radši moc neunáhlete. Nebude to trvat dlouho a vaše skvělá nová bedna může jenom zrnit. Nerozluští totiž digitální vysílání, na které mají české televize přecházet už od příštího roku. Ale proč nám to, sakra, nikdo neřekne?

Česká televize chce v co nejkratším čase spustit vysílání dvou nových programů. Zpravodajský kanál ČT3 a vzdělávací a dokumentární ČT4 by se měly objevit v takzvaném digitálním multiplexu veřejné služby, na kterém se má kromě ČT obsahově podílet také Český rozhlas. Jak se k němu ale dostanou diváci?

Výhody digitálního vysílání jsou nesporné. Rozšíří se počet televizních programů, zlepší se kvalita obrazu i zvuku, přibudou doplňkové služby jako elektronický programový průvodce nebo propojení televizoru s e-mailovou schránkou. Pro diváka to znamená jediné: pořídit si přístroj, který mu po napojení na jeho současný televizor umožní všechny tyto novinky využívat.

TICHO PO PĚŠINĚ

Nejlevnější typ takzvaného set-top-boxu dnes přijde zhruba na tři a půl tisíce korun. Problém je v tom, že veřejnost o téhle technické revoluci, které se nevyhne žádná domácnost, téměř nic neví. Český telekomunikační úřad přitom už letos v létě udělil třem telekomunikačním společnostem licence pro provozování sítě digitálních vysílačů a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vypsala velmi diskutovaný tendr na nové televizní programy.

Proč si budou muset všichni diváci pořídit set-top-box? Aby digitální televize pokryly svým signálem celou Českou republiku, budou muset využít všechny vysílače, na nichž se vysílá už nyní. Ty se postupně vypnou a převedou na digitální formu přenosu signálu, čímž se ale stanou pro starší typy televizorů „nečitelné“. Přístroj jej bez set-top-boxu nerozluští. Proto se bude muset každá domácnost, která nemá kabelovou přípojku nebo satelitní přijímač, vybavit tímto speciálním přístrojem.

Jak ale zajistit, aby k přechodu na pozemní digitální vysílání došlo hladce a bez komplikací? Ve městech jako je Praha a Brno se digitálně vysílá už dnes a řada domácností tuto alternativu využívá, protože se nacházejí v zastíněných oblastech se špatným příjmem klasického analogového signálu. Teď jde o to, aby se o postupné digitalizaci dozvěděli lidé v menších městech a na venkově. Těm se totiž může stát, že jednoho dne zapnou televizor a místo Rodinných pout uvidí maximálně tak zrnění.

Že to nebude tak horké? Možná. Když jsem se před půl rokem ptal předsedy Českého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka, zda vláda počítá s nějakou informační kampaní k digitalizaci televizního vysílání, odpověděl mi: „Vláda přijala koncepci, jakým způsobem se zabezpečí digitální vysílání, ale myslím si, že digitalizaci ze strany státu ani není třeba nějak propagovat.“ Argumentoval jsem pověstnou bábou Dymákovou z Horní Dolní, které může být vládní koncepce digitalizace ukradená, protože o ní neví zhola nic a ani by jí nerozuměla. A pan Stádník začal „vysílat signály“.

„Jenom tím, že vláda koncepci projednala a dala zelenou digitální televizi, vyslala zásadní signál pro výrobce a prodejce set-top-boxů a digitálních televizorů, ale také samotným televizím, které budou připravovat obsah, a provozovatelům multiplexů. Spoléhám spíše na takovou tu živelnost, nastartování potřeby mít set-top-box, která už potom poběží sama,” řekl mi Stádník. Budiž. Kdo ale donutí komerční televize, jako je Nova nebo Prima, aby se dobrovolně vzdaly svého postavení a podporovaly vytvoření větší konkurence?

SPOLÉHÁ SE NA NEPRAVÉ

Nova digitalizaci úspěšně torpéduje několik let. Pochopitelně. Ani ve snu nemůže počítat s tím, že by si při několikanásobně větší nabídce televizních programů mohla udržet takovou sledovanost a výnosy z reklamy jako dnes. Podle Stádníka je to ale Nova společně s Primou a ČT, kdo by měl už nyní začít přesvědčovat diváky, aby si pořídili přístroje pro příjem digitální televize. „Vláda musí v evropských souvislostech odsouhlasit definitivní termín vypnutí analogového vysílání, aby lidé nebyli postavení před hotovou věc a přitom nebyli na přechod k digitálu připraveni.
Nabízí se také otázka, zda nebude potřebné nějakým sociálně slabým skupinám na nákup set-top-boxu přidat, protože by měli mít minimálně přístup k veřejnoprávní televizi.“

To je pravda. V Berlíně, kde staré analogové pozemní vysílání vypnuli loni v srpnu a na celém území ho nahradili digitálním, vláda sedmi procentům nejchudších domácností set-top-boxy nakoupila ze státního rozpočtu. V Itálii stát přispívá každé domácnosti na nákup tohoto přístroje částkou několika set eur. A Česká republika? Minulá vláda uvažovala o zařazení set-top-boxů mezi zboží se sníženou sazbou DPH. Ministerstvo financí tento návrh hodilo pod stůl. Na řadě je nyní ČT, která uvažuje, že by všem platícím koncesionářům na nákup přístroje alespoň přispěla. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dokonce navrhovala, aby ČT tyto přístroje nakoupila. To by ale při současném počtu více než tří a čtvrt milionu platících koncesionářů a nejnižší ceně set-top-boxu okolo 3 500 korun vyšlo bratru na 11,5 miliardy. To jsou dva roční rozpočty ČT.

POZOR PŘI NÁKUPECH!

Výsledek? Nejen že stát na nákup set-top-boxů nijak nepřispěje, on vlastně v téhle věci nedělá vůbec nic. Kromě toho, že se několik zainteresovaných úřadů nedokáže dohodnout na „legislativně nejčistším“ přechodu na digitál. To však divákovi, který se před Vánoci rozhoduje koupit nový televizor nekompatibilní s pozemním digitálním signálem, nijak nepomůže. Pěknou levnou televizi za pár let vyhodí do šrotu (s postupným vypínáním analogových televizních vysílačů se počítá okolo roku 2010, optimista Stádník ale hovoří už o roku 2008 a v Praze by se to prý mohlo udělat z gruntu okamžitě).

Ve Spojených státech se už nesmí prodávat televizory, které by neumožňovaly příjem digitálního signálu. Zákazník se tedy může spolehnout na jakousi ochranu. Vzpomeňte si na to, až budete v předvánočním shonu procházet regály s nápadně levnými televizory. Abyste nesplakali nad výdělkem.

(REFLEX 48, 25.11.2004)

Znáte ČNN?

Nejednou jsem si na stránkách Reflexu posteskl nad tím, že Česká republika jako jedna z mála evropských zemí zatím nemá vlastní zpravodajskou televizi. Že na Slovensku, v Polsku, Maďarsku nebo dokonce Rumunsku už takový kanál vysílá. Letošní podzim ale přinesl radikální obrat: na projektu zpravodajské nebo informační televize začalo pracovat hned pět společností. Kde chtějí získat potřebný kapitál a ostřílené televizní reportéry? A jde jim opravdu jen o televizní vysílání?

Vybudovat zpravodajskou televizi není žádná hračka. Bezesporu jde o nejnáročnější televizní projekt, od něhož majitel nemůže očekávat bůh ví jak vysokou sledovanost a rychlý zisk. Naopak. Zpravodajské televize všude na světě sleduje přibližně jedno procento diváků – tedy pokud se neděje něco důležitého. Pak může zájem o takový kanál krátkodobě vystoupat do závratných výšek. Jenže majitel z toho obvykle nijak neprofituje, alespoň ne z prodeje reklamy. Zkuste si uprostřed přímého přenosu útoku na WTC zařadit reklamní blok! Zbývá tedy jediný způsob obživy: prodej reportáží a unikátních záběrů velkým televizním společnostem. Ale kterým?

INFORMACE JE TAKY ZBOŽÍ

Když jsem nedávno na internetových stránkách Reflexu zauvažoval, k čemu bude slovenské finanční skupině J&T vlastní zpravodajská televize v České republice a jestli ji náhodou nepotřebuje pro podporu svých nemediálních projektů, jakým je třeba plánovaná účast na privatizaci ruzyňského letiště, vyprovokoval jsem k reakci přímo spolumajitele firmy Patrika Tkáče. Nelíbilo se mu, že jsem jako příklad možného ovlivňování diváků uvedl slovenskou zpravodajskou televizi TA3, do které jeho firma vstoupila v loňském roce a poté rapidně zvýšila poměr ekonomického a sportovního zpravodajství (firma nedávno koupila fotbalovou Spartu).

