potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

pondělí, března 28, 2005

Jediným řešením jsou předčasné volby

Česká sociální demokracie je na pokraji zhroucení, čeká ji odchod do opozice

Dny kabinetu premiéra Stanislava Grosse jsou sečteny. Jedině tak lze interpretovat opakované výzvy vedení koaliční KDU-ČSL na změnu předsedy vlády. Gross má pevnou pozici v mateřské ČSSD, bez lidovců nebo tiché podpory komunistů by ale jeho vláda nepřežila jediné hlasování o důvěře. A na to je připravena ODS, nejsilnější česká opoziční strana, o níž lze bez nadsázky říci, že bude buď jak buď sestavovat příští českou vládu.

ODS má historicky nejvyšší preference od nástupu první vlády sociální demokracie. S přehledem zvítězila v loňských trojích volbách – do Evropského parlamentu, Senátu i krajských zastupitelstev. Sociální demokracie doufala, že pokud udrží současný koaliční kabinet, podaří se jí vlastní preference zvednout natolik, že by mohla pomýšlet na volební vítězství. Tato představa ale s kauzou bytu premiéra Grosse a podnikání jeho manželky Šárky padla. Otázka zní: dokázala by ČSSD za oněch třináct měsíců, které dělí Českou republiku od termínu řádných parlamentních voleb, zvednout své preference ze současných třinácti procent (to je méně než mají komunisté) alespoň na dvacet?

Odpověď je sporná. ČSSD si sice najala renomovanou francouzskou mediální agenturu, která se specializuje na předvolební kampaně evropských levicových stran, nikdo ale nedokáže odhadnout, zda by jí do detailu promyšlená profesionální kampaň vůbec pomohla přesvědčit zklamané voliče. Jinými slovy, preference české sociální demokracie mohou dále klesat a v takovém případě by bylo i pro stranu Stanislava Grosse výhodnější souhlasit s předčasnými volbami, byť by to znamenalo jasnou vyhlídku na minimálně jedno funkční období strávené v opozici. Lidovci jako tradiční „jazýček na vahách“ a jediná menší parlamentní strana s koaličním potenciálem pro pravici i levici (s výjimkou komunistů), podobné problémy řešit nemusí. V podstatě už dnes lavírují mezi současnou koaliční vládou a budoucím kabinetem ODS, který s největší pravděpodobností pomůže sestavovat právě Kalouskova strana.

Co by se stalo, kdyby kabinet premiéra Grosse přežil a varianta předčasných voleb spadla ze stolu? Záleží na postoji lidovců. Ti z převážné většiny (snad až na místopředsedu strany a ministra zahraničí Cyrila Svobodu) hází současnou vládu přes palubu. Podrželi by kabinet pod vedením jiného sociálního demokrata než Grosse? Těžko. Ani lidovci si nemohou stěžovat na aktuální volební preference a pokud nechtějí, aby se ODS musela kromě nich spolehnout na podporu další parlamentní strany (ale které?), budou rozhodně tlačit na pilu – ostatně, vypsání předčasných voleb vidí jako jedinou schůdnou variantu i prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus.

Těžko si lze představit, že by lidovci, kteří se už vidí v novém kabinetu s ODS, drželi další rok a čtvrt vládu se sociální demokracií a US-DEU. Pokud by z ní odešli (jako že tento scénář je zřejmě nejpravděpodobnější), nezbylo by ČSSD než se spolehnout na přímou či nepřímou podporu KSČM. V takovém případě by kabinet opustila i pidistrana Unie svobody, pro kterou by to znamenalo definitivní konec, protože v příštích volbách, ať už by byly řádné nebo předčasné, těžko překročí kvótu pěti procent pro vstup do parlamentu. Spolupráci s komunisty ale socialistům zakazuje usnesení z bohumínského sjezdu z konce devadesátých let. Někteří sociální demokraté ho sice považují za vyčpělé a neaktuální, jeho vypovězením by ale ČSSD mohla přijít o další příznivce. A to je v situaci, kdy se její preference od minulých parlamentních voleb smrskly na polovinu, velmi nebezpečné zahrávání s vlastní existencí.

Předčasné volby jsou tedy jediným rozumným řešením. Vzhledem k tomu, že koalice ztratila většinu v Senátu (což vedlo ČSSD k obnovení úvah o jeho zrušení; mimochodem, podobné úvahy vedla ODS v době, kdy měla v horní komoře parlamentu menšinu) a ten jí teď bude s železnou pravidelností vracet všechny důležité zákony, na Hradě sedí prezident, kterého rozhodně nelze považovat za příznivce socialistické vlády, nemůže vláda Stanislava Grosse či jiného sociálnědemokratického premiéra počítat s tím, že by do termínu řádných voleb prosadila nějakou důležitou reformu. A že jich Grossův kabinet připravuje hodně.

Jediné, co může ČSSD v takové situaci udělat, je rezignace premiéra a ukončení agonie současné vlády. S tím, že se by se podílela na vytváření příštího kabinetu, nemůže počítat tak či tak. Naopak, čím dříve odejde do opozice, tím rychleji může analyzovat své chyby, zbavit se kariéristických vyžírků a připravovat se na další volby. Sociální demokraty také čeká rozhodující boj o pozici hlavní levicové strany v České republice. Podle preferencí je už nějaký ten měsíc předhání komunisté, u kterých nelze očekávat nějak velký odliv příznivců: KSČM je nemá čím odradit, když se nepodílí na moci a tudíž je pro levicové voliče z pohledu konkrétních politických kroků prosaditelných v parlamentu takřka nekritizovatelná. To se o ČSSD rozhodně říci nedá. I proto by si měl Stanislav Gross rozmyslet, zda je pro něj výhodnější držet se za každou cenu funkce, o kterou buď jak buď brzy přijde.

(Mosty, březen 2005)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home