potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

čtvrtek, března 31, 2005

Novou grafiku a logo Prima nasadí od 4. dubna

Televize Prima ve středu představila nové logo, slogan a grafiku, které hodlá od pondělí 4. dubna nasadit do vysílání. Logo, jehož autorem je Ondřej Anděra, odpovídá návrhu, který si televize nechala koncem února registrovat u patentového úřadu jako první z několika uvažovaných variant a jehož podobu server RadioTV zveřejnil již 3. března. Stanice zároveň přichází s novým ústředním sloganem „Prima – a jste doma“. Podle kreativní ředitelky televize Jaroslavy Sedláčkové by tyto změny měly u diváka Primy navodit pocit domova a „dobrou náladu provázenou úsměvem.“

Oblouček nahradila „hravá“ tečka

Sedláčková nastoupila do Primy loni v září s úkolem připravit kompletní změnu designu. Naposledy Prima měnila grafiku před čtyřmi lety, kdy nasadila znělky a předěly s detaily ovoce od společnosti G spot. „Už v září se přihlásila mladá firma Cabinet, již tvoří absolventi brněnské katedry multimédií, že by měli velký zájem o spolupráci. Vypracovali dvě základní koncepce, které byly zajímavé, leč v dané chvíli úplně neodpovídaly naší představě. Proto jsem se rozhodla vyvíjet další návrhy uvnitř Primy a oslovila výtvarníky, s nimiž jsem v minulosti již pracovala nebo mi byli doporučeni,“ přiblížila Sedláčková.

Kreativní tým začal pracovat koncem loňského listopadu, scházel se dvakrát až čtyřikrát týdně a metodou postupného vylučování došel k optimální podobě nového designu. Několikrát se stalo, že se uvažované prvky shodovaly s televizní grafikou používanou jinou stanicí kdysi v minulosti. „Musím říci, že jsme každý návrh podrobovali neúprosné analýze v duchu našeho cíle a v deskách mám založeny návrhy, které nebyly použitelné teď, ale určitě najdou uplatnění, byť třeba jen jako inspirace pro další úvahy,“ říká Sedláčková. Konečný návrh zvítězil především proto, že obsahuje červený bod na písmenem „i“, který podle Sedláčkové slibuje možnost dalšího vývoje.

Pomáhala autorka grafiky TV Nova

Kromě Sedláčkové na novém logu a grafice Primy pracovala režisérka Kateřina Hejnovská (autorka znělek Prima jízdy, Trní, apod.), Petr Černega (autor designu virtuálních studií Primy; oba jsou členy užšího kreativního týmu Prima TV), výtvarnice Lela Geislerová (vytvořila reklamní znělky), Elen Krejčí (znělky a self promotion), Ondřej Anděra (autor nového loga), Patrik Bitomský a bývalá šéfka grafického oddělení televize Nova Kateřina McCreary. „Kdykoli jsme si prohlíželi nové návrhy, vždy jsme měli na paměti, že v žádném případě nesmíme znechutit či dráždit své stávající diváky. Postupem času jsme si do hlav uložili pracovní heslo: „Neděs starší generaci a neotravuj mladé,“ a snažili jsme se na naše návrhy dívat očima svých rodičů, vrstevníků i dětí,“ říká Sedláčková.

Změna grafiky se dotkne i znělek některých pořadů. „Už od 1. března se změnila Prima jízda, následuje Prima televize, jež se přesune do virtuálního studia, odkud v současné době odbavujeme zpravodajství (prošlo radikální změnou vloni v listopadu). Další v řadě jsou pořady Nedělní partie, Trní, Pípšoubazar (nástupce oblíbeného Kinobazaru Zdeňka Izera) a v průběhu dubna se do virtuálu s novou grafikou znělky i studia přesune i náš velmi úspěšný pořad Svět 2005, který letos slaví své desáté narozeniny,“ prozradila Sedláčková. Určitou úpravou projde i znělka hlavního zpravodajského pořadu Zpravodajský deník, kde se vyskytuje staré logo Primy. „Byli jsme ujištěni, že se to dá změnit,“ potvrdil RadioTV šéfredaktor zpravodajství Jiří Závozda.

Pro TV natočí pro Primu další seriál

Prima zároveň chystá drobné programové novinky: upraví vysílací časy a podobu self promotion pořadu Prima televize, nahradí Kinobazar pořadem Pípšoubazar s lechtivějšími scénkami, dokončila natáčení první řady seriálu Rodinná pouta (natáčení druhé řady začne za dva týdny a do vysílání se dostane od září) a připravuje zcela nový seriál, který by měl být podle generálního ředitele Martina Dvořáka výpravnější než Rodinná pouta: „Naše televize unikátně letos na konci roku bude vysílat dva své seriály současně, což považuji za náš frontální útok na diváka.“ Nový seriál vznikne opět v produkci externí firmy. Programový šéf Primy Miloš Zahradník serveru RadioTV potvrdil, že televize jedná s firmou Pro TV, která pro ni v holešovických ateliérech vyrábí Rodinná pouta.

Scénáristky Rodinných pout Kateřina a Jitka Bártů už od loňského podzimu pracují na scénáři seriálu s pracovním názvem Čtyřlístek (Pro TV si ho nechala registrovat u Úřadu průmyslového vlastnictví). Podle neoficiálních informací by mělo jít o příběh čtyř žen podobný seriálu Sex ve městě z produkce americké společnosti HBO. Zahradník nicméně vyloučil, že by se nový seriál Primy měl jmenovat právě Čtyřlístek. „Více o něm prozradíme na speciální tiskové konferenci, kterou věnujeme také druhé řadě Rodinných pout,“ dodal. Prima se také zapojí do kampaně Exit hudebního kanálu MTV proti obchodování s lidmi. 4. dubna televize odvysílá dokument věnovaný tomuto problému a v následujících měsících kampaň podpoří zařazením charitativního spotu.

(RadioTV.cz, 31.3.2005)

úterý, března 29, 2005

Polské komerční televize spustí DVB-T na podzim

Dvě celoplošné komerční televize v Polsku, Polsat a TVN, budou koordinovat postup při přechodu na pozemní digitální vysílání. Stanice se dohodly, že v nejbližší době podepíší dohodu o vytvoření společné firmy, v níž budou mít po padesátiprocentním podílu a která by měla už letos na podzim umožnit zahájení řádného vysílání Polsatu i TVN ve formátu DVB-T.

Komerční provozovatelé původně počítali s tím, že se do společného projektu zapojí také veřejnoprávní Polská televize (TVP). Všechny tři stanice už loni založily společnost Polský televizní operátor (POT), ale TVP poté změnila vedení a nový ředitel Jan Dworak se rozhodl spolupráci s komerčními televizemi zrušit. Veřejnoprávní TVP se podle něj postará o digitalizaci sama.

Polsat i TVN hodlají pokračovat v původním projektu POT. "Blížíme se už do finiše, dohoda je hotová, ještě proběhne několik drobných korekcí a podepíší ji zástupci obou televizí," řekl ekonomickému týdeníku Puls Biznisa člen dozorčí rady Polsatu Józef Birka. Šéfem POT se stane bývalý politik Wiesław Walendziak, jeho zástupci budou Adam Brodziak z Polsatu a Tomasz Berezowski z TVN.

Komerční televize nadále počítají s možností přístupu veřejnoprávní TVP. Pokud by se její vedení přeci jenom rozhodlo pro společný podnik s Polsatem a TVN, může odkoupit od obou televizí zhruba sedmnáctiprocentní podíly v POT, takže všichni tři provozovatelé by kontrolovali po třetině firmy. "Veřejnoprávní televizi dlouho trvalo, než se rozhodla. Nechtěli jsme ztrácet čas, proto jsme se rozhodli dovést jednání do konce," vysvětlil Birka.

TVP však zatím trvá na svém: chce vybudovat vlastní síť digitálních vysílačů, na kterých by chtěla provozovat více kanálů než dnes. Polská veřejnoprávní televize zatím provozuje čtyři programy: většinové TVP1 a TVP2, regionální TVP3 a TVP Polonia pro Poláky žijící v zahraničí. V květnu spustí kabelové a satelitní vysílání tematické stanice TVP Kultura a uvažuje také o vlastním sportovním kanálu.

Polsko hodlá definitivně přejít na pozemní digitální vysílání do roku 2014. Veřejnoprávní Polská televize už ve formátu DVB-T vysílá na několika místech. V současné době je v zemi zprovozněno pět vysílačů pro pozemní digitální vysílání, ale ani z jednoho nevysílá žádný komerční provozovatel. TVP se obává, že pokud by je pustila do svých multiplexů, časem by musela řešit problém s nedostatkem pozic pro své nové tematické kanály.

Komerční televize by zase chtěly společným vysíláním s veřejnoprávní televizí ušetřit náklady za distribuci signálu. Pokud by ale TVP nepřesvědčili ke společnému projektu, chtějí i tak prostřednictvím POT zahájit pozemní digitální vysílání již letos na podzim.

(ČRo Digital, 29.3.2005)

Hrůza poledních televizních diskusí

Byly doby, kdy jsem sledoval všechny tři nedělní televizní politické diskuse. Pravda, od jisté chvíle to kvůli překrývání Otázek Václava Moravce na České televizi a Sedmičce na Nově nejde (a nahrávat si jeden z pořadů, abych si ho pustil později, mi přijde trošku úchylné – přeci jenom nejsem politický komentátor), ale to není hlavní důvod, proč jsem si přestal znechucovat nedělní obědy.

Původně jsem si myslel, že to souvisí s celkovou únavou z televize. Když se několik let věnujete médiím, píšete speciálně o televizi a ještě si dáváte pozor, aby vám neuniklo nic důležitého z programu, zákonitě vás to časem přestane bavit. Nebo z toho rozhodně nemáte takové potěšení jako dřív. V takové situaci je nejlepší dát si přestávku, věnovat se něčemu jinému. Ostatně, lehce pak zjistíte, že televize je skutečným žroutem času, který se dá využít mnohem lépe než pasivním civěním na obrazovku.

K televizi mě znovu vrátila hokejová extraliga a vládní krize (přesně v tomto pořadí). Podíval jsem se tedy znovu i na nedělní politické diskuse. Nedělní partii na Primě vynechám, protože kvalitativně ostatním dvěma pořadům nesahá ani po kotníky (možná by stálo za to uvažovat o výrazných změnách – a nejen v dekoracích a osobách moderátorů). Je však pravděpodobné, že se potýká se stejnými problémy jako debaty na ČT a Nově: totiž že politici mluví stále nesrozumitelněji a jejich polemiky výrazně postrádají argumentaci postavenou na faktech – nebo spíše na tak podaných faktech, aby jim průměrný divák vůbec porozuměl.

V tom názoru mě utvrdila nedělní speciální Sedmička z Brna i pondělní velikonoční Otázky Václava Moravce. Na Nově diskutoval poražený kandidát na předsedu ČSSD Zdeněk Škromach s místopředsedou ODS Petrem Nečasem, na ČT premiér a nově potvrzený předseda ČSSD Stanislav Gross s šéfem ODS Mirkem Topolánkem. Diskuse se zvrhávaly buď na velmi odborné polemiky, u kterých nebyl čas téma vysvětlit, takže si politici navzájem ukazovali různé grafy a vytahovali čísla z rukávu, ale divák prostě neměl šanci zjistit, kdo má ve skutečnosti pravdu, anebo v argumentačně prázdná obviňování z demagogie, lhaní a populismu. Což může být pro některé diváky velmi vděčné, ale po faktické stránce jde o naprosto zbytečnou diskusi.

Marně přemýšlím, co by se s tím dalo dělat. Problém samozřejmě není jenom v televizích a jejich moderátorech. Ostatně, ti mají v poslední době co dělat, aby si vůbec uhájili svou pozici „usměrňovatele diskuse“. Viděl bych ho spíš v samotných politicích, v jejich laciných bonmotech, útocích a schovávání za složitými čísly. Ono je to svým způsobem velmi jednoduché a ani to nebolí.

Jenže zkuste si představit, že by se najednou objevila osobnost, která by začala věcně, jednoduše a srozumitelně argumentovat. Jak by asi v takové diskusi dopadli její političtí oponenti? Trapnost v podobě zažitých klišé o „demagozích“ a „populismu“ by se dala krájet. Ještě že u nás žádnou takovou politickou personu, která by voličům jednoduše a jasně vysvětlila svůj záměr a dokázala ho bez urážek obhájit před svými oponenty, nemáme. Nebo se mýlím?

(REFLEX OnLine, 29.3.2005)

pondělí, března 28, 2005

Jediným řešením jsou předčasné volby

Česká sociální demokracie je na pokraji zhroucení, čeká ji odchod do opozice

Dny kabinetu premiéra Stanislava Grosse jsou sečteny. Jedině tak lze interpretovat opakované výzvy vedení koaliční KDU-ČSL na změnu předsedy vlády. Gross má pevnou pozici v mateřské ČSSD, bez lidovců nebo tiché podpory komunistů by ale jeho vláda nepřežila jediné hlasování o důvěře. A na to je připravena ODS, nejsilnější česká opoziční strana, o níž lze bez nadsázky říci, že bude buď jak buď sestavovat příští českou vládu.

ODS má historicky nejvyšší preference od nástupu první vlády sociální demokracie. S přehledem zvítězila v loňských trojích volbách – do Evropského parlamentu, Senátu i krajských zastupitelstev. Sociální demokracie doufala, že pokud udrží současný koaliční kabinet, podaří se jí vlastní preference zvednout natolik, že by mohla pomýšlet na volební vítězství. Tato představa ale s kauzou bytu premiéra Grosse a podnikání jeho manželky Šárky padla. Otázka zní: dokázala by ČSSD za oněch třináct měsíců, které dělí Českou republiku od termínu řádných parlamentních voleb, zvednout své preference ze současných třinácti procent (to je méně než mají komunisté) alespoň na dvacet?

