potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

pondělí, ledna 31, 2005

Definice nezávislého regulačního orgánu

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má na kahánku. Ve čtvrtek parlamentní mediální komise odmítla její zprávu o digitalizaci a zároveň znovu radní upozornila, aby se zdrželi všech nevratných kroků spojených s digitálním vysíláním, dokud parlament neschválí nový mediální zákon.

Je to dokonale ohraná písnička. Poslancům z mediální komise se cosi nelíbí a vysílací rada musí skákat, jak oni pískají. Pěkný obrázek NEZÁVISLÉHO regulačního orgánu pro elektronická média! Už jen způsob, jakým parlament nominuje a volí jednotlivé členy Rady, je velmi povrchní. Dnešní Rada kopíruje rozložení sil v Poslanecké sněmovně, čili výsledek parlamentních voleb z června 2002. Co na tom, že dnes je reálné rozložení sil v podobě předvolebních preferencí úplně jiné – jenže ona by Rada svým složením neměla kopírovat ani ono!

Slovo NEZÁVISLÁ je v případě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dokonalý protimluv. Jak má být člen takové Rady nezávislý, když jej nominovala určitá politická strana, Rada jako celek se odpovídá Poslanecké sněmově a pravidelně podstupuje buzeraci od poslanců mediální komise, kteří často elektronickým médiím ani za mák nerozumí? Ale mají tu pravomoc Radě vyčinit a doporučit sněmovně, aby jí neschválila výroční správu. Pokud se tak stane dvakrát za sebou, Rada je automaticky odvolaná.

Vše napovídá tomu, že po čtvrtečním zasedání mediální komise jsme na začátku procesu jednoho takového odvolání. Co si to vlastně ti radní myslí, že můžou vypisovat výběrové řízení na licence pro digitální televize?! Jak můžou ignorovat usnesení mediální komise, ve kterém jí poslanci jasně vyzvali, aby se vyvarovali všech nevratných kroků v procesu digitalizace, mezi které patří i udělení vysílacích licencí s platností na dvanáct let a možností jejich prodloužení na další stejně dlouhé období?

Můžou. Od toho ta Rada přeci existuje. V České republice probíhá pátým rokem (!!!) experimentální digitální vysílání. Vlastně už není co zkoušet, všechno je už vyzkoušené. Zájemci o televizní vysílání, kteří v minulosti museli ostříhat mrkvičku, protože analogový éter prostě není nafukovací, jsou natěšení na digitální licence. Telekomunikační společnosti, které provozují experimentální vysílání v Praze, si zase rvou vlasy nad zbytečně vyhozenými penězi. Přitom by už dávno mohly šířit digitální televizní programy na komerční bázi!

Nebudou. Pokud poslanci přitvrdí, Rada využije formulky, kterou neopomene dodat ke každému vyhlášenému licenčnímu řízení – totiž že podle zákona může toto řízení kdykoli a bez uvedení důvodů zrušit. V rámci pudu sebezáchovy (platy v Radě a vliv, kteří jeho členové mají, je dostatečnou motivací) bych se tomu vůbec nedivil. Co kdyby si napříště poslanci začali udělovat ty licence sami? Vítejte na Balkáně, pánové!

(REFLEX OnLine, 31.1.2005)

sobota, ledna 29, 2005

Tři tisíce francouzských měst už má DVB-C

Wirtualnemedia.pl (jp)

Společnost Cisco Systems informovala, že jeden v největších francouzských telekomunikačních operátorů, firma neuf telecom, zavedl širokopásmové služby a digitální kabelové vysílání DVB-C už do tří tisíc měst v zemi. Loni v listopadu firma zavedla pro své klienty službu digitální televize s vysokým rozlišením obrazu (HDTV). Nyní nabízí 70 televizních programů a připravuje doprovodné služby na bázi technologie ADSL+. Do konce letošního roku se chce neuf telecom stát lídrem francouzského trhu v oblasti širokopásmového vysílání. Zatím drží třetí pozici v počtu odběratelů vysokorychlostního internetu ADSL (aktuálně jde o 700 tisíc předplatitelů).

Polský deník Życie zkrachoval

Medialink.pl (jp)

Polský celostátní deník Życie, jehož vydávání teprve před rokem obnovil nový vydavatel, znovu zmizel z novinových stánků. Už v úterý list vyšel pouze ve Varšavě, v sobotu pak nebyl k dostání v žádném z polských měst. Podle oficiálního prohlášení jde jen o „dočasné pozastavení výroby“, dokud se podaří vyřešit finanční problémy spojené s jeho vydáváním. „Je to pravděpodobně završení historie deníku, jehož osud nebyl vůbec dobrý. Už před lety, kdy Życie patřilo mediální skupině 4Media, jeho zaměstnanci nedostávali výplaty a noviny nakonec zkrachovaly,“ připomíná server Medialink.pl. Jak dále píše, majitel listu ve čtvrtek informoval redaktory o svých dalších plánech. Do konce února mají všichni zaměstnanci dostat dlužné výplaty, ale deník nadobro přestane vycházet. Jeho vydavatel se chce zaměřit na jiné projekty.

čtvrtek, ledna 27, 2005

To se nedá poslouchat!

Řeč je o hudebním vysílání Českého rozhlasu (ČRo). Darmo mluvit o Radiožurnálu, to je už ohraná písnička. Co ale regionální vysílání? Má platit rovnítko mezi veřejnoprávností a „pohodovou českou muzikou“, jak ji v posledních letech servírují komerční rádia?

Český rozhlas provozuje celkem dvanáct regionálních studií. Většina z nich spolupracuje na hudebním vysílání s pražským centrem (konkrétně metropolitní stanicí Regina a okruhem Region), do značné míry jsou ale samostatné. To se netýká tří nejmladších regionálních stanic: ČRo Region střední Čechy, jihlavského ČRo Region Vysočina a ČRo Pardubice.

Například jihlavské studio ČRo vysílá přes devadesát procent hudební produkce podle pražského playlistu. V něm se objevují zejména české normalizační hity a popové šlágry devadesátých let. „Hudební formát stanice vychází z předchozích průzkumů ČRo. Svým posluchačům nabízí především osvědčené hity z druhé poloviny minulého století,“ charakterizuje hudební vysílání pardubického studia ve výroční zprávě rozhlasu za rok 2003 jeho šéfredaktor Martin Kolovratník.

Hudba tvoří až 65 procent vysílání regionů. Převážná většina hitů je českých – podobné hraje také komerční rádio Blaník, pražský a východočeský formát rádia Hey! či nejposlouchanější východočeské rádio OK. Nezdá se však, že by „osvědčené hity“ posluchače inspirovaly například k ladění pardubického rozhlasu. Od roku 2002, kdy studio zahájilo vysílání, jeho poslechovost nepřesáhla 17 tisíc lidí denně. To je nejméně ze všech východočeských rádií.

Podobně je na tom i jihlavské studio ČRo, jehož poslechovost se ještě před rokem pohybovala těsně nad hranicí statistické chyby. „Playlist přebíráme z Prahy, konkrétně od ČRo Regina. Doplňujeme jej o písničky regionálních hudebníků ("písničky z Vysočiny"). Tímto způsobem se snažíme propagovat místní zpěváky a kapely, kteří nemají šanci prosadit se na celoplošných stanicích, ale ani na regionálních komerčních stanicích,“ říká jeho šéfredaktor Ondřej Nováček.

Obě stanice by sice rády časem zaměstnaly vlastního hudebního dramaturga, v současné době ale ne něj nemají peníze. Financí se nedostává ani na propagaci, což je podle intendanta regionálního vysílání ČRo Ruzbeha Oweyssiho hlavní důvod, proč jsou tato studia málo poslouchaná: „Žádný playlist není dokonalý a vždy je co zlepšovat. Podle reakcí posluchačů v našich fokusech ve středních Čechách, na Vysočině i v Pardubickém kraji se zatím zdá, že jim hudba nových stanic vyhovuje, varováním je pro nás spíš nedostatečné povědomí o těchto rádiích.“

Je to ale opravdu jen špatnou propagací? Není chyba v poněkud zásadnějším strategickém rozhodnutí zaměřit tato studia na posluchače starší čtyřiceti let? Cituji šéfredaktora jihlavského studia ČRo Nováčka: „V případě kraje Vysočina je v tomto segmentu na rozhlasovém trhu místo (podobné formáty sem vysílají pouze stanice ze sousedních krajů). V jednotlivostech se mohou naše názory různit, ovšem celková vize hudební dramaturgie je výsledkem konsensu všech stanic.“

A ještě jeden názor od hudebního publicisty a autora formátů mnoha českých rádií Josefa Vlčka: „Obecně řečeno: nejúspěšnější rádia se obvykle nedají poslouchat - alespoň z hlediska určitých společenských vrstev, do nichž oba patříme. To ovšem neznamená, že jsou špatná. Jsou prostě jen pro jiný typ lidí. A propos, vy nemáte rád lidi 40+? Taky budete...“ Budu. Ale do té doby bych si rád v regionech naladil něco, co bych opravdu mohl poslouchat. Za to si ten rozhlas snad platím, ne?

(REFLEX 4, 27.1.2005)

Glosář J. P.

FOTBAL? ZAPLAŤ. Fandové německé Bundesligy brzy ostrouhají mrkvičku. Přenosy všech zápasů totiž nadobro zmizí z vysílání veřejnoprávních televizí ARD a ZDF a objeví se už jenom na placených kanálech Premiere. Jeho majiteli se podařilo přeplatit i nabídky volně vysílajících komerčních stanic Sat1 či RTL. A teď budou solit diváci…

VYČPĚLÁ EROTIKA. Slovenská komerční televize Markíza oznámila, že v únoru ukončí vysílání erotického pořadu Láskanie, jakési obdovy nováckého Peříčka. K podobnému kroku se už před časem rozhodla Nova, která na únor pro změnu připravuje zcela novou erotickou talk show. Projekt má na starost šéfredaktor publicistiky Radek John, který jistě uplatní zkušenosti z cudné seznamky Milionový pár.

ČAU HOLKY! Vydavatelství Pilates, které sídlí shodou okolností na stejné adrese jako firma One media, nový vydavatel týdeníku Strategie, Zdravotnických novin, Postgraduální medicíny a Sestry, připravuje časopis Čau holky. Zatím si nechalo registrovat ochrannou známku. Letmým pohledem do databáze patentového úřadu lze zjistit, že Pilates stojí také za projektem časopisu Medical Tribune, konkurentem Zdravotnických novin, z nichž One media propustila 80 procent zaměstnanců (viz RX 1/05). Už je zřejmé, proč.

(REFLEX 4, 27.1.2005)

Představujeme projekty DVB-T: TV Real a TV Zone

Mezi žadateli o licence pro pozemní digitální televizní vysílání jsou také provozovatelé multiplexů, tedy digitálních vysílačů, jejichž prostřednictvím budou nové televize šířit svůj signál. Asi nejvýraznějším z nich je Omnicom Praha, dceřiná společnost Českého Telecomu, kterému Český telekomunikační úřad vydal licenci pro provozování digitální sítě C. A právě o programové pozice v multiplexu C usilují projekty Omnicomu: plnoformátový kanál TV Zone a zpravodajská stanice TV Real. Pokud by v řízení uspěly, pokryly by svým signálem zhruba třetinu území České republiky, především pak Prahu, Brno a další krajská města.

Televize přes DVB-T a internet

„Společnost Omnicom Praha, spol. s r.o. je stoprocentně vlastněna společností Český Telecom, a.s., což i v projektech digitálního televizního vysílání zaručuje jednoduchou až průzračnou vlastnickou strukturu a současně zaručuje dostatečné finanční krytí projektu. O licenci se tedy ucházíme jako dceřiná společnost Českého Telecomu, a.s. , zabývající se též oblastí rychle se rozvíjejících služeb na bázi datových aplikací a zábavy,“ říká jednatel Omnicomu Miroslav Hořejší. Firma těží z toho, že české zákony zatím nijak neomezují možnosti provozovatelů multiplexů vysílat ve svých digitálních sítích vlastní televizní programy.

Například ve Francii je takové křížení vlastnictví velmi regulované. Provozovatel multiplexu nesmí v té samé síti zaplnit více než jednu programovou pozici, aby nenarušil pluralitu vysílání. Multiplex C, který bude provozovat Český Telecom, obsahuje čtyři programové pozice a kromě projektů TV Zone a TV Real firma dopředu předjednala možnost zařazení televize Febio. Sama by ale zaplnila minimálně polovinu datového toku; kromě televizního vysílání má totiž podle Hořejšího zájem také o provozování doplňkových služeb: „Na doplňkových službách je založena přidaná hodnota DVB-T. Konkrétní služby jsou předmětem marketingových výzkumů. Upřednostňujeme služby prostřednictvím připojení set top boxů k internetu.“

Snaha o zvýšení ceny Českého Telecomu?

Ostatně, Omnicom uvažuje o internetu také jako o jednom z možných distribučních kanálů pro jeho dvě digitální televize. Hořejší dopředu vylučuje, že by firma usilovala také o licenci pro kabelové a satelitní vysílání: „Vysílat chceme pouze prostřednictvím pozemních digitálních vysílačů. Do budoucna však uvažujeme o vysílání postaveném na IP technologii, tedy de facto po internetu.“ O nákladech na takové vysílání a financování projektů nechce Hořejší zatím sdělit nic bližšího. „V současné chvíli jsou otázky týkající se financování a detailů programové skladby apod. stále velmi citlivé a prozatím se k nim nebudeme vyjadřovat,“ říká. Jisté je, že pokud by Omnicom získal alespoň jednu vysílací licenci, zvýšilo by to cenu jeho mateřské firmy – Českého Telecomu – který chce vláda letos zprivatizovat.

Dozvědět se něco bližšího o projektech TV Zone a TV Real je takřka nadlidský výkon. Například na otázky k bližší programové specifikaci nebo personálnímu obsazení firma neodpovídá kvůli obchodnímu tajemství. Jednatel Omnicomu Hořejší odkazuje na mluvčího Českého Telecomu Vladana Crhu, jehož zástupce před časem zase tvrdil, že Telecom na tyto otázky neodpovídá a jediným kompetentním člověkem je právě Miroslav Hořejší. Není tedy jasné, zda Omnicom už má vytipované televizní manažery a další spolupracovníky, či zda pouze zkouší štěstí a bude je shánět až po případném úspěchu v licenčním řízení. Podle zákona by na to měl jeden kalendářní rok – do té doby od udělení licence by měl provozovatel zahájit vysílání.