Finanční skupina J&T investuje v mnoha oborech, médiím se ale v minulosti nikdy nevěnovala. Koupě slovenské zpravodajské televize TA3 proto byla překvapením. „Beztak ji mají proto, aby se ve vysílání neobjevily zprávy, které by jim mohly uškodit,“ řekl mi jeden známý ze Slovenska. Finančníci z J&T se ale podobným nařčením ze všech sil brání. „Už v době, kdy jsme vstupovali do TA3, jsme pozorně vnímali spekulace o motivaci k tomuto kroku a předpokládáme, že se objeví i v Česku,“ řekl mi mluvčí skupiny Maroš Sýkora. „Zasahování do obsahu vysílání ze strany majitele za účelem krátkodobého ovlivňování veřejnosti považujeme za velmi krátkozraké. Hlavní hodnotou zpravodajské televize je totiž její důvěryhodnost, o kterou by díky takovým zásahům velmi rychle přišla a stala by se tak pro majitele bezcennou.“

Proč tedy J&T tolik usiluje o vysílací licenci v České republice? Podle Maroše to je příležitost pro posílení pozice TA3, která je stále ještě ztrátová a jíž se firma chtěla v dohledné době zbavit. „Možnost vybudování podobného projektu v České republice mění náš pohled na časový horizont naší účasti na projektu TA3. Český mediální trh je ekonomicky silnější a prostor pro podobný projekt na něm podle našeho názoru je. Využití existující infrastruktury a zkušeností z TA3 bude naší výhodou,“ říká mluvčí a má pravdu. Z podnikatelského hlediska se český a slovenský trh počítá za jeden, jazyková blízkost obou národů a zvýšený zájem o informace z obou stran hranice jsou dobrým předpokladem pro úspěch. Zvlášť když J&T do budoucna počítá se zařazením obou televizí do některé světové zpravodajské sítě jako je CNN nebo CNBC.

Přestože jakékoli další informace o projektu slovenští finančníci tají, na veřejnost pronikla zpráva, že se jejich televize bude jmenovat Zet1 a spolupráci jí slíbila novinářka Petra Procházková či diplomatka Janina Hřebíčková. Firma nic z toho nevyvrátila. Když jsem koncem října páčil z mluvčího české pobočky J&T Petra Málka další podrobnosti, řekl mi, že je ještě příliš brzy na jejich zveřejnění, protože Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dosud nevypsala výběrové řízení na licence pro digitální televize. Jakmile to dořekl, pípnul mu mobil a na displeji se objevila textovka, že jej vysílací Rada právě vypsala. Srdečně jsme se tomu zasmáli, ale ani týden na to mi pan Málek nebyl ochotný říci nic víc než to, že se J&T rozhodla až do veřejných slyšení zájemců o licence nezveřejňovat žádné další informace. Jinými slovy, že očekávají velký boj.

PARLAMENTNÍ KANÁL

Nebyli to ale slovenští finančníci, kdo v Česku vyvolal šílenství po zpravodajské televizi. Už na jaře získala olomoucká společnost Region Media oprávnění ke kabelovému a satelitnímu vysílání programu 24.cz, známého spíš jako parlamentní televize. Zkušebně začalo koncem října v kabelových rozvodech UPC v Praze a Brně a později volně na satelitu. „Nejdřív jsme chtěli dělat podobný projekt jenom v Olomouci, ale později jsme přišli na nápad udělat televizi, která by vysílala nekomentované přenosy z Poslanecké sněmovny, Senátu a Úřadu vlády,“ vylíčil mi její zakladatel Leoš Pohl, který je zatím také jediným investorem 24.cz. Pokud by se na projektu nepodílela UPC, která zajišťuje technické zázemí a přenos signálu, zřejmě by parlamentní kanál zůstal jenom na papíře.

Kvalita vysílání 24.cz je zatím docela tristní. Přenosy z jednací síně sněmovny jsou závislé na kamerách vnitřního parlamentního systému a na první pohled je vidět, že televize vzniká na koleni. Leoš Pohl také narazil na problémy, s kterými dopředu vůbec nepočítal: „Zaměstnal jsem Antonína Zelenku a Pavla Chalupu, kteří během krize v České televizi dělali zpravodajství pro Janu Bobošíkovou. Myslel jsem, že už na to všichni zapomněli, ale bylo to jako kdybych předhodil rudý hadr býkovi.“ Dospělo to do takové fáze, že ve sněmovně dokonce lidé z ČT bránili zástupcům parlamentní televize v připojení na vnitřní televizní okruh a někteří kameramani museli odříct spolupráci s 24.cz, protože externě pracovali také pro ČT a ta jim práci pro tuto televizi zakázala.

Přišly ale také úsměvnější momenty, to když si někteří novináři vyložili snahu 24.cz pozvat ke slavnostnímu zahájení vysílání všechny dosavadní předsedy Poslanecké sněmovny jako nabídku Miloši Zemanovi stát se jejím moderátorem. „Dost jsme si užili, než jsme to všem vysvětlili. Něco podobného se potom stalo i s Janou Bobošíkovou, kterou jsme společně s dalšími českými europoslanci oslovili s prosbou, aby nám okomentovala své hlasování v Evropském parlamentu. V některých médiích se pak objevilo, že ji lanaříme do naší televize,“ řekl mi Pohl. Méně úsměvná je finanční stránka projektu. Leoš Pohl v něm už utopil několik milionů korun a přemítá nad budoucností. „Chtěli bychom získat nějaké granty od Evropské unie a usilovat o dotace ze státního rozpočtu,“ říká. Kalkuluje přitom s veřejnoprávním charakterem svého vysílání: „Je to veřejná služba podobná České televizi.“ Otázkou zůstává, zda tuto službu někdo chtěl a tudíž zda by ji měl stát platit.

Uživil by se parlamentní kanál bez dotací? „Počítáme s vysíláním reklamy. Problém ale je, že se nám hlásí firmy, které usilují o státní zakázky. Vysílání jejich spotů by nebylo moc košer,“ řekl mi Pohl. Špatné finanční vyhlídky vedly k tomu, že se parlamentní televize zřejmě nebude ucházet o licenci pro pozemní digitální vysílání a zůstane pouze v kabelových rozvodech a na satelitu.

TELEVIZNÍ DENÍKY BOHEMIA

Do značné míry překvapením je projekt mediálního lobbisty a majitele serveru Česká média Jaroslava Berky, který chystá pod hlavičkou Regionální televizní agentury (RTA) síť regionálních zpravodajských televizí. Berka začal skupovat soukromá regionální studia napojená na televizi Prima. Celkem počítá s osmi pobočkami, jež by měly pokrýt území všech krajů včetně Prahy. „O možnost provozovat síť regionálních televizí jsem se začal zajímat letos v dubnu, kdy jsem se dozvěděl o úvahách provozovatelů těchto studií, že by si mohli po přechodu na digitální vysílání vytvořit vlastní subjekt, který by mohl na trhu fungovat samostatně,“ vysvětlil mi Berka v kanceláři společnosti Česká média, jež funguje jako dodavatel monitoringu článků o médiích a zároveň jako určitá vlivová agentura, jejímž největším klientem je televize Nova.

Berka pro Novu pracoval ještě za Železného, kdy se jeho PR agentura Cepra věnovala krizové komunikaci okolo právních sporů s americkou společností CME a trestními kauzami šéfa Novy. Později se ale neshodl se svým partnerem, Cepru opustil a založil si Česká média. Ta posléze podepsala smlouvu o spolupráci s novým majitelem Novy, finanční skupinou PPF. A Cepra? Ta se přejmenovala a začala pracovat pro konkurenční televizi Prima.

Proč to všechno vysvětluji? Skupováním regionálních studií, které vysílají na stejných frekvencích jako televize Prima, se Berka dostal do ostrého střetu s jejím ředitelem Martinem Dvořákem. Prima musí z podstaty své licence uvolňovat každý den část programu regionálnímu vysílání. Vyplývá to z nestandardního řešení její vysílací sítě, kdy se kvůli nedostatku frekvencí musela podělit o některé vysílače s regionálními televizemi. Většinu dne na nich vysílá svůj celostátní program, ale v přesně vymezených časech je musí uvolnit pro regionální zpravodajství.

O tuhle povinnost Prima s největší pravděpodobností přijde po přechodu na digitální vysílání - vysílacích frekvencí bude dost a neohrabané řešení s připojováním a odpojováním regionů už bude zbytečné. Prima ale s regionálními studii počítala pro svůj další projekt sítě krajských televizí. V Praze a Hradci Králové už takové stanice provozuje, ostatní regiony chtěla pokrýt právě televizemi, které se s ní nyní dělí o vysílače a připojují se do jejího vysílání. V mnoha regionech se prý dokonce už dohodla, ale Jaroslav Berka jí překazil plány. Alespoň to tvrdí ředitel Primy Martin Dvořák: „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by se měla zamyslet, jestli je normální, když člověk spřízněný s naším přímým konkurentem skupuje studia, která mají právo vysílat na kmitočtech Primy. Jestli za tím není jiný záměr, než který veřejně deklaruje.“

Berka tvrdí, že jeho RTA nabídne divákům podobný servis jako tištěné deníky Bohemia: „Uvědomil jsem si, že digitalizace povede k přerozdělení televizního trhu a že to je podobná situace, jaká tu byla někdy na začátku devadesátých let a šance, která se už nemusí opakovat.“ RTA se na rozdíl od parlamentní televize zúčastní výběrového řízení na licenci pro digitální vysílání. Pokud by ji získala, vytvoří podobný systém jako na Primě: část programu by měla být společná pro všechny regiony, část bude odpojované regionální zpravodajství, publicistika a diskuse.

Jedním ze zdrojů příjmů má být také prodej regionálních reportáží do Televizních novin na Nově a Zpravodajského deníku na Primě. Ostatně, tak to funguje už dnes: za jeden příspěvek z regionů platí velké televize od tří do pěti tisíc korun. Jenže Prima od Berky žádné reportáže odebírat nechce. „Kromě regionů, které se připojují do našeho vysílání, existují v jednotlivých krajích i jiná studia, která budou schopna dodávat nám kvalitní regionální zpravodajství,“ říká šéf Primy Martin Dvořák.

