potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, listopadu 25, 2004

Znáte ČNN?

Nejednou jsem si na stránkách Reflexu posteskl nad tím, že Česká republika jako jedna z mála evropských zemí zatím nemá vlastní zpravodajskou televizi. Že na Slovensku, v Polsku, Maďarsku nebo dokonce Rumunsku už takový kanál vysílá. Letošní podzim ale přinesl radikální obrat: na projektu zpravodajské nebo informační televize začalo pracovat hned pět společností. Kde chtějí získat potřebný kapitál a ostřílené televizní reportéry? A jde jim opravdu jen o televizní vysílání?

Vybudovat zpravodajskou televizi není žádná hračka. Bezesporu jde o nejnáročnější televizní projekt, od něhož majitel nemůže očekávat bůh ví jak vysokou sledovanost a rychlý zisk. Naopak. Zpravodajské televize všude na světě sleduje přibližně jedno procento diváků – tedy pokud se neděje něco důležitého. Pak může zájem o takový kanál krátkodobě vystoupat do závratných výšek. Jenže majitel z toho obvykle nijak neprofituje, alespoň ne z prodeje reklamy. Zkuste si uprostřed přímého přenosu útoku na WTC zařadit reklamní blok! Zbývá tedy jediný způsob obživy: prodej reportáží a unikátních záběrů velkým televizním společnostem. Ale kterým?

INFORMACE JE TAKY ZBOŽÍ

Když jsem nedávno na internetových stránkách Reflexu zauvažoval, k čemu bude slovenské finanční skupině J&T vlastní zpravodajská televize v České republice a jestli ji náhodou nepotřebuje pro podporu svých nemediálních projektů, jakým je třeba plánovaná účast na privatizaci ruzyňského letiště, vyprovokoval jsem k reakci přímo spolumajitele firmy Patrika Tkáče. Nelíbilo se mu, že jsem jako příklad možného ovlivňování diváků uvedl slovenskou zpravodajskou televizi TA3, do které jeho firma vstoupila v loňském roce a poté rapidně zvýšila poměr ekonomického a sportovního zpravodajství (firma nedávno koupila fotbalovou Spartu).

Finanční skupina J&T investuje v mnoha oborech, médiím se ale v minulosti nikdy nevěnovala. Koupě slovenské zpravodajské televize TA3 proto byla překvapením. „Beztak ji mají proto, aby se ve vysílání neobjevily zprávy, které by jim mohly uškodit,“ řekl mi jeden známý ze Slovenska. Finančníci z J&T se ale podobným nařčením ze všech sil brání. „Už v době, kdy jsme vstupovali do TA3, jsme pozorně vnímali spekulace o motivaci k tomuto kroku a předpokládáme, že se objeví i v Česku,“ řekl mi mluvčí skupiny Maroš Sýkora. „Zasahování do obsahu vysílání ze strany majitele za účelem krátkodobého ovlivňování veřejnosti považujeme za velmi krátkozraké. Hlavní hodnotou zpravodajské televize je totiž její důvěryhodnost, o kterou by díky takovým zásahům velmi rychle přišla a stala by se tak pro majitele bezcennou.“

Proč tedy J&T tolik usiluje o vysílací licenci v České republice? Podle Maroše to je příležitost pro posílení pozice TA3, která je stále ještě ztrátová a jíž se firma chtěla v dohledné době zbavit. „Možnost vybudování podobného projektu v České republice mění náš pohled na časový horizont naší účasti na projektu TA3. Český mediální trh je ekonomicky silnější a prostor pro podobný projekt na něm podle našeho názoru je. Využití existující infrastruktury a zkušeností z TA3 bude naší výhodou,“ říká mluvčí a má pravdu. Z podnikatelského hlediska se český a slovenský trh počítá za jeden, jazyková blízkost obou národů a zvýšený zájem o informace z obou stran hranice jsou dobrým předpokladem pro úspěch. Zvlášť když J&T do budoucna počítá se zařazením obou televizí do některé světové zpravodajské sítě jako je CNN nebo CNBC.

Přestože jakékoli další informace o projektu slovenští finančníci tají, na veřejnost pronikla zpráva, že se jejich televize bude jmenovat Zet1 a spolupráci jí slíbila novinářka Petra Procházková či diplomatka Janina Hřebíčková. Firma nic z toho nevyvrátila. Když jsem koncem října páčil z mluvčího české pobočky J&T Petra Málka další podrobnosti, řekl mi, že je ještě příliš brzy na jejich zveřejnění, protože Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dosud nevypsala výběrové řízení na licence pro digitální televize. Jakmile to dořekl, pípnul mu mobil a na displeji se objevila textovka, že jej vysílací Rada právě vypsala. Srdečně jsme se tomu zasmáli, ale ani týden na to mi pan Málek nebyl ochotný říci nic víc než to, že se J&T rozhodla až do veřejných slyšení zájemců o licence nezveřejňovat žádné další informace. Jinými slovy, že očekávají velký boj.