Odpověď je sporná. ČSSD si sice najala renomovanou francouzskou mediální agenturu, která se specializuje na předvolební kampaně evropských levicových stran, nikdo ale nedokáže odhadnout, zda by jí do detailu promyšlená profesionální kampaň vůbec pomohla přesvědčit zklamané voliče. Jinými slovy, preference české sociální demokracie mohou dále klesat a v takovém případě by bylo i pro stranu Stanislava Grosse výhodnější souhlasit s předčasnými volbami, byť by to znamenalo jasnou vyhlídku na minimálně jedno funkční období strávené v opozici. Lidovci jako tradiční „jazýček na vahách“ a jediná menší parlamentní strana s koaličním potenciálem pro pravici i levici (s výjimkou komunistů), podobné problémy řešit nemusí. V podstatě už dnes lavírují mezi současnou koaliční vládou a budoucím kabinetem ODS, který s největší pravděpodobností pomůže sestavovat právě Kalouskova strana.

Co by se stalo, kdyby kabinet premiéra Grosse přežil a varianta předčasných voleb spadla ze stolu? Záleží na postoji lidovců. Ti z převážné většiny (snad až na místopředsedu strany a ministra zahraničí Cyrila Svobodu) hází současnou vládu přes palubu. Podrželi by kabinet pod vedením jiného sociálního demokrata než Grosse? Těžko. Ani lidovci si nemohou stěžovat na aktuální volební preference a pokud nechtějí, aby se ODS musela kromě nich spolehnout na podporu další parlamentní strany (ale které?), budou rozhodně tlačit na pilu – ostatně, vypsání předčasných voleb vidí jako jedinou schůdnou variantu i prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus.

Těžko si lze představit, že by lidovci, kteří se už vidí v novém kabinetu s ODS, drželi další rok a čtvrt vládu se sociální demokracií a US-DEU. Pokud by z ní odešli (jako že tento scénář je zřejmě nejpravděpodobnější), nezbylo by ČSSD než se spolehnout na přímou či nepřímou podporu KSČM. V takovém případě by kabinet opustila i pidistrana Unie svobody, pro kterou by to znamenalo definitivní konec, protože v příštích volbách, ať už by byly řádné nebo předčasné, těžko překročí kvótu pěti procent pro vstup do parlamentu. Spolupráci s komunisty ale socialistům zakazuje usnesení z bohumínského sjezdu z konce devadesátých let. Někteří sociální demokraté ho sice považují za vyčpělé a neaktuální, jeho vypovězením by ale ČSSD mohla přijít o další příznivce. A to je v situaci, kdy se její preference od minulých parlamentních voleb smrskly na polovinu, velmi nebezpečné zahrávání s vlastní existencí.

Předčasné volby jsou tedy jediným rozumným řešením. Vzhledem k tomu, že koalice ztratila většinu v Senátu (což vedlo ČSSD k obnovení úvah o jeho zrušení; mimochodem, podobné úvahy vedla ODS v době, kdy měla v horní komoře parlamentu menšinu) a ten jí teď bude s železnou pravidelností vracet všechny důležité zákony, na Hradě sedí prezident, kterého rozhodně nelze považovat za příznivce socialistické vlády, nemůže vláda Stanislava Grosse či jiného sociálnědemokratického premiéra počítat s tím, že by do termínu řádných voleb prosadila nějakou důležitou reformu. A že jich Grossův kabinet připravuje hodně.

Jediné, co může ČSSD v takové situaci udělat, je rezignace premiéra a ukončení agonie současné vlády. S tím, že se by se podílela na vytváření příštího kabinetu, nemůže počítat tak či tak. Naopak, čím dříve odejde do opozice, tím rychleji může analyzovat své chyby, zbavit se kariéristických vyžírků a připravovat se na další volby. Sociální demokraty také čeká rozhodující boj o pozici hlavní levicové strany v České republice. Podle preferencí je už nějaký ten měsíc předhání komunisté, u kterých nelze očekávat nějak velký odliv příznivců: KSČM je nemá čím odradit, když se nepodílí na moci a tudíž je pro levicové voliče z pohledu konkrétních politických kroků prosaditelných v parlamentu takřka nekritizovatelná. To se o ČSSD rozhodně říci nedá. I proto by si měl Stanislav Gross rozmyslet, zda je pro něj výhodnější držet se za každou cenu funkce, o kterou buď jak buď brzy přijde.

(Mosty, březen 2005)

pátek, března 25, 2005

EU řeší, co je to vlastně evropská televizní tvorba

Televize mají dodržovat kvóty pro evropskou produkci, její definice ale pokulhává

PRAHA – Co je to vlastně evropská televizní tvorba? Lze za ni považovat i filmy, které vznikají v Evropě, ale jejich producentem je americká společnost? Tato otázka pálí provozovatele televizních stanic v členských zemích Evropské unie, na které se vztahuje evropská direktiva Televize bez hranic. Na jejím základě by všechny pozemně vysílající celoplošné národní televize měly dodržovat kvóty pro evropskou televizní tvorbu: s výjimkou sportovních přenosů, zpravodajství, soutěží, reklamy a teleshopingu by evropská díla měla zabírat celou polovinu zbývajícího vysílacího času.

Myšlenka direktivy Televize bez hranic vznikla v roce 1984, evropské společenství ji přijalo o pět let později a v roce 1997 prošla novelizací. Hlavním důvodem jejího vzniku byl velký nárůst počtu komerčních stanic a obrana evropského trhu před amerikanizaci filmové a televizní tvorby. Česká republika direktivu zapracovala před čtyřmi lety do novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a od té doby Rada pro vysílání monitoruje, jak si tři tuzemské celoplošné televize vedou při dodržování kvót pro evropskou produkci. Například za loňský rok se hranici padesáti procent evropské tvorby nebezpečně přiblížila TV Nova: podle výroční zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zařadila jen 51,33 procenta evropské tvorby. Pro porovnání: Prima vykázala 60 procent evropské tvorby a oba kanály veřejnoprávní České televize této tvorbě věnovaly dokonce 89,01 procenta vysílacího času.

„Vedle povinnosti dodržování evropských kvót je významná povinnost vyhradit aspoň 10 procent vysílacího času původním dílům vyrobeným nezávislými výrobci, nikoli provozovateli vysílání. Sám provozovatel musí tedy vyhradit 10 procent vysílacího času, a také rozpočtu na výrobu nebo nákup právě dílům těchto nezávislých výrobců. Tato povinnost znamená faktickou podporu původní a nezávislé tvorby, zejména tvorby národní,“ říká členka vysílací rady Eva Kantůrková. Ustanovení obsahuje ještě jednu důležitou podmínku: pořady nesmí být starší pěti let. Komerční televize nemají s jeho dodržováním problémy, protože jejich vlastní pořady většinou nevyrábí licencovaná společnost, ale servisní organizace a tudíž je mohou vykazovat jako „nezávislé“ (Česká produkční 2000 nebo ČNTS vyrábí pro Novu, jejíž licenci vlastní společnost CET 21, TV Produkce pro Primu, kterou provozuje společnost FTV Prima, dříve FTV Premiéra). Jediným omezením je skutečnost, že za nezávislého producenta se nepovažuje společnost, která konkrétní televizi v průběhu tří let za sebou vyrobí více než 90 procent její tvorby.

Problém nastává u České televize, která vysílá ze zákona a tudíž nemá žádné servisní organizace, které by pro ni vyráběly. První program ČT tak za loňský rok vyčlenil nezávislé evropské tvorbě necelých devět procent celkového vysílacího času a kvótu nedodržel. ČT se ale vyhnula sankci, protože zákon hovoří o tom, že televize mají vyhradit evropským dílům vyrobeným nezávislými producenty deset alespoň deset procent vysílacího času „tam, kde je to proveditelné“. Česká vysílací rada od roku 2001, kdy vstoupily kvóty v platnost, zatím žádného provozovatele za jejich nedodržení nepokutovala. Mimo jiné proto, že u sporných případů lze jen těžko dokázat, že daný film nebo pořad není evropské produkce.

„Zákon velice přesně stanoví, co lze považovat za evropskou tvorbu, a sice podle území, podle autorů a jejich pobytu, podle producentů a jejich sídle ve státě, a co za evropská díla nelze považovat. Život je ale složitější než sebekonkrétnější ustanovení zákona, takže už sama přílišná konkrétnost vytváří problémy. Například jak určit, zda je dílo evropské, když autor scénáře pochází z Francie, překladatel z Afriky, režisér je například Japonec a producent je z Ameriky. V současné době i v Evropské unii dochází k určitému ústupu a pochopení toho, že život nelze překonat paragrafem,“ říká radní Kantůrková. A to je možná řešení pro americké filmové producenty, který evropská direktiva Televize bez hranic značně ztížila situaci na starém kontinentě: najímejte si evropské scénáristy, režiséry a herce, natáčejte v Evropě a hádejte se s Bruselem, zda jsou vaše filmy evropské nebo americké.

(Evropské noviny, březen 2005)

čtvrtek, března 24, 2005

Bende Ende

Předminulou neděli postoupil do finále druhé řady soutěže Česko hledá SuperStar nezaměstnaný truhlář PETR BENDE (27) z Újezdu u Rosic. Pěvecký objev z jižní Moravy ale není zase tak úplně bezprizorný: v době, kdy se hlásil do SuperStar, měla vyjít jeho první deska. Bende už nějaký ten rok vystupuje jako profesionální zpěvák, i když se to snaží všemožně tajit a bagatelizovat. Odpovídá to pravidlům SuperStar?

Začátkem prosince, tedy už během druhé řady SuperStar, vystupoval finalista soutěže Česko hledá SuperStar Petr Bende jako předskokan slovenské skupiny No Name na jejím českém turné. To organizovala třebíčská agentura D. A. N. Production, která není Bendemu neznámá: zastupuje totiž i jeho. Díky ní zpíval nejen na koncertech No Name, ale také se skupinami Čechomor a Fleret.

ČESKÝ "BRYAN ADAMS"

Petr Bende se hudbě věnuje od třinácti let, zhruba před pěti lety začal objíždět folkové festivaly a v roce 2001 zdárně nastartoval kariéru jako předskokan na koncertních šňůrách známějších českých a slovenských kapel. Začal u Martina Maxy, pokračoval s Kamelotem, Buty, Čechomorem... Kdosi o něm prohlásil, že je jako "český Bryan Adams" (což později papouškovala řada médií stižených mánií SuperStar). Agentura D.A.N. Production si od nadějného mladého muzikanta slibovala víc: vždyť si kromě zpěvu sám píše hudbu i texty, dokáže hrát na několik hudebních nástrojů. Před dvěma lety tedy přišla s nápadem vydat jeho debutové album, v říjnu 2003 začal Bende natáčet v pražském studiu Sono. Předpokládaný termín vydání: únor 2004. Vydavatelem měla být společnost Venkow Records. Jenže pak se to celé zkomplikovalo. Firmu Venkow Records pohltilo větší vydavatelství, Universal Music, které Bendemu sice vydalo singly "Ty&já" a "Chvíle" a pustilo je do rádií, ale na desku nedošlo. Původní šéf Venkow Records Zdeněk Kovařík se totiž s Universalem rozešel a loni na jaře si založil nové vydavatelství Brother Records, ke kterému odešla většina interpretů původního Venkow Records včetně Petra Bendeho. I když, jak se to vezme. Když jsem se pana Kovaříka ptal, jak se věci mají a zda Bende smlouvou s hudebním vydavatelstvím neporušil pravidla soutěže Česko hledá SuperStar, odpověděl mi: "Petr Bende nikdy neměl podepsaný kontrakt s Venkow Records ani Universalem, šlo o spolupráci s agenturou D.A.N. Production, se kterou se domlouvalo, že se mu vydá deska. K tomu ale nikdy nedošlo."

LUBOŠ Z WEBU

Nedošlo, ale to neznamená, že natočená deska zmizela kdesi ve vzduchoprázdnu. Na webových stránkách Petra Bendeho (www.petrbende.cz) je dokonce zveřejněná grafická podoba jejího bookletu a jakási Martina D. na diskusním fóru odpovídá čtenářce Lence: "(Petr Bende) CD nemá, protože se vydání pořád odkládalo a v současné době vyjít ani nemůže, jelikož se Péťa účastní Superstar. Vydal jen singl. Ukázky písniček, které budou na CD (asi si na něj ještě chvíli počkáme), si můžeš poslechnout -- odkaz LIVE!" To ale Bendemu nijak nebrání v dalším koncertování. V únoru, tedy v době, kdy už bylo jasné, že bude bojovat o účast ve finále druhé řady SuperStar, dokončuje turné se skupinou No Name. Na svých stránkách k němu píše: "V únoru už netrpělivě čekáme na zbylé čtyři koncerty s No Name, a hlavně na Vás ... Datum a místa jsou na webu. Ještě chystáme 5. 3. 2005 koncert v Hodoníně, ale informace ještě upřesním ..."

Na rozdíl od podzimu ale Bende koncerty na webu nijak nerozebírá, což se pochopitelně nelíbí jeho příznivcům. Jeden z Bendeho přátel jim odpovídá: "Ahoj, omlouváme se Vám, že je nyní na stránkách málo nových informací. Není v současné době jednoduché zveřejňovat nejnovější záležitosti okolo Petra i přesto, že je jich mnoho. Vše, co se nyní děje, Vám budeme, i když zpětně, reprodukovat. Během příštího týdne zveřejníme Petrovy postřehy z druhé části tour s No Name. Už brzy (termíny jsou v koncertech) vystoupí Petr na čtyřech koncertech s No Name. Hlavně mu všichni držme palce v týdnu od 7. března! Luboš z webu."

Luboš z webu není nikdo jiný než jednatel agentury D.A.N. Production Luboš Denner. Zmíněný příspěvek psal 28. ledna, ale slibované postřehy z druhé části tour s No Name se na webu neobjevily. Naopak, z osobních stránek Petra Bendeho postupně zmizely některé informace: například o tom, kolik stojí jeho vystoupení, že čeká vydání prvního alba nebo že stránky spravuje firma D.A.N. Production.

NOVA: NO A?

Pro televizi Nova ani pro Úřad práce Brno-venkov, dislokované pracoviště v Rosicích, kde je Bende registrován jako uchazeč o zaměstnání od loňského března, to není zrovna veselé zjištění. Když jsem se dovolal tiskovému mluvčímu SuperStar Adamu Kotalíkovi a zeptal se ho, zdali pravidla umožňují soutěžit profesionálním zpěvákům, tedy lidem, kteří se zpěvem živí, hned věděl, odkud vítr vane: "Vy asi máte na mysli toho, co postoupil minulou neděli, co? Už se na něj ptali z Blesku. Probírali jsme to s ním, hlavně smlouvu s Universalem. Mám od nich fax, že ji vypověděli." O Bendeho spolupráci s třebíčskou agenturou Kotalík nevěděl: "Podívám se do pravidel. Zítra vám zavolám."

