potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, ledna 20, 2005

Kde ty knihy jsou

Knih vychází v České republice stále víc, přesto knihkupci mluví o krizi a obavách z budoucnosti. Je to tím, že náš trh je malý a dobře prodejných knížek pro masové publikum je příliš málo? Opravdu knihkupcům nezbývá než se poprat o Pawlowskou a Viewegha? Nebo je problém v konkurenci hypermarketů? Případně jen v tom, že knihkupci a vydavatelé nerespektují zavedená pravidla trhu s knihami a odmítají vydávat (a prodávat) levné paperbacky?

Byl svědkem zajímavé diskuse. Alexandr Tomský, ředitel nakladatelství Academia, ve firemním knihkupectví na Václavském náměstí řešil, co způsobilo meziroční pokles tržeb tohoto obchodu – zda vznik velkého domu knih Luxor naproti přes náměstí, prodejna Levné knihy odvedle nebo stavební úpravy eskalátorů metra.

Firemní obchod Academie na Václavském náměstí letos vydělal o osm milionů korun méně než v loňském roce. Podle pana Tomského je to částka, která knihkupectví tvoří zisk. Jinými slovy, obchod sice zaplatí nájem, zaměstnance, ochranku a další nezbytné náklady, ale nevydělá na investice: „Těch osm milionů nám dělá obrat v populární literatuře - v Pawlowské, Vieweghovi, Ivanu Krausovi, Ivance Deváté, Báře Nesvadbové nebo Ireně Obermannové. A v tomhle úzkém segmentu si všichni navzájem konkurujeme, protože nás drží nad vodou.“

SOUBOJ O PAWLOWSKOU

„Loni vyšlo 17 tisíc titulů knih. Na trhu je přes 60 tisíc titulů, včetně těch, které vyšly v předchozích letech. Ale konkurujeme si jenom v tom středním proudu. Je to dáno tím, že jsme malá země a malý trh,“ vykládal mi Tomský. Na západ od českých hranic prý podobný problém nemají. Akademická knihkupectví nemusí odebírat bestsellery typu Haliny Pawlowské nebo Michala Viewegha, protože jejich klientela by je prostě nekupovala. „Jsou tak vyspělí a mají takové zákazníky, že jim můžeme akorát tak závidět. My takovou klientelu nemáme ani v Praze, ani v Brně, nikde. Proto konkurence hraje takovou roli. Sice malou, ale klíčovou.“

Academia je zároveň nakladatelstvím a provozovatelem sítě knihkupectví. Její konkurenti jí vyčítají, že ač sama získává od státu dotace na vydávání odborné literatury, tiskne také populární paperbacky a dodává je do obchodů Levných knih podnikatele Jana Maivalda. „Pan Tomský by měl vydávat pod názvem Academia odbornou literaturu a ne Agathu Christie a další paperbackovou četbu. Kdybych to dotáhl do důsledků, mohl bych dojít za profesorkou Illnerovou a říct jí, paní předsedkyně Akademie věd, koukejte s tím něco udělat… Ale to by měl řešit Svaz knihkupců a nakladatelů. Kdo jiný?“ ptá se Jan Kanzelsberger, majitel několika velkých knižních domů po celé republice. Také on konkuruje Academii na Václavském náměstí.

Alexandr Tomský mu ale oponuje: „No to by se mu líbilo, abychom mu nekonkurovali. Vtip je v tom, že my jsme sice příspěvková organizace, ale příspěvek dostáváme výlučně na odbornou a neprodejnou literaturu. A osmnáct milionů ročně musíme vydělat na trhu. Čili Academia je úplně normální tržní nakladatelství, akorát máme tu nepatrně malou část dotované literatury.“ Academia podle Tomského vydává deset až patnáct paperbacků ročně, což je z celkové produkce sto padesáti titulů minimum. Přiznává, že se inspiroval úspěchem Maivaldových Levných knih, které na paperbacích postavily svůj byznys. „Pravda je opačná: naši knihkupci odmítají levnou knihu, protože na ní mají malou marži a nechápou, že to je stejný princip, jaký má třeba Delvita, která dává zboží třeba i pod cenu, aby tam dotáhla lidi, kteří tam pak nakoupí celý nákup,“ vysvětluje Tomský.

OŠKLIVÉ SLOVO PAPERBACK

Znamená to tedy, že podnik Levné knihy, který na českém trhu působí deset let a v současné době provozuje šestadvacet obchodů (z toho osm v centru Prahy!), Academii nijak nekonkuruje? Tomský souhlasí: „Levné knihy nám vůbec nevadí. Naopak, pan Maivald dostal geniální nápad - nebo ho spíš okoukal od nás, protože my jsme byli první, kdo s ním přišel na náš trh - vydávat levné paperbacky. A že má úspěch? Vždyť mu v podstatě nikdo nekonkuruje.“ Tomský to považuje za velkou chybu českých knihkupců. Paperbacky by podle něj mohly tvořit značnou část prodeje, stačí na ně jen upozornit a vymezit jim v obchodech odpovídající prostor.