Bude Telecom usilovat o další multiplexy?

Úvahy o snaze navýšit cenu Telecomu se tedy zdají být celkem reálné. Firma si už polepšila tím, že získala licenci pro provozování jedné ze tří prvních sítí digitálních vysílačů, která sice zatím není celoplošná, ale po roce 2007, kdy proběhne mezinárodní konference o přerozdělování kmitočtů pro DVB-T v Ženevě, její pokrytí stoupne takřka na celé území ČR. A nelze vyloučit, že se Telecom bude u ČTÚ ucházet o licence k dalším multiplexům; celkově by totiž v Česku mělo fungovat až osm digitálních sítí, z toho šest celoplošných a dvě regionální či multiregionální. Kromě toho Telecom již nyní uvažuje o dalších technologických novinkách, například televizi s vysokým rozlišením (HDTV).

„Budeme se snažit vysílat co nejlepší televizní obraz, a to přiměřeně možnosti diváků,“ slibuje jednatel Omnicomu Miroslav Hořejší. Mluvčí Telecomu Vladan Crha již dříve pro časopis DV Magazine prohlásil, že firma uvažuje o zahájení komerčního provozu HDTV na přelomu let 2008 a 2009. Problém je v tom, že televizní kanály v kvalitě HD zaberou velkou část datového toku v multiplexu a tudíž by Telecom musel provozovat přinejmenším dvě digitální sítě. Do jednoho multiplexu se totiž vejde jedna, maximálně dvě stanice HDTV (pak se ale snižuje kvalita jejich obrazu, což je hlavní doména tohoto systému vysílání).

(RadioTV.cz, 27.1.2005)

středa, ledna 26, 2005

Naděje na celoevropskou televizi TV1EU definitivně padly

Slovenská Rada pro vysílání a retransmisi odmítla udělit pochybnému projektu vysílací licenci

BRATISLAVA/BRUSEL – Slovenský podnikatel Pavol Hakan a jeho projekt celoevropské televizní stanice TV1EU utržili poslední ránu. Po několika odkladech zahájení vysílání totiž ambiciózní kanál nezískal licenci pro satelitní vysílání, o níž žádal slovenskou Radu pro vysílání a retransmisi. Bez ní nemůže distribuovat televizní signál na pozemní vysílače a do kabelových rozvodů a oslovit tak 110 milionů evropských domácností, jak sliboval na svých internetových stránkách.

Projekt TV1EU vzbuzoval již od počátku veliké pochybnosti. Počítal s poměrně náročným programem a vysíláním ve všech jazycích členských států Evropské unie, ale nechtěl vysílat více než jeden a až dva reklamní bloky denně (před a po hlavní zpravodajské relaci). Nebylo tedy jasné, z čeho by se měla taková televize uživit. Podezření vyvolával i sám Pavol Hakan (v tiskových materiálech označovaný jako Dr. Paul Hakan), jediný majitel košické společnosti TV1EU Broadcasting se základním jměním 200 tisíc slovenských korun.

O Hakanovi vědí slovenská média své. Před časem se prohlašoval za zástupce britské veřejnoprávní stanice BBC a domlouval s nimi „spolupráci“. BBC však jakoukoli spojitost s Hakanem odmítla. První informace o jeho televizním projektu TV1EU se objevily loni na jaře. Od té doby se s železnou pravidelností dostávaly na stránky novin a časopisů, ale především na různé mediální weby. Hakan celkem čtyřikrát posunul termín zahájení vysílání. Nejvážněji vypadal loňský zářijový (TV1EU měla začít vysílat 20. září 2004), po jehož uplynutí dokonce Hakanovi údajní partneři uspořádali tiskovou konferenci v bruselském sídle Evropského parlamentu.

Ačkoli Hakan sliboval úzkou spolupráci s oficiálními představiteli EU, a dokonce se chlubil záštitou bývalého šéfa unie Romana Prodiho, zástupci EU neměli o chystané televizi žádné tušení. V bleskovém průzkumu polského deníku Gazeta Wyborcza komisaři a evropští poslanci odpovídali, že o stanici TV1EU dosud neslyšeli a že je ani nekontaktoval žádný její zástupce. Hakan přitom loni v úvodníku na dnes již nefunkční internetové stránce www.tv1eu.net napsal: „Myšlenka I. Evropské Televize se zrodila na jaře loňského roku. Od začátku byla vítaná a podporovaná jak Evropskou komisí v čele s prezidentem Prodim, tak i dalšími institucemi a představiteli EU a já věřím, že spolu se svým výkonným týmem můžeme počítat i s vaší podporou, s podporou budoucích diváků I. Evropské Televize.“

Už z tohoto textu, který sliboval například denní magazíny BonjourEuropa, BuonaSeraEuropa a GoodNightEurope či panoramatické živé záběry všech evropských metropolí v pořadu EULive, bylo patrné, že jde spíše o projekt z říše snů. „V programové struktuře I. Evropské Televize se počítá dále se ságami, s kinofilmy, s dokumenty, se sitcomy, ale též s celovečerními velkoprogramy, jako "MissEU", či "HalloEuropa" s prominentními hosty, hvězdami a velkou tombolou,“ psal Hakan a dodal, že všechny pořady vzniknou na území unie a budou je produkovat externí firmy: „Všechny programy se budou natáčet hlavně v anglickém, v německém, ve francouzském, v italském nebo v španělském jazyce (do vysílání I. Evropské Televize se však dostanou až po přidání synchronů, dabingu resp. plného dabingu ve všech jazycích EU). Více než 2/3 programů by měly moderovat tváře známé z titulních stránek.“

O jaké tváře by mělo jít, ale už Hakan nespecifikoval. Zato v zajištění vysílání měl „jasno“: „Vysílání I. Evropské Televize se bude pomocí speciálního software-u předem mixovat na hard disk a pak bude v reálném čase odvysíláno již připraveným počítačovým systémem.“ Ačkoli většina evropských médií již projekt TV1EU s údajnou licencí od slovenské vysílací rady, provozovatelem v Košicích, studiem v Budapešti a pobočkou v Bruselu prohlédla, Hakan pokračuje ve snahách o jeho medializaci. Zaregistroval si novou internetovou doménu www.tv1-eu.com, na které slibuje pátý, tentokrát prý už definitivní termín zahájení vysílání: 31. leden 2005. Potíž je v tom, že v oboru Hakanovi a jeho smyšlenkám o celoevropské televizi už nikdo nevěří.

(Evropské noviny, 26.1.2005)

úterý, ledna 25, 2005

Týden se prohání Vysočinou, Pendolino nikoli

Právě jsem si na záchodě přečetl zajímavý článek časopisu Týden o konkurenčním boji dopravců mezi Prahou a Brnem. Redaktor Ivan Motýl v něm dospěl k názoru, že zatím vítězí autobusová doprava nad železniční, ale po zahájení provozu rychlovlaků Pendolino to prý bude naopak. „Už dnes nabízejí vagony uhánějící napříč Vysočinou lepší vyhlídku,“ končí redaktor Motýl svůj materiál Zlatá stezka do Brna. Chyba lávky! Přes Vysočinu sice vede dálnice D1, ale Pendolino tudy jezdit nebude. Železniční koridor z Prahy do Brna (trať 010 a 260) vede přes Pardubice a Českou Třebovou, tedy přes Orlické hory a Moravský kras. Vysočina tam sice taky je, ale velmi, velmi poskrovnu.

Dočká se Polsko třetího sportovního kanálu?

Medialink.pl (jp)

Polský televizní trh v nejbližší době obohatí už třetí sportovní televizní kanál. Již existujícím stanicím Canal+ a Polsat Sport chce konkurovat majitel licence Televizního centra – Evropského investičního konsorcia Marek Budziak. Ten je zároveň šéfem polského hokejového svazu. Pokud by Budziak spustil třetí domácí sportovní kanál, vysílalo by na polském území už šest takto specializovaných televizí. Kromě tří již zmíněných národních televizních stanic totiž Poláci mohou sledovat také kabelový a satelitní kanál Eurosport, Eurosport 2 a ESPN Classic Sports.

Televizní centrum již nyní jedná o koupi vysílacích práv pro hokejovou extraligu. Jeho zástupci tvrdí, že peněz na investice mají dost. Server Medialink.pl uvádí, že za budoucím provozovatelem nového polského sportovního kanálu stojí nejmenovaný zahraniční investiční fond. Jeho partnerem v Polsku má být šéf marketingové agentury Go & Goal Robert Kaczyński. Web dodává, že pokud Televizní centrum skutečně spustí vysílání, bude mít Polsko více národních sportovních kanálů než Německo, Francie nebo Velká Británie. „Ale udrží je trh?“ ptá se Medialink.

pondělí, ledna 24, 2005

Španělská fotbalová liga i přes ADSL

Satkurier.pl (jp)

Televizní kanál Canal+ a satelitní platforma Digital+ patrně přijdou o privilegium při vysílání přenosů španělské fotbalové ligy. V blízké době by se totiž zápasy měly objevit také ve formě internetového vysílání prostřednictvím služby ADSL Imagenio společnosti Telefonica. Jejími klienty je pět tisíc obyvatel Madridu, Barcelony a Alicanty. Sledování fotbalu přes internet by mělo vyjít na osm až dvanáct euro měsíčně. Vysílací práva pro španělskou ligu vlastní do konce sezóny 2005/2006 společnost Sogecable, provozovatel platformy Digital+. V posledních letech ale firma zaznamenala slabé hospodářské výsledky, na nichž se podepsala zejména fúze Via Digital a Canal Digital, k níž došlo v roce 2003. Své udělala také konkurence včetně rychlého nástupu vysokorychlostního internetu ADSL.

Polský Newsweek změní šéfredaktora

Vydavatelství Axel Springer Polska dnes oznámilo, že šéfredaktor polské mutace amerického zpravodajského týdeníku Newsweek Jarosław Sroka opouští svoji funkci. „Pan Sroka odchází na vlastní žádost z osobních důvodů,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí firmy Michał Fijoł. Ve vedení redakce jej od zítřka nahradí Tomasz Wróblewski, který Newsweek vedl již před Srokou a nyní má na starost divizi vydavatelství, pod kterou spadá Newsweek a polská mutace ekonomického týdeníku Forbes.

Konec pirátského přijímání Premiere?

Satkurier.pl/S + K (jp)

Evropská unie se bude zabývat otázkou vysílacích práv u filmů a sportovních přenosů určených pro placené kanály v jednotlivých národních státech. Důvodem je snaha zlegalizovat příjem těchto placených kanálů i mimo území státu, pro který provozovatel nakupuje tato práva, neboť je obvyklé, že diváci z jiných zemí nakupují dekódovací karty a sledují tyto stanice nelegálně mimo území, pro které jsou určena nakoupená vysílací práva. Podle polského serveru Satkurier.pl tak nelze vyloučit, že už v blízké době bude možné po celé Evropě legálně sledovat programy placené německé platformy Premiere nebo Canal Satellite.

Evropská komise se má zabývat podnětem holandského europoslance Maxe van Berga, který upozorňuje na běžnou praxi, kdy například v Německu divák koupí dekódovací kartu pro příjem kanálů Premiere a tu pak v Holandsku prodá dalšímu zájemci. Zásadním problémem pro legalizaci tohoto postupu jsou exkluzivní vysílací práva pro dané území. Ta neumožňují vysílání pro další země v rámci Evropské unie. Komise by se chtěla pokusit tuto praxi změnit; práva by mohla platit například pro celé území EU.

Popularita je jako rakovina. Doslova.

Ministr kultury Pavel Dostál se podle lednového průzkumu agentury STEM stal nejpopulárnějším českým politikem. Podařilo se mu porazit premiéra Grosse i prezidenta Klause, ba dokonce i stranickou kolegyni a ministryni školství Petru Buzkovou (ta žebříček vedla před Dostálem). Koho se mu zatím nepodařilo porazit, je rakovina. Ze stránek novin a časopisů jí ale Dostál s železnou pravidelností vzkazuje, že se nevzdá.

Právě boj s rakovinou je zřejmě důvodem vzrůstu popularity ministra kultury. Vždyť Dostál nikdy nepatřil mezi miláčky národa a rozhodně se nedá říci, že by s ním voliči počítali i do top desítky české politické scény. Jenže boj s těžkou nemocí, navíc když se patřičně zmedializuje a zabalí do vzletných slov, která udělají z jejich autora takřka světce, vede k tomu, že se hned zapomene na tahanice s restitucemi církevního majetku, financováním české kinematografie či legislativními průtahy okolo financování a další existence veřejnoprávních médií.

Pavel Dostál a rakovina, to je téma na širokou mediální diskusi. Když jsem nedávno navštívil seminář studentů žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd, věnovali jsme mu poměrně dlouhou chvíli. Zásadní otázka zněla: psát o nemoci známého člověka tak otevřeně, jak to dělají české noviny? Jedna věc je, že to ten člověk umožní a chce; druhá pak etický rámec problému. Jenže je tu ještě jeden aspekt: když se bude otevřeně psát o rakovině, což je mimochodem jedna z nejčastějších příčin úmrtí v České republice, může to působit i jako prevence. Lidé začnou více dbát o své zdraví a chodit pravidelně k lékaři.

Mezi těmito dvěma aspekty existuje velmi tenká linie, kterou vlastně ani nelze určit (už jen otázka, kdo by ji měl určovat, by vydala na jednu velkou polemiku). Kdy se ještě jedná o chvályhodnou snahu o prevenci, a kdy už o mrchožroutskou honbu za senzací? Příkladů je bezpočet, stačí si vzpomenout na herečku Helenu Růžičkovou, které média dlouhá léta fandila, aby pak po její smrti dlouhé týdny propírala podrobnosti z jejího osobního života, včetně té fáze, kdy onemocněla a bylo to s ní hodně špatné.