Nazítří se od Kotalíka dozvídám, že Bende splňuje naprosto všechny podmínky soutěže: "Máme taková čtyři základní pravidla: soutěžícímu musí být od 16 do 28 let, musí být trestně bezúhonný, nesmí mít podepsanou exkluzívní smlouvu s nějakým hudebním vydavatelstvím a musí umět bezproblémově komunikovat v češtině." Ptám se tedy, jestli Nově nevadí, že se Petr Bende živí jako profesionální zpěvák. Odpověď Adama Kotalíka mě překvapuje: "Ne. Vždyť i Martina Balogová z první SuperStar zpívala po barech." Zpívání po barech a kariéra předskokana na celostátních turné, notabene ve chvíli, kdy mu chce nějaké velké hudební vydavatelství vydat debutové album, jsou sice o něčem úplně jiném, ale budiž. Vytahuji poslední eso z rukávu: co říká Nova na to, že Eurotel nabízí Bendeho singl "Ty&já" jako placenou melodii pro mobilní telefony? "Ani to nám nevadí," odpálkuje mě Kotalík (Eurotel je jedním ze sponzorů SuperStar).

V sobotním magazínu deníku Právo Petr Bende prohlašuje, že se nepovažuje za profesionálního zpěváka: "Beru to jako obrovskou zkušenost, a navíc si ve svých letech vůbec nepřipadám jako profík. Profík za hudbu bere peníze, já se snažím jezdit všude a je to většinou úplně zadarmo." Stačí projít Bendeho webové stránky a i méně inteligentnímu čtenáři musí být jasné, že zpívání na Globus Tour před hypermarkety po celé republice asi nebude akce "za hubičku" stejně jako vystupování na různých vinobraních, trnkobraních a pivních slavnostech, které Bende objíždí se svou kapelou Petr Bende Band. A pak jsou tu soukromé akce, jako mejdan Coca-Coly v brněnském Boby centru nebo slavnostní otevření pivovaru v Dalešicích.

Petr Bende na přímé otázky Reflexu přes mluvčího Kotalíka odpověděl, že za žádný koncert neinkasoval honorář, a naopak se s kamarády z kapely dělil o náklady spojené s vystupováním na desítkách koncertů po celé zemi. Jeho singly ovšem nasadilo několik rádií, Bende se tak automaticky dostal na listinu Ochranného svazu autorského (OSA) a ten mu musí vyplácet honoráře za všechny veřejně odehrané písně. Jistě, smlouva nemusí být přímo na Petra Bendeho. Mohla ji podepsat agentura D.A.N. Production, pro kterou je zpěvákův postup do finále SuperStar něco jako úspěch ze světa snů. Existuje reálná šance, že by se mohl z venkovských tancovaček a předskokana větších kapel konečně vyšvihnout výš. Deska je připravená, stačí ji jen v příhodný čas vrhnout na trh. Není to vynikající strategie? Narušit by ji mohlo jedině tak hudební vydavatelství Sony Music/BMG, partner Novy, které má přednostní právo na smlouvy se všemi dvanácti finalisty druhé řady SuperStar. Jenže to D.A.N. Production vadit nemusí, ta se zabývá přímým zastupováním interpreta, nikoli vydáváním jeho desek. Čili se může domluvit s kýmkoli.

DOPIS OD BENDEHO

Co na to říká Petr Bende a jeho manažer Luboš Denner z agentury D.A.N. Production? S Dennerem jsem se měl sejít v neděli v podvečer v Třebíči. Tři hodiny před schůzkou mi volá jeho manželka, že musí schůzku zrušit, protože "muž je na jednání na Orlíku a v žádném případě se nestihne vrátit. Ani mu nevolejte, není tam žádný signál." Petr Bende je nejprve nedostižný, na písemné otázky později odpovídá formou dopisu přes mluvčího SuperStar Kotalíka. Protože ho podle pravidel nemohu doslova citovat, pokusím se o zkrácenou parafrázi: v roce 2003 zprostředkovali Bendeho kamarádi z D.A.N. Production jednání s firmami Venkow Records a Universal Music. Agentura uzavřela s vydavatelstvím smlouvu o vydání desky Čaroděj. V únoru 2004 ale spolupráce skončila (Kovařík odchází z Universalu a zakládá si Brother Records). Kamarádi z D.A.N. Production předávají natočené singly skupinám Čechomor a No Name a ty Bendemu umožní vystoupit na jejich koncertech jako předkapela.

A teď ta nejdůležitější část: Bende nikdy nebyl zaměstnancem D.A.N. Production a za své koncertování prý nikdy neinkasoval žádné peníze. Naposledy pracoval pět let jako obchodní zástupce, ale od loňského března je registrovaný na Úřadu práce Brno-venkov v Rosicích. Za profesionálního zpěváka se nepovažuje a je přesvědčen, že splňuje podmínky soutěže. "Když to přeženu, tak by nám nevadilo, kdyby se do SuperStar přihlásila Monika Absolonová, kdyby splnila podmínku věku a neměla aktuálně podepsanou smlouvu se žádným hudebním vydavatelstvím," řekl mi k tomu mluvčí soutěže Kotalík. "Lidí, jako je Petr Bende, kteří mají zkušenost s komerčním vystupováním za peníze, se letos do SuperStar přihlásilo mnohem víc."

Takže SuperStar není o hledání nových, neznámých talentů? Kdyby bylo Karlu Gottovi méně než 28 let a na dobu SuperStar vypověděl smlouvu s hudebním vydavatelstvím, mohl by se taky přihlásit? Adam Kotalík přitakává: "Je ale otázka, jestli by ho diváci brali jako nový objev. Oni hlasují a rozhodují o tom, kdo postoupí."

Inu, i to je možné: že se ze SuperStar stane tak trochu skladiště neúspěšných lokálních hvězdiček s dobře vykalkulovanou marketingovou strategií.

(REFLEX 12, 24.3.2005)

Prodám Bóbika. Zn: Spěchá

Kdo by tu reklamu neznal. Mladý pár přichází do čínské restaurace, žena poprosí číšníka, aby se postaral o buldočka Bobíka. Oba se pohodlně usadí a čekají na jídlo. Flirtují. Náhle se ozve gong a do místnosti vchází šéfkuchař s velkým podnosem. Obřadně ho položí na stůl, zvedne víko a hrdě oznámí: „Bóbika!“ Obraz mizí, žena ječí. Kdo si v tu chvíli uvědomí, že jde o reklamu na nějaký konkrétní internetový vyhledávač?

„Nechtěl byste napsat něco o Bóbikovi?“ zavolal mi před časem ředitel portálu Centrum.cz Oldřich Bajer. „Docela se kolem něho rozjíždí spousta vedlejších aktivit, z Bóbika se stává fenomén.“ Věděl jsem to. Několik dní předtím Centrum rozeslalo tiskové zprávy o tom, jak mu kampaň zvedla návštěvnost a že se slovo Bóbika dostalo mezi nejvyhledávanější výrazy českého internetu (tedy alespoň přes vyhledávač Centrum.cz). Když si Bóbika zadáte do Googlu, vyjede vám sedm a půl tisíce odkazů. To není málo.

Zároveň jsem ale znal názor několika mých známých z reklamních agentur a internetových společností, kterým se tato reklama sice líbí, mají k ní ale jednu velkou profesní výtku: kdo si zapamatuje, že Bóbika propaguje právě vyhledávač Centrum.cz? „Nejdřív jsem si myslel, že to je reklama na Atlas,“ řekl mi internetový guru Daniel Dočekal, vydavatel megablogu Pooh.cz. To by se asi Oldřichu Bajerovi nelíbilo, Atlas je totiž co do počtu uživatelů třetím nejnavštěvovanějším internetovým portálem u nás a dlouhou dobu bojoval s Centrem o pozici dvojky na trhu (tu si drží právě Centrum. První Seznam je daleko vpředu a nic nenasvědčuje tomu, že by jej někdo v dohledné době mohl ohrozit).

TO JE NA CENTRUM?

„Ta reklama je udělaná opravdu kvalitně, ale kdo si zapamatuje, na co vlastně je?“ zeptal se mě Michael Richter, generální ředitel společnosti Arbomedia. „Kdyby to byla reklama na stránky www.bobika.cz, nic neřeknu. Ale takhle je sporné, jestli si vůbec někdo zapamatuje, že to je na Centrum, natož aby se na ty stránky potom podíval.“ Něco na tom bude. Když jsem projížděl některé z oněch sedmi a půl tisíce internetových stránek věnovaných Bóbikovi, narážel jsem v komentářích na podobné názory: „Ono je to na Centrum.cz? To mi úplně uniklo…“ Nebo: „To fakt není reklama na Atlas?“ A kdosi naznačuje, že reklama má ještě další rovinu: pes je totiž maskotem Seznamu…

Bóbika pro Centrum vytvořila renomovaná reklamní agentura Leo Burnett Advertising. Na kampani se podílel i její ředitel Josef Havelka, ve svém oboru velmi uznávaná kapacita nejenom u nás v Česku. Reklama získala několik prestižních ocenění, například druhé místo v kategorii televizních spotů na Screenvision Awards 2005, což ji automaticky nominovalo na účast v soutěži nejlepších reklam v Cannes, dostala se mezi deset nejlepších televizních reklam Evropy v každoroční Golden Drum v Portoroži, bodovala u oborových týdeníků a očekává se její úspěch v domácích soutěžích Effie a Louskáček.

Prestižně vzato, je to úspěch. Jak ale mohla tak známá agentura udělat takovou chybu, že nechala obsahem reklamního spotu zcela zastínit produkt, který má propagovat? „Mnohem riskantnější je nevolit originální reklamu a dělat podobné věci jako konkurence. Věci, které nevyniknou v reklamním bloku, a nikdo si je tedy nebude pamatovat,“ namítá kreativní ředitelka Leo Burnett Advertinsing Věra Česenková. „Návštěvnost vyhledávače Centrum.cz narostla v období mezi začátkem kampaně (37. týden) a po kampani (46. týden) o 24 % (zdroj iAudit). S tím, že by diváci nevěděli, co Bobík propaguje, tedy zjevně není problém. Bobík je příkladem jednoho z nejúčinnějších způsobů, jak reklama funguje: poutavý příběh s vtipem, který vhodným způsobem dramatizuje jednoduchou myšlenku a podává tak jasný vzkaz o produktu nebo službě. Pakliže reklama opravdu zaujme, divák už si dá dobrý pozor, o jaký produkt či službu jde. Jestliže zadavatel neoplývá gigantickým mediálním rozpočtem, který umožňuje mnohočetné vysílání, tento postup je přímo nezbytný.“

S tím nárůstem návštěvnosti Centra má paní Česenková celkem pravdu. Zatímco loni v září, kdy kampaň startovala, měl portál průměrnou měsíční návštěvnost 1,2 milionu lidí, letos v lednu to bylo o 400 tisíc lidí více. Po celou dobu kampaně se mu podařilo růst rychleji než celý český internet a v prosinci zvýšilo Centrum.cz počet uživatelů jako jediný český vyhledávač. „Je pravda, že o Bóbikovi se hodně mluví. Je to jedna z mála reklam, která oslovuje a baví snad všechny socio-ekonomické skupiny. Od chlapíků v hospodě až po zaneprázdněné manažery. O identifikaci reklamy s Centrum.cz se hodně polemizuje. Zadali jsme proto specifický marketingový výzkum s cílem zjistit mimo jiné spojení reklamy s Centrum.cz. Výsledek byl přesvědčující, většina naší cílové skupiny přiřadí spot k Centrum.cz,“ říká Oldřich Bajer. Reklama prý portálu pomohla i k výraznému nárůstu znalosti značky. „Pro nás splnil prostě Bóbika svůj účel. A navíc se stal fenoménem - zlidověl. Co víc lze reklamě přát?“

KOUZLO NECHTĚNÉHO

Ano, Bóbika je opravdu populární. Na síti můžete narazit na originální bóbikovské kuchařky a různé vtípky. Bóbika se vyvíjí a roste nezávisle na svém stvořiteli. A ani on nezahálí: Centrum spustilo speciální stránku „Bóbikova restaurace“, na které ale kromě samotné reklamy, elektronických pohlednic a diskusního fóra nic není. Více zarazí skutečnost, že stránku www.bobika.cz, která sice také nenabízí bůh ví jak úžasný obsah, si neregistrovalo Centrum, ale úplně jiná společnost: NetGroup Jana Starčeviče. Oldřich Bajer o tom ví a dokonce se zdá, že ho to těší. „Je to výsledek fenoménu Bóbika. Existence této stránky nás rozhodně nepoškozuje. Na stránkách je jasně řečeno, že reklama Bobika je spojená s vyhledávačem Centrum.cz,“ říká.

Opravdu? První, na co narazíte, když si otevřete stránku www.bobika.cz, je stručné, ale jasné oznámení: „Získejte BOBIKA hosting za 150 Kč měsíčně!“ Případně si můžete založit e-mailovou schránku s koncovkou bobika.cz, ale jen v případě, že provozovateli stránek poskytnete osobní data včetně čísla mobilního telefonu, aby vám mohl zasílat reklamní maily a esemesky. A pak jsou tu ještě odkazy na weby, které Bóbika doporučuje: hudební server Partypeople.cz provozovaný společností NetGroup a Mystic Tea, stránky mytické čajovny v Dejvicích, kterou vlastní jeden ze spolumajitelů firmy NetGroup… V právnické hantýrce se tomu říká cizopasení na značce. Jenže značka, kterou má propagovat reklama s Bóbikem, není samotný Bóbik, ale Centrum.cz. A Bóbika si zatím nikdo neregistroval, ačkoli práce na kampani začaly loni v červnu a v televizi se spoty objevily už v polovině září.

