potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, prosince 16, 2004

Věra a Tamara

Čína, Egypt, Malajsie, Pákistán, Vietnam. To jsou země, které v uplynulém roce projevily zájem o pasivní radiolokátor Věra, systém pro odhalování „neviditelných“ amerických letounů Stealth vyvinutý pardubickou společností Era. Pokud by nešlo o tak citlivé politické téma, dalo by se hovořit o miliardovém obchodu. Místo toho Era paběrkuje s českou armádou a prodala jediný zkušební kus Věry do USA.

„My podporujeme český obranný průmysl, vývoz zbrojních technologií do zahraničí vítáme, ale musíme ho koordinovat se spojenci. A naše ministerstvo je jen jednou z instancí, která rozhoduje o povolení vývozu. Licenci uděluje ministerstvo obchodu a průmyslu,“ řekl mi mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek, když jsem se ho zeptal, jak se armáda staví k vývozu Věry do zahraničí.

Výrobce unikátního radiolokátoru Věra navázal na tradici pardubické Tesly, jež se vývojem radiolokátorů zabývala od 50. let minulého století. Dnešnímu systému předcházely radiolokátory Kopáč, Ramona a mediálně známá Tamara, kterou pardubická fabrika o pěti tisících zaměstnancích vyvážela do zemí bývalého sovětského bloku. Po listopadu 1989 se ale tento obchod stal politicky nežádoucí. I když by bylo asi zjednodušené tvrdit, že zákaz prodeje Tamary poslal Teslu do konkurzu, alespoň ta část firmy, která se zabývala výrobou pasivních radiolokátorů, mohla být dodnes solventní. Kdyby ovšem pro Tamary našla takové kupce, kvůli kterým by Česká republika neměla problémy s přístupovými pohovory v NATO.

RIZIKO PRO STEALTH

V čem jsou české radiolokátory a jejich případný vývoz do zahraničí tak nebezpečné? Existuje přeci jejich civilní verze, kterou pardubický výrobce vyváží několik let (řídí se podle nich letecký provoz v Kodani nebo v Santiagu de Chile). Problém je právě v jejich unikátnosti. Mobilní Věra, která se vejde na kapotu pěti armádních Tater (pro porovnání: Tamaru převáželo třináct Tater) a jejíž složení vojákům trvá přibližně hodinu, dokáže s maximální přesností zachytit jakékoli letadlo v okruhu pěti set kilometrů, včetně „neviditelných“ amerických letounů Stealth. Jenže spojenci chtějí, aby jejich neviditelné letouny zůstaly neviditelné a Věra pokud možno neopustila hranice členských států Aliance.

Hezky to dokládá příklad z letošního jara, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo společnosti Omnipol licenci na prodej šesti Věr čínské armádě. Schvalovací proces je poměrně složitý: kromě resortu průmyslu a obchodu se na exportu musí shodnout také ministerstva zahraničí a obrany. To se stalo a výrobce začal pracovat na zakázce za dvě a půl miliardy korun. V květnu se ale do transakce vložil šéf americké diplomacie Colin Powell a v osobním dopise požádal tehdejšího premiéra Špidlu, aby ji vláda zrušila. To se také stalo. Bez jakékoli kompenzace.

Ředitel pardubické firmy Era Miroslav Sotona tehdy podle MF Dnes prohlásil, že firma do výroby Věr pro Čínu investovala nemalé částky a že takový kontrakt přeci nelze zrušit ze dne na den. Dnes ovšem mluví poněkud jinak: „Takový je zákon. On umožňuje vládě zrušit již vydanou licenci na vývoz vojenské techniky, a stát dokonce ani nemusí vrátit poplatek za licenci, takže kompenzaci nečekáme.“ Sotona se v polovině září setkal s ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou, který za ním dokonce přijel do Pardubic, a hodinu spolu jednali za zavřenými dveřmi. Obsah schůzky je tajný, nicméně ředitel Ery po ní hýřil optimismem.

SPOJENECKÁ KOMPENZACE?