Mezi Růžičkovou a Dostálem je jedna podobnost. Oba ochotně novinářům vyprávěli o svých potížích a přes noviny nemoci „vzkazovali“, že se nedají. Přiznám se, že takové silácké řeči nemám rád. Zvlášť ne v případě, kdy o soupeři nevíte prakticky nic. Přeji Pavlu Dostálovi, aby svůj boj s rakovinou vyhrál. Chtělo by to ale méně okázalosti a více pokory.

(REFLEX OnLine, 24.1.2005)

Potopí „válka růží“ sociální demokraty?

Stanislav Gross zatím poráží v bitvě o šéfa ČSSD místopředsedu Zdeňka Škromacha

Poslední březnový víkend v Brně proběhne volební sjezd české sociální demokracie. Úřadujícímu předsedovi Stanislavu Grossovi se zde postaví místopředseda strany a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, jeden z nejzarytějších příznivců expremiéra Miloše Zemana. Pro vládní ČSSD to bude rozhodující střet: patnáct měsíců před parlamentními volbami určí další osud sociální demokracie minimálně na jedno až dvě následující volební období.

Nelze předpokládat, že by sociální demokraté v červnu příštího roku volby znovu vyhráli a sestavovali další vládu, jak by si přál Stanislav Gross. O to důležitější ale bude volba jejího předsedy. Vést stranu v době, kdy je u moci a je nejsilnějším koaličním partnerem, je sice složité, ale rozhodně ne tolik, jako vést tutéž stranu po prohraných volbách v opozici, a to ještě v situaci, kdy z té opozice není nejsilnější (lze předpokládat, že preference KSČM nebudou nijak výrazně klesat – nyní jsou významně výš než preference ČSSD).

Prakticky nikdo nepochybuje o tom, že volby napřesrok drtivě vyhraje ODS. Naznačují to i její loňské úspěchy při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a krajských zastupitelstev. A také její preference: v polovině prosince by ODS volilo 34,1 procenta lidí, zatímco sociální demokracii pouhých 15,6 procenta voličů. Komunistům by dalo hlas 16,1 procenta lidí. Pro sociální demokracii by ústup do opozice nemusel být špatný – strana, která se příliš dlouho drží u moci, ztrácí sebereflexi. Čtyři roky či osm let oponentury modro-hnědé (rozuměj ODS plus KDU-ČSL) koalici by ČSSD naopak prospělo. Oprostila by se od těch, kterým jde principiálně pouze o jediné a donutilo by jí to více propracovat svůj program.

Otázkou zůstává, zda to bude stále tatáž sociální demokracie jako dnes. Zda se strana, která se dokázala udržet u moci celá dvě volební období (nelze předpokládat, že by současná vláda odešla předčasně), nerozštěpí na několik menších uskupení a její roli na levém křídle českého politického spektra nepřevezme zreformovaná komunistická strana. Preference KSČM i její úspěchy v nedávných volbách napovídají, že levicoví voliči začínají ztrácet trpělivost. Rozhádaná sociální demokracie, v níž stále přetrvává jakási nostalgie po „velkém Milošovi“, umocňovaná vzkazy z Vysočiny, kam se Zeman uchýlil na údajný důchod (zajímavé je, že ač tvrdí, že ho politika už nezajímá, stále ochotně poskytuje velká interview, kterými úspěšně pomáhá rozkládat svoji vlastní stranu), zkrátka nevzbuzuje důvěru.

Zásadním tématem březnového sjezdu ČSSD proto nebude ani tak souboj Škromacha s Grossem, který s největší pravděpodobností uhání předsednické křeslo, ale vypořádání se s vlastní minulostí a lidmi, kteří stále volají po návratu Miloše Zemana. Nejjednodušší by bylo takové členy sociální demokracie vytlačit z vedení a neposkytovat jim jakoukoli možnost zasahovat do dalšího směřování strany. Problém je v tom, že vnitřní boj v ČSSD je velmi vděčné mediální téma, takže i kdyby se Grossovi podařilo Zemanovce izolovat (jako se to stalo v případě bývalého šéfa ústecké ČSSD Jaroslava Foldyny, který musel na krajském sjezdu rezignovat, protože jinak by jej delegáti odvolali), rebelové se budou i nadále těšit velkému mediálnímu zájmu.

Trošku to připomíná situaci ODS před a po „sarajevském atentátu“ na Václava Klause v roce 1997. Malá skupinka rebelů získala obrovský vliv prostřednictvím médií. Vznikla Unie svobody jako produkt tohoto až nekritického mediálního zájmu a svými preferencemi převážila ODS. Jenže zájem voličů nevydržel až do parlamentních voleb, ve kterých ODS získala daleko více hlasů než US. Nebýt vzniku účelového uskupení nazvaného Čtyřkoalice, nebyli by dnes unionisté zastoupení ani v Poslanecké sněmovně. Sociální demokracii dnes hrozí podobný rozkol: Škromach může po neúspěšné kandidatuře na předsedu ČSSD a snahách Grosse vystrnadit jej z vedení strany sociální demokracii opustit a založit novou levicovou stranu (zřejmě někde na pomezí dnešní ČSSD a KSČM).

Do takové strany by mohl přetáhnout jak nespokojené sociální demokraty a zejména příznivce Miloše Zemana, ale také bývalé členy ČSSD, kteří stranu opustili krátce po Zemanově neúspěchu při prezidentské volbě (za který paradoxně může právě sociální demokracie a její současný předseda Gross). Taková strana by mohla přetahovat nerozhodné voliče od KSČM, zejména pak ty přeběhlíky, pro které je ČSSD se svými neustálými vnitřními spory totálně zdiskreditovanou stranou. Záleží ale také na tom, jak by se k novému politickému subjektu postavila média. Škromach a spol. musí brát v potaz skutečnost, že většina českých novin inklinuje spíše k pravici, takže efekt vyvolaný u Unie svobody by se zřejmě nemusel opakovat. Jiná by byla, pokud by takovou stranu podpořil nebo dokonce do ní vstoupil Miloš Zeman, modla „táty Škromacha“.

Pravděpodobnější je ale jiný vývoj. Média svým zájmem podpoří vznik nové levicové strany a pak neustálou konfrontací Škromachovců s ČSSD zcela rozloží levicové stranické spektrum, případně nepřímo pomohou dalšímu růstu preferencí komunistů. ODS a lidovcům to může být jedno; o jejich společném vládnutí po volbách v roce 2006 je už prakticky rozhodnuto. Unie svobody se zmítá v křečích, které skončí posledním volebním fiaskem – už definitivním.

(Mosty 3/05, leden 2005)

sobota, ledna 22, 2005

Francouzi spustí televizní kanál France4

Satkurier.pl/satmag (jp)

Novou plnoformátovou televizní stanici zaměřenou na filmy, seriály, hudbu a sport, budou moci v blízké době sledovat diváci ve Francii. Podle deníku 20 Minutes ji připravuje Philippe Chazal, generální ředitel televize Festival. Stanice ponese název France4 a bude dostupná v digitální satelitní platformě TPS a pozemních digitálních multiplexech. Nová televize chce oslovit také příznivce živých koncertů vážné hudby, ale třeba i jazzu.

Nizozemí zavede 20 nových televizních kanálů

Satkurier.pl/broadbandtvnews (jp)

Nizozemský televizní trh by se mohl letos rozrůst až o dvacet nových tematických kanálů. Jejich vysílání chce zprostředkovat kabelová a digitální platforma Canal Digitaal. Mediální koncern VPRO připravuje čtyři televizní stanice, z nichž jedna bude zaměřená na dokumenty a jedna na historii. Společnost NOS uvažuje o dvou kanálech, firma VARA o jednom. Koncern MTV Network plánuje kromě zavedení holandské verze kanálu Nickelodeon také stanici NickJr pro nejmladší diváky.

Autor reality show Big Brother John de Mol uvažuje o jedné analogové terestrické stanici a až čtyřech tematických kanálech, které by vysílaly prostřednictvím kabelových rozvodů a pozemních digitálních vysílačů. Připravuje se rovněž doplňkový kanál dětské stanice Jetix, indonéská televize Garuda TV, motoristický Car Channel a World Made Channel. Novinky připravuje také společnost Scandinavian Broadcasting Systems (SBS), jež v minulosti měla koupit americkou firmu CME včetně české televize Nova a lucemburská RTL Group. Jeden z připravovaných kanálů má vysílat doplňkový program k soutěži Hledá se SuperStar.

Poláci budou platit vyšší koncesionářské poplatky

Wirtualnemedia.pl (jp)

Pravděpodobně od 1. října letošního roku se zvednou koncesionářské poplatky za příjem veřejnoprávního rozhlasu a televize v Polsku. Záleží však na tom, zda Sejm přijme návrh kulturního výboru, aby koncesionáři platili šest zlotých (42 korun) za rozhlas měsíčně a 18,80 zlotých (131,60 Kč) měsíčně za rozhlas i televizi dohromady. Poláci zatím platí za rozhlas pět zlotých měsíčně (35 korun), případně 15,80 zlotých za rozhlas i televizi (110,60 Kč). Komise také již několik týdnů pracuje nad návrhem nového zákona o koncesionářských poplatcích, který by jasněji řešil financování veřejnoprávních médií.

RTL spustí zpravodajský a filmový kanál

Medialink.pl (jp)

Lucemburský mediální koncern RTL Group oprášil své plány z roku 1999 a uvažuje o zavedení čtyř nových tematických televizních kanálů (jejich dřívější spuštění zabránila hospodářská recese). Jde o stanici zaměřenou na rodinné seriály, zpravodajský a magazínový kanál, dále televize specializovaná na filmy a akční seriály (konkurence akčního kanálu AXN z produkce HBO, který vysílá po kabelu a satelitu i v České republice) a kanál zaměřený na klubové filmy. RTL již vlastní ke všem čtyřem stanicím vysílací licenci a jejich vznik je otázkou několika málo měsíců. RTL totiž potřebuje konkurovat společnosti ProSiebenSat1, která již na německý trh uvedla několik podobných stanic. Nepřinášejí jí ale jenom zisk: například zpravodajskému kanálu N24 se nedaří dosáhnout vyššího podílu na trhu než půl až jedno procento.

Polská televize přerušila film reklamou. Protizákonně?

Wirtualnemedia.pl (jp)

Bouřlivou diskusi mezi mediálními experty a právníky vyvolalo rozhodnutí polské veřejnoprávní televize TVP, která 16. ledna ve svém vysílání rozdělila film Tanec s vlky na dvě části a mezi ně zařadila reklamní blok. Zákon přitom TVP, podobně jako České televizi, zakazuje pořady přerušovat reklamou. Vedení TVP se však hájí, že film nepřerušilo, nýbrž odvysílalo dva samostatné díly, tedy dva pořady, mezi něž lze vložit reklamu. „Tanec s vlky je sice dlouhý film, ale vždycky byl vysílaný celý. TVP neměla žádný důvod dělit ho na dvě části. Jejich rozhodnutí je pro mě nepochopitelné,“ prohlásil v deníku Rzeczpospolita Jacek Szumlas, ředitel distribuční společnosti Solopan, jež film dodávala do polských kin.

Televize však podle listu koupila film od producenta ve dvou částech, což potvrzuje i skutečnost, že na konci první a na začátku druhé části běžely klasické titulky. „Po právní stránce jde o dva různé filmy,“ tvrdí šéf reklamního oddělení TVP Zbigniew Badziak. Profesor Stanisław Piątek, přední polský expert na mediální právo, upozornil, že veřejnoprávní televize testuje, co si ještě může dovolit: „Vysílací rada by měla dát jednoznačný výklad zákona. Televize tak ztrácí důvěru diváků.“

čtvrtek, ledna 20, 2005

Kde ty knihy jsou

Knih vychází v České republice stále víc, přesto knihkupci mluví o krizi a obavách z budoucnosti. Je to tím, že náš trh je malý a dobře prodejných knížek pro masové publikum je příliš málo? Opravdu knihkupcům nezbývá než se poprat o Pawlowskou a Viewegha? Nebo je problém v konkurenci hypermarketů? Případně jen v tom, že knihkupci a vydavatelé nerespektují zavedená pravidla trhu s knihami a odmítají vydávat (a prodávat) levné paperbacky?

Byl svědkem zajímavé diskuse. Alexandr Tomský, ředitel nakladatelství Academia, ve firemním knihkupectví na Václavském náměstí řešil, co způsobilo meziroční pokles tržeb tohoto obchodu – zda vznik velkého domu knih Luxor naproti přes náměstí, prodejna Levné knihy odvedle nebo stavební úpravy eskalátorů metra.

Firemní obchod Academie na Václavském náměstí letos vydělal o osm milionů korun méně než v loňském roce. Podle pana Tomského je to částka, která knihkupectví tvoří zisk. Jinými slovy, obchod sice zaplatí nájem, zaměstnance, ochranku a další nezbytné náklady, ale nevydělá na investice: „Těch osm milionů nám dělá obrat v populární literatuře - v Pawlowské, Vieweghovi, Ivanu Krausovi, Ivance Deváté, Báře Nesvadbové nebo Ireně Obermannové. A v tomhle úzkém segmentu si všichni navzájem konkurujeme, protože nás drží nad vodou.“

SOUBOJ O PAWLOWSKOU

„Loni vyšlo 17 tisíc titulů knih. Na trhu je přes 60 tisíc titulů, včetně těch, které vyšly v předchozích letech. Ale konkurujeme si jenom v tom středním proudu. Je to dáno tím, že jsme malá země a malý trh,“ vykládal mi Tomský. Na západ od českých hranic prý podobný problém nemají. Akademická knihkupectví nemusí odebírat bestsellery typu Haliny Pawlowské nebo Michala Viewegha, protože jejich klientela by je prostě nekupovala. „Jsou tak vyspělí a mají takové zákazníky, že jim můžeme akorát tak závidět. My takovou klientelu nemáme ani v Praze, ani v Brně, nikde. Proto konkurence hraje takovou roli. Sice malou, ale klíčovou.“

Academia je zároveň nakladatelstvím a provozovatelem sítě knihkupectví. Její konkurenti jí vyčítají, že ač sama získává od státu dotace na vydávání odborné literatury, tiskne také populární paperbacky a dodává je do obchodů Levných knih podnikatele Jana Maivalda. „Pan Tomský by měl vydávat pod názvem Academia odbornou literaturu a ne Agathu Christie a další paperbackovou četbu. Kdybych to dotáhl do důsledků, mohl bych dojít za profesorkou Illnerovou a říct jí, paní předsedkyně Akademie věd, koukejte s tím něco udělat… Ale to by měl řešit Svaz knihkupců a nakladatelů. Kdo jiný?“ ptá se Jan Kanzelsberger, majitel několika velkých knižních domů po celé republice. Také on konkuruje Academii na Václavském náměstí.