„Doménu bobika.cz máme zaregistrovanou od 22. listopadu 2004. Původní záměr byl nabídnout fanouškům Bóbika možnost stáhnout si reklamu, která se doslova stala kultem a také vlastní e-mail, což jsme i zprovoznili, ovšem zatím pouze provizorně. V současné době už máme i nový design stránek, naprogramovanou aplikaci a registrace bude brzy prováděna on line. Také jednáme o trochu jiném projektu na této doméně, ale to je zatím spíše vize, takže o tom nemohu mluvit, dokonce je i několik vážných zájemců o koupi domény, ale to příliš nezvažujeme (ale vše je jen otázka ceny, že?!?),“ odepisuje Ondřej Turek z Partypeople.cz, který doménu Bobika.cz jménem Jana Starčeviče registroval. Stránku prý krátce po zprovoznění navštěvovalo přes pět tisíc lidí denně, nyní má okolo dvou a půl až tří tisíc unikátních uživatelů za den. To odpovídá například denní návštěvnosti webových stránek Reflexu. „Samozřejmě díky vysoké návštěvnosti také využíváme možnosti propagovat naše projekty. Pana Bajera jsem na zprovoznění diskuse na bobika.cz upozorňoval 12. ledna, ovšem vůbec na e-mail nereagoval,“ tvrdí Turek.

BYZNYS JE BYZNYS

Dva dny na to mi telefonuje přímo Jan Starčevič. Zajímá se, kdy vyjde článek v Reflexu: „Víte, právě dokončujeme jednání o prodeji domény. Pak by to už mohlo být bezpředmětné, protože na té adrese bude úplně jiný obsah.“ Ale vůbec to není bezpředmětné. Důležité přeci je, že si lidé Bóbika stále pamatují. Bylo by přeci naivní myslet si, že na stránku www.bobika.cz budou chodit kvůli jejímu obsahu.

(REFLEX 12, 24.3.2005)

Držte si licence, jedeme z kopce

Vlastnit v České republice rádio nebo televizi začíná být docela riskantní podnik. Stačí, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odflákla zdůvodnění, proč v licenčním řízení vybrala zrovna váš projekt a po několika letech soudních tahanic Rady s neúspěšnými protikandidáty můžete zavřít krám.

Vyprávět by mohl prezident Frekvence 1 a Evropy 2 Michel Fleischmann, kterému soud odebral licenci pro vysílání pražského Inforádia doslova několik dní po jeho startu. Rádio pokračuje (v podstatě nelegálně) dál a chce se odvolat. Stejný osud potkal také slovenské rádio Twist a jeho pražský vysílač. Radní si při udělování licence nevšimli, že Twistu odklepli frekvenci, o kterou vůbec nežádal. Rádio na ní vysílá už druhý rok a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ho soudní rozhodnutí nějak vzrušovalo. Ostatně, chybu udělali radní a podle právní hantýrky by tak majitelé Twistu mohl říci, že vysílali v dobré víře.

Zajímavé je, že v případě Twistu to byl zrovna Fleischmann, kdo se jako neúspěšný žadatel ve stejném výběrovém řízení obrátil na Městský soud v Praze a nakonec uspěl. Zdá se tedy, že ideálním řešením by bylo Twist zbavit oprávnění k vysílání (stejně ho v Praze skoro nikdo neposlouchá), Fleischmannovi přidělit jeho frekvenci a zároveň mu sebrat tu, na které nyní vysílá jeho Inforádio. Jenže tak jednoduché to nebude. Rada nejprve musí zajistit, aby obě rádia opravdu přestala vysílat a pak zopakovat celé licenční řízení. Není ale jasné, zda se ho budou moci zúčastnit všichni původní žadatelé, nebo jen ti, kteří uspěli u soudu společně s těmi, které tak připravili o oprávnění k vysílání.

Problém se zatím týkal jen dvou malých, ne příliš úspěšných pražských rádií. Minulý týden ale Rada musela přiznat, že soud v podstatě zrušil licenci už zavedenému úspěšnému rádiu Hey! v Ostravě. To už není žádná legrace: ostravský Hey! je součástí rozhlasové sítě ovládané rádiem Čas a majiteli televize Prima. Vysílá už dva roky a ze všech rádií Hey! je nejúspěšnější. I v tomto případě soud uvedl, že Rada nedokázala formulovat, v čem byl projekt rádia Hey! lepší než projekty ostatních zájemců. Co to znamená pro majitele ostravského Heye? Pokud nepožádá o předběžné opatření soudu, které by oddálilo ukončení vysílání, otočí knoflíkem a bude si muset licenci znovu vybojovat ve výběrovém řízení. Výsledek takového konkurzu je ovšem nejistý.

Vinu v těchto kauzách ale nelze shazovat jenom současnou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Na případ s ostravským rádiem Hey! zadělali už bývalí radní pod vedením Martina Muchky a Petra Štěpánka. Jde tedy o systémovou chybu. Zákon přitom jasně říká, že rozhodnutí o udělení licence má obsahovat „podrobné odůvodnění, které obsahuje kritéria, na základě kterých byla licence udělena žadateli o licenci a zamítnuty žádosti všech ostatních účastníků řízení“. Takže příště méně stručnosti a jasnější formulace. Ušetříme na dalších arbitrážích.

(REFLEX 12, 24.3.2005)

Glosář J. P.

KOLIK BERE MORAVEC? Sedm milionů dolarů ročně si po následující čtyři roky vydělá populární americký televizní moderátor Larry King. Zpravodajská stanice CNN s ním podepsala kontrakt do roku 2009, i když obě strany tvrdí, že ani potom by King neměl odejít do důchodu. Při čtení té zprávy mě napadalo, o kolik řádů méně asi bere Václav Moravec?

PRKENNÝ KLEPETKO. Po mnohatýdenním dobrovolném televizním půstu jsem si zapnul hlavní zpravodajskou relaci České televize Události. Bohumil Klepetko byl ještě prkennější než obvykle, pořad se vlekl a byl neuvěřitelně suchý. Až jsem se lekl, že mi během těch „televizních prázdnin“ cosi uniklo. Nečekám od veřejnoprávní televize infotainment, ale že bych se chtěl u zpráv unudit k smrti, to taky ne.

A MÁM TO ZADARMO. Přišel mi dopis od Jakuba Patočky: „Vážený pane kolego, děkujeme za Váš zájem o Literární noviny. Abychom Vám usnadnili sledování jejich obsahu, rozhodli jsme se doručovat Vám Literární noviny pravidelně.“ Děkuji pěkně. Tak takhle přibývají Literárkám předplatitelé?

(REFLEX 12, 24.3.2005)

Co vadilo Slunci v duši

„Začátkem dubna se půjdu zaregistrovat na pracovní úřad. Nebude to jednoduché, mám pětičlennou rodinu a televizní plat byl můj jediný příjem,“ prohlásila čtyřnásobná televizní rosnička Ján Zákopčaník ke svému dobrovolnému odchodu z České televize. Šéfredaktor zpravodajství Michal Petrov prý ostřílenému moderátorovi nabídnul tak hrozné pracovní podmínky, že ho v podstatě z televize vyštval.

Nejsem asi jediný, koho zajímá, jak strašné musely být ony pracovní podmínky, že Zákopčaníkovi zkalily slunce v duši. Z České televize ale lezou informace jako z chlupaté deky. Oficiální cestou se novinář obvykle nedozví nic konkrétního. Zato neoficiálně, byť anonymně, to jde mnohem rychleji. Velmi dobře informovaný zdroj prozradil, že Zákopčaníkovu odchodu předcházelo ukončení spolupráce s externí moderátorkou počasí Martinou Lacinovou.

Společně s Lacinovou pracovalo v ČT pět moderátorů počasí a zbylí čtyři si museli rozdělit služby. Zákopčaník však odmítal nejméně oblíbené ranní vysílání. Nejprve se vzdal vedení redakce počasí (od 1. dubna ji vede Taťána Míková), později dokonce navrhoval, že bude pro televizi pracovat pouze na poloviční úvazek, jen aby nemusel ráno do práce. Když po něm šéfredaktor Petrov chtěl potvrzení, že ranní služby nemůže absolvovat ze zdravotních důvodů, podal z televize výpověď. Ale že měl ty pracovní podmínky hrozné, co?

(REFLEX 12, 24.3.2005)

úterý, března 22, 2005

Pospíchal: licenci pro TV1EU jsme museli udělit

Anabáze s 1. evropskou televizí, která opakovaně odložila zahájení vysílání a nakonec od slovenské Rady pro vysílání a retransmisi ani nedostala licenci k satelitnímu vysílání, pokračuje. Co nevyšlo na Slovensku, podařilo se v České republice. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání minulý týden udělila společnosti 1. European Television s.r.o. licenci k televiznímu vysílání prostřednictvím družice na následujících dvanáct let. Oprávnění se týká všech pětadvaceti členských států Evropské unie.

„O tom, že stejná společnost nedostala licenci na Slovensku, jsme věděli. Z pohledu žadatele je proto pochopitelné, že se pokusil získat licenci v České republice,“ řekl RadioTV předseda vysílací rady Petr Pospíchal. Otázkou finančního zabezpečení satelitního kanálu, který by měl zpočátku vysílat v angličtině, němčině a francouzštině a později v národních jazycích všech členských zemí EU, se Rada nezabývala. Oproti licenčním řízením na pozemní frekvence jí to totiž zákon neumožňuje. „Jako Rada máme v tomto případě příliš malé možnosti správního uvážení. Žadatel splnil zákonné podmínky a tak jsme licenci museli udělit,“ uvedl Pospíchal.

Rada nechtěla poškodit stát

„U satelitu se nevyčerpává omezené kmitočtové spektrum jako u terestrických televizí, a tak nejsou podmínky tak přísné,“ vysvětluje předseda RRTV. Žadatel se sice v projektu zavazuje k plnění určitých licenčních podmínek, které se týkají zejména programu, ale Rada nemůže přihlížet k tomu, zda by tento projekt mohl být životaschopný. „Kdybychom neudělili licenci z tohoto důvodu a žadatel by podal žalobu, samozřejmě by vyhrál. Rozhodli jsme mimo jiné tak, aby státu nevznikla žádná škoda. To bylo důležitým prvkem našeho rozhodování,“ přiblížil Pospíchal.

V případě licence pro televizní vysílání prostřednictvím družice musí žadatel předložit projekt s programovým schématem, na kterém satelitu chce vysílat a zaplatit správní poplatek. Poté mu Rada v podstatě automaticky udělí licenci pro vysílání (pokud splňuje další náležitosti jako trestní bezúhonnost, apod.) Provozovatel pak musí do 360 dní zahájit vysílání, jinak může o licenci přijít. Porušení této lhůty zákon umožňuje pouze v případě, že zahájení vysílání brání závažné technické problémy. V tom případě ale provozovatel musí Radu dopředu požádat o prodloužení lhůty k zahájení vysílání a radní tuto žádost mohou, ale nemusí přijmout. Licence vydaná na území České republiky zavazuje majitele satelitní televize dodržovat na celém území, pro které bylo oprávnění vydáno, dodržovat český mediální zákon.

Televize znovu zprovoznila web

Za projektem 1. evropské televize TV1EU stojí košický podnikatel Pavol Hakan, který v loňském roce opakovaně sliboval pompézní start vysílání, aby následně oznámil jeho posunutí. TV1EU má vysílat magazíny, filmy, seriály a zpravodajství zaměřené na EU, ale také živé záběry kamer ze všech metropolí členských zemí Unie. Hakan na původních stránkách projektu tvrdil, že jediným příjmem televize bude prodej reklamních časů před a po hlavní zpravodajské relaci, která by měla začínat ve 20 hodin. Stanice měla mít sídlo na Slovensku, studio v Budapešti a pobočku v Bruselu. Hakanova firma TV 1 EU Broadcasting s.r.o. se přitom odvolávala na podporu oficiálních struktur EU (zástupci Unie toto tvrzení popřeli).

Na českou vysílací radu se ale neobracela firma TV 1 EU Broadcasting s.r.o., nýbrž 1. European Television, s.r.o., která zatím není zapsaná v českém ani slovenském obchodním rejstříku. Předkladatelé projektu si loni v září registrovali internetovou doménu www.tv1-eu.com, na které je v současné době jenom zástava Evropské unie a odkaz na oficiální e-mailovou adresu televize TV1EU. Na další adrese blízké projektu TV1EU, www.tv1eu.com, jsou pouze barevné pruhy navozující dojem ukončeného vysílání. Tuto doménu si registroval Marcel Withoof z holandského Dordrechtu.

(RadioTV.cz, 22.3.2005)

pondělí, března 21, 2005

Upozornit na fanatismus je ošidné

S kolegou Michalem Komárkem jsme předminulý týden v Reflexu zveřejnili článek Nekorektně napravo o pravicových internetových serverech. Zabývali jsme se v něm otázkou, kdo jsou lidé, kteří s železnou pravidelností naplňují tyto weby nenávistnými bláboly a nesmysly na (a často i za) hranicí žalovatelnosti.

Dopředu jsem předpokládal, že takový článek vzbudí velkou pozornost – zejména mezi kmenovými autory webů, o kterých píšeme (Fragmenty, ePortál, Virtually). A nemýlil jsem se ani v tom, že spustíme další lavinu urážlivých textů, které zpochybní naši objektivitu a nestrannost, ba dokonce že nás označí za levičáky a nebezpečí pro Reflex (jako by Reflex byl programově pravicové médium).

Nepovažuji se za levičáka (ani kolega Komárek), ale to vlastně není důležité. Zajímavá je ta dopředu odhadnutelná skutečnost: lidé, kteří ve svých článcích napadají politické oponenty, uchylují se k velmi drsné (i když často oprávněné) kritice a urážkám, vlastně nejsou připraveni čelit témuž. Kritizovat mohou pouze oni, sami jsou nekritizovatelní. Pokud je někdo kritizuje nebo se neztotožňuje s jejich názorem, je to buď levičák nebo člověk najatý lobbisty, které si najali levičáci. Případně obojí.

Jedna z častějších výtek na můj a Komárkův článek zněla, že jsme se zabývali jenom pravicovými weby. Jenže on se politický fanatismus na internetu skutečně týká jenom pravice. Zkuste si najít nějakou levicovou alternativu Fragmentů, ePortálu nebo Virtually! Aby to byl stejně navštěvovaný a čtený web a jeho autoři byli citovaní na dalších, politicky vyváženějších serverech. Garantuji vám, že na žádný takový web nenarazíte.