Jak Berkovo skupování regionálních studií ovlivní projekt samostatné sítě krajských televizí pod taktovkou Primy? Podle Dvořáka nijak: „Myslím, že to budování naší sítě RTV Galaxie nenaruší žádným způsobem, jenom budeme muset vystavět nová studia.“ Což se může v konečném důsledku prodražit, ale rozhodně to Primu nepříjemně zdrží. „Prima měla na podobný projekt mnoho času a nerealizovala ho. Čili o něj pravděpodobně neměli zájem, nebo tomu nerozumím,“ hájí se Berka, podle něhož RTA nevzniká proto, aby s někým bojovala. „Vidím v ní jistou šanci na mimořádně zajímavý mediální projekt a způsob, jakým se dají vydělávat peníze a která se těžko zopakuje. Nevím, proč ho Prima nerealizovala sama.“

TĚŽKÝ KALIBR Z KAVČÍCH HOR

Všechny dosud zmiňované projekty zpravodajských televizí mají jednu nevýhodu: musí si na svůj provoz vydělat nebo se spolehnout na bohatého investora. To však není případ veřejnoprávní České televize, kde s vytvořením speciálního zpravodajského kanálu počítali už v polovině devadesátých let. Tehdejší generální ředitel ČT Ivo Mathé ho pojmenoval ČT-News a jeho start podmínil zahájením pozemního digitálního vysílání. Jenže v té době byla digitalizace něco tak vzdáleného jako dnes cesta astronautů na Mars.

Nápad se zpravodajským kanálem oprášil přede dvěma lety Jiří Balvín, když společně s tehdejším programovým ředitelem Petrem Kolihou a dalšími lidmi z managementu ČT připravil projekty dvou nových digitálních programů: zpravodajského ČT3 a dokumentárně-vzdělávacího ČT4. S jejich startem se počítalo už v září 2003, smělý plán ale narazil na průtahy s legislativním řešením přechodu na digitální vysílání. Balvín se tedy zpravodajského kanálu v ředitelské kanceláři na Kavčích horách nedočkal. Jeho vizi ale převzalo současné vedení ČT a mírně ji poupravilo.

Hlavní změna se týkala způsobu distribuce signálu. Televize nechtěla čekat na stále se oddalující digitalizaci, proto se rozhodla zahájit vysílání zpravodajského kanálu po kabelu a na satelitu. Pracovně jej pojmenovala ČT24, což později, když tato informace pronikla do Lidových novin, způsobilo mírnou roztržku s majiteli parlamentní televize 24.cz. „Je to pěkný název, ale budeme ho muset změnit,“ řekl mi ještě před touto výměnou názorů ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal. Jaký název tedy ponese? „S Michalem Kubalem jsme uvažovali o ČNN,“ nadhazuje Šámal.

Jisté je, že ČT má v ruce hned několik trumfů: kromě jistých peněz z koncesionářských poplatků, technologického i zpravodajského zázemí (už dnes odebírá zpravodajské servisy, které nemůže ani zdaleka plně využít), je to především sám ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal. Jako jediný v České republice totiž má přímou zkušenost s budováním zpravodajské televize. Postavil a dva roky vedl redakci slovenské TA3. „U sousedů zpravodajské televize fungují a obvykle docela úspěšně. Zájem o zpravodajství a informace vůbec s nimi máme společné a jejich příklad ukazuje, že takové projekty jsou možné a diváky vítané,“ zdůvodňuje své přesvědčení o úspěšnosti podobného projektu, na jehož konci by měla být celoplošná, všem divákům volně dostupná stanice, která bude vysílat zprávy a publicistiku 24 hodin denně.

KDO S KOHO?

Pět projektů, pět zpravodajských či informačních televizí. Je jasné, že všechny nepřežijí. V sousedním Německu existují dva spolkové zpravodajské kanály, ve Francii jediný. Kdo má v Česku šanci na úspěch? Redaktor Českého rozhlasu David Vandrovec, který už dva roky marně shání investora pro projekt vlastní ekonomicky zaměřené zpravodajské televize tvrdí, že při vhodném naformátování by se mohly uživit více než dva. „Docela dobře si dovedu představit, že u nás bude fungovat třeba i pět zpravodajských kanálů. Klidně i víc, třeba čistě regionálních. Jen jde o to, jestli se jim všem podaří najít dostatečný počet diváků, které budou moci „prodat“ dostatečnému počtu dostatečně solventních inzerentů.“

Podle Zdeňka Šámala by Česku stačila jedna kvalitní zpravodajská televize. „Dvě si mohou nějakou dobu docela úspěšně konkurovat, ale časem by se podle mého názoru stejně musely odlišit.“ S tím souhlasí i Jaroslav Berka: „Jedna bude regionální a jedna i se zahraničním zpravodajstvím. Bude to relativně velký boj a proto pospícháme.“ Majitel parlamentního kanálu 24.cz Leoš Pohl upozorňuje na finančního náročnost takového projektu. „Jde především o to získat finanční zdroje z dlouhodobějšího pohledu. A ty jsou v každém případě značně omezené.“ Výhodou 24.cz je její úzké zaměření, takže nebude přímo konkurovat všeobecným zpravodajským kanálům. Ale také v parlamentu se děje spousta důležitých věcí, které neuniknou všem zpravodajským stanicím.

Ředitel Primy Martin Dvořák míní, že se v českých podmínkách uživí jen tak tak jeden zpravodajský kanál. „Kdyby jich bylo více, bylo by to hodně iracionální. Předpokládám, že bude existovat jeden veřejnoprávní zpravodajský kanál, který bude placen z koncesionářských poplatků, a dá se předpokládat – vzhledem k tomu, jaký je momentálně o tento formát zájem – že bude vystavěn také komerční zpravodajský kanál.“ Tomu ale Dvořák nedává takové šance jako ČT. „Kdo jiný než veřejnoprávní televize má unikátní podmínky k tomu, aby podobný kanál naplnil? Obrovské zpravodajské týmy, úžasnou technologickou vybavenost, zkušenost, prostory, peníze. Co víc si přát?“ Asi spokojené diváky.

(REFLEX 48, 25.11.2004)

Forbes se chystá po Rusku také do Polska

Gazeta Wyborcza (jp)

Vydavatel polské mutace amerického zpravodajského týdeníku Newsweek, společnost Axel Springer Polska, připravuje další zajímavou akvizici. Jeho ekonomický měsíčník Profit v dohledné době nahradí polská verze amerického časopisu Forbes. Podle týdeníku Media i Marketing Polska půjde rovněž o měsíčník se zaváděcí cenou pět zlotých, tedy asi 40 korun. Axel Springer Polska vydávala Profit tři roky, za letošní první pololetí dosáhl průměrného prodaného nákladu 55 100 výtisků. Od Forbesu si polská divize německého mediálního koncernu slibuje lepší výsledky.

Troje boty a žádné slipy

Minule jsem se na této stránce rozepsal o grafických změnách ve zpravodajství televize Prima. Od neděle vysílá jako první česká televize kompletně všechny zprávy z virtuálního studia. K podobnému kroku se ale chystá také veřejnoprávní Česká televize a pozadu nechce zůstat ani TV Nova.

„Na zavedení studia jsme pracovali půl roku. Každý víkend jsme zkoušeli. Už to bylo docela otravné,“ svěřil se mi technický ředitel Primy Martin Kratochvíl, když jsem navštívil jedno z posledních vysílání virtuálu „do zdi“. Prima jej koupila od stejné firmy jako Slovenská televize. O ceně taktně mlčí, podle Kratochvíla byla ale mnohem nižší než u STV, kde zaplatili okolo třiceti milionů korun. Oficiálně ale vedení STV přiznalo deset milionů, aby zakázku nemusela schvalovat televizní rada.

„Docela se nám prodražilo i oblečení. Moderátorka během zpráv dvakrát vstane, takže jsme museli všem třem koupit alespoň po třech párech luxusních bot. A sporťáci stojí celé vysílání, a tak už nemůžou moderovat v kraťasech,“ řekl mi šéf zpravodajství Primy Jiří Závozda. To je obvyklé na všech televizích: moderátoři se obvykle nastrojí jenom od pasu nahoru. V létě není neobvyklé, že moderují třeba i v trenkách. Co by se stalo, kdyby v přímém přenosu museli mimořádně vstát, raději ani nedomýšlet.

„Sporťák David Macháček nám tu jednou moderoval se zlomenou nohou v sádře jen ve slipech. To teď už nepůjde. V sádře klidně, ale bude muset mít kalhoty,“ vtipkuje Závozda. Pro Primu je zavedení virtuálního studia první větší změnou ve vizuálu zpravodajství za poslední tři roky. Rozsahem nasazení této technologie u zpráv je na tom Prima ze všech tří největších českých televizí nejlépe, ale v samotném faktu používání virtuálního studia za ostatními zaostávala. Jako první tuto novinku před lety použila ČT pro pořad Objektiv. Dnes se objevuje především při volebním vysílání, ale také v dalších publicistických pořadech a sportovních studiích.

Pro komentování hokejového šampionátu a parlamentních voleb si ještě za působení v Měšťanské besedě pořídila virtuální studio také televize Nova. Ve zpravodajství je ale nyní nepoužívá. „Zůstalo v Besedě a teď vedeme velmi rámcové debaty o novém vizuálu a o tom, že bychom si ho znovu pořídili. Osobně bych se tomu ale bránil,“ říká šéfredaktor Martin Ondráček.