Alexandr Tomský mu ale oponuje: „No to by se mu líbilo, abychom mu nekonkurovali. Vtip je v tom, že my jsme sice příspěvková organizace, ale příspěvek dostáváme výlučně na odbornou a neprodejnou literaturu. A osmnáct milionů ročně musíme vydělat na trhu. Čili Academia je úplně normální tržní nakladatelství, akorát máme tu nepatrně malou část dotované literatury.“ Academia podle Tomského vydává deset až patnáct paperbacků ročně, což je z celkové produkce sto padesáti titulů minimum. Přiznává, že se inspiroval úspěchem Maivaldových Levných knih, které na paperbacích postavily svůj byznys. „Pravda je opačná: naši knihkupci odmítají levnou knihu, protože na ní mají malou marži a nechápou, že to je stejný princip, jaký má třeba Delvita, která dává zboží třeba i pod cenu, aby tam dotáhla lidi, kteří tam pak nakoupí celý nákup,“ vysvětluje Tomský.

OŠKLIVÉ SLOVO PAPERBACK

Znamená to tedy, že podnik Levné knihy, který na českém trhu působí deset let a v současné době provozuje šestadvacet obchodů (z toho osm v centru Prahy!), Academii nijak nekonkuruje? Tomský souhlasí: „Levné knihy nám vůbec nevadí. Naopak, pan Maivald dostal geniální nápad - nebo ho spíš okoukal od nás, protože my jsme byli první, kdo s ním přišel na náš trh - vydávat levné paperbacky. A že má úspěch? Vždyť mu v podstatě nikdo nekonkuruje.“ Tomský to považuje za velkou chybu českých knihkupců. Paperbacky by podle něj mohly tvořit značnou část prodeje, stačí na ně jen upozornit a vymezit jim v obchodech odpovídající prostor.

Prodej paperbacků ale znamená větší práci: z jedné prodané knihy jde knihkupci asi třetina ceny, takže za vázaný titul s cenou okolo tří set korun má jistou stokorunu. Kdyby měl prodávat paperback na šedesát korun, má z jedné prodané knihy dvacetikorunu. Ale zase jich může prodat víc – záleží na tom, jak zpropaguje dobrou cenu. Tomský se domnívá, že časem by se takový byznys vyplatil: „Vždyť na Západě tvoří 80 procent zisků knihkupců právě prodej paperbacků, zbytek jsou vázané knihy. U nás to je obráceně, a to ještě knihkupci nechtějí paperbacky prodávat, takže Maivald má v podstatě monopol.“

S tím souhlasí i další velký knihkupec se základnou na Václavském náměstí, majitel knižního domu Luxor Jiří Jirásek. Odmítá ale názor, že za tuto situaci mohou knihkupci: „U nás se obecně špatně prodávají paperbacky a vůbec brožované knížky. Je to asi odkaz první republiky a socialismu, kdy s prominutím kdejaká pitomost vycházela vázaně.“ Lidé jsou zkrátka zvyklí kupovat vázané knížky a raději si za ně připlatí. Na druhou stranu ale existuje velká skupina čtenářů, především studentů, kteří by podle Jiráska rádi sáhli po kvalitním paperbacku: „Myslím, že kdybychom dokázali nabídnout zajímavé ceny a vydávali stejné tituly vázané i jako paperbacky, zájemci by se našli. Nakladatelé se ale vymlouvají, že cenový rozdíl při výrobě je prý už minimální.“ Mohly by takové paperbacky ohrozit knihkupce zaměřené jenom na vázané knihy? „Tak toho se nebojím. V takové řadě bude vycházet zase jenom určitý typ knížek. Je to jasně vidět v zahraničí, kde jsou paperbackové edice velmi populární jako takový typ konzumní knihy, kterou je možné po přečtení vyhodit nebo někomu darovat,“ míní Jirásek.

ZVĚRSTVO JMÉNEM HYPERMARKET

Problém je asi na straně nakladatelů, kterým se do levnějších paperbacků příliš nechce. A navíc se upínají k velkým obchodním řetězcům jako je Tesco nebo Carrefour, které na rozdíl od klasických kamenných knihkupectví dokáží odebírat knihy v tisícových nákladech. Jan Kanzelsberger to považuje za chybu: „Nakladatelé si vůbec nepočínají obchodně, nezáleží jim na každém posledním obchodu. Přitom v takzvaném detailním prodeji v knihkupectvích se stále prodává okolo poloviny knižní produkce.“ Podle Kanzelsbergera by bylo velmi krátkozraké tvrdit, že obchodní řetězce, které svými slevami dokáží oslovit ne zrovna tradičního zákazníka klasických knihkupců, dělají knižnímu trhu největší obraty. „Probíhají tu závody nakladatelů, kteří se snaží udržet za každou cenu, dodávají to těm hypermarketům i pod cenou a jenom díky velkým obratům se drží nad vodou.“

Jde to ale nějakým způsobem změnit? Jan Kanzelsberger tvrdí, že ano. Stačilo by prý, aby nakladatelé změnili filosofii prodeje. „Chápu, že prodej knížek po jednom kusu je v tomto tempu neuživí. Ale kdyby se to tempo změnilo, pokud by se od základů změnil jejich přístup, tak se budou zrovna tak dobře živit prodejem jednotlivých knížek v knihkupectvích i tisíců leporel v hypermarketech.“ S tím souhlasí i Alexandr Tomský: „Obchodní řetězce jsou průšvih. Ony se specializují na tu nejprodávanější literaturu, na ten segment trhu, který je vlastně nekulturní, ale přináší velké peníze. A nic jiného je nezajímá. A jak se tlačí do toho trhu, tak samozřejmě ztěžují situaci těm, kteří prodávají krásnou literaturu. Oni vlastně vytlačují kvalitní literaturu z trhu, a to je velmi nepříjemné.“

Pro Academii to nemusí být zase tak velká rána, velké obchodní řetězce prodávají pouhých sedmnáct procent jí vydávaných titulů. „To je směšné, jenomže mají velký obrat. My na Václavském náměstí prodáváme jen 25 tisíc výtisků knih ročně,“ řká Tomský. Že je prodej knížek v hypermarketech zvěrstvo? „Venkovani, co dříve jezdili do centra Prahy, dnes skončí na Zličíně, Černém Mostě a podobně. Ty knížky tam jsou. My jsme hypermarkety a obchodní centra dříve podceňovali a mávali jsme nad jejich knižní nabídkou rukou. Dnes to už tak není, dnes mají několik tisíc titulů a už to dělají trošku sofistikovaněji,“ varuje majitel knižního domu Luxor Jiří Jirásek. S hypermarkety má vlastní zkušenost. V pražském obchodním centru Nový Smíchov na Andělu si přímo konkuruje jeho knihkupectví s řetězcem Carrefour. Luxor má prodejnu v přízemí a Carrefour umístil knihy do prvního poschodí.

„Víme, že tam mají slevy, třeba o dvacku na knížku. Některé jsou jen symbolické, ale třeba u atlasů se může cena lišit až o stokorunu,“ vysvětlil mi pan Jirásek. Hrůzu mu to ale nenahání. Carrefour nemůže nabídnout takový servis jako knihkupec, nedoplňuje průběžně zásoby a neradí nakupujícím. „A to zase trošku nahrává nám. Ale ti náhodní kupující, kteří se po knize shání jednou za rok na Vánoce nebo před dovolenou a kupují je hromadně pro celou rodinu, jdou tam. Pro ně je to ideální, mají tam slevy, mají to tam hezky vystavené, barevně odlišené. K nám chodí lidi, kteří kupují knížky pravidelně,“ shrnuje Jirásek.

CO ČEKÁ ČESKÉHO KNIHKUPCE

Co je tedy největším nebezpečím pro české knihkupce? Může to být prodej knih po internetu, který je u nás zatím jen v plenkách, nebo tendence ze zahraničí, kde se mezi nakladatele tlačí i vydavatelé novin a časopisů, kteří nabízejí výrazně levnější knihy jako mimořádné přílohy svých titulů? Ani to, ani ono. Prodeji knih po internetu se u nás zdaleka nedaří tak jako třeba ve Spojených státech, kde však i známý obchod Amazon.com stagnuje. Například knižní dům Luxor prodá přes internet pět set knih měsíčně. „Bereme to spíš jako doplňkovou službu a propagaci,“ říká jeho majitel pan Jirásek. Podle jeho kolegy z Academie Alexandra Tomského se v České republice prodá přes internet necelé jedno procento celkové knižní produkce. „To je dost ubohé. V Británii prodávají nakladatelé přímo přes internet 30 procent nákladu. Ale to je tím, že lidé u nás nevěří těmhle novinkám. Oni často ani neumí platit kartou, nebo se toho bojí.“

Knihy jako přílohy novin a časopisů (úspěšně je zavedli například v Německu a Itálii, nedávno i v Polsku a na Slovensku) vzbuzují u knihkupců rozdílné reakce. Jiří Jirásek míní, že by takový projekt mohl knihkupeckému trhu v konečném důsledku prospět: „Možná, že když lidi budou dostávat takhle různé knížky, nám to naopak prospěje. Přivede to lidi do knihkupectví.“ Naopak Alexandr Tomský považuje vydávání knih vydavateli novin a časopisů za další nekalou konkurenci. „Je to další řetězec, který ničí nakladatele. Normální nakladatel jim nebude schopen konkurovat, takže ho budou přímo ohrožovat. A kdo ví, jestli to je čisté po autorsko-právní stránce,“ naráží Tomský na skutečnost, že vydavatelé novin tisknou knižní přílohy kdesi v Itálii na licenci jisté španělské firmy.

Jan Kanzelsberger považuje za největší nebezpečí stále silnější sezónnost prodeje knih. „Dnes se ty nůžky tak rozevřely, že je to až nepřirozené. Když srovnáte únor a březen s prosincem, je to o něčem úplně jiném, zatímco náklady zůstávají stejné. Knihkupec musí platit prodavačku v únoru jako v prosinci, platí nájem tak jako tak. Čili potřebovali bychom, aby ten trh byl trošku vyrovnanější.“ Jiří Jirásek upozorňuje na nejistou budoucnost malých nevyhraněných knihkupectví, a naopak sází na vznik dalších velkých knižních domů (jeden má vyrůst v centru Prahy na náměstí Republiky): „Z těch malých se uživí jenom ti, kteří se nějak specializují. Tam už to bude o určitém domácím prostředí a komunitě, která v něm bude nakupovat.“

Alexandr Tomský opakuje obavy z velkých obchodních řetězců. A jak vyřešil otázku poklesu tržeb ve firemní prodejně Academie na Václavském náměstí? „Náš problém tam nebyl pan Maivald a jeho Levné knihy, s tím si bohužel nekonkurujeme, ani Luxor, ale kolektor, který nám tam postavili u východu z metra. U něj postávají bezdomovci a žebrají. Lidi se nám vyhýbají obloukem.“ Jak prosté.

(REFLEX 3, 20.1.2005)

Soud vrátil Kindernayovi licence RTV Galaxie. Nechá si je?

Martin Kindernay znovu provozuje regionální televize v Praze a Hradci Králové. Městský soud v Praze v polovině prosince minulého roku rozhodl, že převod licencí pro pozemní vysílání tehdejší metropolitní televize TV3 (dřívější Galaxie a dnešní TV Praha a TV Hradec Králové) na společnost RTV Galaxie neplatí. Stalo se tak měsíc poté, co tento převod na základě stížnosti bývalého investora TV3, lucemburské společnosti EMV, zpochybnil Ústavní soud a uložil pražskému městskému soudu, aby se kauzou znovu zabýval.

Na Ústavní soud se obrátila lucemburská firma KTV, kterou založil a stoprocentně vlastnil Martin Kindernay. Právě na tuto společnost chtěl Kindernay v roce 2001 převést licence pro terestrické vysílání TV3. Mediální zákon z téhož roku totiž umožňuje převést vysílací licenci z fyzické osoby na společnost, kterou tato fyzická osoba stoprocentně vlastní. Tehdejší Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ale Kindernayovu žádost zamítla, protože systém řízení společnosti Kindernayovi neumožňoval kontrolu nad KTV. Podle organizační struktury byl totiž pouze jedním ze čtyř ředitelů firmy, a to ještě na nižším stupni řízení, takže jej ostatní (zástupci EMV) mohli lehce přehlasovat, ačkoli vlastníkem firmy byl právě Martin Kindernay.

Dobrá zpráva pro investora TV3

Po zamítnutí této žádosti podal Kindernay na Radu další: o převod licencí na královéhradeckou firmu RTV Galaxie. Tu radní schválili, investor TV3 ale Kindernayův postup označil za porušení dohody a odmítl se bavit o vstupu do RTV Galaxie. EMV naopak požadovala, aby Rada přehodnotila zamítavý postoj k žádosti o převod licencí na KTV a prostřednictvím svých manažerů ve vedení KTV podala jménem této firmy žalobu k Městskému soudu v Praze. „Rada zamítla žádost Martina Kindernaye o převod licence k vysílání TV3 na společnost KTV, kterou Martin Kindernay založil po dohodě s investorem v roce 2001. KTV považovala toto rozhodnutí rady za nezákonné a požádala Městský soud v Praze o jeho přezkum,“ vysvětlil Českému rozhlasu Ladislav Štorek, právní zástupce bývalého investora TV3.

