potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, prosince 16, 2004

Radniční nalejvárna

"Asi jsem to starostování nedělal špatně. Jestli si, moji milí spoluobčané, myslíte, že bych byl dobrým senátorem, přijďte mě 5. nebo 6. listopadu dát svůj hlas." Tak poradil starosta Prahy 15 Jan Nádvorník (ODS) v úvodníku radničních novin Hlasatel obyvatelům této městské části, koho by měli volit v doplňovacích volbách do Senátu. Bezděky tak otevřel jedno velké téma: Lze radniční noviny považovat skutečně za noviny a jejich redaktory za plnohodnotné novináře?

Problém má další dimenze: Pokud takové noviny platí ze svého rozpočtu radnice, mohou si dovolit otisknout materiál, který kritizuje nějaké rozhodnutí radních? A dostanou se do těchto novin názory opozice, nebo jde jen o hlásnou troubu těch stran a politických hnutí, která zvítězila v posledních komunálních volbách a rozdělila si funkce na radnici?

LOAJÁLNÍ ŠÉFREDAKTORKA

K těmto otázkám jsem se před časem dostal při rozhovoru s náměstkem českobudějovického primátora pro ekonomiku, majetek a informatiku Tomášem Kubínem (ODS). „Zástupcům opozice v publikování na stránkách radničních novin nebráníme. Samozřejmě by to nesmělo být postavené tak, že všechno, co napsal pan primátor ve svém úvodníku, je lež. Druhá věc je, že se nám zatím žádný zástupce opozice s příspěvkem do novin nepřihlásil,“ řekl mi.

Noviny Českobudějovické radnice vychází jednou měsíčně v nákladu 40 tisíc výtisků a radnice je zdarma distribuuje do všech poštovních schránek ve městě. Redakce má jedinou zaměstnankyni na plný úvazek, která je zároveň editorkou i šéfredaktorkou. Podle Kubína ale rozhodně není novinářkou. „Je zaměstnankyní radnice a je, nebo by měla být loajální zaměstnavateli, protože jde o cosi jako firemní časopis,“ míní Kubín. Jsou ale radniční noviny opravdu jakýmsi firemním časopisem? Vzhledem k tomu, že v Budějovicích jejich vydávání kompletně platí radnice, zřejmě ano. Jenže firemní časopisy bývají obvykle interní, zatímco radniční noviny dostávají zdarma všichni občané. A v tom je právě problém.

Označení „noviny“ totiž evokuje určitou nezávislost, což v případě Novin českobudějovické radnice není zrovna pravda. Obsah novin určuje kolegium primátora složené z jeho náměstků. „Noviny se skládají ze dvou složek: PR a info, a vzhledem k tomu jaksi opozice logicky není vyzývána k publikování,“ připouští Kubín. Pak by ale stálo za úvahu, zda takovou tiskovinu nepřejmenovat na zpravodaj a čtenářům jasně sdělit, že drží linii radniční koalice. Jinak totiž lehce propadnou přesvědčení, že opozice se na radnici celé funkční období fláká a tudíž si nezaslouží hlasy v příštích komunálních volbách. Starosta potom ani nemusí v úvodníku vysvětlovat, koho by bylo dobré volit.

VÍTĚZ BERE VŠE

„Náš zastupitel Martin Nawrath měl zájem o členství v redakční radě radničních novin Haló Brno, ale tehdejší brněnský primátor Petr Duchoň to odmítl, protože to prý neprojde přes radu města, ve které měla většinu ODS a lidovci. Dnešní primátor Richard Svoboda se tomu nebrání, ale nechává to na schválení rady, kterou to zřejmě zase neprojde,“ řekl mi brněnský aktivista ze Strany Zelených Svatopluk Bartík, jeden z organizátorů nedávného referenda za zachování hlavního vlakového nádraží v centru města. Právě na této kauze se jasně ukázalo, jak jsou radniční noviny neobjektivní.

Zelení, kteří v brněnském zastupitelstvu sedí v opozici, založili společně s dalšími asi dvaceti organizacemi občanské sdružení Nádraží v centru. Vyvolali petici za vypsání referenda o přesunu nádraží a domáhali se prostoru v radničním časopisu. Marně. „Důvodem je, že město Brno začíná svou vlastní kampaň, jejímž cílem je vysvětlit občanům nutnost přestavby železničního uzlu Brno, a bylo by kontraproduktivní zároveň propagovat „návrh skupiny brněnských občanů na vyhlášení referenda“, který celou problematiku zužuje jen na přesun nádraží,“ odepsal Bartíkovi člen redakční rady novin Haló Brno Michal Žák. Z jeho poměrně krátkého dopisu bych si dovolil citovat ještě jednu perlu: „Žádná ze skupin si nemůže osobovat právo šířit své názory na stránkách Haló Brno – časopisu, který není určen k polemikám, nýbrž k informování občanů o akcích města (viz podtitul časopisu: Informační a reklamní časopis statutárního města Brna). Žádný precedens k otiskování „návrhů skupin brněnských občanů“ na stránkách Haló Brno dosud nebyl záměrně vytvořen – a nevytvoří ho ani článek ´Proč referendum o hlavním nádraží´.“