Nechají se české televize strhnout Primou a začlení více virtuálních prvků do svého zpravodajství? Česká televize o tom podle ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala uvažuje: „Například pro celé zprávy, nicméně především tak, aby to mělo smysl.“ Nabízí se třeba využití pro plánovaný zpravodajský kanál. „Průběžná modernizace grafiky a vysílacího prostředí je nutností. Je to však i nákladná záležitost, a proto jsem například já po svém nástupu do ředitelské funkce nepovažoval za nutné ihned, ve stávající finanční situaci, a za každou cenu měnit něco, co funguje,“ vysvětluje Šámal.

ČT za posledních šest let změnila vizuál zpravodajství a studio pouze dvakrát: v roce1998, kdy opustila systém 2D grafiky, jednoho moderátora a klíčované pozadí, a poté v roce 2001. Televize Nova vysílá zprávy z totožného studia jako v roce 1999, kdy se přestěhovala z Měšťanské besedy na Barrandov. Napřesrok by se ale i ona měla dočkat nějakých změn.

(REFLEX 48, 25.11.2004)

Tak to už trošku přeháníte, ne?!

Berlínskému deníku Der Tagesspiegel se podařilo zvednout ze židle nejen své čtenáře, ale i vlastní redaktory a vydavatele konkurenčních novin. Celou titulní a závěrečnou stranu totiž věnoval reklamě na novou módní kolekci značky H&M kontroverzního návrháře Karla Lagerfelda. Netradičnímu inzerátu musela ustoupit i zpráva o úmrtí palestinského předáka Jásira Arafata, která se objevila až na straně tři.

Netradiční zalomení titulní strany vyvolalo kritiku mezi vydavateli německého tisku. Lagerfeld sice podobný inzerát prosadil i na úvodní strany jiných deníků, nikde ale nedostal tak velký prostor. Majitelé novin se nyní obávají vzrůstajících požadavků ostatních zadavatelů inzerce.

Na úvodní straně Der Tagesspiegel zbylo místo pouze na název titulu a proužek s upoutávkami na nejzajímavější materiály čísla. Že se vám to zdá nevkusné? Redaktorům Der Tagesspiegel rovněž, ale co nadělají, když se vydavatel potýká s finančními problémy. Lagerfeld za netypický inzerát zaplatil nejméně 50 tisíc euro (přes dva miliony korun), což je dvakrát tolik co za klasickou celostránkovou reklamu. A pak že se novináři nedají koupit.

(REFLEX 48, 25.11.2004)

Krásně se rozkládáš, Johne

Britská televize Channel Four ráda provokuje. Přede dvěma lety vyvolala obrovskou diskusi přímým přenosem pitvy lidského těla, nyní se chystá zajít ještě dál: hledá smrtelně nemocného člověka, který by svolil, aby po jeho smrti zachytila postupný rozklad jeho těla. „Věříme, že experti by se takto mohli dozvědět něco nového o procesu rozkladu lidských tkání. Projekt by určitě pomohl třeba soudním lékařům,“ míní šéf redakce vzdělávání a vědy Simon Andreae.

Experimentu má velet několik nezávislých vědců v čele s ředitelem Britského svazu soudní medicíny Richardem Shepherdem. Televize chce pořad s pracovním názvem „Z prachu v prach“ natáčet na utajeném místě, aby předešla útokům náboženských fanatiků a kritiků, kteří málem překazili předloňskou veřejnou pitvu v londýnském Muzeu vědy. Jde ještě o vědu, nebo Channel Four zabrousil až za hranici lidské etiky?

(REFLEX 48, 25.11.2004)

úterý, listopadu 23, 2004

Chystá se prodej deníku Rzeczpospolita?

Gazeta Wyborcza (jp)

Polské ministerstvo hospodářství oznámilo, že chystá změnu právní formy vydavatelství Państwowe Przedsiębiorstwo Wydawnicze Rzeczpospolita (PPWR), které se podílí na vydávání celostátního deníku Rzeczpospolita. Firma by se měla přejmenovat na Rzeczpospolita S.A., přičemž chystané změny by měly zjednodušit chod společnosti a umožnit státu její lepší kontrolu. PPWR je ze 49 procent vlastněná firmou Presspublika, která je přímým vydavatelem Rzeczpospolity, a z 51 procent firmou Presspublica Holding Norway ovládané norskou společností Orkla. S ministerským návrhem ovšem nesouhlasí generální ředitel PPWR Maciej Cegłowski, podle něhož už v březnu podobný plán padl pod stůl. Podle šéfredaktora Rzeczpospolity Grzegora Gaudena nelze vyloučit snahu o privatizaci deníku.

Americký investor převzal polský deník Życie

Wirtualnemedia.pl (jp)

Vedení polského deníku Życie zveřejnili na mimořádné pondělní tiskové konference ve Varšavě název svého zahraničního investora. Osmdesátiprocentní podíl v novinách získal americký holding Forrest Equity Management. K převodu došlo již v květnu tohoto roku, vedení deníku ale název nového majitele doposud tajilo. Życie dosud vlastnila britská společnost AIB Investments. Vydavatelem listu je Dom Wydawniczy - Życie Sp. z o.o., který patřil firmě AIB Investments z devadesáti procent ovládané holdingem Forrest Equity Management. V podstatě tedy došlo pouze k přeskupení vlastnické struktury. Změny se mají dotknout také podoby novin. Podle šéfa vydavatelství Marcina Donimirského by deník měl během příštího roku hospodařit beze ztrát.

Poláci ukončili konkurzy do čtvrté řady SuperStar

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polská komerční televize Polsat oznámila, že 20. listopadu ve Wroclawi završila poslední konkurz na účastníky čtvrté řady soutěže Idol, v České republice známé pod názvem Hledá se SuperStar. Wroclawského konkurzu se zúčastnilo 800 zájemců, z nichž 20 postoupilo do „divadelního“ čtvrtfinále. V něm se utká přes sto účastníků z celého Polska ve zpěvu s doprovodem či na playback. Z nich porota vybere několik desítek nejlepších, kteří postoupí do posledního, „klubového“ kola soutěže. V něm už budou moci o postupujících rozhodovat diváci svými textovými zprávami. Divadelní čtvrtfinále proběhne 28. a 29. listopadu ve varšavském Divadle Dramatu. Na obrazovce se čtvrtá řada polské SuperStar objeví v lednu příštího roku.

Knižní přílohy zavedl i polský deník Fakt

Wirtualnemedia.pl/PAP (jp)

Polský bulvární deník Fakt přišel s novinkou, která se nápadně podobá světové knihovně slovenského deníku Sme. Ode dneška si budou moci čtenáři každé úterý k deníku koupit za dva zloté (asi 14 Kč) paperbackový rozhovor s některou známou osobností. „V knížečkách Moje pravdivá historie budou známí lidé odkrývat redaktorům Faktu neznámé kapitoly svého života a poskytnou dosud neznámé fotografie ze svých osobních archivů,“ přiblížilo vydavatelství Axel Springer Polska, které Fakt vydává. Každá kniha bude obsahovat příběh dvou lidí. Zavedení přílohy bude provázet reklamní kampaň v tisku, televizi a rozhlasu.

Již v říjnu Axel Springer Polska zahájil vydávání knižních světových bestsellerů. Knihy se objevují na stáncích jednou za čtrnáct dní vždy v pátek, jeden výtisk stojí 9,90 zlotých (asi 70 korun). Firma tak reagovala na projekt deníku Gazeta Wyborcza, který podobně jako Sme na Slovensku spolupracuje se španělskou firmou Media Sat na projektu Světová knihovna. Gazeta Wyborcza nabízí každé úterý k novinám knihu za 15 zlotých (cca 105 korun). Podle majitele listu, společnosti Agora, prodej knih od zahájení projektu do konce třetího čtvrtletí vynesl 38,6 milionu zlotých. O úspěchu svědčí i skutečnost, že firma původně počítala s vydáním kolekce 20 až 40 knižních titulů, zatímco ve skutečnosti jejich počet přesáhl padesátku.

Berka: dezinformace je legitimní součástí konkurenčního boje

Kdo je vlastně Jaroslav Berka, vydavatel internetového serveru Česká média a majitel Regionální televizní agentury, která skupuje regionální studia napojená na televizi Prima? Zajímavý pohled na práci mediálního lobbisty nabízí přepis jeho besedy se studenty Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou 30. března letošního roku uspořádal bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Žantovský. Berka zde mimo jiné vysvětluje, jak jako lobbista využívá ke své práci dezinformace.

„Lobbing je vyjednávání a argumentace“

„Moje práce je competitive intelligence, já se zabývám otázkami konkurenčních strategií firmy. Z důvodů snadnějšího uchopení pojmu nehovoříme o lobbingu, lobbing je trošku složitější záležitost, navíc ve veřejnosti vyvolává negativní konotace. My říkáme, že v rámci konkurenčního boje v zájmu našich klientů vyjednáváme,“ prohlásil Berka na semináři Žurnalistika pro ekonomy. Standardní metodou práce vlivových agentur je podle Berky snaha přesvědčit lidi, kteří rozhodují, o tom, že názory jejich klientů mají logiku, kterou by mohli tito lidé podporovat. Úkolem agentury je vystavět názory klienta argumentačně tak, aby jim lidé s rozhodujícími pravomocemi uvěřili, uvedl Berka, jehož agentura Česká média pracuje mj. pro televizi Nova.