EMV tvrdí, že nepřevedením licence investorovi vznikla škoda přibližně 17 milionů dolarů – především tím, že Martin Kindernay později prodal společnost RTV Galaxie s licencemi k pozemnímu vysílání TV3 majiteli televize Prima, společnosti GES Media Holding. Dokonce se obrátila na český stát s požadavkem na náhradu škody, podobně jako to udělala před časem americká společnost CME v případě neochráněné investice do televize Nova. EMV požaduje jednu miliardu korun. Městský soud v Praze nejprve žalobu KTV na vysílací radu zamítl, protože firma podle něj nebyla účastníkem řízení o převodu licencí, ale Ústavní soud, na který se KTV obrátila, došel k opačnému názoru.

Ústavní soud: práva KTV byla porušena

„K tomu, aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dostačující pouhý předpoklad existence jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, o nichž má být ve věci jednáno,“ prohlásil Ústavní soud a v podstatě tak řekl, že KTV měla být účastníkem řízení také u druhé žádosti o převod licencí Martina Kindernaye na společnosti RTV Galaxie. Pražskému městskému soudu pak uložil, aby se znovu zabýval žalobou KTV na vysílací radu, a ten 16. prosince rozhodnutí Rady o převodu licencí na RTV Galaxii zrušil. Fakticky tak vrátil vysílací licence Martinu Kindernayovi, což následně potvrdila i současná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Radní na svém zasedání 5. ledna vyzvali RTV Galaxii ovládanou majiteli Primy a Martina Kindernaye, aby uvedli vysílání „do právního stavu“, tedy aby se formálním provozovatelem stanic TV Praha a TV Hradec Králové stal znovu Kindernay. „Rada konstatovala,že KTV S. a.r.l. je účastníkem řízení ve věci zrušení rozhodnutí Rady o schválení převodu licence z Martina Kindernaye na RTV Galaxie, a.s. a vyzvala všechny účastníky řízení k vyjádření do 10 dnů od doby doručení, dále nařídila ústní jednání a rozhodla vyzvat RTV Galaxii, a.s. a Martina Kindernaye, aby uvedli vysílání do právního stavu a to do sedmi dnů od doručení výzvy,“ uvedli radní v tiskové zprávě po jednání.

Vysílá už zase Martin Kindernay?

RTV Galaxie a Kindernay tuto výzvu obdrželi v pondělí 10. ledna, takže již toto pondělí měl být faktickým provozovatelem TV Praha a TV Hradec Králové znovu Martin Kindernay. Na dnešek pak Rada svolala zástupce KTV, RTV Galaxie a Martina Kindernaye k ústnímu slyšení, jehož jediným bodem je jednání o opakovaném převodu Kindernayových licencí na RTV Galaxii. Problém je v tom, že radní zřejmě nebudou moci o této žádosti rozhodnout do doby, než pražský městský soud vyřeší ještě jednu stížnost KTV: tentokrát proti zamítnutí původní Kindernayovi žádosti o převod licencí někdejší TV3 právě na KTV. Žádná ze stran (dokonce ani původní investor TV3) sice nepřipouští, že by KTV mohla uspět a vrátit se k vysílání, Rada ale nemůže riskovat další soudní popotahování.

„Rada o převodu licencí na RTV Galaxii čistě teoreticky rozhodnout může, ale asi pravděpodobnější bude, že pravomocně neukončené řízení ve věci KTV - opět u Městského soudu - bude Rada považovat za překážku a přeruší řízení. Takové rozhodnutí Rady sice nelze předjímat, je to však zatím obvyklá - opatrná – praxe,“ míní Pavel Barák z Úřadu vysílací rady. Rozhodnutí Ústavního soudu se podle něj netýká žádosti Martina Kindernaye o převod licencí na KTV. „Ve věci žádosti Kindernaye z 28. srpna 2001 o převod licence na KTV původní zamítavé rozhodnutí Rady platí - Ústavní soud na tom nic nezměnil - ale zamítnutí žaloby KTV z 20. června 2002 Městským soudem v Praze Ústavní soud zrušil, tedy by měl rozhodnout znovu správní soud. Asi to dopadne i v této věci podobně, ale zatím soud nerozhodl,“ tvrdí Barák.

Prohraje Česká republika další arbitráž?

V podstatě totéž si myslí i právní zástupce bývalého investora TV3 Ladislav Štorek, který nepředpokládá, že by se jeho klient pokoušel vrátit k televiznímu vysílání. „Obnovení projektu TV3 není ekonomicky smysluplné. Rozhodnutí Ústavního soudu ale výrazně posiluje šance EMV na odškodnění v arbitráži proti České republice,“ říká. Ústavní soud dal podle Štorka investorovi jednoznačně zapravdu v tom smyslu, že Rada, potažmo městský soud postupovaly v rozporu s ústavou. „A právě v důsledku tohoto nezákonného postupu došlo ke zničení investice EMV do projektu TV3,“ tvrdí Štorek. Ministerstvo financí, které se případnou arbitráží s investorem TV3 zabývá již druhým rokem, zatím k výroku Ústavního soudu nezaujalo žádné stanovisko.

Pro současné majitele RTV Galaxie, společnost GES Media Holding, je rozhodnutí soudu velmi problematické. Do konce února totiž mají zprovoznit třetí samostatnou krajskou televizi pod hlavičkou RTV Galaxie v Pardubicích, ale do doby, než se vyřeší otázka vlastnictví licencí, logicky nechtějí zahájit vysílání. Mohlo by se tak stát, že pokud TV Pardubice nezahájí vysílání v zákonem stanovené lhůtě, radní by tuto licenci RTV Galaxii odebrali. „Právní jistota v oblasti televizního vysílání není vůbec jednoduchá věc. Je to bumerang, který se neustále vrací. Každopádně by nebylo asi úplně správné a rozumné investovat v situaci, kdy je zpochybněna právní jistota něčeho, co spravujete a do čeho musíte vložit určité finanční prostředky,“ říká generální ředitel RTV Galaxie a televize Prima Martin Dvořák.

TV Pardubice bude muset počkat

Podle šéfa RTV Galaxie bude rozvoj firmy pozastaven do doby, než se celý spor o licence vyřeší: „Určitě budeme písemně komunikovat s Radou a jsem zvědavý a pevně doufám, že Rada k tomu zaujme rozumné stanovisko.“ Dvořák zatím nedokáže říci, zda by RTV Galaxie mohla využít zákonného prostředku a požádat o prodloužení lhůty k zahájení vysílání kvůli technické překážce. „Rozumím té otázce, na druhou stranu nejsem schopen teď říci, jestli budeme schopni na základě právní analýzy tuto věc považovat za technickou překážku pro zahájení vysílání. Nevím, to si myslím, že je momentálně věc, kterou řešíme a analyzujeme,“ uvedl ředitel Primy.

Zajímavé je, že Kindernayovi se rozhodnutím soudu vrací nejen frekvence, na kterých RTV Galaxie vysílala v době jejího prodeje majitelům Primy, ale i ty, které firma získala už pod novým majitelem. Hypoteticky tedy i kanál 44 na vysílači Krásné, z něhož by měla vysílat TV Pardubice. Kromě toho RTV Galaxie vysílá na kanálu 9, 11, 28 a 58 v Praze a 46 v Hradci Králové, a nedávno získala povolení k rozšíření vysílání do Mníšku pod Brdy a Příbrami. „Je to pro mě velké překvapení, protože se televiznímu vysílání už tři roky nevěnuji a neplánoval jsem se k němu vrátit. Licence mi byly vráceny naprosto nedobrovolně,“ tvrdí Kindernay. „Musím si zjistit více informací, třeba o licencích, které jsem získal, aniž bych o ně vlastně usiloval.“

Kindernay: kroky KTV dokazují, že ji nekontroluji

Kindernay sice o vrácení licencí nijak neusiloval, dochází k němu ale na základě ústavní stížnosti jeho vlastní firmy KTV. Podle Kindernaye je to jasný důkaz, že jako stoprocentní vlastník KTV tuto firmu neměl a nemá pod kontrolou, a tedy že bývalá Rada pro vysílání měla při odůvodnění zamítavého stanoviska k žádosti o převod licencí TV3 na KTV pravdu. „Pochybuji, že jsem majitelem KTV. Tu společnost jsem zakládal prostřednictvím právní kancelář s tím, že podmínkou bylo, že budu mít nad KTV naprostou kontrolu. To bylo ze strany investora TV3 porušeno a když jsem jim nabízel stoprocentní podíl v RTV Galaxii, písemně mi odpověděli, že s RTV Galaxií nikdy nebudou jednat o vstupu do této společnosti,“ říká Kindernay.

Nyní záleží na tom, jak se k celé věci postaví právě Kindernay. Jednou z možností je totiž také stažení žádosti o převod licencí na RTV Galaxii, s nímž by Rada ani majitelé RTV nemohli nic dělat. Podle Martina Dvořáka ale nic takového nehrozí: „Co vím, tak pan Kindernay k tomu zaujímá velmi rozumné stanovisko. Myslím si, že ta dohoda mezi námi a jím byla historicky učiněna, zrealizována a tím by ta věc měla být uzavřena. Jenom připomínám, že všechny ty věci, které následovaly na základě našich dohod, byly zapsány do obchodního rejstříku, což si myslím, že je mimořádně významný fakt.“ Jenže majitelé Primy koupili RTV Galaxii, nikoli samotné licence.

Chystá GES záložní firmu pro vysílání?

Právní zástupce RTV Galaxie Pavel Kubina se ale domnívá, že jde jen o čistě technickou záležitost: „Podstatou celé věci je, že Ústavní soud a poté Městský soud usoudily, že KTV měla být účastníkem řízení na Radě, když Rada udělovala souhlas s převodem licence z pana Kindernaye na RTV Galaxii. Ale meritum věci nikdy napadeno nebylo: tedy to, zda tehdy Rada rozhodla správně nebo špatně, to je jenom procesní otázka. Takže doufáme, že až proběhne 20. ledna na Radě veřejné slyšení, tak Rada pak rozhodne stejně správně a znovu odsouhlasí převod licence. Ostatně, nic jiného jí nezbývá.“

Vlastník RTV Galaxie, společnost GES Media Holding, loni v listopadu, dva týdny po rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti investora TV3, nechala do obchodního rejstříku zapsat novou společnost RTVG, s.r.o. Ta vykazuje veškeré znaky „záložní společnosti“, neboť má jako jediný předmět činnosti zapsaný pronájem nemovitostí. Chystá se snad GES využít situace a nahradit RTV Galaxii novým provozovatelem metropolitních televizí v Praze a Hradci Králové? Podle mluvčí skupiny GES Jany Adamčíkové ne: „Společnost RTVG, s.r.o. nemá žádnou souvislost s projektem RTV Galaxie, a.s. - připravuje se přejmenování společnosti RTVG, s.r.o. na MEDIA POINT, s.r.o.“ Další podrobnosti Adamčíková nesdělila.

(RadioTV.cz, 20.1.2005)

Kolo SuperStar je třeba promazat

Druhou řadu televizní soutěže Česko hledá SuperStar odstartovala smršť článků na téma „Co bude dělat Sámer?“, „Zvítězí zase rebel jako Aneta?“ či „Bude Horáček stejně drsný Hejma?“. Média v té přehršli takřka až propagačních materiálů zapomněla na podstatu této soutěže. A přitom se nabízejí otázky: Proč Nova u druhé řady pozměnila strukturu soutěže, kolik peněz tentokrát vydělá na reklamě a kolik na diváckých esemeskách?

Na to je jednoduchá odpověď. Rozhodně více než při první řadě SuperStar. A nejde jen o to, že se na Barrandově rozhodli soutěž protáhnout o dvě základní epizody, jedno semifinále a jedno finále navíc (mimochodem, jeden půlminutový reklamní spot při SuperStar, na níž by se dívaly tři miliony diváků, vyjde podle ceníku obchodního zastupitelství Novy asi na 600 tisíc korun – tedy beze slev a bonusů…). Během první řady SuperStar se Nova poučila, na jakých dalších aktivitách spojených s touto soutěží by mohla vydělat.

PODRUHÉ LÉPE A DŮKLADNĚJI

Například na finalistech. Soutěžící sice loni hned na začátku podepisovali smlouvy, kterými se zavazovali ke spolupráci s Novou, ty ale nebyly tak úplně dotažené do konce. Například vůbec neřešily, kdo bude nové star umělecky zastupovat. Někteří finalisté, jako třeba Sámer Issa, Martina Balogová, Standa Dolinek a Petr Poláček, tak skončili v agenturní stáji Scream Artist Management exmoderátora Honzy Musila, jiní, jako například Šárka Vaňková či Julian Záhorovský, u firmy 6P baviče Petra Novotného. A to včetně podílů na vystoupeních, které jim jejich agenti dohodili.

Není divu, že Nova na sklonku loňského léta procitla z letargie a založila si vlastní uměleckou agenturu Nova V.I.P. Její motto zní: „Úspěch vyžaduje naplánování sebemenších detailů.“ Je to až symbolické. Problém se zastupováním umělců se totiž netýkal jenom hvězdiček SuperStar – na organizování netelevizních aktivit známých tváří Novy se velmi dobře pakuje celá řada uměleckých agentur, které nemají s Novou nic společného. Čistě teoreticky vzato, slízávají smetanu za někoho jiného. Kde by byli jejich klienti bez vystupování v nablýskaných a často tragických estrádách naší nejsledovanější televize?

Stroj na peníze jménem SuperStar bylo potřeba vyladit a promazat i z toho důvodu, že druhá řada soutěže bývá ještě úspěšnější a sledovanější než první. Alespoň takovou zkušenost mají v zemích, kde se dosud formát Pop Idol od společnosti Freemantle Media vysílal. Graduje zájem soutěžících i diváků (do druhé řady soutěže Česko hledá SuperStar se přihlásil skoro dvojnásobek soutěžících oproti té úvodní). Od třetí řady zájem diváků pozvolna upadá, takže někde u pátého či šestého vysílání televize obvykle uvažují o jiné, dosud neznámé soutěži. Většinou vítězí klasická reality show, u které ale chybí prvek showbyznysu a tudíž také výraznější vedlejší příjmy. Na ty je SuperStar naprosto ideální.