Prodej paperbacků ale znamená větší práci: z jedné prodané knihy jde knihkupci asi třetina ceny, takže za vázaný titul s cenou okolo tří set korun má jistou stokorunu. Kdyby měl prodávat paperback na šedesát korun, má z jedné prodané knihy dvacetikorunu. Ale zase jich může prodat víc – záleží na tom, jak zpropaguje dobrou cenu. Tomský se domnívá, že časem by se takový byznys vyplatil: „Vždyť na Západě tvoří 80 procent zisků knihkupců právě prodej paperbacků, zbytek jsou vázané knihy. U nás to je obráceně, a to ještě knihkupci nechtějí paperbacky prodávat, takže Maivald má v podstatě monopol.“

S tím souhlasí i další velký knihkupec se základnou na Václavském náměstí, majitel knižního domu Luxor Jiří Jirásek. Odmítá ale názor, že za tuto situaci mohou knihkupci: „U nás se obecně špatně prodávají paperbacky a vůbec brožované knížky. Je to asi odkaz první republiky a socialismu, kdy s prominutím kdejaká pitomost vycházela vázaně.“ Lidé jsou zkrátka zvyklí kupovat vázané knížky a raději si za ně připlatí. Na druhou stranu ale existuje velká skupina čtenářů, především studentů, kteří by podle Jiráska rádi sáhli po kvalitním paperbacku: „Myslím, že kdybychom dokázali nabídnout zajímavé ceny a vydávali stejné tituly vázané i jako paperbacky, zájemci by se našli. Nakladatelé se ale vymlouvají, že cenový rozdíl při výrobě je prý už minimální.“ Mohly by takové paperbacky ohrozit knihkupce zaměřené jenom na vázané knihy? „Tak toho se nebojím. V takové řadě bude vycházet zase jenom určitý typ knížek. Je to jasně vidět v zahraničí, kde jsou paperbackové edice velmi populární jako takový typ konzumní knihy, kterou je možné po přečtení vyhodit nebo někomu darovat,“ míní Jirásek.

ZVĚRSTVO JMÉNEM HYPERMARKET

Problém je asi na straně nakladatelů, kterým se do levnějších paperbacků příliš nechce. A navíc se upínají k velkým obchodním řetězcům jako je Tesco nebo Carrefour, které na rozdíl od klasických kamenných knihkupectví dokáží odebírat knihy v tisícových nákladech. Jan Kanzelsberger to považuje za chybu: „Nakladatelé si vůbec nepočínají obchodně, nezáleží jim na každém posledním obchodu. Přitom v takzvaném detailním prodeji v knihkupectvích se stále prodává okolo poloviny knižní produkce.“ Podle Kanzelsbergera by bylo velmi krátkozraké tvrdit, že obchodní řetězce, které svými slevami dokáží oslovit ne zrovna tradičního zákazníka klasických knihkupců, dělají knižnímu trhu největší obraty. „Probíhají tu závody nakladatelů, kteří se snaží udržet za každou cenu, dodávají to těm hypermarketům i pod cenou a jenom díky velkým obratům se drží nad vodou.“

Jde to ale nějakým způsobem změnit? Jan Kanzelsberger tvrdí, že ano. Stačilo by prý, aby nakladatelé změnili filosofii prodeje. „Chápu, že prodej knížek po jednom kusu je v tomto tempu neuživí. Ale kdyby se to tempo změnilo, pokud by se od základů změnil jejich přístup, tak se budou zrovna tak dobře živit prodejem jednotlivých knížek v knihkupectvích i tisíců leporel v hypermarketech.“ S tím souhlasí i Alexandr Tomský: „Obchodní řetězce jsou průšvih. Ony se specializují na tu nejprodávanější literaturu, na ten segment trhu, který je vlastně nekulturní, ale přináší velké peníze. A nic jiného je nezajímá. A jak se tlačí do toho trhu, tak samozřejmě ztěžují situaci těm, kteří prodávají krásnou literaturu. Oni vlastně vytlačují kvalitní literaturu z trhu, a to je velmi nepříjemné.“

Pro Academii to nemusí být zase tak velká rána, velké obchodní řetězce prodávají pouhých sedmnáct procent jí vydávaných titulů. „To je směšné, jenomže mají velký obrat. My na Václavském náměstí prodáváme jen 25 tisíc výtisků knih ročně,“ řká Tomský. Že je prodej knížek v hypermarketech zvěrstvo? „Venkovani, co dříve jezdili do centra Prahy, dnes skončí na Zličíně, Černém Mostě a podobně. Ty knížky tam jsou. My jsme hypermarkety a obchodní centra dříve podceňovali a mávali jsme nad jejich knižní nabídkou rukou. Dnes to už tak není, dnes mají několik tisíc titulů a už to dělají trošku sofistikovaněji,“ varuje majitel knižního domu Luxor Jiří Jirásek. S hypermarkety má vlastní zkušenost. V pražském obchodním centru Nový Smíchov na Andělu si přímo konkuruje jeho knihkupectví s řetězcem Carrefour. Luxor má prodejnu v přízemí a Carrefour umístil knihy do prvního poschodí.