PARLAMENTNÍ KANÁL

Nebyli to ale slovenští finančníci, kdo v Česku vyvolal šílenství po zpravodajské televizi. Už na jaře získala olomoucká společnost Region Media oprávnění ke kabelovému a satelitnímu vysílání programu 24.cz, známého spíš jako parlamentní televize. Zkušebně začalo koncem října v kabelových rozvodech UPC v Praze a Brně a později volně na satelitu. „Nejdřív jsme chtěli dělat podobný projekt jenom v Olomouci, ale později jsme přišli na nápad udělat televizi, která by vysílala nekomentované přenosy z Poslanecké sněmovny, Senátu a Úřadu vlády,“ vylíčil mi její zakladatel Leoš Pohl, který je zatím také jediným investorem 24.cz. Pokud by se na projektu nepodílela UPC, která zajišťuje technické zázemí a přenos signálu, zřejmě by parlamentní kanál zůstal jenom na papíře.

Kvalita vysílání 24.cz je zatím docela tristní. Přenosy z jednací síně sněmovny jsou závislé na kamerách vnitřního parlamentního systému a na první pohled je vidět, že televize vzniká na koleni. Leoš Pohl také narazil na problémy, s kterými dopředu vůbec nepočítal: „Zaměstnal jsem Antonína Zelenku a Pavla Chalupu, kteří během krize v České televizi dělali zpravodajství pro Janu Bobošíkovou. Myslel jsem, že už na to všichni zapomněli, ale bylo to jako kdybych předhodil rudý hadr býkovi.“ Dospělo to do takové fáze, že ve sněmovně dokonce lidé z ČT bránili zástupcům parlamentní televize v připojení na vnitřní televizní okruh a někteří kameramani museli odříct spolupráci s 24.cz, protože externě pracovali také pro ČT a ta jim práci pro tuto televizi zakázala.

Přišly ale také úsměvnější momenty, to když si někteří novináři vyložili snahu 24.cz pozvat ke slavnostnímu zahájení vysílání všechny dosavadní předsedy Poslanecké sněmovny jako nabídku Miloši Zemanovi stát se jejím moderátorem. „Dost jsme si užili, než jsme to všem vysvětlili. Něco podobného se potom stalo i s Janou Bobošíkovou, kterou jsme společně s dalšími českými europoslanci oslovili s prosbou, aby nám okomentovala své hlasování v Evropském parlamentu. V některých médiích se pak objevilo, že ji lanaříme do naší televize,“ řekl mi Pohl. Méně úsměvná je finanční stránka projektu. Leoš Pohl v něm už utopil několik milionů korun a přemítá nad budoucností. „Chtěli bychom získat nějaké granty od Evropské unie a usilovat o dotace ze státního rozpočtu,“ říká. Kalkuluje přitom s veřejnoprávním charakterem svého vysílání: „Je to veřejná služba podobná České televizi.“ Otázkou zůstává, zda tuto službu někdo chtěl a tudíž zda by ji měl stát platit.

Uživil by se parlamentní kanál bez dotací? „Počítáme s vysíláním reklamy. Problém ale je, že se nám hlásí firmy, které usilují o státní zakázky. Vysílání jejich spotů by nebylo moc košer,“ řekl mi Pohl. Špatné finanční vyhlídky vedly k tomu, že se parlamentní televize zřejmě nebude ucházet o licenci pro pozemní digitální vysílání a zůstane pouze v kabelových rozvodech a na satelitu.

TELEVIZNÍ DENÍKY BOHEMIA

Do značné míry překvapením je projekt mediálního lobbisty a majitele serveru Česká média Jaroslava Berky, který chystá pod hlavičkou Regionální televizní agentury (RTA) síť regionálních zpravodajských televizí. Berka začal skupovat soukromá regionální studia napojená na televizi Prima. Celkem počítá s osmi pobočkami, jež by měly pokrýt území všech krajů včetně Prahy. „O možnost provozovat síť regionálních televizí jsem se začal zajímat letos v dubnu, kdy jsem se dozvěděl o úvahách provozovatelů těchto studií, že by si mohli po přechodu na digitální vysílání vytvořit vlastní subjekt, který by mohl na trhu fungovat samostatně,“ vysvětlil mi Berka v kanceláři společnosti Česká média, jež funguje jako dodavatel monitoringu článků o médiích a zároveň jako určitá vlivová agentura, jejímž největším klientem je televize Nova.