„Jsou i situace, kdy se to nepodaří. Jsou situace, kdy vůbec nejsme schopni přijmout pověření některého klienta. Klient chce něco nesmyslného, a do toho nejdeme, protože jsme přesvědčeni, že argumentačně to vyjednávání nevystavíme tak, aby bylo úspěšné a efektivní. Aby přesvědčilo rozhodující osoby o tom, že zájmy klienta jsou s nadsázkou řečeno bohulibé a stojí za to, aby byly naplněny,“ naznačil Berka, v jakých případech jeho firma odmítá zakázky. Majitel Českých médií se v minulosti například dostal do střetu se svým klientem, bývalým generálním ředitelem televize Nova Vladimírem Železným a odmítl s ním nadále spolupracovat. V té době ovšem ještě firma Česká média neexistovala: Berka pracoval pro Železného Novu v rámci agentury Cepra, kterou zájmy Železného rozdělily.

Česká média jako prostředek ovlivňování

Zatímco Berka z Cepry odešel a založil si Česká média, jejichž součástí je i stejnojmenný mediální server s monitoringem článků o médiích (bez jakékoli inzerce, která bývá pro nedotované médium hlavním zdrojem příjmů), Cepra nadále pokračovala ve spolupráci s Železným a po jeho odvolání z Novy přešla k mediální skupině GES, které patří televize Prima, TV Praha/TV Hradec Králové, Mladý svět, TV TiP seriál, Recepty prima nápadů a částečně síť rádií Hey! a placený sportovní kanál Galaxie sport. Berkova Česká média obnovila po odchodu Železného z Novy spolupráci s touto televizí a zajišťují pro ni mj. elektronickou výstřižkovou službu a zpravodajství na klíč (například o vývoji mediální legislativy – agentura má vlastní zpravodajku v Poslanecké sněmovně).

Jedním z úkolů Českých médií bylo rozvířit diskusi o koncesionářských poplatcích pro Českou televizi a způsobu financování veřejnoprávních médií. Kvůli tomu se redaktoři serveru postupně etablovali v různých prostředích, parlamentem počínaje a vedením Syndikátu novinářů konče. K ovlivňování tvorby mediální legislativy a regulačních orgánů jako je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada ČT a ČRo nebo Český telekomunikační úřad, agentura hojně využívá také semináře, které pravidelně pořádá v Nostickém paláci (prostory jí k tomu pronajalo ministerstvo kultury), a také odbornými konferencemi (jedna z nich na téma digitalizace televizního a rozhlasového vysílání se uskuteční tento pátek a sobotu v Českém Krumlově, odkud Berka pochází a kde také podniká v pohostinství, apod.).

Úprava monitoringu médií je efektivnější

K ovlivňování veřejného mínění, ale především mínění těch, kteří v mediální oblasti hrají hlavní roli, Berka rovněž používá server Česká média. Pravidelný a pozorný čtenář by mohl poměrně brzy vypozorovat jasný příklon webu k televizi Nova a naopak jistou averzi vůči České televizi. Jistou provázanost s komerčními televizemi ovšem Berka nezastírá a zmiňuje ji ve svém editorialu. Na semináři pro studenty VŠE vysvětluje: „My máme striktně obsahově i graficky odděleno zpravodajství a komentáře, texty původní a převzaté odjinud – snažíme se monitorovat a přebírat vše, co se kde o českých médiích řekne a napíše.“ To však není tak úplně pravda. Některé články, které se hrubě nehodí do konceptu ovlivňování lidí s rozhodujícími pravomocemi, Česká média ignorují, nebo je monitorují jen částečně – s vyzdvižením těch pasáží, které odpovídají zájmu jejich klienta.

„Máme také názorovou rubriku, kde občas začleníme text, o nějž nás někdo požádá. Samozřejmě, nesmí obsahovat lži a pomluvy, a je vždy prezentován jako názor toho daného konkrétního člověka s jeho osobní odpovědností,“ vysvětluje Berka. V názorové části ovšem převládají materiály, které odpovídají představám vydavatele a jeho největšího klienta – televize Nova. Tím se podtrhuje zpravodajská část, které nenápadně, ale systematicky pracuje s agendou. Je to vlastně geniální: monitoring není drahý, vlastních zpráv nemusí být tolik, a ty, které za server vypracovali jiní novináři, lze ve zkrácené verzi upravit tak, aby odpovídaly představám klienta. Není na tom nic nezákonného, neboť Česká média využívají jen fragment článku, uvádí jeho autora i zdroj a pokud je to možné, odkazují přímým linkem na plnou verzi textu. Že si na ni klikne málokdo, je už vedlejší, ale důležitá součást této strategie.

„Franta nekradl, od ty peníze sebral“

„Za námi přijde klient a řekne, že má problém s tím a tím velkým konkurentem, co s ním má dělat. Jedna z mnoha součástí konkurenční strategie je samozřejmě boj s informacemi. A součástí toho jsou dezinformace. Ty mají své omezení, které spočívá v tom, že dezinformace nemůže být taková, aby toho, o němž podává nějaké svědectví bezprostředně poškozovala, a zároveň aby nebyla natolik pravdivá, že by byla právně napadnutelná,“ vysvětlil Berka na studentském semináři strategii své firmy. A uvedl příklad: „Řeknete větu: Franta sebral peníze. To je sice dezinformace, ale právně postihnutelná pomluva v případě, že je nesebral. V případě, že ty peníze sebral, ale neukradl, tak to už je použitelná dezinformace. Chci-li ji použít, řeknu slovo „sebral“, nikoli „ukradl“. Chápete ten rozdíl?“

S dezinformacemi se podle Berky „normálně pracuje“, mají za úkol vytvořit nějakou atmosféru. „Dezinformace musí vyhlížet natolik pravdivě, že jste ochotni jí uvěřit. A hlavně – dezinformace vám vytváří nějakou výhodu. Je to konkurenční boj. Chcete jít doprava, ale tělem naznačíte úkrok vlevo, a pak jdete o to silněji doprava – to je dezinformace pohybem. Ve fotbale se tomu říká blafák,“ vysvětloval Berka studentům. Dezinformace je podle něho „denní chleba žurnalistů“: „Přijde novinář za politikem a ten mu sděluje, jak strašně důležité a bohulibé je prodat státní podíl ve firmě XY panu Novákovi, protože je nejlepší na světě. A pak zjistíte, že pan Novák zaměstnává politikova švagra z prvního manželství. Tím není řečeno, že pan Novák není dobrým adeptem pro nabytí státního podílu ve firmě XY. Tím je ukázáno, jak se dezinformace a poloinformace stává vnějším zástupným argumentem, když chce skrýt, že lobbujeme pro pana Nováka z jiných, zpravidla soukromých důvodů.“

Dezinformace = část pravdy zabalená ve lži

Za úspěch této strategie pak Berka osobně považuje své angažmá ve sporu televize Nova s jejím bývalým investorem, americkou společností CME: „Po ukončení arbitráže mezi CME a českým státem jsme po dohodě převzali podíly CME ve firmě ČNTS, což prospělo televizi Nova, vyjasnilo různé vztahy a mechanismy.“ Jaká je podle Jaroslava Berky definice dezinformace? Je to záměrná lež? „Samozřejmě že dezinformace je záměrná lež. Důležité je, zda podstata sdělení v dezinformaci je pravdivá, a okolo toho jsou nabaleny věci, které nejsou pravdivé, a to vytváří atmosféru, kterou potřebujete. Totální nepravdivá dezinformace není dezinformace, protože jí nikdo neuvěří. Chcete-li definici, pak dezinformace je upravená pravda,“ vypočítává Berka.

Pro užití a efekt dezinformace je ale podle majitele Českých médií zapotřebí vytvořit řadu vedlejších podmínek. „Načasování, naplánování, vyjednávání, využívání informací, a spolu s tím tedy vytváření atmosféry. Když zahajujeme nějaký případ, vytváříme předběžný časový plán, který toto všechno zahrnuje. Obsahuje také určité kontrolní body, kdy se zastavíme, zhodnotíme, zda proces probíhá zhruba tak, jak jsme naplánovali, a v tom okamžiku přichází na řadu práce s informacemi,“ přibližuje Berka. Je takovou akcí třeba aktuálně projednávaná novela zákona o koncesionářských poplatcích? Vnímaví čtenáři serveru Česká média to mohou posoudit již tento týden, kdy má o novele opakovaně jednat sněmovna. Jisté je, že web bude tomuto problému věnovat zvýšenou pozornost a přinese mnoho zpráv od vlastní zpravodajky. Budou ale tyto zprávy opravdu objektivní, nebude pravdivý jenom základ, na který Česká média nabalí spoustu nepravd přesně podle receptu svého majitele?

Jaroslav Berka nyní buduje svoji Regionální televizní agenturu. Která z jeho veřejně sdělených informací o tomto projektu byla fingovaným manévrem vlevo, zatímco bude následovat o to intenzivnější úkrok vpravo?

(RadioTV.cz, 23.11.2004)

pondělí, listopadu 22, 2004

Týden jako CNN, aneb o mapkách

Časopis Týden se v dnešním čísle vrací k tématu tajemné kočkovité šelmy na Valašsku. Materiál Kam se poděla puma doplňuje mapka, kde všude svědci spatřili údajnou pumu. Trojúhelník mezi Bystřicí pod Hostýnem, Vsetínem a Zlínem skutečně odpovídá dosavadním zprávám o výskytu neznámého zvířete. Ovšem zasazení červeného trojúhelníčku do zmenšené mapky České republiky je už poněkud mimo. Místo česko-slovenského pomezí ho grafik Týdne umístil do svitavského výběžku Pardubického kraje. Je to asi jako když CNN přede dvěma lety referovala o čemsi ve střední Evropě a České republice na mapce přisoudila název Switzerland.