Haló Brno vydává už jedenáctým rokem společnost Haló s.r.o. Na jejích internetových stránkách stojí, že titul poskytuje „exkluzivní informace z radnice a zastupitelstva“, tiskne a distribuuje 169 tisíc výtisků měsíčně a je „velmi vhodný pro P.R. materiály a články“. Což je koneckonců pravda: před referendem o brněnském nádraží se v novinách pravidelně objevovaly články reklamní agentury Marco, kterou si brněnský magistrát najal na propagaci přesunu nádraží. „Radniční noviny otiskují důležité informace o svozu odpadu a podobně, takže lidé je čtou zdaleka nejvíce ze všech zdarma distribuovaných tiskovin. Tím může dojít k pokřivení jejich pohledu na politiku města,“ upozorňuje Bartík.

Jelikož společnosti Haló brzy vyprší pětiletá smlouva s městem, magistrát vypsal výběrové řízení na nového vydavatele radničních novin. Toho se může zúčastnit jak současný vydavatel, tak další zájemci. Vlastní projekt hodlá předložit také Svatopluk Bartík: „Dokonce zvažuji, že jich podám několik. Chci je postavit na úplně jiném pojetí městského informačního týdeníku.“ O vítězi ale budou rozhodovat ti samí zastupitelé, kteří nyní brání opozici v přístupu do radničních novin. Jde o byznys za několik milionů korun ročně, které jdou z rozpočtu města. Domnívat se, že je vedení města přiklepne opozici, by asi bylo bláhové.

SLOUŽÍME LIDU

Jarmila Šírová je šéfredaktorkou časopisu Tučňák, novin pro Prahu 4. Její práci mohu kontrolovat pravidelně, neb bydlím v Nuslích a Tučňák na mne jednou za měsíc vypadne z poštovní schránky. Jsou to poměrně obsáhlé, slušně dělané noviny, které se svým nákladem (72 tisíc výtisků) rovnají průměrnému dennímu prodeji Lidových novin. „Rozhodli jsme se, že když vycházíme za peníze daňových poplatníků, budeme jim dělat takový jakoby servis. Říkáme tomu, že sloužíme lidu, protože lid si nás platí,“ řekla mi s určitou nadsázkou paní Šírová v kanceláři oblepené obrázky a fotografiemi tučňáků, mezi nimiž tu a tam vyčníval snímek z návštěvy Václava Klause či prince Charlese.

„Myslím, že označení noviny je trošku nadnesené, my jsme spíš radničním zpravodajem a naším úkolem je informovat. Státní správa nezná kolonku novinář nebo redaktor, takže jsme v podstatě úřednice. Někdy tu úředničinu opravdu i použijeme, protože nepíšeme jenom ty noviny, vydáváme třeba i kalendáře, vypisujeme objednávky a vyřizujeme je,“ řekla mi paní Šírová, která má na vizitce pod svým jménem označení „tiskové oddělení“. O kancelář se dělí s kolegyní, která je redaktorkou Tučňáka a zároveň tiskovou mluvčí radnice. Nevěříte? Takové spojení nebývá nikterak výjimečné.

Tučňák může dostávat dotace od radnice, v posledních měsících si ale na sebe dokázal vydělat prodejem inzerce. Nedávné senátní volby novinám dokonce pomohly vytvořit určitý zisk. Znamená to, že je Tučňák na radnici nezávislý? „Vedení radnice nám dává velkou volnost. Máme klasické redakční rady, na kterých s kolegyní předložíme, co chystáme. Když si někdo z vedení radnice myslí, že je něco důležitého, co by v novinách nemělo chybět, řeknou nám to,“ vysvětluje Šírová. Jako příklad uvádí informační dvoustranu o investicích radnice.

Dává Tučňák prostor opozici? „Za těch šest roků, co tady jsme, jsme se zatím nesetkaly s nějakou protiradniční opoziční kritikou. Prostě jsou tady tak zdatní politici, že si to všechno vyříkají na zastupitelstvech,“ tvrdí Šírová. Tučňák ale například nedávno otiskl rozhovor se zástupcem Unie pro Prahu 4 (za stejné uskupení kandidoval do Senátu bývalý šéfredaktor zpravodajství TV Nova Jan Vávra), která není součástí radniční koalice. „Když jde o dobrou věc, tak proč ne,“ říká lakonicky šéfredaktorka. Čtenáře ale podle Šírové zajímají jiné věci než politika: „U našich novin lidé spíše odpočívají.“