HLEDÁNÍ TALENTŮ? ALE BĚŽTE

Vlastně ani tak nejde o hledání nových talentů. Pokud se ale najdou, je to dobře: dají se dobře využít. Jenom nesmí mít vlastní hlavu jako první česká SuperStar Aneta Langerová, která přenechala vystupování v nováckých zábavních pořadech svojí sokyni Šárce Vaňkové. Co pak dokáže televize zprodukovat, mohli diváci Novy sledovat v pořadu Šárka! předminulou sobotu v prime time od osmi hodin večer. Plytký, nic neříkající pořad, jehož jediným plusem byla velká koncentrace celebrit. Dalo by se říci, že Nova využila Šárku na poslední chvíli – vždyť za několik týdnů po prvních SuperStar už neštěkne ani pes (pokud se jim nepodaří skutečně prorazit tím, že něco umí). Šárka ale posloužila jako dobré promo den před startem druhé řady SuperStar.

Co se vlastně podařilo hvězdičkám z první řady SuperStar? Polovina finalistů vydala vlastní cédéčko. Kritika je přijala vlažně, rádia jejich písničky, s váhavou výjimkou Anety Langerové, většinou nehrají. Rádia obecně nerada riskují, ale první řady SuperStar se ještě hledají a kdo ví, zda se vůbec stihnout včas najít: zájem médií o nové nastupující hvězdičky může přebít i pozitivní posun u hasnoucích SuperStar.

Hudební kritici, producenti a zpěváci ale loňské finálové desítce nedávají moc šancí. A pokud ano, opakují hlavně tři jména: Aneta Langerová, Sámer Issa a Martina Balogová. Začínající rockerka, idol teenegerek a jediná romská finalistka SuperStar, o jejímž vyřazení se loni na jaře vedly vášnivé diskuse, do nichž se zapojil i Karel Gott. Ta soutěž vlastně není špatná. Pokud někdo umí zpívat, nemusí vyhrát – stačí probojovat se do televizního vysílání a zaujmout hudební vydavatelství, nebo klidně i producenty muzikálů. Nova bude spokojena vždy; ať se podaří najít nové talenty či nikoli. Megaúspěch v podobě milionů diváků přikovaných u bedny má dopředu zajištěn.

MIMOŘÁDNĚ PŘILOŽENO

Je až k nevíře, jak Nově k tomuto úspěchu pomáhají některá média, jmenovitě deníky. Když jsem si na internetové stránce Reflexu nedávno posteskl, jak smlouva mezi Novou a MF Dnes o mediálním partnerství při druhé řadě SuperStar (psal o ní oborový týdeník Marketing&Media) ovlivňuje priority zpravodajství tohoto deníku (v den zahájení konkurzů měla MFD na titulní straně hlavní fotografii a titulek v tom smyslu, že mánie SuperStar znovu začíná), šéfredaktor Pavel Šafr odepsal, že žádná taková smlouva neexistuje a pokud by existovala, MFD by ji řešila pouze v rámci inzertní spolupráce.

Tím hůř. Pokud seriózní deník sklouzne k tomu, že článkem o SuperStar dobrovolně otevírá svoji kulturní rubriku a vysílá redaktorku, aby naoko zkusila projít konkurzem, něco asi není v pořádku. Jistě, SuperStar je masová záležitost a deníky se chtějí svést na vlně její popularity. Má to ale několik háčků: jak se na tak prvoplánovité psaní asi zatváří čtenáři, kterým je SuperStar úplně lhostejná? Kolikrát to „vydýchají“, aniž by přešli k jinému titulu? Dochází redakcím, že vlastně zdarma Nově zvyšují sledovanost? Každých 85 tisíc diváků znamená jeden procentní bod v podílu na trhu, který pak obchodní oddělení Novy promění ve 20 tisíc korun za třicetisekundový reklamní spot.

MF Dnes má přes milion čtenářů – takových, na které si reklamní agentury evidentně brousí zuby. Říkejme tomu jednostranně výhodná symbióza. Ale mohla by být i oboustranně, protože vydavatel MFD kupuje hudební televizi Óčko. Nova žádný hudební kanál nepřipravuje (do výběrového řízení na licence pro digitální televize přihlásila projekty zpravodajského, seriálového, filmového a sportovního kanálu). Pak bych to chápal: síly se vyrovnají. SuperStar odzpívají na Nově a jako výprodej se pak objeví na Óčku. Samozřejmě za vydatné promotion MF Dnes…

Když jsem se asi přede dvěma měsíci na jedné akci zeptal Vladimíra Juráska, obchodního ředitele společnosti Mag Media 99, která prodává reklamní časy na Nově, zda by se dalo vypočítat, kolik Nova vydělala na reklamě během první řady SuperStar a o kolik by se tento zisk mohl zvýšit při druhé, prodloužené řadě (šlo mi hlavně o efekt přidání dalších dílů), odpověděl mi, že to není možné: „Nepočítáme to na jednotlivé pořady, ale na měsíce. Ale třeba u sponzoringu SuperStar si letos můžeme vybírat, zájemců je víc než můžeme uspokojit.“ Lahodná slova pro PPF i CME…

(REFLEX 3, 20.1.2005)

Kostlivec TV 3 vypadl ze skříně

Představte si, že jste majitelem malé regionální televize. Dohodnete se s investorem, že za nějaký čas převedete její licence na něj, ale protože dojde k nějakým informačním šumům a vzájemnému nepochopení, prodáte tu televizi někomu jinému. Investor se naštve a podá žalobu.

Městský soud žalobu zamítne, a tak se investor obrátí na Ústavní soud. Mezitím Rada pro rozhlasové a televizní vysílání schválí převod vašich licencí na vámi vlastněnou českou společnost a tu prodáte onomu druhému zájemci. Tři roky se nic neděje. Pak náhle Ústavní soud rozhodne, že se Městský soud spletl a ten převod licencí zruší. Po třech letech se vám vrací televize, kterou jste už jednou úspěšně prodal.

Tak takhle nějak se nyní cítí královéhradecký podnikatel Martin Kindernay, který v polovině devadesátých let založil televizi Galaxie, pozdější metropolitní stanici TV3. Dohodl se na spolupráci s americkým investorem, který založil a vedl servisní společnost (jak příhodné pro české televizní prostředí) a časem měl získat i Kindernayovy licence. Jak? Jednoduše. Měl k tomu pomoci nový mediální zákon, který umožňoval převod licence z fyzické osoby na společnost, která je stoprocentně vlastněná touto fyzickou osobou.

Martin Kidernay získal licence k vysílání televize Galaxie v Hradci Králové a Praze jako fyzická osoba v letech 1996 a 1998. V roce 2000 přejmenoval Galaxii na TV3 a vznikl plán, jak licence postupně převést na investora, americký fond Argus Capital zastupovaný lucemburskou společností European Media Ventures (EMV). Byl jednoduchý. Kindernay založil firmu KTV se sídlem v Lucembursku, která patřila pouze jemu, ale o rozhodování se dělil se zástupci EMV. Přesněji řečeno, bez jejich souhlasu fakticky nemohl nic dělat.

Kindernay podal na vysílací radu žádost o převod licencí TV3 na firmu KTV, a radní ji zamítli. Důvod? Prapodivná organizační struktura, která Kindernayovi znemožňovala kontrolu nad KTV, což by vlastně znamenalo převod licencí na někoho jiného – a to zákon nedovoluje. Jenže investoři ve vedení KTV se nechtěli vzdát a podali proti rozhodnutí Rady žalobu k Městskému soudu v Praze.

A Kindernay? Ten mezitím založil firmu RTV Galaxie se sídlem v Hradci Králové a požádal znovu o převod licencí – tentokrát na ni. Radní tuto žádost schválili. Ačkoli pak Kindernay nabízel investorovi TV3 vstup do RTV Galaxie, ten to odmítl. Trval na původní dohodě, tedy převodu na firmu KTV. Městský soud v Praze jeho žalobu na vysílací radu odmítl kvůli tomu, že „nebyl účastníkem řízení“, ale Ústavní soud loni v listopadu rozhodl, že takový závěr je chybný – a vrátil kauzu na úplný začátek.

Pak už to šlo jako po másle. Pražský městský soud v polovině prosince připustil, že se zmýlil, a zrušil rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o převodu Kindernayových licencí na firmu RTV Galaxie. Jenže Kindernay tuto firmu i s licencemi mezitím prodal majiteli televize Prima, společnosti GES Media Holding (a ta přejmenovala TV3 na TV Praha a TV Hradec Králové). Teď mu ji soud vrátil.

Někdejšího hradeckého mediálního bosse to zaskočilo. Nejprve tvrdil, že žádnou televizi už nechce: „Licence mi byly vráceny naprosto nedobrovolně.“ Po několika dnech ale už říkal, že si musí vše promyslet a zjistit, co že se mu to vlastně vrací. Není toho málo: od doby, kdy RTV Galaxii i s licencemi prodal majitelům Primy, přibylo této regionální stanici několik nových frekvencí včetně vysílače, na kterém by měla zahájit vysílání stanice TV Pardubice.

„S RTV Galaxií nejednám. Od doby, kdy jsem ji prodal majitelům Primy, s nimi neudržuji žádné kontakty. Ale budu se tím muset zabývat, je to pro mě nová situace,“ prohlašoval Kindernay začátkem minulého týdne. Ředitel Primy Martin Dvořák si byl jistý, že Kindernay televizi zpátky nechce: „Co vím, tak pan Kindernay k tomu zaujímá velmi rozumné stanovisko. Myslím si, že ta dohoda mezi námi a jím byla historicky učiněna, zrealizována a tím by ta věc měla být uzavřena.“

Fakticky by opravdu nemuselo jít o nic tak hrozného. Soud pouze vrátil rozhodování o převodu Kindernayových licencí na RTV Galaxii na úplný začátek a řekl, že účastníkem řízení má být i firma KTV, neúspěšný žadatel o totéž. Dnešní rada by tedy mohla jenom potvrdit výrok své předchůdkyně. Tedy pokud pražský Městský soud ještě potvrdí, že zamítnutí žádosti o převod licencí na KTV platí. To by mohlo trvat nějaký ten pátek – a do té doby by bylo od rady celkem nerozumné znovu hlasovat o převodu licencí na RTV Galaxii… „Na druhou stranu, čím déle bude problém trvat, tím větší škody mohou na straně RTV Galaxie narůstat,“ říká Martin Dvořák.

„Je pravděpodobné, že pravomocně neukončené řízení ve věci KTV - opět u Městského soudu - bude Rada považovat za překážku a přeruší řízení. Takové rozhodnutí Rady sice nelze předjímat, je to však zatím obvyklá - opatrná – praxe,“ říká Pavel Barák z Úřadu vysílací rady. Lze prý předpokládat, že KTV u soudu neuspěje a celá věc se tak urovná. Záleží však na tom, jak se zástupci KTV, RTV Galaxie a Martin Kindernay dohodnou na ústním slyšení před vysílací radou, které by mělo proběhnout ve čtvrtek 20. ledna (v den, kdy vychází toto číslo Reflexu). „Předmětem tohoto řízení je jen žádost o převod licence na RTV Galaxii,“ potvrdil Barák. Jak se zachová Martin Kindernay?

(REFLEX 3, 20.1.2005)

Glosář J.P.

DALŠÍ RYBNÍČKOVINA. Ředitelé tří největších slovenských komerčních televizí, Markízy, Joj a zpravodajské stanice TA3, si minulý týden společně postěžovali vysílací radě na veřejnoprávní Slovenskou televizi, která začala přímo do pořadů vkládat upoutávky na svůj další program. Zákon přitom STV zakazuje čímkoli přerušovat vysílání. Že by inspirace Vladimírem Železným a začátky vysílání Novy?

DÁDO, NEDEJ SE! Internetový deník Britské listy se rozhodl zničit dětský idol Dádu Patrasovou. Upozornil totiž, že Dáda ve svém pořadu na České televizi propaguje cédéčka a knihy, na jejichž vydávání se ČT nijak nepodílí. To je tedy novina! Dáda v tom nejede sama, zkuste se příště podívat třeba na Domácí štěstí.

NESTALO SE. Česká televize se rozhodla definitivně zrušit satirický pořad Stalo se… Od poloviny února jej ve stejném vysílacím čase nahradí politicky korektnější Budování státu s imitátorem Petrem Jablonským. Tak teď by už poslanci mohli ty poplatky Kavčím horám konečně přiklepnout, ne?

(REFLEX 3, 20.1.2005)

středa, ledna 19, 2005

John Malone zcela ovládl kabelovou společnost UPC

Wirtualnemedia.pl (jp)

Od úterý 18. února je naprosto jasno ve vlastnické struktuře holdingu UnitedGlobalCom, pod který spadá také kabelová společnost UPC. Americká firma Liberty Media ovládaná mediálním magnátem Johnem Malonem totiž navýšila svůj podíl ve společnosti z 53 na 100 procent. Podle agentury Reuters přišlo zbývajících 47 procent akcií UnitedGlobalCom na 1,71 miliardy dolarů. Malone tak za celý stoprocentní podíl zaplatil 3,65 miliardy USD. Kabeloví operátoři sdružení pod UnitedGlobalCom mají 9,1 milionu abonentů v patnácti zemích světa včetně České republiky a Slovenska. Přibližně 1,3 milionu domácností pak využívá připojení k širokopásmovému internetu od této firmy.

úterý, ledna 18, 2005

Majitel UPC koupil společnost Zone Vision

Medialink.pl (jp)

Společnost chellomedia, která patří koncernu UnitedGlobalCom, majiteli kabelové společnosti UPC, koupila 87,5-procentní podíl ve firmě Zone Vision Networks. Ta provozuje řadu tematických televizních kanálů, jako například Reality TV či Europa Europa a zastupuje v České republice a na Slovensku americkou zpravodajskou stanici CNN či hudební kanál MTV. Dosavadní majitel Zone Vision, mediální společnost Advent International, získala za majoritní podíl ve firmě 75 milionů dolarů, z toho 50 milionů v hotovosti a 15 milionů prostřednictvím akcií UnitedGlobalCom. „Delší dobu jsme hledali silného partnera, který by nám umožnil realizovat všechny naše plány,“ komentoval obchod ředitel Zone Vision Chris Wronski. UnitedGlobalCom provozuje kabelové sítě UPC i v České republice a na Slovensku, kde jsou lídrem trhu.