Berka pro Novu pracoval ještě za Železného, kdy se jeho PR agentura Cepra věnovala krizové komunikaci okolo právních sporů s americkou společností CME a trestními kauzami šéfa Novy. Později se ale neshodl se svým partnerem, Cepru opustil a založil si Česká média. Ta posléze podepsala smlouvu o spolupráci s novým majitelem Novy, finanční skupinou PPF. A Cepra? Ta se přejmenovala a začala pracovat pro konkurenční televizi Prima.

Proč to všechno vysvětluji? Skupováním regionálních studií, které vysílají na stejných frekvencích jako televize Prima, se Berka dostal do ostrého střetu s jejím ředitelem Martinem Dvořákem. Prima musí z podstaty své licence uvolňovat každý den část programu regionálnímu vysílání. Vyplývá to z nestandardního řešení její vysílací sítě, kdy se kvůli nedostatku frekvencí musela podělit o některé vysílače s regionálními televizemi. Většinu dne na nich vysílá svůj celostátní program, ale v přesně vymezených časech je musí uvolnit pro regionální zpravodajství.

O tuhle povinnost Prima s největší pravděpodobností přijde po přechodu na digitální vysílání - vysílacích frekvencí bude dost a neohrabané řešení s připojováním a odpojováním regionů už bude zbytečné. Prima ale s regionálními studii počítala pro svůj další projekt sítě krajských televizí. V Praze a Hradci Králové už takové stanice provozuje, ostatní regiony chtěla pokrýt právě televizemi, které se s ní nyní dělí o vysílače a připojují se do jejího vysílání. V mnoha regionech se prý dokonce už dohodla, ale Jaroslav Berka jí překazil plány. Alespoň to tvrdí ředitel Primy Martin Dvořák: „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by se měla zamyslet, jestli je normální, když člověk spřízněný s naším přímým konkurentem skupuje studia, která mají právo vysílat na kmitočtech Primy. Jestli za tím není jiný záměr, než který veřejně deklaruje.“

Berka tvrdí, že jeho RTA nabídne divákům podobný servis jako tištěné deníky Bohemia: „Uvědomil jsem si, že digitalizace povede k přerozdělení televizního trhu a že to je podobná situace, jaká tu byla někdy na začátku devadesátých let a šance, která se už nemusí opakovat.“ RTA se na rozdíl od parlamentní televize zúčastní výběrového řízení na licenci pro digitální vysílání. Pokud by ji získala, vytvoří podobný systém jako na Primě: část programu by měla být společná pro všechny regiony, část bude odpojované regionální zpravodajství, publicistika a diskuse.

Jedním ze zdrojů příjmů má být také prodej regionálních reportáží do Televizních novin na Nově a Zpravodajského deníku na Primě. Ostatně, tak to funguje už dnes: za jeden příspěvek z regionů platí velké televize od tří do pěti tisíc korun. Jenže Prima od Berky žádné reportáže odebírat nechce. „Kromě regionů, které se připojují do našeho vysílání, existují v jednotlivých krajích i jiná studia, která budou schopna dodávat nám kvalitní regionální zpravodajství,“ říká šéf Primy Martin Dvořák.

Jak Berkovo skupování regionálních studií ovlivní projekt samostatné sítě krajských televizí pod taktovkou Primy? Podle Dvořáka nijak: „Myslím, že to budování naší sítě RTV Galaxie nenaruší žádným způsobem, jenom budeme muset vystavět nová studia.“ Což se může v konečném důsledku prodražit, ale rozhodně to Primu nepříjemně zdrží. „Prima měla na podobný projekt mnoho času a nerealizovala ho. Čili o něj pravděpodobně neměli zájem, nebo tomu nerozumím,“ hájí se Berka, podle něhož RTA nevzniká proto, aby s někým bojovala. „Vidím v ní jistou šanci na mimořádně zajímavý mediální projekt a způsob, jakým se dají vydělávat peníze a která se těžko zopakuje. Nevím, proč ho Prima nerealizovala sama.“

TĚŽKÝ KALIBR Z KAVČÍCH HOR

Všechny dosud zmiňované projekty zpravodajských televizí mají jednu nevýhodu: musí si na svůj provoz vydělat nebo se spolehnout na bohatého investora. To však není případ veřejnoprávní České televize, kde s vytvořením speciálního zpravodajského kanálu počítali už v polovině devadesátých let. Tehdejší generální ředitel ČT Ivo Mathé ho pojmenoval ČT-News a jeho start podmínil zahájením pozemního digitálního vysílání. Jenže v té době byla digitalizace něco tak vzdáleného jako dnes cesta astronautů na Mars.

