potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

pondělí, prosince 20, 2004

Na stranických vlnkách

Zaútočí na nás politici z éteru? Parlament schválil novelu zákona o politických stranách a hnutích, která umožní vznik stranických rádií a televizí.

Jsou billboardy, placená inzerce a stranické noviny dostatečnou sebeprezentací politických stran? Zřejmě ne. Poslanecká sněmovna koncem září přehlasovala veto Senátu a rozšířila novelu zákona 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích o formulaci, která stranám umožňuje provozovat rozhlasové a televizní vysílání.

Změnu inicioval komunistický poslanec Václav Exner, který při prvním čtení novely ve sněmovně řekl: „Domnívám se také, že je potřeba se vrátit k tomu, že v současné době je povoleno politickým stranám provozovat vydavatelství a nakladatelství, nikoliv však už například rozhlasové nebo televizní vysílání.“ Je to právě KSČM, která jako jediná dosud využila možnost vydávat vlastní deník (Haló noviny) a jež by také ráda provozovala vlastní rádio.

Zákon prošel hlasy poslanců napříč celým politickým spektrem. Novelu podpořila drtivá většina přítomných poslanců, pouze osm bylo proti (například Táňa Fischerová a Svatopluk Karásek z US-DEU a Petr Pleva z ODS). Zajímavé je, že ve chvíli, kdy na sporný paragraf o stranických rádiích a televizích upozornila média, někteří z poslanců, jež hlasovali pro zákon, najednou začali tvrdit, že o „Exnerově vložce“ nevěděli – například Kateřina Dostálová z ODS. Jiní, jako většina poslanců vládní US-DEU, pro jistotu mlčeli, protože o sporném paragrafu dobře věděli.

Výsledek? V polovině října zákon podepsal prezident a tím momentem také nabyl právní účinnosti. Politické strany tedy mohou již dnes požádat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o udělení licence. Jiná věc je, že z technického hlediska už není možné (do spuštění digitálního vysílání) udělit licenci pro celoplošné vysílání, a volné televizní kanály nejsou k dispozici ani v regionech. Stranická rádia nebo televize ale mohou vysílat přes satelit nebo v kabelových rozvodech a počkat si na přechod k digitálnímu vysílání, které umožní vznik desítek nových rádií i televizí.

Má to ovšem jeden háček: i kdyby třeba komunisté získali vysílací licenci, budou se muset řídit stejnými mediálními zákony jako kterýkoli jiný provozovatel. A zákon o rozhlasovém a televizním vysílání mimo jiné říká: „Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.“

Mimo jiné to znamená, že by si případné komunistické rádio nemohlo dovolit to, co na svých stránkách běžně dělají Haló noviny – přizpůsobovat realitu svému úhlu pohledu a poskytovat prostor pouze těm „správným názorům“. Takové rádio nebo televize by velmi rychle narazily; vysílací Rada totiž ze zákona kontroluje vyváženost zpravodajských a publicistických pořadů a v případě porušení této zásady uděluje poměrně vysoké pokuty. Na noviny a časopisy žádný takový regulační úřad nedohlíží, takže pokud svým psaním neporuší něčí práva a poškozený je nezažaluje, mohou si vydávat prakticky cokoli.

Zřejmě kvůli jasnému požadavku na nestranné zpravodajství nemají politické strany o vlastní rozhlasové nebo televizní vysílání příliš velký zájem. Například ODS se podle svého mluvčího Petra Husáka o tuto možnost vůbec nezajímá. „Nemáme zájem ani o jedno ani o druhé (rozhlas nebo televizi),“ říká. Vládní US-DEU v minulosti uvažovala o zřízení vlastního internetového rádia, pro jehož provoz není nutná licence od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Později od tohoto úmyslu upustila, neboť by se jí kvůli nízkému poslechu a nákladům na provoz nevyplatilo. Sociální demokraté a lidovci o možnosti vlastního vysílání taktně mlčí (pro lidovce by ale bylo zbytečné žádat o licenci, když už vysílá katolické Rádio Proglas).

Neparlamentní strany se k této legislativní novince staví značně skepticky. Sdružení nezávislých kandidátů – Evropští demokraté podle svého předsedy Jana Kasla této novely nevyužije, protože ji považuje za špatnou a zavádějící nerovnost v politické soutěži: „Bylo by zajímavé vědět, kde na světě takto otevřeně existuje stranické vysílání. Jistě v době digitální televize lze mít soukromých stanic tisíce. Některá média jsou i dnes skrytě ovládána politiky. Připomíná nám to živě dobu, kdy média již byla v rukou politické strany.“ Kasl rovněž upozorňuje, že vlastní vysílání by mohly spustit zejména ty strany, které si díky systému jejich financování vytvořily dostatečné kapitálové zázemí. Zároveň se ptá: „Jak to bude s inzercí? Nehrozí monopolizace politické scény silnými subjekty?“

Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání podle Kasla právě explicitně omezuje možnosti vzniku stranického rádia nebo televize, a to i přesto, že jeho dikce je obtížně prosaditelná a vymahatelná. „Považujeme za nešťastné směšování role politiků a médií. Rozdělení rolí a kontrola politiků nezávislými médii je podle nás základem demokracie. Politici by měli především podporovat volnou soutěž nezávislých médií. Zatímco u komerčních rádií je může Rada pro rozhlasové a televizní vysílání sankcionovat za politickou propagandu, zde by tomu bylo jinak?“ Zřejmě nebylo, ovšem situace, kdy by Rada složená z členů nominovaných a volených parlamentními politickými stranami rozhodovala o vysílacích licencích právě pro tyto strany, by byla mimořádně komická. Snad k ní nedojde.

(Konec Konců 1/05)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home