SuperStar a priority zpravodajství

Mladá fronta Dnes a Blesk podepsaly s televizí Nova smlouvu o mediálním partnerství ke druhé řadě soutěže Česko hledá Superstar. To není tak moc čerstvá informace. Rád bych se k ní ale vrátil z pohledu čtenáře. Jak se takové mediální partnerství projevuje na obsahu novin? Obvykle tak, že se někde uvnitř vydání objeví inzerát, který není placený a vydavatel tak podpoří akci nebo projekt, kterému to slíbil.

Součástí mediálních partnerství mohou být také exkluzivní rozhovory, speciální reportáže nebo články. To vše by ale mělo probíhat za jasných pravidel, aby čtenář věděl, že s ním redakce dotyčných novin hraje čistou hru. Za tu bych ale rozhodně nepovažoval nedávnou fotografii na titulní straně MF DNES s titulkem, že Nova zahájila konkurzy na druhou řadu SuperStar nebo titulní článek z kulturní rubriky sobotního vydání tohoto deníku, kdy se MFD snaží čtenáři namluvit, že konkurz na účast v SuperStar byl nejdůležitější kulturní událostí pátku.

Stejnému tématu věnoval Blesk celou titulní stranu, ovšem od něho bych neočekával nějaké seriózní zpravodajství. Cílem bulváru je bavit – přirovnal bych ho ke zvířátku na konci nováckých Televizních novin – a tudíž se na něj nevztahují stejná kritéria jako na noviny, které se považují za seriózní. Nebulvární noviny by měly řadit zprávy podle priorit: titulní téma by mělo svou důležitostí odpovídat realitě, nikoli komerčnímu zájmu vydavatele.

Zkrátka, zprávy na titulní stránce seriózních novin by měly být relevantní. Jejich výběr by měl být výsledkem dlouhé a důsledné vnitroredakční diskuse. Říká se tomu nastolování agendy. Ruku v ruce s ním jde odpovědnost: je skutečně to téma, které čtenáři předkládáme jako nejdůležitější z předchozího dne, opravdu tak důležité? Hrajeme se čtenáři férovou hru, nesnažíme se je manipulovat? Nevytváří naše noviny virtuální realitu?

Tomu se odborně říká „agenda setting“. Cituji z článku Milana Vladyky v brněnském Revue pro média, časopisu pro kritickou reflexi médií: „Hypotéza o „agenda setting“ vychází z předpokladu, že důraz a význam, který je ze strany médií přikládán určitému problému, ovlivňuje způsob, jakým tento problém vnímá a přijímá publikum. Média podle konceptu agendy disponují mechanismy, které mají schopnost určovat, o čem publikum přemýšlí a které otázky vnímá jako nejdůležitější.“

A právě v tom je problém zprávy o SuperStar na titulní straně MF DNES. Ona vlastně vytváří virtuální realitu, spolupodílí se na úspěchu druhé řady soutěže Česko hledá SuperStar. Nešť. Je ale nemyslitelné, aby jakékoli mediální partnerství určovalo, co se objeví na titulní stránce rádoby seriózních novin. To už není o mediálním partnerství, to je o neregulérním zasahování do priorit zpravodajství, které by si žádný rozumný vydavatel neměl dovolit.

(REFLEX OnLine, 22.11.2004

pátek, listopadu 19, 2004

Bývalí redaktoři Domino fóra pracují pro W Press

Projekt nového zpravodajsko-společenského časopisu, na němž by se měli podílet bývalí redaktoři slovenského názorového týdeníku Domino fórum, začíná mít jasnější obrysy. Šéfredaktor chystaného titulu Štefan Hríb v uplynulých týdnech požádal o registraci několika variant ochranné známky a loga TÝŽDEŇ a slovenský obchodní rejstřík zapsal vydavatelskou společnost W Press. Hríb je místopředsedou jejího představenstva. Rejstřík firmu zapsal 13. listopadu, šéfem jejího představenstva je podnikatel Peter Petruňa a zástupcem tříčlenné dozorčí rady bývalý spolumajitel televize Nova Fedor Gál. Akciová společnost W Press má základní jmění 12 milionů Sk, vlastnická struktura není z internetového výpisu jasná (dělí se o ni majitelé 300 kmenových a listinných akcií, cena jedné akcie je 40 tisíc Sk). Zatím není zřejmé, zda se na projektu časopisu, jež by měl být velmi podobný českému Týdnu, podílí také bývalý ředitel slovenské zpravodajské televize TA3 Martin Lengyel, jenž na jeho přípravách participoval. První číslo časopisu mělo vyjít začátkem listopadu u příležitosti amerických prezidentských voleb. Štefan Hríb ale sdělil, že start časopisu se o měsíc zpozdí.

čtvrtek, listopadu 18, 2004

Galaxie sport požádá o licenci DVB-T, majitele se měnit nechystá

Sportovní televizní kanál Galaxie sport se zúčastní výběrového řízení na licence pro pozemní digitální vysílání, „pokud se vyjasní problémy spojené s kompetencemi řízení a organizace DVB-T a platností výběrového řízení vypsaného Radou pro rozhlasové a televizní vysílání“. Severu RadioTV to řekl většinový majitel stanice Jiří Hojgr. „Předpokládáme účast v digitálním televizním vysílání. Pečlivě sledujeme tuto problematiku a s ní spojené otázky. Pokud se vyřeší výše zmíněné otázky, jsme připraveni zúčastnit se řízení na licence pro vysílání ve formátu DVB-T,“ uvedl Hojgr.

Spojí se Galaxie sport se Sazkou?

Zatím však není jasné, zda se Galaxie sport pustí do digitálního vysílání sama nebo s nějakým silným partnerem. Podle týdeníku Marketing&Media by jím mohla být společnost Sazka, která sice chce prostřednictvím dceřiné produkční společnosti Kabel Plus Sport provozovat on line sázení v DVB-T a vyrábět sportovní pořady, sama ale o vysílací licenci žádat nebude. „Kabel Plus Sport by rád spolupracoval s některým držitelem licence jako dodavatel pro sportovně-sázkový kanál,“ řekl M&M mluvčí Sazky Zdeněk Zikmund. Pro on line sázení bude možné využít část datového toku multiplexu vyčleněného pro dodatkové služby.

V souvislosti s blížící se digitalizací se také objevily informace o chystaném prodeji Galaxie sport. Jiří Hojgr je ale vyvrací: „Současné vlastnická struktura je taková, že 33,33 procenta Galaxie sport s.r.o. vlastní GES Media Holding (majitel televize Prima, TV Praha a TV Hradec Králové, pozn. RadioTV) a 66,66 procenta já. Nemám zatím informace o tom, že by GES Media Holding chtěl svůj podíl podstoupit. Mnohokrát se hovoří o prodejích podílů či celých společností, o nejrůznějších nabídkách, apod. a realita je potom zcela jiná. Pokud by došlo ke změně vlastnické struktury, tato musí být nejprve schválena Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a teprve poté může být provedena. Informace o takových krocích, pokud by byly prováděny, bychom poskytli.“

Zájemcem měl být údajně Jiří Šmejc

Součástí spekulací o chystaném prodeji Galaxie sport byla i informace, že zájem o tento kanál projevil spolumajitel televize Nova Jiří Šmejc. Jemu měla patřit firma Districan, jež poskytla Galaxii sport prostředky na zahájení vysílání. Šmejc je zároveň předsedou představenstva společnosti Mag Media 99, která prodává reklamní čas na TV Nova a od Nového roku bude stejnou službu poskytovat také Galaxii sport. Souvisí smlouva o spolupráci mezi těmito firmami s údajně chystanou změnou vlastnické struktury Galaxie sport? Podle Jiřího Hojgra ne. „Společnost Mag Media 99, a.s. předložila Galaxii sport, s.r.o. zajímavou nabídku pro prodej reklamního času. Smlouva má pouze obchodní a ekonomický základ.“ Provozovatel sportovního kanálu nicméně změnil sídlo. Od září se Galaxie sport oficiálně přestěhoval z Hradce Králové do Prahy.

„S platností od 20. září je sídlem společnosti Galaxie sport, s.r.o. adresa Pod Hájkem 1, Praha 8. Personální a technické zajištění vysílání programu Galaxie sport nicméně zůstává v Hradci Králové, v areálu letiště,“ vysvětluje Hojgr. Prostřednictvím kabelové sítě může nyní Galaxii sport v České republice sledovat 402 tisíc domácností, na Slovensku je dostupná pro 279 tisíc předplatitelů. Hojgr nechce specifikovat, kolik klientů má kanál u jednotlivých operátorů, především dvou největších českých kabelových společností UPC a Karneval. „Ve smlouvách s operátory kabelových televizí je ustanovení, že počty předplatitelů jednotlivých sítí slouží pouze pro fakturační činnost a nemohou být zveřejňována bez jejich souhlasu,“ vysvětluje. Individuální satelitní příjem Galaxie sport má předplaceno 1 860 diváků.

(RadioTV.cz, 18.11.2004)

Emigruje Larry Flynt z USA?

Tato otázka mě napadla asi týden po amerických prezidentských volbách, při odklízení starých novin do sběru. Flynt před Kerryho porážkou prohlásil něco v tom smyslu, že pokud znovu vyhraje George W. Bush, je to na emigraci. Trošku legrační je skutečnost, že to řekl během oslav svých narozenin v jakém pařížském nóbl bordelu, takže vlastně ani nikam odlétat nemusel. Strašení emigrací se pravidelně objevuje taky v domácích předvolebních kampaních. Po volbách ale jako by autoři těchto výroků zmoudřeli. Tak horké to prostě nikdy nebude, že?