Uvažovali jsme o článku Nekorektně nalevo, abychom uklidnili největší křiklouny, ale ono skutečně není z čeho vybírat (a Britské listy, o kterých někteří lidé tvrdí, že jsou jasně levicovým serverech, bych to s takovou jistotou netvrdil). Je to smutné zjištění. A ještě smutnější je skutečnost, že pravicoví politici takové weby a jejich kmenové autory v jejich fanatismu nepřímo podporují. Cosi to vypovídá o stavu politické kultury u nás. O tom, že není ideální, snad není nutné polemizovat.

(REFLEX OnLine, 21.3.2005)

neděle, března 20, 2005

xxx

Už aby ta debilní zima skončila.

sobota, března 19, 2005

Prima si registrovala další verze nového loga

Společnost FTV Prima, která je provozovatelem televize Prima, požádala Úřad průmyslového vlastnictví o registraci dalších variant nového loga. To by se mělo objevit na obrazovce ještě letos společně s novým sloganem a kompletní výměnou grafiky. Zde je logo, které si Prima registrovala 28. února (společně se sloganem Prima… a jste doma!). K němu 10. března přibyly další dva návrhy: tento s jednoduchým názvem Prima a tento, který využívá dosavadní název Prima televize.

čtvrtek, března 17, 2005

RRTV schválila vstup Mafry do televize Óčko

Hudební kanál Óčko změní už podruhé za svou téměř tříletou existenci majitele. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tento týden podle očekávání vydala akciové společnosti Stanice O, která je držitelem vysílací licence Óčka, souhlas s prodejem osmdesátiprocentního podílu mediální skupině Mafra. RadioTV to potvrdil předseda Rady Petr Pospíchal. Novým majitelem Óčka se stane společnost Mafra Media, která v minulosti opakovaně usilovala o získání licence pro zpravodajské rádio, ale nikdy v přímém licenčním řízení neuspěla. Později však kapitálově vstoupila do pražských rádií Classic FM a Expres.

Původní investor se stahuje

„Na vysílání Óčka se tato změna bezprostředně nijak neprojeví, Mafra je s naším programovým schématem naprosto spokojená,“ tvrdí generální ředitel Óčka Jiří Balvín. Televize se podle něj ani nechystá stěhovat do smíchovského Anděl Media Centra, kam Mafra nedávno umístila redakce všech svých médií: MF Dnes, Lidových novin, iDnes, Lidovek.cz, agentury TVD, vedení tiskáren Mafraprint, rádia Classic FM a Expresradia. „Zůstáváme ve stejném sídle a ani se nechystají žádné personální změny. Mafra nám vyjádřila plnou podporu,“ uvedl Balvín.

Podle Jiřího Němečka, člena představenstva Stanice O a prvního ředitele Óčka, ale souhlas Rady neznamená definitivní uzavření obchodu: „Žádali jsme o předběžný souhlas s převodem akcií, jednání o prodeji stále ještě probíhají a nic jsme nepodepsali.“ Němeček nicméně potvrdil, že na prodej jsou podíly firem Northern Star a Eximpo, které do Óčka vstoupily přede dvěma lety (dohromady vlastní 63 procent akcií) a částečně i drobných akcionářů – zakladatelů televize. O které se konkrétně jedná, Němeček nebyl ve středu schopen říci, stejně jako zástupci Óčka nechtěli komentovat sumu, za kterou Mafra získá kontrolní balík akcií ve společnosti Stanice O.

Balvín: Čekám spolupráci s Expresem

Mluvčího Mafry Romana Latuskeho se RadioTV včera nepodařilo zastihnout. Nicméně i on minulý týden v rozhovoru pro internetový deník Česká média potvrdil, že souhlas vysílací rady je pouze předběžnou podmínkou kontraktu: „Stanice O, vysílající hudební televizní kanál Óčko, podala žádost o předběžný souhlas s převodem majoritního podílu akcií na společnost Mafra Media, patřící do mediální skupiny Mafra. Jednání dále pokračují, v případě realizace transakce budeme veřejnost informovat. Současný formát Óčka je zajímavý svou cílovou skupinou a má na českém televizním trhu jistě své místo.“ Mafra by po koupi Óčka mohla využít synergie s dalšími svými médii, zejména Expresrádiem, které koupila loni. „Ano, tuto spolupráci očekáváme,“ připustil Jiří Balvín.

Óčko by si mělo podel Balvína po vstupu Mafry nadále samo prodávat reklamní čas: „Nedávno jsme si vytvořili vlastní inzertní oddělení a v těchto velkých německých mediálních holdinzích je obvyklé, že každá divize pracuje samostatně.“ Vlastní oddělení pro zajišťování prodeje reklamních časů si ale Óčko založilo až poté, co neúspěšně jednalo o zastupování s některými zavedenými mediálními společnosti, například Arbomedií, která prodává reklamní časy na České televizi.

(RadioTV.cz, 17.3.2005)

Jak se stát členem Rady České televize

Založte občanské sdružení, nejlépe takové, co v názvu obsahuje slovo „koncesionář“ nebo „veřejnoprávní“. Bohatě ale postačí nějaká organizace zaměřená na kulturu, proti násilí v televizi nebo pro podporu jakékoli menšiny. Hlavně ho nezapomeňte registrovat u ministerstva vnitra! Zřiďte internetové stránky. Podepisujte se jako člen toho sdružení, ale pozor – nemůžete být funkcionář, to zákon nedovoluje.

V patřičný čas začněte psát úvahy o tom, zda Česká televize plní své (veřejnoprávní) poslání. Postarejte se, aby se objevily v takových médiích, kde neuniknou pozornosti poslanců. Zpočátku postačí některé internetové deníky. Buďte patřičně kritičtí a nabídněte nějaké řešení. V žádném případě ale nekritizujte politický vliv na ČT, zvláště pak ne způsob, jakým se v parlamentu handrkuje o výši koncesionářských poplatků. Spíše se zaměřte na skuliny, kudy by z televize mohly utíkat peníze. Vždyť se pořád ještě dá ušetřit, tak nač zvyšovat poplatky!

Až si tohle všechno ujasníte, postarejte se, aby příslušná organizace včas zaslala vaši přihlášku volebnímu výboru Poslanecké sněmovny. Rada ČT má patnáct členů a každé dva roky se třetina obměňuje. Za měsíc končí funkční období pěti radních. O jejich místo se uchází 28 kandidátů, mezi kterými je i řada zasloužených mediálních radních. Škoda že sdružení, která je nominovala, jejich někdejší regulačně-mediální kariéru nepamatují. Hlavně že splní svůj účel.

(REFLEX 11, 17.3.2005)

Glosář J. P.

POKORNÝ NA ROZTRHÁNÍ. Radiožurnál má od 1. března nového šéfredaktora Jana Pokorného. Známý moderátor se už nechal slyšet, že by si rád podržel své rozhlasové pořady a nadto se chystá uvádět týdenní Informační servis pro podnikatele na ČT 2. Pokorný také často moderuje různé podnikatelské akce, které s rozhlasem vůbec nesouvisí. Bude si to moci dovolit i jako šéfredaktor?

OPRAVDU KRÁSNÝ ZTRÁTY zažívá Česká televize s moderátory jako je předseda Rady Českého rozhlasu Michal Prokop, který s dramaturgem Janem Lacinou založil v centru Prahy bar Krásný ztráty. Podle mluvčího ČT Martina Krafla to je zcela v pořádku, protože televize bar provozovat nemůže. Taky se tak těšíte na to, až Halina Pawlowská praští se Šťastným Jimem a vrhne na trh konzervy s banánovými šproty?

KOMERČNÍ OFENZIVA. Evropským veřejnoprávním televizím zvoní hrana. Komerční stanice totiž začínají usilovat o účelové dotace na „pořady veřejné služby“. Začalo to v Británii, nejnověji se ozvali privátní provozovatelé v Německu, Irsku a Holandsku. Kdy začne křičet Nova s Primou?

(REFLEX 11, 17.3.2005)

Co nového v televizi nula

Hudební kanál Óčko změní majitele. Kontrolní balík akcií vysílací společnosti Stanice O koupí mediální skupina Mafra, které patří i deníky MF Dnes a Lidové noviny, zpravodajské servery iDnes a Lidovky.cz a od loňského roku také pražská rádia Classic FM a Expresradio.

Pro Óčko je vstup silného obchodního partnera velmi důležitý: ačkoli jeho ředitel (a bývalý šéf České televize) Jiří Balvín v poslední době na tiskovkách nezapomínal zmiňovat, jací velcí a důležití inzerenti mají zájem vysílat reklamu na jediné české hudební televizi, v branži se moc dobře vědělo, že finanční situace Óčka není zrovna růžová.

Hudební kanál si od svého vzniku na podzim 2002 musel několikrát půjčovat od akcionářů a koncem loňského roku dokonce na trhu kolovaly fámy o tom, že věřitelé Óčka podali návrh na konkurz. Zástupci televize je vehementně vyvraceli, nicméně pravda je taková, že věřitelům zřejmě opravdu docházela trpělivost a protože je Óčko nemohlo vyplatit, vrátilo jim peníze (přes 40 milionů korun) ve formě akcií. Ty teď kupuje Mafra.

Vydavatelská skupina by měla získat osmdesátiprocentní podíl na vysílací společnosti, což ji staví do takřka neotřesitelné pozice. Obchod ale ještě musí schválit Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jde již o druhou změnu majitele Óčka za necelé tři roky jeho existence: předloni do první české hudební televize vstoupily firmy Northern Star a Eximpo kontrolované investorem ze Seychelských ostrovů. Ten si od působení v Óčku zřejmě sliboval velký byznys – už propojení hudební televize se společností, která v České republice lisuje cédéčka, mohlo být hodně zajímavé.

Proč tedy „lisovač“ Óčko opouští? Přes všechna ujišťování, že se televizi po finanční stránce daří a začala vytvářet provozní zisk, dosud majiteli nepokryla mnohamilionovou investici. Není jasné, zda firmy Northern Star a Eximpo prodají celý svůj více než šedesátiprocentní podíl v Óčku nebo si v něm ponechají pětinu akcií (číslo, které vychází po odečtení podílu drobných akcionářů), obchod ale má svoji logiku. Óčko, které dosud vysílá pouze v kabelech, na satelitu a v Praze také ve zkušebním digitálním multiplexu, nemá prostředky na investici do digitalizace. Přitom je jedním z nejvážnějších kandidátů na licenci pro pozemní digitální vysílání, o kterých se má rozhodovat letos v létě.

Na druhou stranu Mafra vždycky chtěla vytvořit multimediální koncern, který by zahrnoval všechny typy médií – od novin přes rádia a televize po internet. Na televizním trhu utrpěla před třemi lety debakl, když zkrachovala metropolitní televize TV3, pro kterou její agentura TVD exkluzivně dodávala zpravodajství. TVD sice dosud existuje, musela však výrazně omezit činnost a v současné době produkuje příspěvky hlavně na internetové stránky iDnes a občas poskytuje technické zázemí zpravodajům zahraničních televizí.

Strategie Mafry je logická: využít výstupy všech typů médií a vzájemně je „recyklovat“. Patrné to je už dnes, kdy MF Dnes do značné míry dodává obsah serveru iDnes, obě média pak připravují zpravodajství pro rádia Classic FM a Expresradio. Vydavatel tak ušetří a nemusí zaměstnávat další novináře. Horší to je ale s variabilitou zpravodajství. Představa, že si koupíte noviny a tutéž zprávu si pak poslechnete v rozhlasové verzi, večer uvidíte mírně poupravenou v televizi a narazíte na ní ještě na internetu, není moc lákavá.

(REFLEX 11, 17.3.2005)

Genius loci Český rozhlas

Vejdete-li do auly Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, dýchne na vás duch minulosti. Nevím, jak ho vnímají ostatní návštěvníci této veřejnoprávní instituce, ale já ho mám spojený s pachutí komunismu. Těžká křesla s potrhanou červenou koženkou, „gagarinské“ nástěnky a dřevotřískové obložení – takový pocit jsem naposledy zažíval někdy na základní škole.

První dojem prý zkresluje. Asi to je pravda, protože při pozdějších návštěvách rozhlasu jsem už tak silnou antipatii při příchodu na vrátnici ve Vinohradské 12 nepociťoval. Navíc budova se postupně mění: přibyl Studiový dům s vchodem do Římské ulice, jedno z nejmodernějších rozhlasových sídel v Evropě. Původní stará budova na Vinohradské třídě prochází postupnou rekonstrukcí. Dočkat by se jí měla také stařičká aula.

VELKÉ STĚHOVÁNÍ

V budově na Vinohradské 12 sídlí rozhlas od roku 1933. Přestěhoval se do ní devět let po zahájení svého pravidelného vysílání. To začalo 18. května 1923 ve 20.15 ze skautského stanu na letišti ve Kbelích. Tehdejší Radiojournal se ale poměrně brzy přestěhoval do domu U Choděrů na Národní třídě (dnes tu sídlí kino Evald). Poté se už přemisťoval po Fochově, dnešní Vinohradské třídě: v letech 1924 až 1925 vysílal z budovy Poštovní nákupny, později známé jako Radiopalác, dva roky z Orbisu poblíž Vinohradské tržnice a na šest let zakotvil v Národním domě na náměstí Míru.

Dům s číslem popisným 12, o který se zpočátku dělil s Ředitelstvím pošt a telegrafů (dnes by se dalo říci ministerstvem informatiky), byl pro rozhlas prvním opravdovým útočištěm. „Místo jediného většího studia (Raisova sálu v Národním domě), které navíc nebylo pro vysílání k dispozici nepřetržitě, získala pražská stanice výběr několika studií, další navíc průběžně dále vybavovala a připojovala,“ píší autoři publikace Od mikrofonu k posluchačům vydané k loňskému osmdesátému výročí zahájení vysílání ČRo. Byla to rozhodně změna: vždyť na předchozích působištích rozhlas vysílal z jediné místnosti, často obývané lidmi, kde mohli redaktoři pracovat jen omezený čas. Trošku to připomíná pionýrské začátky Československé televize v Měšťanské besedě, tehdy ještě z velké části obsazené byty, kde některé kanceláře sídlily dokonce v koupelnách (!).

Ředitelství pošt a telegrafů se rozhlasu podařilo poměrně brzy vytlačit a postupně obsadil i vedlejší budovy a Národní dům v Karlíně, odkud vysílal okruh Praha II. (dnes z karlínské vily vysílají stanice Regina a Region). Nebýt začátku druhé světové války, rozlezl by se rozhlas i do dalších lokalit. Obsazení další budovy naplánované na rok 1939 ale zůstalo jenom na papíře.

