potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

neděle, prosince 19, 2004

Průřez vánočními večírky minulého týdne

Tento příspěvek píšu hlavně kvůli Českým médiím a monitorovacímu oddělení jejich ZPRAVODAJSKÉ části, která považuje za zpravodajství kdejakou pitomost na kdejakém blogu – tento nevyjímaje…

Minulý týden byl náročný. V úterý probíhal ve Staré Celnici zaměstnanecký večírek Ringieru, vydavatele Reflexu, Blesku a dalších zajímavých titulů, na který jsem zaskočil ze zvědavosti s kolegyní fotoprodukční Marcelou Lhotskou. Z Reflexu tu byl po desáté hodině jenom zástupce šéfredaktora a editor Andrej Halada a art director Marek Pistora (pokud nepočítám ještě marketingového ředitele časopisecké divize Ringieru Jana Zahradníka, pod kterého nespadá jenom Reflex). Atmosféra: 80. léta, největší hity Michala Davida, Elánu a podobně. Totální převaha bleskoidních kolegů (na parketu zářil František Nachtigal, kdosi u reproduktorů se svlékl do půl těla a potom ho skoro vyvedli). Zážitek večera: Karakoe s Andrejem Haladou, který zpíval Gejzír od Petra Kotvalda. To jsem už opravdu nevydržel a za chvíli (po čtvrtém mochitu zdarma) odešel na tramvaj.

Ve středu následoval vánoční večírek Reflexu v restauraci Rubín na Staroměstském náměstí. Hudební doprovod byl naštěstí normální, promítaly se zdramatizované scénky s Hanou a Hanou a objevila se celá řada zajímavých lidí. Do podniku o kapacitě 90 osob jsme pozvali 120 lidí, takže si to asi dokážete představit. Nechal jsem si od Miloše Gašparce podepsat dvě knížky Hana a Hana „Ty jo“ a u stejného stolu podebatil s Erikou Hníkovou, režisérkou povedeného dokumentu Ženy pro měny. Jan Šmíd z Radiožurnálu si ze mě celou dobu dělal srandu, že mě shání Katka Neumannová, protože jsem o ní dlouho nenapsal (narážel na tuto Pátou kolonu, ke které se ještě dostanu), kolega Michal Komárek mi vynadal do grafomanů a jelikož se dělíme o společný pracovní stůl, okamžitě požadoval rozsazení („Padej k Haladovi!“ – přitom jsem mu jen řekl, že je levicový extremista a feminista, časem se to slilo v jediné slůvko „komunista“). Milan Tesař se mě opakovaně ptal, jestli jsem někde neviděl fotografii jeho dvouletého syna (co by dělala na baru???). U baru jsem prý spadl na produkční redakce Janu Turkovou, ale na to si nevzpomínám. Zato si pamatuji na živou výměnu názorů mezi Honzou Dědkem a Andrejem Haladou, kterou bych zde nechtěl reprodukovat. Stejně jako nelze zveřejnit MP3 verzi nahrávky, kterou jsem pořídil ve tři hodiny ráno, když jsme ve skupince posledních opozdilců opouštěli Rubín a skončili v jakési putyce na Újezdu mezi sjetými pankáči. Tady jsme nechali kolegu Michala Komárka…

Ve čtvrtek ráno bývají v Reflexu porady. Ani minulý čtvrtek nebyl výjimkou, byť bylo po večírku. Pan šéfredaktor ale začátek posunul z deváté na desátou. Bohužel jsem musel v devět na jednu důležitou schůzku, takže jsem po večírku naspal všeho všudy dvě a půl hodiny. Na poradě to vypadalo docela mrtvě. S Milanem Tesařem jsme soutěžili v zívání. O to hrůznější byla představa, že týž večer mám absolvovat večírek České televize. Naštěstí jsem nemusel, protože se ukázalo, že jde o uzavřenou akci, na kterou novináři nesmějí. Ale to jsem se dozvěděl až vpodvečer na neformálním vánočním setkání vedení ČT s novináři na Kavčích horách. Tady mi nejmenovaný zástupce ČT na otázku, co říkají tomu, že jim zpravodajská televize Z1 (projekt finanční skupiny J&T) lanaří redaktory, odpověděl: „No aspoň je nebudeme muset sami vyhazovat.“ Jiří Janeček se nezúčastnil, protože seděl ve sněmovně, kde se o poplatcích zase nerozhodlo. Potkal jsem nešťastného redaktora Strategie Tomáše Johánka, který se chystá podat výpověď, protože pod novým majitelem se redakci pracuje o poznání hůř. S obchodním ředitelem ČT Martinem Švehlou jsme zalaškovali na téma teleshopping. Pojedl jsem něco bramborového salátu, kterého ČT připravila dva druhy, protože na tom trval mluvčí Krafl. A nakonec nám všem přišla esemeska, že Libuše Šmuclerová končí na Nově (???).

Pátek byl ve znamení večírku Lidových novin v baru Tlustá Koala v Senovážné ulici. Tady donedávna sídlila i redakce LN, ale ta se už přestěhovala do (podle některých redaktorů) nechutně industriálních prostor Anděl Media Centra na Smíchově. Na večírek jsem šel s rozporuplnými pocity, protože už předem mě jeden kolega varoval před pomstou sportovního redaktora Václava Cibuly, o kterém jsem v Reflexu napsal, že by se měl léčit ze závislosti na lyžařce Kateřině Neumannové. Opravdu, lidé na večírku na mě tak nějak divně koukali a i šéfredaktor Veselin Vačkov mi připomněl, že pokud Cibulu potkám, bude sranda (onen kolega, co mě varoval předem, mi řekl: „Tys nebyl u toho, když jsme na internetu zveřejnili fotky nahé Neumannové, jak nám vlítl do redakce, rozkopal nábytek a málem vyházel monitory oknem.“). Cibula ale nikde. Zato jsem tu potkal Tomáše Etzlera, s nímž a jeho bratrem Mirkem jsme nedávno dělali zajímavý dvojrozhovor, který vyšel společně s úžasnými fotografiemi Davida Krause v aktuálním Reflexu 51. Z večírku jsem odcházel něco po čtvrt na dvanáct a druhý den jsem zjistil následující dvě věci: 1) nechal jsem si v baru tašku s diktafonem a sešitem s důležitými telefonními čísly (i na Šmuclerovou tam bylo), 2) Václav Cibula prý na večírek dorazil deset sekund po mém odchodu. Nevím, jestli to mám považovat za štěstí nebo za smůlu. Tašku mi personál Koaly schoval.

Tento týden mě čeká rozlučkový večírek zpravodaje německého veřejnoprávního rozhlasu ARD v Praze Christopha Scheffera. Psal jsem o něm v tomto článku o zahraničních zpravodajích. Je to sympatický člověk. Kromě jiného čte Reflex.

0 Comments:

Okomentovat

<< Home