Pro radost panu vydavateli Shenarovi

Přišel mi anonym. Za dobu mého působení v Reflexu asi třetí, tentokrát se ale o něj podělím i se čtenáři tohoto blogu. Týká se totiž reakce Martina Shenara, generálního ředitele vydavatelství Hachette Filipacchi na můj článek Inzerent, náš pán (rubrika Bumerang v Reflexu 2/05). Ta reakce mě nesmírně pobavila, neboť tolik nelichotivých charakteristik bez udání důvodu jsem si už dlouho od nikoho nevyslechl. Berte tento text za svého druhu pomstu (ačkoli nejsem člověk mstivý, nerad ze sebe nechávám dělat pitomce), originál rád komukoli předložím k nahlédnutí:

Vážený pane Potůčku,

Četla jsem názorovou výměnu mezi Vámi a panem Shenarem, respektive jeho výpad na základě Vašeho článku kdy tento výpad pak nesu velmi nelibě.

Mojí pracovní náplní je i obchodování s vydavatelstvím Hachette ve smyslu uskutečňování tiskové inzerce nebo ještě lépe řečeno jakékoliv spolupráce, kdy za peníze, zboží či protislužby poskytuje vydavatel prostor k manifestaci produktů a služeb subjektů, které můžeme pracovně nazývat inzerenty. Je samozřejmě bez jakékoliv pochybnosti, že hlavním zájmem těchto inzerentů je zvýšení jejich obchodních tržeb, ať již z krátkodobého či dlouhodobého hlediska – nechci však být hypokratem, jelikož je to mé živobytí.

Pan Shenar je z mého pohledu minimálně mužem dvou tváří. Ta jedna se snaží být vlajkonošem transparentnosti a celkové osvěty tiskového trhu a ta druhá je pak bezohledným řezníkem, který považuje obchodní etiku za archaismus teměř v rovině vulgarismu. Tomuto obrazu je pak podřízen i nejbližší team jeho spolupracovníků, jak redakční, tak a to především, v prodejní části vydavatelství. Nicméně k věci:

1. Pan Shenar se podle svého vyjádření schází s manažery inzerce a redaktory, aby řešil otázku, jak ještě lépe odolávat tlaku inzerentů na redakci … .

Toto jeho prohlášení je asi tak pravdivé, jako že Hitler miloval a obdivoval Židy a Rómy. Pan Shenar a jeho prodejní team neustále agresivními metodami pobízí inzerenty k ještě větším inzertním útratám právě výměnou za články či jiné formy inzerce, které jsou přímo na základě zadání klienta vytvářeny v jeho redakci, aby se tak co možná nejvíce smazal rozdíl mezi klasickou inzercí, kterou čtenář pozná na první pohled. Není vzácností, že roční spolupráce má v sobě zakotveny právě i tyto nadstandardy jako dodatečné zvýhodnění za proinzerovaný objem nebo jeho opční navýšení v průběhu roku.

2. … my víme, že čtenáři poznají neobjektivní a falešný tón … .

To lze potvrdit, pan Shenar si je toho velmi dobře vědom. Proto na rozdil od méně „vyspělích“ vydavatelství většinou odmítá inzerentem psané rádoby redakční články, které většinou na první pohled do očí bijí svojí zaujatostí. Právě z toho důvodu se tato PR část přenesla přímo pod svícen pana Shenara, jelikož on přesně ví, co a jak si může v rámci redakčních článků ještě dovolit – dost často však jen přepisuje tiskové zprávy a oblévá je omáčkou rádoby žurnalistiky. O to více je tento přístup nebezpečný.

3. Ukázka skryté reklamy – neexistuje souvislost mezi dovozcem a inzercí a účetnictvím …

Ve 21. století asi pro nikoho nebudou záhadou barterové operace, kdy zájemce dodá zboží či službu a druhá strana pak připraví pěkný článeček, který lze přepočetem na inzertní plochu také jasně ocenit a tak tento barter provést. Samozřejmě z důvodů „zjednodušení“ bez jakýchkoli účetních záznamů či jiných právně podstatných dokumentů – a bez možného daňového dopadu. Není tajemstvím, že některá vydavatelství, HF nevyjímaje, dokonce v určitá období vyplácí své zaměstnance formou naturálií – telefony, auta, zájezdy, boty, kabelky, elektronika, hodinky atd. Stačí krátký pohled na ženské představitelky prodejního teamu HF, kde luxusní značky typu Versace ci Loui Vuitton a poslední model mobilního telefonu jsou pouhým „standardem“. Při průměrném platu okolo 25tisíc hrubého a i s přihlédnutí k možnému bonusovému ohodnocení v závislosti na prodejním obratu – s dostatečnou rezervou pak řekněme měsíčně 50tisíc hrubého si tyto dámy opravdu dané značky nemohou dovolit a jsou chodícími důkazy barterového systému a jednoduchosti, jak ovlivnit redakční náplň.

Nemám s panem Shenarem žádné nevyřízené účty, ale opravdu mě popudila jeho proti Vaší osobě tvrdá a neférová reakce, jelikož na ní z morálního hlediska nemá žádné právo.

Uchopil jste téma, které je velmi obtížné a do jisté míry nebezpečné v tom smyslu, že se v něm pohybují dvě těžké váhy. Na jedné straně moc peněz – vydavatelství a inzerent a na druhé straně stát, resp. jeho instituce sloužící na ochranu spotřebitele. Spotřebitel/čtenář pak v této kauze zaujímá pouze roli diváka a díky neexistenci platformy, která by se řádně zasazovala za jeho práva je de facto nicotný. Nicotné však nejsou spotřebitelovi peníze a tak se vždy budete setkávat s tvrdým odporem minimálně té strany, která po oněch penězích prahne – po těch penězích, které získá od tolikrát podvedeného spotřebitele.

Držím Vám palce a nenechte do sebe kopat od lidí typu Mr. Shenara.

Přípsání mého jména by v dané kauze Vám neprospělo, a mě výrazně ublížilo a tam prosím omluvte, že zůstávám anonymní.

Vaše čtenářka.

Dopis jsem ponechal v původním znění i s chybami. Obálka nese razítko pošty Praha 6, PSČ 110 06 a byla poslaná v pátek 14. ledna.

Představujeme projekty DVB-T: Prima klub

Televize Prima podala do výběrového řízení na licence pro pozemní digitální vysílání jedinou žádost. Týká se projektu Prima klub, pro který majitel Primy žádá programovou pozici v multiplexu B společnosti Czech Digital Group, kterou stejně jako Primu vlastní skupina GES Media Holding. Překvapivé je, že vlastník Primy nepožádal o digitální licence pro regionální vysílání RTV Galaxie v místech, kde již nejsou volné analogové kmitočty. Důvodem může být nejistota ohledně vlastnictví licencí TV Praha a TV Hradec Králové, ale také krátká doba platnosti licencí pro regionální vysílání DVB-T.

RTV Galaxie počká na druhou vlnu

„Stejně jako v případě Primy si myslíme, že nebyl sebemenší důvod, aby RTV Galaxie žádala o novou licenci pro digitální vysílání,“ vysvětluje generální ředitel Primy i RTV Galaxie Martin Dvořák. „Určitě chceme pokrýt další lokality a myslíme si, že jsme toho schopni v rámci stávající univerzální licence, která je jednoznačně platná i pro digitální vysílání. To platí hlavně pro Primu, Licence RTV Galaxie je v pokrytí omezená, na druhou stranu přemýšlíme, co s RTV Galaxií dál. Předpokládáme, že bude za nějakou dobu, odhadem za dva roky, další licenční řízení na další multiplexy a pro nás momentálně byl prioritou Prima klub, respektive Prima dvojka. Počkáme tedy na definitivní sítě.“

Jak si tedy Martin Dvořák představuje program Prima klub? Mělo by jít plnoformátovou stanici podobnou Primě, která by ale neměla původnímu kanálu přímo konkurovat. „Jakmile bychom paralelně provozovali Primu a Prima klub, přemýšleli bychom nejenom o základních provozních synergiích, ale také o programovém doplňování. Chtěli bychom obsáhnout co nejvíc cílových skupin oběma kanály zároveň. To znamená, že v okamžiku, kdy na jednom kanálu budeme vysílat něco pro mladší cílovou skupinu nebo pro ženy, na druhém budeme chtít obsáhnout střední věkovou skupinu a vyšší věk plus například muže. A obráceně,“ přiblížil Dvořák v rozhovoru pro server RadioTV.

Prima klub přijde na „stovky milionů“

Prima by podle svého šéfa chtěla časem provozovat i více kanálů: „Zatím počítáme s tím, že reálně budeme mít aspoň dva, kterými se nebudeme snažit zasahovat ve stejný čas stejné cílové skupiny, ale programovou koordinací jich obsáhnout co nejvíce.“ Dvořák předpokládá, že pokud by Prima klub získal licenci, bude muset FTV Prima mírně navýšit počet zaměstnanců, ale jinak se bude snažit co nejvíce využít stávající personální a technické kapacity. „Objektivně se dá říct, že bude nezbytné navýšit jak personální kapacitu, přesto že doufám, že nijak zásadně, tak zároveň technickou kapacitu,“ připustil ředitel Primy. Podle mluvčí stanice Jany Malíkové by se investice do nového kanálu měly pohybovat ve stovkách milionů korun. „Jejich návratnost počítáme do čtyř až šesti let,“ dodala.

Co se týká programu, měl by se Prima klub chovat podobně jako dnešní Prima. Část produkce by byla původní, část převzatá. „Rádi bychom spolupracovali se zahraničními televizemi, v současné době ale není žádná dohoda uzavřena,“ uvedla mluvčí Malíková s tím, že v úvahu připadá i spolupráce s nějakým dalším českým médiem (majitelé Primy ovládají také síť rádií Hey!, RTV Galaxii a časopisy Mladý svět, TV TiP seriál a Recepty prima nápadů). Kromě sítě pozemních digitálních vysílačů by Prima klub také usiloval o zařazení do programové nabídky kabelových a satelitních společností. A Prima se nevyhýbá ani myšlenkám na doplňkové služby, o nichž ale nyní nechce zveřejnit nic konkrétního.

Dvořák: pro jistotu registrujeme další značky

Zajímavé je, že si FTV Prima (někdejší FTV Premiéra, držitel vysílací licence Primy a žadatel o licenci pro Prima klub) požádala o registraci ochranných známek pro další, tentokrát již tematické kanály: Prima sport, Prima Shop a Prima svět. Martin Dvořák nepopírá, že by mohlo jít o další digitální stanice: „Předpokládáme, že až dojde k další vlně licenčních řízení, budou chtít provozovatelé, kteří budou na trhu – včetně nás – rozšířit své portfolio. Zároveň předpokládáme, že existuje celá řada spekulantů, kteří spustí smršť registrací různých názvů, takže jsme se tomu logicky snažili předejít a vytipovali jsme si návrhy, které bychom v případě, že bychom získali nebo uvažovali o dalších digitálních kanálech, používali.“

Dvořák předpokládá, že pokud se proces digitalizace podaří dotáhnout do finále (po ženevské konferenci v květnu 2007 by mělo v České republice vysílat celkem osm digitálních multiplexů), Prima obsadí celou jednu digitální síť. „Myslím si, že by to bylo logické a ekonomické, abychom obsadili minimálně jeden celý multiplex,“ říká Dvořák, podle něhož by nebylo rozumné, kdyby zákon omezoval možnosti provozovatelů, jejichž majitelé zároveň vlastní licence pro provozování sítí digitálních vysílačů, jako je tomu například ve Francii: „Jsem apriori nepřítelem všeho, co přichází ze států jako je Francie, kde bychom se možná neměli inspirovat. Myslím, že existují státy, které jsou ekonomicky i legislativně mnohem jednodušší a transparentnější. Často slyším argument, že ve Francii to je tak a my bychom to tak měli taky dělat. Týká se to třeba podpory české kinematografie. Myslím, že čím méně regulace, tím ten trh bude úspěšnější.“

Soud s RRTV určí budoucnost Primy i Novy

Prima zároveň vede soudní spor s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání kvůli programové pozici v multiplexu B. Televize ještě před vyhlášením výběrového řízení na digitální licence Radu požádala o rozšíření souboru technických parametrů o digitální frekvence, radní však její žádost odmítli s tím, že na obsazení multiplexu B vypíší konkurz. „Myslím si, že bylo zbytečné nechat to dojít tak daleko a že jsme nebyli schopni s Radou najít společnou řeč. A není to jen otázka nás, ale i druhé komerční televize. Zaráží mě právní argumentace některých členů rady – nikoli všech – protože Rada naštěstí v tomto nezastává jednotný názor, což si myslíme, že je určitým světlým bodem do budoucna,“ míní Martin Dvořák.

Soudní spor s Radou nelze podle ředitele Primy vnímat jako něco špatného nebo senzačního, ale jako skutečnost, která bude precedentní pro obě celoplošné komerční televize. „Je to něco, co bude precedentní a co potom determinuje další vývoj ohledně digitalizace apriori u obou komerčních televizí a jejich postavení v stávajících licencích v rámci digitálního vysílání,“ vysvětlil generální ředitel Primy.

(RadioTV.cz, 18.1.2005)

pondělí, ledna 17, 2005

Odplavila snad tsunami poslední zbytky etiky?

Tuto otázku si kladu od chvíle, kdy přírodní katastrofa v jihovýchodní Asii vybičovala média k nevyhlášené soutěži o nejbrutálnější snímek obětí smrtící vlny tsunami. A nejen ta světová. Ohromil mě snímek hromady nafouklých mrtvých těl promísených s odpadky na pláži v Thajsku, který se objevil na speciální fotostránce deníku Právo.