PÁTERNOSTER VERSUS BETON

Vejdete-li turniketem do střežených prostor Českého rozhlasu (a to beze srandy: od doby, kdy sem několikrát násilně proniknul bývalý zaměstnanec F.K., o kterém jsem psal v Reflexu 18/04, rozhlas posílil ostrahu budovy), jako první vás zaujme stařičký otevřený výtah páternoster, typický pro státní instituce dob dávno minulých. V Praze se podobné výtahy používají snad už jen na Magistrátu a v několika nemocnicích. Jako dítě si je pamatuji z Hradce Králové: vždycky jsem chtěl vědět, co se stane, když nahoře nevystoupím, ale nikdy jsem se o to nepokusil. Ani při speciální návštěvě rozhlasu před vznikem tohoto článku.

Páternoster je přesným opakem výtahů v moderním Studiovém domě, s nímž je budova ve Vinohradské propojena několika průchody. Ty jsou ale momentálně kvůli rekonstrukci uzavřené, a tak když chtějí zaměstnanci přejít ze staré do nové budovy, musí to vzít přes garáže. Napoprvé to je docela v pohodě, ale představa, že tudy musíte projít několikrát za den, sjet třeba z třetího patra do sklepa, projít kolem vrátnice, znovu přivolat výtah a vyjet zase do třetího patra, je docela otravná.

„Výtahy ve Studiovém domě jsou speciálně upravené kvůli otřesům. Celý dům stojí na
pružinách, které zmírňují dopad železničních tunelů a metra, které vedou přímo pod budovou,“ řekla mi Kateřina Račáková z oddělení komunikace ČRo. Skutečně: celá stavba stojí na jakýchsi megapružinách, které architekti ze studia ADSN spustili až po dokončení stavby. Dopředu vypočítali, že se pak dům zvedne o půl milimetru, a skutečně se tak stalo. Pružiny jsou jasně vidět už u stropu nad recepcí a provází také schodiště vedle výtahů se speciálně rozšířenými zarážkami (také kvůli pružení).
Na Studiovém domě v Římské ulici začal rozhlas pracovat v roce 2000 poté, co se po vleklých tahanicích zbavil mrakodrapu na Pankráci. Výšková budova tam vyrostla za normalizace a postupně měla vstřebat celý Československý rozhlas. Listopad 1989 a rozpad federace ale tyto plány postavily na hlavu: Český rozhlas by celý mrakodrap nedokázal využít a také se ukázalo, že prostory jsou pro jeho vysílání nevyhovující. „Předchozí ředitel Vlastimil Ježek se proto rozhodl mrakodrap prodat a rozhlas tyto peníze investoval do stavby Studiového domu,“ vysvětlila mi Kateřina Račáková.

Komplex Vinohradská – Balbínova – Římská pojme šest rozhlasových stanic. V současné době zde sídlí pouze čtyři: ČRo 1 – Radiožurnál, ČRo 2 – Praha, ČRo 3 – Vltava a ČRo 7 – vysílání do zahraničí. Po povodních v roce 2002 se sem dočasně nastěhovala také pražská a středočeská Regina. Šestatřicet studií zabírá tři patra, Radiožurnál má pro sebe jedno podlaží, kde je i redakční prostor. To je oproti ostatním atypické. Tvoří ho především prostorný newsroom pro osmnáct redaktorů, editorů a vedoucích vydání, ze kterého vedou dveře přímo do dvou studií a hlasatelen. Prosadit jeho stavbu nebylo lehké, původně totiž nebyl v zadání a architekti ho ani nevyprojektovali. „Dostal jsem se tehdy do konfliktu snad s celým rozhlasem. Nezbylo totiž než prosazovat newsroom do už hotového projektu. Potřeboval jsem ale dostat zpravodaje přímo do studiové budovy, aby mezi jejich pracovním místem a mikrofonem nestálo opravdu vůbec nic“ líčil mi ředitel Radiožurnálu Alexandr Pícha.

Přísně funkcionalistický interiér budovy však tvoří chladně syrový povrch surového betonu. Snahy prosadit jeho přístupnější podobu donutily vedení Radiožurnálu až k nadlidským výkonům. Štukování v newsroomu nakonec proběhlo navzdory architektům (stejnou úpravu si zaměstnanci vymohli i v přízemí u výtahů a podél schodů), kteří dokonce vyhrožovali soudním popotahováním kvůli zásahu do autorského díla. Ale zkuste si pracovat v betonovém krytu! Protože newsroom nebyl v původním projektu, musela se složitě upravovat klimatizace, která neodpovídala nárůstu počtu lidí v původně studiových prostorách. Nedoléhá sem navíc přirozené světlo. „Abychom tu zlidštili pracovní prostředí, rozhodl jsem se sem umístit třeba akvárium, ale stavaři mi řekli, že ho ocelová konstrukce stěny neunese,“ vysvětloval mi Pícha. V nejvypjatější situaci proto intervenoval přímo u generálního ředitele rozhlasu Václava Kasíka, vystudovaného inženýra strojaře. Ten vzal do ruky nákresy, tužku, cosi propočítal a zakreslil. Pícha se pak nestačil divit: „Když jsem to dal projektantovi, řekl, že takhle by to šlo.“ V newsroomovém akváriu už čtyři roky plavou rybičky.

UNIKÁTNÍ ARCHIV

Oč modernější a přepychovější je nový Studiový dům, o to hůře vypadá původní budova s vchodem z Vinohradské. Úpravy probíhají pomalu, v závislosti na finančních podmínkách rozhlasu. Ty nejsou nejrůžovější. Podobně jako Česká televize se i Český rozhlas už osmý rok nedočkal navýšení koncesionářských poplatků. Současných 37 korun za koncesionáře na měsíc zdaleka nepokryje všechny potřebné investice. Stačí na výrobu a provoz, ale nedostává se třeba na digitalizaci unikátního archivu, který obsahuje celou řadu unikátních záznamů. Vůbec nejstarší z nich, pozdrav lorda Sullivana Tomáši Alvu Edisonovi, pochází z roku 1888. Je tu ale také projev císaře Franze Josefa I. z první světové války přetočený z fonografického válečku.

„Archiv je nejméně přístupným místem v budově. Udržuje se v něm stále stejná teplota a vlhkost a může do něj jen několik zaměstnanců. Dokonce je přesně určené, jak dlouho se v něm může člověk zdržovat,“ prozradila mi Kateřina Račáková. Pod pojmem archiv si je třeba představit pět různých specializovaných pracovišť, která obsahují na dvacet tisíc metrů písemných a zvukových dokumentů. Část z nich je v digitální podobě přístupná ve studovně ČRo v Římské ulici. Využívají ji především studenti žurnalistiky. Stačí přijít, vyhledat příslušné téma a vyžádat si nahrávku. Tu si pak pustíte do sluchátek.

Z písemných unikátů byste v rozhlase narazili na rukopisy Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka či Josefa Suka, fond českého válečného vysílání BBC nebo speciální fond věnovaný bojovníkům o rozhlas. Ten je asi z historického hlediska nejvyužívanější – rozhlas si každoročně začátkem května připomíná výročí svého osvobození. Celkem nezáživné kladení věnců za přítomnosti veteránů a státníků by letos, při kulatém šedesátém výročí, měla doplnit ještě jedna akce. Dozvěděl jsem se o ní od Alexandra Píchy, který původně vystudoval historii. Při psaní článku na rozhlasový web o tankové technice objevil v prostorách Vojenského historického muzea v Lešanech obrněný stíhač tanků, na který za pražského povstání bojovníci napsali bílou barvou nápis „ČS.ROZHLAS“. A když narazil v Lešanech na další dobovou techniku, s níž se o rozhlas bojovalo, dostal zdánlivě bláznivou myšlenku dostat to vše přímo na Vinohrady a uspořádat živou rekonstrukci legendárních bojů, při kterých za osvobození rozhlasu padlo mnoho českých vlastenců.

Projekt nese oficiální název Rekonstrukce bojů o Český rozhlas v květnu 1945 a spočívá ve velmi akčním pojetí tehdejšího osvobozování budovy rozhlasu. Městská část Praha 2 a Magistrát hlavního města už přislíbily, že uzavřou část Vinohradské třídy a Balbínovy ulice okolo rozhlasu, kam najede technika, včetně obrněných vozidel a odehraje se většina rozhodujících momentů bitvy, která zde probíhala od 5. května 1945. Hlavní část bojů předvede historická skupina Četnická pátrací stanice Praha. Vojenský historický ústav zapůjčí Českému rozhlasu nejen historický stíhač tanků „ČS.ROZHLAS“, ale pro bojovou ukázku i německý tank, který povstalci zničí pancéřovou pěstí. V ulicích u Českého rozhlasu se objeví také další dobové osobní i nákladní automobily, historická tramvaj, kterou na pomoc rozhlasu dorazili čeští četníci a další dobové zbraně.

„JE SECHS HODIN“

Květnové povstání v rozhlase začalo zdánlivě nevinným žertem hlasatele Zdeňka Mančala, který v sobotu 5. května 1945 zahájil vysílání rozhlasu slovy: „Je sechs hodin.“ Dále už pokračoval jen v češtině, což bylo do té doby zakázané. Dopoledne do budovy dorazilo pětašedesát plně ozbrojených esesáků s úkolem zastavit „českou provokaci“. Zaměstnanci rozhlasu ale mezitím seškrábali všechny německé nápisy, takže Němci se v budově neorientovali. Navíc netušili, z jakého studia se vlastně vysílá. V poledne několik redaktorů vyvěsilo na budově československou a americkou vlajku. Nestačili už ale vyvěsit sovětskou a britskou vlajku, protože na ně začali pálit Němci z protějších budov.

Tři minuty po půl jedné začal rozhlas volat o pomoc. Krátce na to na Vinohradskou dorazili čeští policisté, četníci, vládní vojáci a mnoho civilistů. Bojovalo se v budově i přilehlých ulicích. Povstalci se probíjeli do budovy všemi vchody, dokonce se prokopávali i zdmi sousedních domů. Nakonec Němce zatlačili do sklepů, odkud je vyplavovali vodou. Nacisté budovu ostřelovali z pancéřového vlaku na hlavním nádraží a podnikli na ní i letecký útok. Jedno vzdušné torpédo nakonec explodovalo ve vnitřní části rozhlasu a přerušilo vysílání. Povstalcům se je podařilo obnovit již za sedmdesát minut, ovšem ne z Vinohradské, nýbrž z provizorních míst blíž ke strašnické vysílačce. To ovšem Němci netušili, a tak Český rozhlas dále ostřelovali.
Budovu, z níž se nevysílalo, se Němci snažili zničit až do úterý 8. května, kdy v Praze kapitulovali. Ve středu 9. května dorazila do hlavního města Rudá armáda. Téhož dne prozatímní ředitel Československého rozhlasu jmenovaný Českou národní radou, profesor dr. Otakar Matoušek slavnostně zahájil nové vysílání z budovy na Vinohradech.

A jak to bude letos začátkem května, při šedesátých oslavách osvobození rozhlasu? Projekt je promyšlený do všech detailů. Vyvěšování britské a sovětské vlajky přeruší střelba, na budovu Českého rozhlasu zaútočí esesáci a poté povstalci. Cituji z projektu: „Na rohu budovy ČRo budou postříleni civilisté.“ Nákladní vůz pak prorazí vrata do rozhlasu z Balbínovy ulice a uvolní cestu k útoku na německou posádku, která se mezitím stačila uvnitř opevnit. Dokonce se uvažuje o imitaci leteckého útoku. Vysvětlující brožurky k rekonstrukci bojů mají divákům roznášet skauti, kteří za povstání dělali spojky.

„Zpravodajství České televize projevilo o rekonstrukci bojů o Český rozhlas velký zájem a jednáme také o dokumentárním filmu, který by Česká televize natočila v koprodukci s Radiožurnálem,“ řekl mi Pícha nad rozpracovaným projektem. Když jsem se s ředitelem Radiožurnálu loučil, upozorňoval mě na zajímavé pozůstatky oněch bojů, které jsou uvnitř staré budovy rozhlasu dodnes jasně patrné: „Až půjdete po schodech dolů, schválně si je prohlédněte. Občas je v nich jamka. To je od kulek a střepin granátů.“
Fakt, byly tam.

(REFLEX 11, 17.3.2005)

pondělí, března 14, 2005

Proč si Tlustý platí inzerát a nežaluje?

Ta otázka mě napadla ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že si poslanec Vlastimil Tlustý zaplatil čtvrtstránkový inzerát v MF Dnes, aby vyvrátil „lživá tvrzení reportéra České televize Jiřího Hynka“ o podnikatelských aktivitách manželky Ladislavy Tlusté. Ta pracuje ve firmě JMTCZ, která získala pohledávky od České konsolidační agentury, jejíž dozorčí radě předsedá právě poslanec Tlustý.

Šéf poslaneckého klubu ODS tvrdí, že z titulu své funkce nemohl toto konkrétní výběrové řízení ovlivnit. ČT podle Tlustého uvedla, že jeho manželka má obchodní podíl v JMTCZ, což není pravda (sedí ale v jejím představenstvu). Nutno dodat, že obsah inzerátu pan poslanec v podstatě přeříkal už minulou neděli v Otázkách Václava Moravce, kde tak rafinovaně moderátorovi předstrčil kopie smluv o půjčkách na stavbu své vily ve Slaném.

Poslanec Tlustý v pořadu také řekl, že zvažuje žalobu na ČT a případně i na reportéra Hynka, protože v několika reportážích úmyslně lhal a jeho informace převzala další média. Proč tedy televizi skutečně nežaluje, když si je tak jistý lživostí oněch reportáží, a proč si za 200 tisíc korun (podle ČTK) kupuje inzerát v MF Dnes, mi jaksi uniká. Notabene když by podle zákona mohl ČT požádat o tiskovou opravu nebo omluvu (a ta by ji na základě právní analýzy buď odvysílala nebo ne).

Na internetových stránkách www.tlusty.cz je celá řada dokumentů k tomuto případu, Tlustého stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a text dopisu generálnímu řediteli ČT Jiřímu Janečkovi. Proč se ale poslanec Tlustý neobrací na Radu ČT, která jako kontrolní orgán ze zákona vyřizuje stížnosti na veřejnoprávní televizi? Kde je ta žaloba, kterou verbálně připravuje už dva týdny?