Prostě idylka. Ale není se co divit. Jarmila Šírová není jenom šéfredaktorkou Tučňáka a zaměstnankyní tiskového oddělení radnice, občas taky dělá průvodkyni školním výpravám a připravuje různé radniční akce. „Spolupořádáme plesy, nebo když pan starosta přijímá staré politické vězně, tak to moderujeme. Snažíme se zapojit do chodu radnice a já doufám, že to je z těch novin vidět. A tím pádem o tom člověk píše jinak, než kdyby to dělal od stolu nebo si to nechal vyprávět.“ Opravdu, pak se o radnici píše jinak…

ZÁKON PLATÍ PRO VŠECHNY

Jestliže na nuselské radnici nemají problém s opozičními politiky a dokáží si všechno vyříkat z očí do očí na zastupitelstvech, jinde to tak jednoduché není. V Karlových Varech nedávno vznikl nezávislý zpravodaj Karlovarský žurnál jako protiváha k oficiálním Karlovarským radničním listům. „Jsme politicky nezávislí, nestojí za námi žádná podnikatelská lobbby. Nehodláme nikoho cíleně napadat, ani karlovarský magistrát. Na druhou stranu ale máme pocit, že se k lidem ne vždy dostanou objektivní a úplné informace,“ vysvětluje jejich vydavatel Petr Kulhánek.

Právě nevyváženost a minimální nebo žádný prostor pro názory opozice jsou hlavním problémem většiny radničních periodik v celé republice. Není výjimkou, že je koaliční politici využívají k napadání opozice, aniž by druhá strana mohla reagovat. Tím však noviny porušují tiskový zákon. Podle expertky na mediální právo Heleny Chaloupkové se totiž na radniční zpravodaje a noviny, které jsou volně distribuované do schránek občanů města, vztahuje stejný tiskový zákon jako na kterýkoli jiný periodický tisk. „Zákon se nevztahuje na periodický tisk vydávaný výlučně pro vnitřní potřeby vydavatele. Pokud by se jednalo o tiskovinu, která slouží jen pro potřebu té, které radnice (jakýsi vnitřní informační systém), pak by se na ni zákon nevztahoval. Jestliže se jedná, a tak tomu bude v převážné většině případů, o tiskovinu pro informování občanů a pod., pak se na takovou tiskovinu v plném rozsahu vztahuje tiskový zákon. To znamená, že vydavatel musí dodržovat veškeré povinnosti, které vyplývají ze zákona, zejména pak dodržování povinných údajů, zasílání povinných výtisků, vztahovala by se na něj povinnost uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení, v rozsahu a za podmínek daných zákonem,“ upozorňuje Chaloupková.

Problém je v tom, že redakce radničních novin fakticky neřídí jejich šéfredaktoři, ale starostové a primátoři. Podle předsedy Syndikátu novinářů Miroslava Jelínka by proto bylo dobré vytvořit model, kdy by noviny vydávala nezávislá firma vzešlá z výběrového řízení a jejím jediným zdrojem financí by byly zisky z inzerce. Smlouva mezi radnicí a vydavatelem novin by přesně vymezovala, v jakých případech musí firma přetisknout doslovné znění textů usnesení zastupitelstva, různé výzvy a podobně. V takovém případě by se také dalo o redaktorech radničních novin mluvit jako o novinářích. Dnes však Syndikát řeší problém, jak naložit s přihláškami redaktorů radničních periodik, které podle způsobu financování a organizace redakce neodpovídají definici nezávislého média.

Každou přihlášku do Syndikátu posuzuje zvláštní členská komise. Hlavní podmínkou je minimálně roční práce v médiích, přičemž novinář z ní musí čerpat převážnou většinu svých příjmů. Stanovy sice nijak neřeší, co je a co už není nezávislost novináře, členská komise ale vnímá vliv politiků na radniční noviny jako velký problém. „V konkrétních případech lze najít nesporný vliv některých vydavatelů, který ovšem nelze v žádném případě považovat za jakoukoli cenzuru. Podle názoru členské komise jde v takových případech o užívání „práva“ vydavatele na přednostní zařazování zpráv a článků, které nejsou v rozporu s posláním, záměry a cíly jeho organizace,“ stojí ve stanovisku, který zveřejnil interní čtvrtletník Syndikátu Mediažurnál.

Syndikát sám ale nemá jasno, do jaké míry může vliv politiků akceptovat a kdy už ne – tedy který redaktor má právo na členství a novinářský průkaz a který už ne. „Je to nekonečná debata. Uvažujeme o tom, že bychom pro redaktory takových periodik zřídili něco jako mimořádné členství, které už funguje v případě tiskových mluvčích. Ti přece taky nejsou novináři,“ říká Jelínek. To by šlo. Vyřeší to ale problém politické zkorumpovanosti naprosté většiny radničních novin a zpravodajů?

(REFLEX 51, 16.12.2004)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home