(REFLEX 47, 18.11.2004)

Existuje mediální diktát krásy?

Do českých kin tento týden zamíří dokument režisérky Eriky Hníkové Ženy pro měny o vlivu médií na vytváření umělého kultu krásy. Recenzi si můžete přečíst na filmové stránce Labyrintu kultury v tomto čísle Reflexu, já jsem se rozhodl nahlédnout problém z té nejvíc kritizované, mediální stránky.

Ženy pro měny vznikly jako absolventský film FAMU. Režisérka Erika Hníková se při jeho natáčení nechala inspirovat knihou Mýtus krásy od Naomi Wolfové o vzrůstajících požadavcích společnosti na dokonale krásné tělo: „Chtěla jsem natočit film s podstatným celospolečenským tématem. Navíc jsem okolo sebe měla pár kamarádek, které právě řešily problémy spojené s tímto kultem.“ Volně parafrázováno, kupovaly si ženské časopisy a nějak se nemohly vyrovnat s tím, že nevypadají jako ty lehce oděné slečny na obálce.

Dokument si vybral za cíl módní průmysl a média - v tomto případě ztělesněná Stratosférou, největším tuzemským vydavatelstvím dívčích, ženských a bulvárních časopisů. Nutno dodat, že to byl cíl velmi jednoduchý a pro režisérku předvídatelný. Jak sama říká, oslovila s žádostí o možnost natáčení všech třicet tři tehdy existujících ženských časopisů v České republice, z toho se jí ale ozvaly jen tři: Žena a život, Marianne a Cosmopolitan. „Nakonec jsem si vybrala Cosmopolitan (ze Stratosféry), protože jeho šéfredaktorka Sabrina Karasová vyšla samotnému natáčení velmi vstříc.“

Paní Karasová na svoji vstřícnost dojela, což zřejmě pochopila už ve chvíli, kdy se na kameře rozsvítilo červené světlo. Pak z ní začaly padat takové perly jako že svoje šéfování Cosmopolitanu bere jako normální práci, která končí ve chvíli, kdy vypíná počítač a jde domů (i když: jaké naléhavé poslání má cítit šéfredaktorka konzumního ženského časopisu?). Režisérka Hníková její otevřenost ocenila, nicméně v píárovém rozhovoru k filmu říká: „Ale i tak si myslím, že i ona je pod tlakem vydavatele, protože u těchto časopisů je nejdůležitější prodejnost.“ No jéje! To je objev!

Být režisérem dokumentu, jakými jsou Ženy pro měny – mimochodem, moc mě pobavil – vykašlal bych se na nějakou šéfredaktorku, která ze své pozice musí držet pusu a obchodní linii podniku. Zajímal by mě názor jejího šéfa. A ačkoli se s ředitelem Stratosféry Antoninem Herbeckem nemáme nijak v lásce (ani nechtějte vědět, co mi odepsal v prvním mailu na žádost o komentář k tomuto filmu), prostě jsem se ho zeptal. Tady je odpověď:

„Autorka si podle svých vlastních slov přečetla knihu americké feministky, která jí inspirovala k vytvoření filmového důkazního materiálu, že média mají nad ženami obrovskou moc a nutí je dělat věci s vlastním tělem, které by jinak nedělaly. Film tak paradoxně představuje ženy v pozici pasivních otroků a obětí "módních diktátů" médií a snaží se dokázat, že existuje jakási skupina lidí, která tyto ubohé ženy prostřednictvím médií ovládá, což je samozřejmě pěkná pitomost. Autorka sama přiznává, že se k těmto lidem nedostala, takže ani netušíme, kdo by to měl být. Celý film je asi tak objevný, jako konstatování, že pod vlivem reklamy pereme pracími prášky, které ničí životní prostředí, nebo do sebe cpeme vitamíny, které mohou naše tělo poškodit, či volíme lidi, kteří nikdy nesplní to, co před volbami slíbí.“ Nezbývá mi než souhlasit. Ale bolí to, pane Herbecku.

(REFLEX 47, 18.11.2004)

Virtuální inspirace z Bratislavy

Asi s měsíčním zpožděním začne televize Prima tuto neděli používat zpravodajské virtuální studio. Je to poprvé, co se na Palmovce (kde Prima sídlí) nebudou muset spolehnout na reálné dekorace typu šachovnice v Nedělní partii a výrazně promění podobu večerního Zpravodajského deníku. Bylo už načase.

Zkušenosti s virtuálním studiem mají už oba hlavní konkurenti Primy: Česká televize a Nova. Pamětníci si jistě vzpomenou, jak Vladimír Železný ve Volejte řediteli „přeskakováním“ z jednoho studia do druhého názorně ukazoval divákům, co je čeká o přestávkách během přenosů hokejového šampionátu, který tehdy Nova vysílala. Na Kavčích horách tuhle specialitu používají třeba při volbách (přede dvěma týdny i v Událostech).

Prima však bude jako jediná česká televize vysílat virtuálně celou hlavní zpravodajskou relaci. Pro inspiraci nemusela chodit daleko. Stejné virtuální studio od letošního roku používá také veřejnoprávní Slovenská televize. Není tajemstvím, že šéf zpravodajství Primy Jiří Závozda byl tuhle technickou vychytávku v Bratislavě osobně omrknout.

(REFLEX 47, 18.11.2004)

Roberty už raději ne

Televize Nova začíná vykazovat neobvykle vysokou úmrtnost moderátorů. Zvláště rizikoví se pro ni stávají mladí chlapci s křestním jménem Robert. Na Barrandově nejprve museli pro neschopnost na poslední chvíli upozadit moderátora podzimního programového propadáku jménem Milionový pár Roberta Hégra (na poslední chvíli za něj zaskočil čerstvý padesátník Radek John), minulý týden se na chvat rozloučila s novým moderátorem soutěže Česko hledá SuperStar Robertem Ripou. Prý se živil striptýzem a při castingu o tom taktně pomlčel. Asi jako Ester Ládová o svojí pornoprodukci.

Na rozdíl od Ester ale Robert II. zřejmě nedostane nabídku moderovat lechtivou náhradu Peříčka. I když ani to nelze vyloučit. Nova totiž byla po profesní stránce s Robertem spokojena – alespoň to v tiskové zprávě tvrdil šéf projektu SuperStar Pavel Zuna. Možná, že by se Ripa nyní skutečně lépe vyjímal vedle Ester Ládové než Laďky Něrgešové. A Ester by mu mohla bez rozpaků říkat Robertku.

(REFLEX 47, 18.11.2004)

Doživotní úchyl

Sex, vodka a násilí na Hradě. Kapitánské choutky. Psycholog Hradní stráže zneužil šest vojáků. To je jen malý výčet novinových titulků, které přede dvěma a půl lety odstartovaly kauzu výchovného a sociálního poradce Hradní stráže Miloše Topolovského, obviněného ze sexuálního zneužívání vojáků. Případ, jenž zpočátku vypadal tak jasně, dostává po letech docela jiné obrysy.

Miloš Topolovský nastoupil k Hradní stráži před sedmi lety. V roce 2000 se stal náčelníkem skupiny sociální politiky, tedy jakýmsi důvěrníkem. Vojáci za ním chodili do jeho kanceláře v Kanovnické ulici s různými osobními problémy a společně se je snažili řešit. Většinou u skleničky něčeho ostřejšího. Nezřídka ale za Topolovským přišli i mazáci, kterým zbýval měsíc dva do civilu a jejichž jediným problémem byla prázdná peněženka a chuť se napít. Společně chodili taky po hospodách a Topolovský jim platil útratu.

Předloni v únoru se na útvaru rozneslo, že je Topolovský „na kluky“ a při večerních návštěvách v jeho kanceláři nejde jen o pití. Dozvěděl se to velitel roty a případ dostal rychlý spád: údajní poškození putovali k výslechu, den na to Topolovského zatkla policie a dva dny poté putoval do vazby. Strávil v ní skoro dva měsíce. Mezitím se rozjela mediální mašinérie o sexuálně zvrhlém psychologovi Hradní stráže (Topolovský nikdy psychologem nebyl), který místo aby vojákům radil, opíjel je a orálně ukájel.

NEDOSTUPNÝ? NEVADÍ

Topolovského verzi se čtenáři, posluchači a diváci nedozvěděli. Neměli jak. Krátce po propuštění z vazby se pokusil o sebevraždu na Nuselském mostě a putoval do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Tam se dobrovolně podrobil protialkoholnímu léčení, takže dohromady nebyl téměř rok vůbec k zastižení. Z toho si ovšem média příliš horkou hlavu nedělala a protlačovala verzi vyšetřovatele, který novinářům pravidelně pouštěl informace z vyšetřovacího spisu. Prostě česká klasika.

Soud začal v únoru 2003, rok po vznesení obvinění. Proces byl poměrně krátký, po čtyřech dnech bylo jasno: Topolovský dostal roční trest s podmíněným odkladem na čtyři roky. S tím se ale obviněný důstojník Hradní stráže nesmířil a v červnu téhož roku se odvolal. Následoval další soud, který rozsudek potvrdil a další odvolání. Letos v červnu Městský soud v Praze definitivně potvrdil původní rozhodnutí o ročním vězení s čtyřletou podmínkou. To nabylo právní moci v srpnu a od té doby Topolovský usiluje o obnovu procesu. Jedním z důvodů má být ovlivňování soudu médii.