Trošku mi to připomíná Tlustého problémy s telefonováním nebo mnohaleté tanečky okolo toho, který ze strýčků mu vypůjčil na stavbu rodinné vily (dodnes to ví jen poslanec Tlustý, jeho rodina, někdejší věřitelé a od minulé neděle nedobrovolně také Václav Moravec). Takové čeření vody, aby se neřeklo. Pohrozíme žalobou a bude klid. Vždyť televize chce zvýšit poplatky, takže si toho Hynka už nějak zpacifikuje.

(REFLEX OnLine, 14.3.2005)

čtvrtek, března 10, 2005

Nekorektně napravo

TEXT: JAN POTŮČEK, MICHAL KOMÁREK

Aby nevznikla mýlka: nemáme vůbec nic proti ODS a její mediální politice. A už vůbec ne proti lidem, kteří tuto stranu podporují a zřizují si kvůli tomu názorové stránky na Internetu. Zajímá nás pouze, jak tyto servery fungují, jak bizarní články dokáží vydávat, kdo za nimi stojí, kdo je financuje a zda jsou připraveny nést odpovědnost za to, co napíší.


Fragmenty, Virtually, ePortál. Mladí konzervativci, Pražští Mladí konzervativci, revue 51 pro. Co spojuje tyto internetové deníky, časopisy a občanská sdružení? Je to jen jasná orientace napravo, blízkost nejsilnější opoziční straně, nebo vědomí, že ODS nejpozději v polovině příštího roku bude skládat příští vládu? A také - ať už zištný, či nezištný - zájem být u toho?

FRAGMENTY: SMRT LEVICI

Rudé Reflex v modrém provedení, Modré milice, nedůvěryhodné informace. Takovou charakteristiku si v diskusním fóru na vlastních stránkách vykoledoval server Fragmenty, internetová podoba stejnojmenné tištěné kulturně-hospodářské revue, kterou devátým rokem vydává Kulturní komise České republiky (KKČ). Nenechte se mýlit, nejde o žádnou státní instituci.

"KKČ je svobodným sdružením umělců a osob majícím zájem o kulturu, vzniklé v roce 1994. Tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid při jejím vzniku poradil, aby zůstala samostatnou, nezávislou na ministerstvu kultury, protože nikdo neví, kdo přijde po něm, a svoboda je podle jeho zkušeností tou největší hodnotou, větší než případné granty od ministerstva," píše o sobě na Internetu. Následuje mnohařádkový návod pro sponzory a ujištění, že "při presentaci u nás máte zaručeno, že článek o Vás se dostane adresně na stoly všech senátorů, poslanců, ministrů, presidenta a V.I.P. podnikatelů a finančníků, tedy lidí s rozhodujícími pravomocemi".

Kulturní komisi ČR ve skutečnosti tvoří manželé Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř, bývalí zaměstnanci Akademie věd (oborem fyzička a chemik), kteří se před lety, po nedobrovolném odchodu z Akademie, rozhodli živit podnikáním. Paní Haslingerová, energická padesátnice s poněkud zvýrazněnými očními stíny á la Saskia Burešová, si nejprve založila PR agenturu a protlačovala do novin články o aktivitách svých klientů, později ale přišla na to, že by je mohla vydávat sama. Vznikly tedy Fragmenty, "kulturně-hospodářská revue", v níž se pravidelně dočtete také o různých top manažerech a jejich podnicích. Ale hlavně o pravicové politice, konkrétně o ODS.

Časopis vychází přibližně čtyřikrát do roka a manželé ho zasílají všem poslancům, senátorům, celý balík putuje do prezidentské kanceláře a asi sto padesát kousků na adresy různých VIP osobností. Internetové Fragmenty vznikly teprve dodatečně, když - slovy paní Haslingerové -začalo chodit tolik článků, že by se do tištěné verze nevešly a byla by škoda je nechat ležet ladem. " Nemáme problém získat článek od jakéhokoli senátora nebo poslance. Naopak se nám vnucují, samozřejmě zadarmo," vysvětlil Jiří Pancíř, oficiálně prezident KKČ. A v tom je právě problém: Fragmenty jsou shlukem kvalitativně velmi rozdílných textů, které spojuje snad jediné - extrémní odpor k levici.

"Můžeme si vydávat úplně všechno, co chceme, a žádný německý vydavatel nám v tom nemůže zabránit. Samozřejmě nemůžeme dávat nacistické věci a takové ty vulgarismy, ale jinak jsme naprosto otevření," pochvaluje si pan Pancíř. Zjevem připomíná "zasloužilého senátora": na zavalitém těle poněkud omšelé sako ("Takhle normálně nechodíme, právě jdeme ze semináře v Senátu."), nad těkavými očky rozcuchaná ofina slámově žlutých vlasů. Podle pana Pancíře jsou všechny české noviny veskrze levicové. "A když nám napíšou levičáci, dáme to do dopisů a je to." Fragmenty vydají opravdu všechno (až na evidentní lži, upozorňuje jejich šéfredaktorka Ivana Haslingerová), ovšem pokud se s některým z autorů rozkmotří, nerozpakují se všechny jeho příspěvky smáznout. Takový osud potkal šéfa České pravice Michala Simkaniče poté, co údajně koupil a pak spálil směnku, na kterou si měl strýc Stanislava Grosse vypůjčit peníze na premiérův luxusní byt na Barrandově.

"Simkanič? To je neštěstí. Všechno od něj jsme vyhodili. Lidi se nás ptají, co dělá náš kamarád, ale já říkám: jaký kamarád? Do téhle doby psal skvělé pravicové postřehy třeba o školství a byl nám docela sympatický. Koukala jsem na něj jako blázen," líčí paní Haslingerová. Je to trošku divné. Když jsme se téže paní Haslingerové zeptali, zda jí nevadí, že se na Fragmentech objevují někdy až příliš extrémní názory, které by mohly hraničit s pomluvami, usmála se a prohlásila: "Pokud někoho rozčilíme, tím líp. Mám z toho obrovskou radost. Naopak by mě netěšilo, kdybychom někoho nenaštvali." Ale Simkanič štvát nemůže. Je to zrádce.

"Co budete dělat, až ODS sestaví vládu?" ptali jsme se, protože jediným cílem Fragmentů je ideový boj proti socialistické vládě, případně honění trika několika grafomanů, co se chtějí včas připomenout, aby se o nich vědělo, až se budou rozdělovat teplá místečka na ministerstvech.

"Budeme provládní. Jsme pravicoví. Když byl Klaus na indexu, dokonce mi nabízeli, kolik miliónů chci za to, že se o něm nezmíníme," odpověděla paní Haslingerová.

"A kdo vám je nabízel, smím-li se zeptat?"

"No tak to nepovím, to by mě asi zabil. My ho milovali, i když byl na tom indexu. A píšeme pořád stejně, celých devět let."

EPORTÁL: PRAVÝ BULVÁR

"Máme vyhraněné pravicové názory, líbí se nám ODS, chceme být čtiví a jasně čitelní," shrnul východiska internetového magazínu ePortál jeho prezident Daniel Kotula (23). Jasné a čitelné názory se odvíjejí od tří základních bodů: ePortál je euroskeptický; nechce, aby se v tuzemsku staly podobné chyby jako třeba v Německu nebo v Nizozemsku, které jsou zahlceny imigranty, zejména muslimy; a šíří základní pravicové politické a ekonomické názory, jako potřebu nízkých daní a podobně.

Jak to vypadá v praxi?

"Víme to první: Gross bere týdně pět miliónů korun od lidí z Telecomu," píše v jasně nejčtenějším článku magazínu Štěpán Braun. Vysvětluje - bez jakékoliv citace či jmenovaného zdroje -, že Gross dostal za jmenování šéfů Telecomu dvě stě miliónů korun na ruku a nádavkem onu pravidelnou apanáž. Peníze údajně pere jedna telekomunikační firma pomocí podvodného přesměrování Internetu. Gross navíc do Telecomu dosadil bývalého žalobce Antla, aby tu odposlouchával Zemana, Klause, Škromacha i jeho společníky. Jde o zjevný nesmysl, jehož autora shodou okolností známe. Jeho důvěryhodnost je nulová.

Myslí to pan Kotula vážně? " Máme to ověřené, jsem přesvědčen, že je to pravda, neověřené věci bychom nepustili. Samozřejmě, kdybychom prohráli soud a museli platit nějaké odškodné, tak na to bychom neměli. To se může stát. Ale nevadí to, žaloba by šla na právnickou osobu, ta by zanikla. A třeba za rok za dva bychom se pod jiným názvem obnovili a pokračovali dál."

Nebylo by nic divného, kdyby k žalobě došlo. Protože na ePortálu co článek, to možná žaloba. Vybíráme jen z poslední doby.

Dopisovatelka Olga Ryantová napsala článek Frustrovaní muslimové se ženou na Evropu. Ovládnou nás? V něm charakterizuje muslimy jako lidi bojovné a nenávistné, jejich bohu připisuje navíc ještě mstivost. Petra Sokolová v textu Proč nikdy netekla estébácká krev lituje, "že jejich krev nikdy nezlila naše ulice", a obdivně zmiňuje "pinochetovský boj", jen s tou výhradou, že byl příliš měkký. V jiném článku se dozvíme, že "po deseti letech pedofilních hrátek i tuhých sexuálních orgií policie konečně zatkla a obvinila nebezpečného sboristu" (Kulínského). Jinde se dočteme, že centrální nervový systém České televize "je obhospodařován estébáky a komunisty nejhrubšího zrna, umělecko-kulturní frontou, jež chapadlovitou kreaturu živí popularitou svých tváří, získanou začasté ještě v dobách ,vlády jedné strany', dále zapšklými ,disidenty' a v neposlední řadě novými levičáky komersovského typu".

Daniel Kotula ovšem naprosto nepřipouští, že by jeho magazín byl bulvární, hysterický, jednostranný, publikující neověřené zprávy a pomluvy ... Podle něj jde o seriózní pravicový projekt. On sám a jeho nejbližší kolega - kreativní ředitel ePortálu Lukáš Kovanda - byli donedávna ve vedení Mladých konzervativců, tedy sdružení, které se otevřeně hlásí k ODS. "Rozešli jsme se, protože vazba na ODS byla příliš těsná, nechtěli jsme být ,mladí ODS', ale skutečně mladí konzervativci. ODS považujeme i nadále za svého partnera, založili jsme vlastní organizaci mladých konzervativců. A myslím, že já sám mám v ODS mnohem lepší kontakty a vztah než bývalí kolegové, kteří po tom tolik touží." Zdá se, že dikce ePortálu skutečně ODS nepřekáží - Kotula nyní například na VŠE, kde studuje, organizuje velkou besedu s Janem Zahradilem. Zjevné je i propojení s médii blízkými ODS -ePortál odkazuje jako na svého partnera na magazín Jany Dědečkové Virtually. Pro Virtually píše Martin Daneš, který je i členem redakce ePortálu a zástupcem šéfredaktora na první pohled mnohem serióznějšího magazínu 51 pro. V redakční radě 51 pro je také další přispěvatel ePortálu, Jan Patočka (syn INZERCE S známého filozofa stejného jména), a spolu s ním například také prezidentův poradce Ladislav Jakl, ekonom Karel Kříž, publicista Benjamin Kuras nebo populární lobbista Marek Dalík.

Poslední internetová verze 51 pro nabízí na první straně Danešův článek Z nevěstince do nejvyšších sfér, který pod názvem Barková: Toužím po největší sadomaso jeskyni v Evropě vyšel v ePortálu. Je snad zbytečné dodávat, že nejde o autentický citát Barkové. Vše se opírá o slova Jaroslava Smílka, "novináře píšícího o erotice".

VIRTUALLY: VÝBĚR Z MÉDIÍ

Server Virtually vznikl těsně po krizi v České televizi před čtyřmi lety. "Počátečním impulsem byl vzdor vůči jednostranné prezentaci této událostí sdělovacími prostředky. Postupně se stal serverem otevřeným především pravicovým občanům, kteří cítili levicovost sdělovacích prostředků a pro své názory v nich nenacházeli prostor," říká jeho provozovatelka, bývalá členka Rady ČT Jana Dědečková. Oficiálním provozovatelem je občanské sdružení Fórum české pravice, které se kromě vydávání Virtually chce věnovat i dalším aktivitám. Podle Dědečkové ale zatím prý zůstalo jen u záměru: "Měla jsem hodně práce s prodejem penziónu, stěhováním i novým podnikáním. Takže Fórum české pravice prozatím představuji především já. Ostatní jména vám nic neřeknou."

Virtually se od Fragmentů a ePortálu na první pohled liší. Oproti prvnímu má profesionální grafiku, oproti druhému kvalitnější obsah. Minimum článků se ale může pyšnit puncem exkluzivity. Vydavatel je přebírá z ostatních médií včetně celostátních deníků (těch, co jsou tak levicové), takže Virtually je vlastně taková rešeršní služba doplněná o názory skalních autorů. Kromě Dědečkové se za ně dá počítat Petr Štěpánek, Tomáš Haas, Josef Havránek, Martin Daneš (ten má na hlavní stránce Virtually pravidelný sloupek) či Vít Blaha. I když těžko říci, zda lze jejich články považovat za původní texty: výše jmenovaní pánové je úspěšně rozesílají na více webů.

"Z jiných sdělovacích prostředků přebírám texty, jež publikují pravicoví politikové a které pokládám něčím za pozoruhodné. K nim pak udávám i tiskovinu, kde byly publikovány. Nevadí mi, že články jsou současně nabízeny i jiným webům. Nejsou honorovány, a proto nemohu vyžadovat exkluzivitu," vysvětluje Jana Dědečková. Mezi příspěvky přebíranými z jiných médií a internetovými příspěvky bývá jasný rozdíl. Ty internetové bývají obvykle hysterické a chybí jim pointa. Jejich jediným cílem je někoho urazit nebo zesměšnit.

"Nevadí vám, že Virtually není politicky příliš korektní?"