Ten samý snímek umístil o několik dní později na svoji titulní stranu časopisu Týden. Šéfredaktor Dalibor Balšínek v úvodníku vysvětlil, že v redakci proběhla na toto téma poměrně bouřlivá debata, ale nakonec se rozhodli katastrofu „nepřikrášlovat“. Polský týdeník Przeglad si za stejnou fotografii na titulní straně vysloužil odsouzení od etické rady médií. Ta ve svém prohlášení napsala, že chování některých polských redakcí nemůže ospravedlnit ani fakt, že se tytéž snímky objevují i ve světových médiích.

Zveřejňování detailních fotografií rozkládajících se těl, zejména pak dětí a žen, podle členů rady nepřispívá k lepšímu informování o tragických následcích tsunami, ani k získávání větších prostředků pro humanitární pomoc: „Slouží pouze k většímu prodeji mediálních produktů.“ Jenže jak informovat o apokalyptických následcích obrovské vlny, desítkách tisíc obětí a zcela zničeném pobřeží a zároveň vyhovět přísným etickým normám, jejichž hranice se stejně rok od roku, katastrofu po katastrofě stále posouvají?

Když deník Právo před necelým rokem zveřejnil na titulní straně fotografie vraždy amerického občana Nicholase Berga, kterému iráčtí povstali poblíž Bagdádu usekli hlavu, byl to velký etický problém. Dnes se nad zveřejňování snímků těl obětí tsunami na titulních stranách novin a časopisů pozastavují snad jen mediální teoretici. Oč je brutálnější fotografie Bergovy useknuté hlavy oproti nafouklému tělu utopeného člověka? V obou případech média ignorovala lidskou důstojnost a dala přednost chladnému kalkulu s vyšším prodejem.

Jenže ono je sporné, zda tak brutální fotografie vůbec vedou k většímu zájmu čtenářů o noviny a časopisy. Obával bych se opaku. Dát na titulní stranu detail mrtvého školáka z Beslanu? Jistě, je to aktuální téma a výpověď o drastických praktikách teroristů. Potřeboval ji čtenář k tomu, aby pochopil šílenou skutečnost a bolest pozůstalých? To je otázka...

(REFLEX OnLine, 17.1.2005)

neděle, ledna 16, 2005

Britové mohou sledovat Teachers TV

Satkurier.pl/king of sat (jp)

Britští kantoři se dočkali vlastního televizního kanálu. Stanici Teachers TV začátkem roku zprovoznil a financuje Institut vědy a nauky, jenž také produkuje veškeré její pořady. Teachers TV má fungovat jako pomůcka ke studiu pedagogiky a pro zhruba milion Britů, kteří pracují ve školství. Kanál bude vysílat 24 hodin denně v rámci programové nabídky satelitní služby Sky Digital, kabelových rozvodech a pozemní digitální platformy Freeview. Provozovatel slibuje, že stanice umožní také určitou interaktivitu. Podle britského ministra školství Stephena Twigga je vznik takto specializované televize prvním krokem ve snaze sjednotit úroveň kvalifikace budoucích učitelů v celé zemi. V neposlední řadě by Teachers TV mohla přispět také k rozvoji digitálních technologií, které umožňují interaktivní příjem televize.

Gazeta Wyborcza: Polské vysílací radě hrozí bankrot

Medialink.pl/Gazeta Wyborcza (jp)

Polská Rada pro rozhlas a televizi stojí na pokraji bankrotu. Podle deníku Gazeta Wyborcza je letošní rozpočet regulačního orgánu pro elektronická média tak nízký, že nepokryje všechny výdaje – platy, nájem a energie. Peněz nezbývá ani na nezbytné analýzy obsahu médií, které Radě ukládá zákon. „Budeme muset snížit veškeré výdaje. Až do odvolání se ruší všechny zahraniční cesty,“ napsala v dopise zaměstnancům Rady její předsedkyně Danuta Waniek.

Kreditní karty členů Rady, které jim umožňovaly měsíčně čerpat 4,8 tisíce zlotých (33 600 korun), jsou podle listu již zablokované. Místo tradiční kávy se během zasedání radních podává minerální voda. Důvod? Parlament místo původně navrhovaného rozpočtu 22 milionů zlotých Radě schválil pouze 15,8 milionu zl. Jenže jen na platy svých členů a zaměstnanců úřadu Rada tento rok vydá 13,5 milionu zlotých. Další přibližně milion padne na členské příspěvky v různých mezinárodních mediálních institucích. Nájemné vyjde ročně na 1,5 milionu zlotých, ochranka a úklid na 400 tisíc.

Rada podle svého mluvčího bude muset propustit okolo čtyřiceti až padesáti zaměstnanců, a také se bude muset vzdát přístupu k datům o sledovanosti televizí, za něž ročně zaplatila dva miliony zlotých. Mediální rada rovněž přestane vydávat měsíční bulletin a pořádat odborné konference. Šetřit musí také na mediálních analýzách. „To snad aby zavřela krám,“ řekl Gazetě Wyborcze bývalý šéf Rady Juliusz Braun, podle něhož parlament vážně ohrozil základní funkci regulačního orgánu: kontrolu elektronických médií.

sobota, ledna 15, 2005

Tsunami a média: etika dostává na frak

Wirtualnemedia.pl (jp)

Polská Rada etiky médií dospěla k závěru, že zprávy a reportáže o katastrofě v jihovýchodní Asii, kde ničivé zemětřesení a následné vlny tsunami zabily desetitisíce lidí, ve velkém měřítku porušovaly etické zásady žurnalistické práce. Podle Rady se tato výtka týká také polských médií. „Detailně ukazují mrtvá těla zdeformovaná tlakem a rozkladem, tváře dětí, které zemřely…“ uvádí se ve zprávě, kterou Rada poskytla polské tiskové agentuře PAP. Podle členů rady takové snímky rozhodně nepřispívají k lepšímu informování o tragických následcích vln tsunami, ani k získávání prostředků pro humanitární pomoc.

„Slouží pouze k většímu prodeji mediálních produktů,“ uvádí Rada ve svém stanovisku. Polská média podle ní opakovaně porušila Etický kodex médií. „Nemůže to ospravedlnit ani fakt, že se tytéž informace a snímky objevují ve světových médiích,“ stojí v dokumentu Rady. Její členové konkrétně kritizovali týdeník Przegląd, který na své titulní straně otiskl fotografii hromady lidských těl v naplavených odpadcích na pláži v Thajsku. Stejnou fotografii umístil na svoje úvodní číslo letošního ročníku český zpravodajský časopis Týden.

Analytici BRE Bank určili na základě prodeje Novy cenu polské TVN

Gazeta Wyborcza (jp)

Suma, za níž finanční skupina PPF prodala majoritní podíl v televizi Nova americké společnosti CME, sehrála důležitou roli při určování ceny akcií polské komerční televize TVN. Uvedl to polský deník Gazeta Wyborcza, podle něhož se analytici investičního fondu BRE Bank, jež vlastní téměř 16 procent akcií TVN, při stanovování ceny minoritního balíku akcií této televize určených pro volný prodej na burze inspirovali právě cenou majoritního podílu TV Nova. Podle Michala Marczaka z BRE Bank se reálná cena podílu, jež CME získala v Nově za 642 milionů dolarů (hotově a převodem vlastních akcií na PPF) pohybuje ve výši 1,146 mln. USD. Marczak přitom předpokládá, že výnosy Novy a druhé nejsledovanější polské komerční televize TVN jsou přibližně stejné a podle toho určil cenu jedné akcie TVN na 38 zlotých, tedy asi 270 korun. Porovnání výnosů Novy a TVN deník zanesl do tohoto sloupcového grafu.

pátek, ledna 14, 2005

ProSiebenSat1 se chystá koupit dvě menší televize

Satkurier.pl/Der Spiegel (jp)

Německá mediální skupina ProSiebenSat1 zvažuje koupi dvou menších tematických kanálů, 9Live a Sonnenklar.tv. Firma se tak chce podle časopisu Der Spiegel postavit expanzivní politice konkurenčního koncernu RTL Group. Rámcová smlouva o koupi obou televizí má být podepsaná koncem ledna. ProSiebenSat1 by podle ní měla získat od americké společnosti Euvia Media AG podíl 48,4 procenta. Původní majitelé si ponechají 48,6 procenta a šéfové firmy Euvia Media AG tříprocentní podíl v obou kanálech. Analytici německého mediálního trhu přičítají obchod probíhající válce mezi RTL Group a ProSiebenSat1 na trhu s tematickými televizními kanály. Obě firmy se také chystají nabídnout speciální placené prémiové kanály.

Reality TV expanduje do Japonska

Medialink.pl (jp)

Společnost Zone Vision, která zastupuje kabelové kanály CNN, Romantica či Discovery, uvede na japonský trh tematický kanál Reality TV. Firma podepsala smlouvu s japonskou společností Jupiter Programming zaměřenou na distribuci televizních programů, podle níž se japonští diváci dočkají Reality TV letos v létě. „Je to ohromný krok v naší snaze expandovat s Reality TV do světa,“ prohlásil šéf Zona Vision Krzysztof Wroński. „V uplynulých letech se nám podařilo dostat do několika asijských zemí a dospěli jsme k jednoznačnému závěru, že tento kanál by byl populární také v Japonsku. Díky smlouvě se společností Jupiter si budou moci Reality TV naladit klienti kabelových a satelitních společností po celé zemi.“

Z dohody vyplývá, že vznikne nová firma Reality TV Japan Co. Ltd. se sídlem v Tokiu, v níž bude Zone Vision držet padesátiprocentní podíl. Tato společnost bude produkovat pořady určené přímo pro japonskou verzi Reality TV. Zbytek programu budou tvořit pořady produkované globální Reality TV, které mohou v anglické verzi sledovat také čeští diváci kabelových a satelitních televizí.

čtvrtek, ledna 13, 2005

Spolumajitel HN vstupuje do Bulharska

Wirtualnemedia.pl (jp)

Německý tiskový koncern Handelsblatt, který vydává stejnojmenný ekonomický deník a společně s americkou skupinou Dow Jones spoluvlastní české vydavatelství Economia (Hospodářské noviny, Ekonom, Marketing&Media, apod.) odkoupil 50-procentní podíl v hlavním bulharském ekonomickém týdeníku Capital a stejně zaměřeném deníku Dnevnik. Jedná se o čtvrtý kontrakt skupiny ve střední a východní Evropě. Kromě České republiky již Handelsblatt působí na Slovensku a v Srbsku.

ČT zrušila pořad Stalo se. Nelíbil se na Hradě?

Generální ředitel České televize Jiří Janeček rozhodl o definitivním zastavení výroby publicistického pořadu Stalo se… Podle neoficiálních informací mají být důvodem opakované stížnosti představitelů různých politických stran, v posledním případě si měla na pořad stěžovat dokonce Kancelář prezidenta republiky. Ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal serveru RadioTV potvrdil, že programové oddělení ČT pořad zrušilo, o důvodech však podle svých slov neví.

Rozhodnutí padlo v pátek

„Programová ředitelka Eva Vrtišková mě informovala o tom, že se už nebude vyrábět. Rozhodnutí mělo padnout minulý týden. V úterý mi to potvrdil generální ředitel Jiří Janeček,“ uvedl Šámal s tím, že o důvodech se bude ještě bavit. Podle mluvčího ČT Martina Krafla televize nasadí od šestého týdne místo Stalo se… jiný satirický pořad Budování státu s moderátorem Petrem Jablonským. „Rozhodnutí o ukončení výroby Stalo se… padlo minulý pátek,“ dodal mluvčí s tím, že odpověď na otázku, proč byl původní pořad zrušen a zda za tímto rozhodnutím stojí stížnost z Hradu, musí prokonzultovat.

„O ukončení pořadu Stalo se uvažovalo od září minulého roku. V té době se také ve vysílání objevil nový satirický týdeník Budování státu. Tvůrci pořadu Stalo se v čele s Jiřím Podlipným vytvořili svého času velmi originální projekt, který patřil v průběhu minulých osm let k tradičním pořadům České televize. Nyní však přišel čas na změnu - pořad Stalo se nahradí v pondělí večer zmíněný týdeník Budování státu. Ten je mimochodem daleko kritičtější než pořad Stalo se a zároveň vtipnější,“ sdělil Krafl serveru RadioTV ve čtvrtek dopoledne s tím, že podobný vývoj je pro televizní pořady přirozený. S moderátorem pořadu Stalo se Jiřím Podlipným bude ČT nadále spolupracovat. „V současné době je také dramaturgem pořadu Adresát ČT,“ uvedl Krafl.

ČT zruší i nějaké další pořady

„Stejně tak bude například zrušen publicistický magazín Mezi póly. Vzhledem k informacím, které jste zveřejnil, musím zdůraznit, že za těmito rozhodnutími nejsou žádné politické tlaky. Ale kdo ví, možná že o zrušení pořadu Mezi póly požádal Kofi Annan. Nelíbila se mu prý nějaká reportáž ze světa...,“ dodal mluvčí. Podle Krafla v roce 2005 zmizí z obrazovky ČT také diskusní měsíčník Vertikála věnovaný civilizačním a etickým otázkám. „Divákům ale nabízíme nový cyklus pod názvem Úhly pohledu, a to vždy v pátek na ČT2 v 18.20 hod., v rámci kterého uvidí různé diskusní pořady vyráběné v televizním studiu Brno vedené zkušenými moderátory, jakými jsou např. Ivan Hofman, Arnošt Goldflam nebo Milan Uhde. Řeč bude o různých aspektech dnešního politického a společenského života.“

O zrušení pořadu Stalo se…, který vytváří televizní koláže z pořadů odvysílaných na obou programech ČT za uplynulý týden, se spekulovalo už přede dvěma lety. I tehdy měli za tímto krokem stát politici, kterým se nelíbil styl, jakým dramaturgové Stalo se… pracují. Česká televize jej nakonec zachovala, ale přesunula jeho vysílání do pozdějších hodin. Letos jej vysílá stejně jako loni každé pondělí od 22:15 na prvním programu s reprízou v úterý od 0:20 rovněž na ČT1. Dlouholetým moderátorem pořadu je Jiří Podlipný, autorem scénářů je vedoucí názorové rubriky MF Dnes Martin Komárek. Ten je podepsaný také pod scénáři pořadu Budování státu.

(RadioTV.cz, 13.1.2005)