„Víme, že tam mají slevy, třeba o dvacku na knížku. Některé jsou jen symbolické, ale třeba u atlasů se může cena lišit až o stokorunu,“ vysvětlil mi pan Jirásek. Hrůzu mu to ale nenahání. Carrefour nemůže nabídnout takový servis jako knihkupec, nedoplňuje průběžně zásoby a neradí nakupujícím. „A to zase trošku nahrává nám. Ale ti náhodní kupující, kteří se po knize shání jednou za rok na Vánoce nebo před dovolenou a kupují je hromadně pro celou rodinu, jdou tam. Pro ně je to ideální, mají tam slevy, mají to tam hezky vystavené, barevně odlišené. K nám chodí lidi, kteří kupují knížky pravidelně,“ shrnuje Jirásek.

CO ČEKÁ ČESKÉHO KNIHKUPCE

Co je tedy největším nebezpečím pro české knihkupce? Může to být prodej knih po internetu, který je u nás zatím jen v plenkách, nebo tendence ze zahraničí, kde se mezi nakladatele tlačí i vydavatelé novin a časopisů, kteří nabízejí výrazně levnější knihy jako mimořádné přílohy svých titulů? Ani to, ani ono. Prodeji knih po internetu se u nás zdaleka nedaří tak jako třeba ve Spojených státech, kde však i známý obchod Amazon.com stagnuje. Například knižní dům Luxor prodá přes internet pět set knih měsíčně. „Bereme to spíš jako doplňkovou službu a propagaci,“ říká jeho majitel pan Jirásek. Podle jeho kolegy z Academie Alexandra Tomského se v České republice prodá přes internet necelé jedno procento celkové knižní produkce. „To je dost ubohé. V Británii prodávají nakladatelé přímo přes internet 30 procent nákladu. Ale to je tím, že lidé u nás nevěří těmhle novinkám. Oni často ani neumí platit kartou, nebo se toho bojí.“

Knihy jako přílohy novin a časopisů (úspěšně je zavedli například v Německu a Itálii, nedávno i v Polsku a na Slovensku) vzbuzují u knihkupců rozdílné reakce. Jiří Jirásek míní, že by takový projekt mohl knihkupeckému trhu v konečném důsledku prospět: „Možná, že když lidi budou dostávat takhle různé knížky, nám to naopak prospěje. Přivede to lidi do knihkupectví.“ Naopak Alexandr Tomský považuje vydávání knih vydavateli novin a časopisů za další nekalou konkurenci. „Je to další řetězec, který ničí nakladatele. Normální nakladatel jim nebude schopen konkurovat, takže ho budou přímo ohrožovat. A kdo ví, jestli to je čisté po autorsko-právní stránce,“ naráží Tomský na skutečnost, že vydavatelé novin tisknou knižní přílohy kdesi v Itálii na licenci jisté španělské firmy.

Jan Kanzelsberger považuje za největší nebezpečí stále silnější sezónnost prodeje knih. „Dnes se ty nůžky tak rozevřely, že je to až nepřirozené. Když srovnáte únor a březen s prosincem, je to o něčem úplně jiném, zatímco náklady zůstávají stejné. Knihkupec musí platit prodavačku v únoru jako v prosinci, platí nájem tak jako tak. Čili potřebovali bychom, aby ten trh byl trošku vyrovnanější.“ Jiří Jirásek upozorňuje na nejistou budoucnost malých nevyhraněných knihkupectví, a naopak sází na vznik dalších velkých knižních domů (jeden má vyrůst v centru Prahy na náměstí Republiky): „Z těch malých se uživí jenom ti, kteří se nějak specializují. Tam už to bude o určitém domácím prostředí a komunitě, která v něm bude nakupovat.“

Alexandr Tomský opakuje obavy z velkých obchodních řetězců. A jak vyřešil otázku poklesu tržeb ve firemní prodejně Academie na Václavském náměstí? „Náš problém tam nebyl pan Maivald a jeho Levné knihy, s tím si bohužel nekonkurujeme, ani Luxor, ale kolektor, který nám tam postavili u východu z metra. U něj postávají bezdomovci a žebrají. Lidi se nám vyhýbají obloukem.“ Jak prosté.

(REFLEX 3, 20.1.2005)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home