"Nepovažuji Virtually za politicky vyvážený web a ani to nikdy nebylo mým záměrem. Korektnost je etický pojem a domnívám se, že dnes korektností především označujeme snahu nepojmenovávat věci pravým jménem. Takové Virtually doufám nikdy nebudou," odpověděla Jana Dědečková. "Virtually jsou prostorem pro občany, kteří se ztotožňují s pravicovými ideály, chtějí se o své názory podělit s nějakým publikem a chtějí o nich diskutovat. Domnívám se, že se mi povedlo přesvědčit spoustu občanů, že se mohou pokusit stylizovat myšlenku, názor nebo komentář k politickému dění a nemusí se obávat předložit ji čtenářům. Po čtyřech letech u nich vidím velké pokroky jak ve formulaci textu, tak i v nakládání se slovem."

PUBLICISTÉ?

Při pročítání Virtually, Fragmentů či ePortálu vás napadne, co jejich autory vede k tak velké nadprodukci článků. Potřebují zúročit své "zásluhy", nebo mají nějaký vnitřní problém, který ventilují grafomanií? Píší v transu, nebo si obsah svých článků moc dobře uvědomují a myslí si, že jsou nepostižitelní?

Samozřejmě to souvisí s otázkou, nakolik platí na Internetu pravidla novinářské práce. Jenže většina provozovatelů názorových webů vám odpoví, že oni nejsou novináři. Jsou přece publicisté. Ivana Haslingerová například řekla: "My bychom chtěli, aby už byl Topolánek u vlády. Za to kopeme pořád." To skutečně není novinařina. Ale je to publicistika? Vždyť publicistika je regulérní žurnalistický žánr. Ani pro ni by nemělo platit, že účel světí prostředky.

(REFLEX 10, 10.3.2005)

ČT 24 má odstartovat 1. května, povede ji Neumann s Fridrichem

Bývalý šéfredaktor týdeníku Nedělní svět Ondřej Neumann a bruselský zpravodaj Hospodářských novin (dříve Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu) Milan Fridrich, manžel vnitropolitické redaktorky zpravodajství ČT Nory Fridrichové (dříve Novákové) obsadí klíčové pozice hlavních editorů připravovaného zpravodajského kanálu České televize. Stanice ČT 24 měla začít vysílat „do zdi“ už příští měsíc, diváci se jí podle neoficiálních informací z Kavčích hor dočkají 1. května.

„Ondřej Neumann nastupuje 1. dubna, Milan Fridrich v červenci. Oficiálně se jejich funkce jmenuje vedoucí zpravodajského vysílání – šéfeditor. Nepůjde tedy o vedoucího vydání, ale o jakéhosi editora nad editory. Ještě zvažujeme, zda by ti editoři neměli být tři. V tom případě by jeden vzešel zevnitř ČT,“ řekl RadioTV ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal s tím, že tyto dvě pozice jsou jediná stálá místa navíc, která v redakci zpravodajství vzniknou v souvislosti se zahájením vysílání speciálního zpravodajského kanálu. Pokud by ovšem televize získala prostředky navíc, Šámal by si dokázal představit rozšíření sítě regionálních zpravodajů a zpravodajů v zahraničí.

Šámal: chceme více zpravodajů v Bruselu

„V základní fázi rozpočtu s tím nepočítáme. Později bychom chtěli rozšířit počet zpravodajů v Bruselu, což považuji za prioritu. Poté by následovalo rozšíření sítě regionálních zpravodajů a investice do nákupu nových technologií. Nikoli žádné vyšší platy ve zpravodajství nebo navyšování počtu lidí. Samozřejmě tím, že by se zvýšil počet regionálních zpravodajů, by se počet lidí navýšil, ale nikoli přímo v redakci,“ konstatuje Šámal. Zpravodajský kanál by neměl mít žádné speciální vedení, bude podléhat ředitelství zpravodajství a Šámal nepočítá ani s vytvořením funkce speciálního šéfredaktora nebo intendanta pro ČT 24.

Co se týká programu, jeho kostrou bude každou hodinu krátká zpravodajská relace a každou půlhodinu headliny. „Zpravodajský kanál bude vysílat kontinuálně a část těch zpravodajských pořadů, těch, které už dnes mohou diváci vidět na ČT 1, budou součástí i ČT 24. Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit proti hlavní zpravodajské relaci na ČT 1 vyrábět další konkurenční zpravodajskou relaci. A nedělá se to nikde na světě,“ tvrdí Šámal. Zpravodajský kanál nebude vysílat odpojované regionální vysílání, ale část programu by mělo vysílat brněnské studio, které je k tomu na rozdíl od ostravské ČT uzpůsobeno počtem režií.

ČT 24 nebude odpojovat regiony

Problém vznikne při vysílání Večerníků, které vznikají ve třech verzích a v tutéž dobu se pro různá území vysílá vždy jiná (Večerník z Čech, Jihomoravský večerník a Report pro severní Moravu). Podle Šámala však zpravodajský kanál s rozpojovaným vysíláním nepočítá: „V době vysílání Večerníků poběží na zpravodajském kanálu Večerník z Čech a ostatní dva půjdou později jako repríza. Na ČT 1 zůstane odpojované vysílání tak, jak to chodí dnes.“ Sport se na ČT 24 omezí na zpravodajský servis, i když jednou denně by se ve vysílání měl objevit půlhodinový publicistický pořad na způsob sportovních Událostí komentářů.

Zájem o spolupráci se zpravodajským kanálem ČT mají i nezávislá regionální studia. Šámal by s nimi podle svých slov rád spolupracoval (donedávna tato studia dodávala příspěvky do ranního vysílání ČT), ale nemá k dispozici potřebný rozpočet: „Čím variabilnější nabídka, tím lépe pro diváka, ale tohle je otázka rozpočtu. Zatím na to nemáme.“ Velký otazník visí nad spoluprací se slovenskou zpravodajskou televizí TA3, kterou Šámal pomáhal rozjíždět a dva roky v ní působil jako šéfredaktor. Majitel TA3, slovenská finanční skupina J&T totiž v Česku usiluje o licenci pro digitální zpravodajský kanál Z 1.

ČT nenavýší kvůli novému kanálu rozpočet

Veřejnoprávní televize chce spustit svůj zpravodajský kanál dříve, než Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozdá soukromým provozovatelům licence pro pozemní digitální vysílání. V tendru, který Rada vypsala loni v listopadu, je kromě Z 1 dalších osm projektů zpravodajských či informačních televizí. Ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal říká, že pro Kavčí hory je důležité obsadit tento segment dříve, než tak učiní soukromý kanál, neboť více zpravodajských televizí se na malém českém trhu neuživí.

Šámal nepředpokládá, že by televize kvůli vzniku ČT 24 nějakým zásadním způsobem navyšovala svůj rozpočet. Před Radou ČT, která projekt zpravodajské televize schválila, dokonce uvedl, že televize projekt finančně zvládne i bez navýšení koncesionářských poplatků, o němž nyní znovu jedná Poslanecká sněmovna. Hodlá totiž využít stávajících kapacit redakce zpravodajství a publicistiky, přičemž některé pořady bude vysílat jak ČT 24, tak ČT 1 (např. Události, Večerníky, Události komentáře, apod.). „ČT by měla být schopna v rámci stávajících finančních prostředků rozjet třetí program, na ten čtvrtý ale prostředky potřebujeme,“ potvrdil předseda Rady ČT Jan Mrzena.

Vysílání v DVB-T? Zatím v Praze a Brně

ČT 24 by měl zpočátku vysílat po kabelu a satelitu, časem se objeví také v nabídce takzvaného veřejnoprávního multiplexu, síti pozemních digitálních vysílačů provozovaných Českými radiokomunikacemi, kterou parlament zákonem o elektronických komunikacích přidělil veřejnoprávní televizi a rozhlasu. Tato síť by měla do roku 2007 pokrývat zhruba sedmdesát procent území České republiky, což je nejvíce ze všech tří prvních digitálních multiplexů. Česká televize v něm chtěla původně šířit současné dva programy, ČT 24 a vzdělávací a dokumentární kanál ČT 4. Koncem února se ale dohodla s televizí Nova, že by jednu programovou pozici na přechodné období uvolnila pro ni.

„Tam, kde můžeme, do pozemního digitálního vysílání půjdeme v každém případě. Minimálně v Praze a v Brně. Teď samozřejmě čekáme, jak dopadne zákon o elektronických komunikacích, jestli ho podepíše prezident,“ vysvětluje Šámal. Televize ale zatím řeší, zda vůbec může zahájit vysílání dalšího programu a jestli k tomu nepotřebuje svolení od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. ČT sice vysílá ze zákona, tedy bez licence od vysílací rady, ale její právní zástupce Martin Elger doporučuje, aby svůj postup konzultovala s vysílací radou a případně od ní získala jakési svolení podobné vysílací licenci. Konkrétně by se mělo jednat o povolení k šíření programu v kabelových rozvodech a na satelitu.

Kabelovky s ČT 24 počítají

„Ještě před schválením zákona o elektronických komunikacích jsme zahájili jednání se společností Czech Link ohledně možnosti umístění programu ČT24 do satelitní distribuce tohoto paketu, což byl první krok, jak zajistit primární distribuci signálu,“ říká technický ředitel ČT Rudolf Pop. „Souhlas jsme dostali minulý měsíc. Současně pak i byla zahájena příprava podkladů pro předání příslušné žádosti na RRTV.“ Následovala jednání s dvěma největšími kabelovými operátory, společnostmi UPC Česká republika a Karneval Media.

„Karneval Media již ČT předala oficiální souhlas se šířením programu ČT 24 a společnost UPC Česká republika s jeho zařazením rovněž souhlasí. Jednání nebylo ještě ukončeno, podle předběžného vyjádření zástupce UPC Česká republika je z jejich strany ochota na zařazení tohoto programu do nabídky jejich společnosti,“ uvedl Pop. Pokud prezident Václav Klaus podepíše zákon o elektronických komunikacích, bude možné signál ČT 24 šířit i pozemně. Pak by mělo kabelové a satelitní vysílání zpravodajského kanálu ČT statut převzatého vysílání. „Další podrobnosti, tj. o tom v jaké programové nabídce bude ČT 24 zařazena, musí sdělit kabeloví operátoři, kteří navíc, jak nám sdělili, uvažují i o vysílání ve formátu DVB-C,“ dodal Pop.

(RadioTV.cz, 10.3.2005)

V čem je problém Literárek

Jedenáct ze šestnácti redaktorů opustilo k 1. březnu redakci Literárních novin. Dnes už bývalí zaměstnanci tohoto týdeníku hovoří o politickém vyhranění časopisu, finančních problémech a nezájmu šéfredaktora Jakuba Patočky řešit tyto problémy. Kde je opravdová příčina této krize?

O Patočkově angažmá ve Straně zelených a údajném vlivu této strany na obsah Literárek se toho napsalo už mnoho. Například to, že se Patočka snaží z dotovaného časopisu udělat jejich hlásnou troubu, nebo že je využívá během své kandidatury do Evropského parlamentu (Patočka se ale po dobu volební kampaně a samotných voleb šéfredaktorství dobrovolně vzdal).

Část této kritiky má opodstatnění – kromě Patočky v redakci či redakční radě sedí další čtyři členové Strany zelených a v týdeníku přibylo výrazně neliterárních, spíše politických témat. Ostatně, kvůli tomu loni nechtěl ministr kultury Pavel Dostál týdeníku přiklepnout státní dotaci, což by redakci vrhlo do neřešitelné situace. Dostál nakonec ustoupil tlaku veřejného mínění a peníze Literárkám poslal (od roku 2000 se ale neustále snižují - z půl druhého milionu korun před šesti lety na loňských 650 tisíc Kč).

Diskuse o tom, zda si je týdeník s názvem, který ne tak zcela odpovídá jeho obsahu zaslouží, ale neutichly. „Stát dotuje menší část našich rubrik o nekomerčním umění; myslím, že by měl přispívat víc,“ prohlásil Patočka loni v květnu při on line rozhovoru na internetových Lidovkách. Práci novináře a politika podle něj lze skloubit, protože v práci novináře je důležitá poctivost a přesnost: „Ošklivou propagandu lze provozovat snáze za škraboškou nestrannosti a dnes se to také prakticky ve všech našich médiích děje.“

Současná krize v redakci Literárních novin ale není ani tak o údajném vlivu Strany zelených na obsah tohoto časopisu, jako spíš o neutěšené finanční situaci listu a Patočkově údajném odmítání tyto problémy řešit. Časopis si na sebe v žádném případě nevydělá; předplatitelů je minimum a kromě státní dotace redakci podporuje už jen Nadace Michaela Kocába (bez ní by Literárky zřejmě už dávno zanikly). Na přelomu loňského a letošního roku dospěla finanční krize do takové fáze, že Literárkám dokonce hrozila exekuce.

Aby předešli nejhoršímu, podali redaktoři letos v únoru na patentový úřad žádost o registraci ochranné známky Literární noviny. Konkrétně tak učinila Libuše Bělunková, která říká: „Tu žádost jsem uskutečnila na doporučení svého nadřízeného Jana Šíchy, když se Literární noviny chystaly na případnou exekuci kvůli dluhům a možné dočasné ukončení vydávání. Napsat to na jednu osobu bylo nejrychlejší, částku měla zaplatit redakce. Když se ale ukázalo, že pan Šícha přes svá předchozí vyjádření podporuje stávajícího šéfredaktora, redakce od společného pokusu spolu s ním noviny zachraňovat upustila. Známka není zaplacena, nepatří mi tedy.“

Odcházející redaktoři tvrdí, že se Patočka už dva roky o redakci téměř nestará a pobývá v Brně, zatímco časopis sídlí v Praze. V polovině února již podruhé dopisem vyzvali vydavatele, Společnost pro Literární noviny, aby Patočku odvolal. Patočka na to reagoval prohlášením, že uvažuje o stěhování redakce do Brna. Na to odstoupily dvě členky výboru Společnosti pro Literární noviny, Patočkovy kritičky Viola Fischerová a Eda Kriseová. Výbor jako celek ale Patočku podpořil.

Zatímco probíhají tyto žabomyší války, vydavatel ani redakce nemají čas na řešení daleko důležitějších otázek: Jak udělat časopis kvalitnější a zajímavější, aby obstál v konkurenci státem nedotovaných periodik? Kde sehnat peníze na honoráře pro externí autory? Proč se o Literárkách nemluví a když už ano, pak pouze v souvislosti s jejich nekonečnými vnitřními spory?
Takže v čem je problém Literárek?

(REFLEX 10, 10.3.2005)