Topolovský se zároveň obrátil na redakce některých deníků a časopisů s žádostí o vysvětlení, proč zveřejňovaly celé jeho jméno, fotografie a další osobní údaje v době, kdy seděl ve vazbě a měl teprve před soudem, což je jasné porušení presumpce neviny. „Hlavní mediální vlna proběhla v době, kdy jsem byl ve vazbě na Pankráci a nemohl jsem na ni z objektivních důvodů reagovat. Pochybení médií vidím v tom, že ze mne udělala psychologa, uveřejnila celou řadu osobních údajů – mimo jiné to, že jsem gay, že jsem se léčil na psychiatrii, nebo že jsem byl závislý na alkoholu,“ napsal Topolovský letos v říjnu do žádosti o obnovení procesu.

DVA ROKY MLČENÍ

Proč si na média stěžuje až dnes, s více než dvouletým zpožděním? „Advokát mě ještě ve vazbě písemně zavázal, abych nekontaktoval žádná média, protože by to mohla použít proti mně a mohl bych tím ovlivnit soud. Podepsal jsem, že nebudu mluvit s novináři až do nabytí právní moci rozsudku. K tomu došlo až letos v srpnu, kdy jsem kontaktovat Mladou frontu Dnes a Týden,“ řekl mi Topolovský při schůzce v jedné z vinohradských restaurací. Prý to bylo poprvé od vypuknutí celé kauzy, kdy jej kontaktoval nějaký novinář a zajímal se o jeho názor. A co vyčítá zmiňovaným médiím? „Týden uveřejnil poprvé celé moje jméno a fotografii, a napsal o mě, že jsem Slovák z Michalovců, takže ten případ převzala i televize Markíza. Došlo to do tak absurdní situace, že se moje babička šla ptát pana faráře do kostela, co to je orální styk. Tři roky jsem už kvůli tomu nebyl doma a nepojedu tam, dokud soud nevyhraju.“

Vydavatel Týdne Topolovskému prostřednictvím svého právníka sdělil, že článek se opírá o svobodu projevu a právo na informace ve smyslu článku 17 listiny základních práv a svobod: „Zabýval se věcí veřejného zájmu a rovněž osobou veřejného zájmu a dle vydavatele byla dodržena presumpce neviny a v žádném případě nedošlo k pomluvě, poškozování cizích práv a nebyla ani porušena ochrana osobnosti, aby bylo možné hovořit o zneužití svobody projevu.“ On je to vlastně obecný problém našich médií: někdo někoho obviní, státní zástupce ho pošle do vazby a než dojde na soud, proběhnou jeho fotografie novinami, aniž by si později čtenář na nějaké straně šest dole v rohu všiml drobného sloupečku, že onen obviněný je vlastně nevinný. Ostatně, Týden po vynesení rozsudku přinesl kratičkou noticku s titulkem „Za znásilnění podmínka“. Od „Kapitánských choutek“ se zřejmě čekalo více.

MF Dnes zase o Topolovském psala výhradně jako o psychologovi Hradní stráže, ačkoli psychologem nikdy nebyl, a zveřejňovala v průběhu vyšetřování a soudu celé jeho jméno. Odpověď redakce? „Asistentka šéfredaktora mi sdělila, že jim je líto, že se cítím články ze soudních líčení poškozen. Jejich redaktoři prý ale jen citovali z vyšetřovacího spisu a pak i výpovědi svědků a z rozsudku, u jehož čtení mohla být veřejnost.“ Noviny ale na druhou stranu vydaly poměrně obsáhlou obhajobu Topolovského od jeho soudního důvěrníka Jiřího Hromady, předsedy české Gay iniciativy. Hlavní chyba zřejmě bude někde jinde – konkrétně u vyšetřovatele, který novinářům zprostředkovával důvěrné informace. Topolovský na něj minulý měsíc podal podnět na Inspekci Ministerstva vnitra.

TOPOLOVSKÉHO VERZE

Miloš Topolovský samozřejmě vidí celý případ „zneužívání“ vojáků jinak. V lednu 2002 měl k útvaru nastoupit nový velitel. „V té době tam už rok nebo dva panovalo určité bezvládí a velitel roty všem nařídil, aby ke mně přestali chodit chlastat, že bude nějaký průser.“ Měsíc to prý vojáci vydrželi, ale v únoru už bylo všechno ve starých kolejích. „Jednou v únoru za mnou přišel nováček S. a seděl u mě od devíti večer do dvou do rána. Když jsem potom odcházel z kanceláře domů, potkal jsem ho o patro níž, jak si něco vykládá s dozorčím. Tak jsem mu řekl, že je už pozdě, ať jde spát. A on na to, že mu nebudu nijak rozkazovat, když jsem stejně ožralej, a že mě napráská vedoucímu útvaru, jak v práci chlastám. Řekl jsem mu, ať neblbne a odešel jsem. A on ten telefon opravdu zvedl, představil se jako pomocník dozorčího roty, a řekl, že Topolovský se ožral a dělal bordel.“

Druhý den začalo vyšetřování. „Vyplynulo z něj, že jsem ho tam pozval a ten kluk řekl, že ke mně nechodil chlastat jenom on, ale plno dalších. Tak si velitel čety nechal napsat seznam, kdo všechno ke mně chodil, a že to bude kázeňsky řešit. Vojáci ho začali sepisovat a mazáci se strašně se naštvali na S., že to napráskal. A on je poslal do prdele, že ke mně stejně chodí chlastat a pak si tam kouří péra, že jsou stejně všichni buzeranti.“ Historka se roznesla po útvaru a našla si cestu i k veliteli roty. Náznaky, že se v kanceláři Topolovského dějí i jiné věci než obligátní chlastání, se objevily také v seznamu hříšníků. „Po nějaké době, týdnu nebo čtrnácti dnech, ty papíry skončily u nového velitele útvaru. Ten je vzal, a aniž by mluvil s kýmkoli ze seznamu nebo se mnou, dal je právnímu zástupci, ať to řeší. No a ten je předal policajtům,“ vzpomíná Topolovský.

Případ nabral rychlý spád. Vyšetřovatel si pozval vojáka S. na výslech. „Ten mezitím dostal kapky od mazáků, a tak řekl, že chlastat nechtěl, že jsem ho pozval a chtěl po něm orální sex. Měl jsem mu prý vyhrožovat, že když nic nebude, zmlátím ho. Dokonce tvrdil, že jsem ho uhodil – u soudu ale řekl, že to byla jenom výhrůžka,“ říká Topolovský. Jedna výpověď společně se seznamem vojáků, kteří chodili za Topolovským popíjet a „kdo ví co ještě“ vyšetřovateli stačily k obvinění z pokusu o znásilnění. Jakmile bylo na světě, putoval Topolovský do vazby. Tam si také užil „své“, když ho spoluvězni poznali na fotografiích v novinách: „Zpočátku to byla sranda. V rádiích to bylo každou hodinu ve zprávách. Říkali mi: a máš dalšího! Psychicky to ale nebylo vůbec příjemné. Když vyšly první články s mojí fotografií, začalo to být vyloženě zlé.“

U soudu se ukázalo, že většina obvinění není dostatečně podložena a mediální proces se pomalu ale jistě začal hroutit. „Počítal jsem s tím, že mě sprostí viny ve všech bodech obžaloby, ale média do už tak rozjela, že soudkyně chtěla výsledek přijatelný pro všechny. Sice byl pod dolní hranicí možného trestu (jeden rok podmíněně - Topolovskému přitom hrozilo odnětí svobody na dva roky až osm let) a odůvodňovala ho jako výchovný prostředek, ale i tak jsem se proti němu odvolal, protože jsem byl odsouzen za něco, co jsem neudělal,“ říká Topolovský. Na útvaru prý působili i další homosexuálové a důstojník nepopírá, že s nimi nechodil jenom pít: „Všechno bylo ale dobrovolné.“ Dobrovolně za ním údajně přišel i nováček S., ale Topolovský ho odmítl a zhrzený voják se mu za to měl pomstít. V té chvíli zřejmě netušil, jak daleko to dojde…

NOVINÁŘI NA PRANÝŘI

Případem Miloše Topolovského se zabývala také Etická komise Syndikátu novinářů. Začátkem října dospěla k názoru, že média důstojníka Hradní stráže skutečně poškodila a zřejmě mohla ovlivnit i průběh soudu: „Komise pro etiku při SNČR konstatuje, že v případě Topolovský novináři nedostatečně rozlišovali, co je obvinění, co pouhá svědecká výpověď, a co jsou prokázaná fakta. Vzhledem k tomu porušili paragraf 3d, který říká: respektovat soukromí osob, dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a 3f: kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně. Ve veřejném zájmu jistě je vědět, jaká je situace v hradní stráži, ale veřejným zájmem se nedá obhájit barvité líčení případu a zveřejnění plného jména podezřelého dřív, než proběhl soud.“

Miloš Topolovský použil vyjádření etické komise v žádosti o obnovení svého procesu. „Pokud vyhraji, nebude to pro mě mít žádný speciální efekt. Maximálně morální očištění, ale jsem bez práce, zkompromitovaný a hlavně mám zápis v rejstříku trestů. A koho zajímá, že jde o podmínku na rok dva? I kdybych chtěl dělat dělníka ve výkopu, potřebuji k tomu čistý trestní rejstřík. Proto musím vyhrát.“ Soudkyně obnovu procesu povolila 4. listopadu, týden po sepsání tohoto článku.

(REFLEX 47, 18.11.2004)