V říjnu ministerstvo průmyslu a obchodu udělilo licenci na prodej jednoho radiolokátoru Věra americké armádě. Spojené státy chtějí přístroj otestovat a případně doporučit jeho koupi dalším spojencům. Jednu Věru minulý týden odebrala také česká armáda – za 160 milionů, což má být podle obchodního ředitele Ery Milana Bernarda pětina tržní nabídky od zahraničních zájemců. Miroslav Sotona ale tvrdí, že tuto Bernardovu informaci si média vymyslela a že firma na prodeji Věry české armádě netratila. Nicméně jedna Věra není šest Věr…

Kolik vojenských radiolokátorů by dokázala pardubická firma za současných kapacit ročně vyrobit, nebýt problémů s jejich prodejem do zahraničí? „Přibližně čtyři kusy,“ říká Sotona. O penězích, jaké by na obchodu mohla jeho společnost vydělat, a jaký by tvořily podíl na celkových tržbách Ery, však nechce hovořit: „Do jisté míry to ovlivňuje náš hospodářský výsledek, ale jak, to vám nemohu říci. Stejně jako nesdělujeme, které státy zrovna projevily zájem o odkoupení Věry, protože součástí předběžných dohod je i to, že nebudeme o případných kontraktech informovat třetí stranu.“

Era nedávno požádala o licenci pro vývoz Věry do Vietnamu. Podle Evy Přikrylové z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu to je v současné době kromě požadavku na vývoz zkušební Věry do USA jediná žádost o prodej českého radiolokátoru do zahraničí. Zatím ale není jasné, zda už nějaká Věra opustila území České republiky. „Licenci na vývoz do USA jsme udělili 1. října 2004. Každý podnikatel je povinen ministerstvu čtvrtletně hlásit čerpání licence. Toto hlášení očekáváme nejdříve na konci ledna nebo v průběhu února,“ říká Přikrylová. Panuje však shoda, že by Věra neměla překročit hranice NATO.

POLITICKÉ BODY

Na sporech ohledně vývozu Věry do zahraničí se dají uhrát také zajímavé politické body. Namátkou cituji dopis Strany zelených americkému velvyslanci v Praze Williamu J. Cabanissovi z letošního června, v němž si přisvojují zásluhy za zrušení obchodu s Čínou: „Chceme Vám navrhnout, abyste Váš postup s námi příště koordinoval. Pro českou vládu, pro Spojené státy, a nade vši pochybnost také pro Stranu zelených bude výhodnější, když rozhodnutí české vlády nevyvážet zbraně bude prezentováno jako výsledek přesvědčivé argumentace Strany zelených a české občanské společnosti. V Americe tomu říkáváte win-win-win řešení.“ Pěkné, že?

Podle mluvčího ministerstva zahraničí Víta Koláře se kolem prodeje Věry objevuje řada nepravdivých a manipulativních vyjádření: „Hezky se to příznivcům vývozu nadává, když ví, že se nemůžeme bránit, protože kdybychom argumentovali fakty, porušili bychom zákon.“ Obchod totiž spadá pod režim utajovaných informací. „Mimochodem, k otázce kompenzací za neuskutečněný obchod: napadá mě paralela s Reflexem, jehož vydavatel se rozhodne prodat 100 tisíc výtisků v Německu. Není možné prodávat časopis, který nakoupil fotografie od nějaké agentury mimo zemi, pro kterou byly určeny. A koupí někdo 100 tisíc Reflexů v Německu? Z obchodu sejde, jenže vy v tu chvíli nařknete agenturu, která vám dodává obrázky, že vám kvůli ní nevyšel „úžasnej“ kšeft s Německem,“ napsal mi Kolář a dodal: „Tohle je logika, kterou předvádí Omnipol a Era a novináři jim to baští.“

Musím se přiznat, že jsem Omnipolu ani Eře nic nezbaštil. Nebylo co. Firmy radši na toto téma nekomunikují, a když už, jde o velmi kusé informace. Ale nedivím se tomu. Nechtějí přijít alespoň o obchod se zeměmi NATO. K němu by mělo dojít po úspěšných testech Věry ve Spojených státech. Alespoň to tvrdí mluvčí ministerstva obrany Čírtek: „Pan ministr Kuhnl po nedávné schůzce s náměstkem amerického ministra zahraničí Richardem Armitagem prohlásil, že pokud se prokáže, že Věra je natolik dobrá, měli by se jejími odběrateli stát Spojené státy a další spojenci. Pokud se ukáže, že tak dobrá není, nemělo by nic bránit jejímu vývozu mimo členské státy NATO.“ Jenže tak jednoduché to asi nebude.

(REFLEX 51, 16.12.2004)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home