potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

pondělí, ledna 24, 2005

Potopí „válka růží“ sociální demokraty?

Stanislav Gross zatím poráží v bitvě o šéfa ČSSD místopředsedu Zdeňka Škromacha

Poslední březnový víkend v Brně proběhne volební sjezd české sociální demokracie. Úřadujícímu předsedovi Stanislavu Grossovi se zde postaví místopředseda strany a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, jeden z nejzarytějších příznivců expremiéra Miloše Zemana. Pro vládní ČSSD to bude rozhodující střet: patnáct měsíců před parlamentními volbami určí další osud sociální demokracie minimálně na jedno až dvě následující volební období.

Nelze předpokládat, že by sociální demokraté v červnu příštího roku volby znovu vyhráli a sestavovali další vládu, jak by si přál Stanislav Gross. O to důležitější ale bude volba jejího předsedy. Vést stranu v době, kdy je u moci a je nejsilnějším koaličním partnerem, je sice složité, ale rozhodně ne tolik, jako vést tutéž stranu po prohraných volbách v opozici, a to ještě v situaci, kdy z té opozice není nejsilnější (lze předpokládat, že preference KSČM nebudou nijak výrazně klesat – nyní jsou významně výš než preference ČSSD).

Prakticky nikdo nepochybuje o tom, že volby napřesrok drtivě vyhraje ODS. Naznačují to i její loňské úspěchy při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a krajských zastupitelstev. A také její preference: v polovině prosince by ODS volilo 34,1 procenta lidí, zatímco sociální demokracii pouhých 15,6 procenta voličů. Komunistům by dalo hlas 16,1 procenta lidí. Pro sociální demokracii by ústup do opozice nemusel být špatný – strana, která se příliš dlouho drží u moci, ztrácí sebereflexi. Čtyři roky či osm let oponentury modro-hnědé (rozuměj ODS plus KDU-ČSL) koalici by ČSSD naopak prospělo. Oprostila by se od těch, kterým jde principiálně pouze o jediné a donutilo by jí to více propracovat svůj program.

Otázkou zůstává, zda to bude stále tatáž sociální demokracie jako dnes. Zda se strana, která se dokázala udržet u moci celá dvě volební období (nelze předpokládat, že by současná vláda odešla předčasně), nerozštěpí na několik menších uskupení a její roli na levém křídle českého politického spektra nepřevezme zreformovaná komunistická strana. Preference KSČM i její úspěchy v nedávných volbách napovídají, že levicoví voliči začínají ztrácet trpělivost. Rozhádaná sociální demokracie, v níž stále přetrvává jakási nostalgie po „velkém Milošovi“, umocňovaná vzkazy z Vysočiny, kam se Zeman uchýlil na údajný důchod (zajímavé je, že ač tvrdí, že ho politika už nezajímá, stále ochotně poskytuje velká interview, kterými úspěšně pomáhá rozkládat svoji vlastní stranu), zkrátka nevzbuzuje důvěru.

Zásadním tématem březnového sjezdu ČSSD proto nebude ani tak souboj Škromacha s Grossem, který s největší pravděpodobností uhání předsednické křeslo, ale vypořádání se s vlastní minulostí a lidmi, kteří stále volají po návratu Miloše Zemana. Nejjednodušší by bylo takové členy sociální demokracie vytlačit z vedení a neposkytovat jim jakoukoli možnost zasahovat do dalšího směřování strany. Problém je v tom, že vnitřní boj v ČSSD je velmi vděčné mediální téma, takže i kdyby se Grossovi podařilo Zemanovce izolovat (jako se to stalo v případě bývalého šéfa ústecké ČSSD Jaroslava Foldyny, který musel na krajském sjezdu rezignovat, protože jinak by jej delegáti odvolali), rebelové se budou i nadále těšit velkému mediálnímu zájmu.

Trošku to připomíná situaci ODS před a po „sarajevském atentátu“ na Václava Klause v roce 1997. Malá skupinka rebelů získala obrovský vliv prostřednictvím médií. Vznikla Unie svobody jako produkt tohoto až nekritického mediálního zájmu a svými preferencemi převážila ODS. Jenže zájem voličů nevydržel až do parlamentních voleb, ve kterých ODS získala daleko více hlasů než US. Nebýt vzniku účelového uskupení nazvaného Čtyřkoalice, nebyli by dnes unionisté zastoupení ani v Poslanecké sněmovně. Sociální demokracii dnes hrozí podobný rozkol: Škromach může po neúspěšné kandidatuře na předsedu ČSSD a snahách Grosse vystrnadit jej z vedení strany sociální demokracii opustit a založit novou levicovou stranu (zřejmě někde na pomezí dnešní ČSSD a KSČM).

Do takové strany by mohl přetáhnout jak nespokojené sociální demokraty a zejména příznivce Miloše Zemana, ale také bývalé členy ČSSD, kteří stranu opustili krátce po Zemanově neúspěchu při prezidentské volbě (za který paradoxně může právě sociální demokracie a její současný předseda Gross). Taková strana by mohla přetahovat nerozhodné voliče od KSČM, zejména pak ty přeběhlíky, pro které je ČSSD se svými neustálými vnitřními spory totálně zdiskreditovanou stranou. Záleží ale také na tom, jak by se k novému politickému subjektu postavila média. Škromach a spol. musí brát v potaz skutečnost, že většina českých novin inklinuje spíše k pravici, takže efekt vyvolaný u Unie svobody by se zřejmě nemusel opakovat. Jiná by byla, pokud by takovou stranu podpořil nebo dokonce do ní vstoupil Miloš Zeman, modla „táty Škromacha“.

Pravděpodobnější je ale jiný vývoj. Média svým zájmem podpoří vznik nové levicové strany a pak neustálou konfrontací Škromachovců s ČSSD zcela rozloží levicové stranické spektrum, případně nepřímo pomohou dalšímu růstu preferencí komunistů. ODS a lidovcům to může být jedno; o jejich společném vládnutí po volbách v roce 2006 je už prakticky rozhodnuto. Unie svobody se zmítá v křečích, které skončí posledním volebním fiaskem – už definitivním.

(Mosty 3/05, leden 2005)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home