Nápad se zpravodajským kanálem oprášil přede dvěma lety Jiří Balvín, když společně s tehdejším programovým ředitelem Petrem Kolihou a dalšími lidmi z managementu ČT připravil projekty dvou nových digitálních programů: zpravodajského ČT3 a dokumentárně-vzdělávacího ČT4. S jejich startem se počítalo už v září 2003, smělý plán ale narazil na průtahy s legislativním řešením přechodu na digitální vysílání. Balvín se tedy zpravodajského kanálu v ředitelské kanceláři na Kavčích horách nedočkal. Jeho vizi ale převzalo současné vedení ČT a mírně ji poupravilo.

Hlavní změna se týkala způsobu distribuce signálu. Televize nechtěla čekat na stále se oddalující digitalizaci, proto se rozhodla zahájit vysílání zpravodajského kanálu po kabelu a na satelitu. Pracovně jej pojmenovala ČT24, což později, když tato informace pronikla do Lidových novin, způsobilo mírnou roztržku s majiteli parlamentní televize 24.cz. „Je to pěkný název, ale budeme ho muset změnit,“ řekl mi ještě před touto výměnou názorů ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal. Jaký název tedy ponese? „S Michalem Kubalem jsme uvažovali o ČNN,“ nadhazuje Šámal.

Jisté je, že ČT má v ruce hned několik trumfů: kromě jistých peněz z koncesionářských poplatků, technologického i zpravodajského zázemí (už dnes odebírá zpravodajské servisy, které nemůže ani zdaleka plně využít), je to především sám ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal. Jako jediný v České republice totiž má přímou zkušenost s budováním zpravodajské televize. Postavil a dva roky vedl redakci slovenské TA3. „U sousedů zpravodajské televize fungují a obvykle docela úspěšně. Zájem o zpravodajství a informace vůbec s nimi máme společné a jejich příklad ukazuje, že takové projekty jsou možné a diváky vítané,“ zdůvodňuje své přesvědčení o úspěšnosti podobného projektu, na jehož konci by měla být celoplošná, všem divákům volně dostupná stanice, která bude vysílat zprávy a publicistiku 24 hodin denně.

KDO S KOHO?

Pět projektů, pět zpravodajských či informačních televizí. Je jasné, že všechny nepřežijí. V sousedním Německu existují dva spolkové zpravodajské kanály, ve Francii jediný. Kdo má v Česku šanci na úspěch? Redaktor Českého rozhlasu David Vandrovec, který už dva roky marně shání investora pro projekt vlastní ekonomicky zaměřené zpravodajské televize tvrdí, že při vhodném naformátování by se mohly uživit více než dva. „Docela dobře si dovedu představit, že u nás bude fungovat třeba i pět zpravodajských kanálů. Klidně i víc, třeba čistě regionálních. Jen jde o to, jestli se jim všem podaří najít dostatečný počet diváků, které budou moci „prodat“ dostatečnému počtu dostatečně solventních inzerentů.“

Podle Zdeňka Šámala by Česku stačila jedna kvalitní zpravodajská televize. „Dvě si mohou nějakou dobu docela úspěšně konkurovat, ale časem by se podle mého názoru stejně musely odlišit.“ S tím souhlasí i Jaroslav Berka: „Jedna bude regionální a jedna i se zahraničním zpravodajstvím. Bude to relativně velký boj a proto pospícháme.“ Majitel parlamentního kanálu 24.cz Leoš Pohl upozorňuje na finančního náročnost takového projektu. „Jde především o to získat finanční zdroje z dlouhodobějšího pohledu. A ty jsou v každém případě značně omezené.“ Výhodou 24.cz je její úzké zaměření, takže nebude přímo konkurovat všeobecným zpravodajským kanálům. Ale také v parlamentu se děje spousta důležitých věcí, které neuniknou všem zpravodajským stanicím.

Ředitel Primy Martin Dvořák míní, že se v českých podmínkách uživí jen tak tak jeden zpravodajský kanál. „Kdyby jich bylo více, bylo by to hodně iracionální. Předpokládám, že bude existovat jeden veřejnoprávní zpravodajský kanál, který bude placen z koncesionářských poplatků, a dá se předpokládat – vzhledem k tomu, jaký je momentálně o tento formát zájem – že bude vystavěn také komerční zpravodajský kanál.“ Tomu ale Dvořák nedává takové šance jako ČT. „Kdo jiný než veřejnoprávní televize má unikátní podmínky k tomu, aby podobný kanál naplnil? Obrovské zpravodajské týmy, úžasnou technologickou vybavenost, zkušenost, prostory, peníze. Co víc si přát?“ Asi spokojené diváky.

(REFLEX 48, 25.11.2004)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home