potucek@reflex.cz GSM +420 606 222 928 CS společenský týdeník REFLEX

pondělí, dubna 25, 2005

Vinař Železný radí: nedejte na reklamu

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

středa, dubna 20, 2005

Zachová ČTÚ analog pro Novu do roku 2017?

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

úterý, dubna 19, 2005

Představujeme projekty DVB-T: televize Regio

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

pondělí, dubna 18, 2005

ČT 24 odstartuje 2. května

Zpravodajský kanál České televize zahájí oficiální vysílání v pondělí 2. května. Nezávisle na sobě to potvrdilo několik zdrojů z Kavčích hor. Program ČT 24 bude volně dostupný ze satelitu Eurobird-1 a má se objevit také v kabelových rozvodech, i když smlouvy s kabelovými operátory ČT ještě neuzavřela. Mluvčí druhé největší tuzemské kabelovky Karneval Jan Hlaváč serveru RadioTV potvrdil, že zásadní jednání o zařazení ČT 24 do jejich nabídky proběhne tento týden. Do pátku by také ČT měla požádat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o vyčlenění datového toku pro zpravodajský kanál v digitální vysílací síti A provozované Českými radiokomunikacemi.

(RadioTV.cz, 18.4.2005)

Česká digitální bžunda

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

čtvrtek, dubna 14, 2005

Logo mění také Regie Radio Music

Po Frekvenci 1 změní logo také mediazastupitelství Regie Radio Music (RRM). Před středeční novinářskou projekcí filmu Román pro ženy to oficiálně sdělil prezident RRM, Frekvence 1 a Evropy 2 Michel Fleischmann. Firma si nechala u patentového úřadu registrovat dvě barevné verze nového loga: modrou a černou.

(RadioTV.cz, 14.4.2005)

Prima registrovala další verze loga

Společnost FTV Prima, která je provozovatelem televize Prima, podala žádost o registraci ochranných známek k chystaným digitálním kanálům. Všechny vycházejí z podoby nového loga, jenž Prima užívá od 4. dubna. Jedno se týká programu Prima klub, pro nějž Prima žádá pozici v digitálním multiplexu B. Další se týkají názvů Prima1, Prima2, Prima sport, Prima shop a Prima svět.

(RadioTV.cz, 14.4.2005)

Červená pro placené kanály v DVB-T; a co převzaté programy?

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

Návrat k jogurtům

Čtyři roky vydržela Kateřina Fričová bez televize. Ne že by se na ní bývalá ředitelka Primy a předtím šéfka výroby na TV Nova nedívala, ale na manažerku, o níž platí, že patří mezi největší tuzemské televizní profesionály, strávila neobvykle dlouhou dobu u rádií. To se v dohledné době změní.

Fričová k poslednímu dubnu odejde z rozhlasového domu Frekvence 1 a Evropy 2, kde působila od roku 2000 jako generální ředitelka. Zároveň také vedla mediální zastupitelství Regie Radio Music, které zprostředkovává prodej reklamních časů několika soukromým rádiím (například také Impulsu). Všechny tři firmy patří francouzskému mediálnímu koncernu Lagardere, jenž by rád v Česku provozoval taky televizi.

Francouzi se zajímali o koupi televize Nova a rádi by jednali i o Primě, ale ta nebyla na prodej. Proto se Lagardere loni na podzim rozhodl přihlásit do výběrového řízení na licence pro digitální televize. Firma předložila dva projekty, které zkratkami připomínají názvy obou jejích českých rádií: kanál TF1 zaměřený na ženy (pod stejným názvem ve Francii vysílá nejúspěšnější komerční televize) a lifestylovou a hudební televizi TE2, což by měla být jakási Evropa 2 překlopená na televizní obrazovku.

Ve stejné době se ale o digitální televizi začala zajímat i Kateřina Fričová. Společně s šéfem Rady pro reklamu Zbyňkem Roubalem založila firmu United Teleshop, která loni v březnu získala licenci pro kabelové vysílání nabídkové (rozuměj teleshoppingové) televize TOP TV. Ta sice ještě nevysílá, podle Fričové se ale ještě v dubnu provizorně objeví v malé kabelové síti ve Frenštátu pod Radhoštěm. Definitivní start majitelé odsunuli na září, až se doladí smlouvy s moderátory a dodavateli programu.

TOP TV žádá také o licenci pro pozemní digitální vysílání, ale to není jediná soukromá aktivita Kateřiny Fričové v oblasti televizního vysílání. S bývalým kolegou z Novy, historicky prvním programovým šéfem Janem Vítem, připravila projekt informačně-zábavné televize Regio. Ta by také chtěla vysílat digitálně a počítá se zapojením bývalých regionálních partnerů Novy z Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové a Jihlavy (připravovali by každý den půldruhé hodiny odpojovaného regionálního vysílání).

Pro Lagardere je odchod Fričové, která umí francouzsky stejně dobře jako česky, dost nepříjemný. Firma počítala s tím, že jí pomůže s přípravou televizních kanálů TF1 a TE2. Fričová se ale zřejmě chce po letech působení v různých manažerských funkcích stát přímo majitelkou nebo spolumajitelkou nějakého média. To by také vysvětlovalo, proč odmítla několik jiných pracovních nabídek, mezi nimiž prý neměla chybět ani lákavá pozice generální ředitelky televize Nova. To ale neznamená, že by časem nemohla svoje rozhodnutí přehodnotit. Zájemců o digitální licence je mnoho a pokud by její dva projekty v těžké konkurenci neuspěly, mohla by se Kateřina Fričová objevit třeba i na Barrandově.

(REFLEX 15, 14.4.2005)

Glosář J. P.

NEŠŤASTNÝ JIM. Halině Pawlowské nejdou kšefty. Týdeník Šťastný Jim, kterým před lety začala konkurovat časopisu Story, mění majitele. Už ho nekupují statisíce čtenářů, ale s bídou 40 tisíc nejvěrnějších. Loni založený týdeník Halinatd musel vydavatel dokonce zastavit, protože jeho náklad klesl na psychologickou hranici 20 tisíc výtisků. Nepomohlo mu ani drastické snížení ceny. Že by se nepřehlédnutelná Halina konečně okoukala?

PAPEŽ BEZ REKLAM. Všechny polské televize a některá rádia přestala po smrti papeže Jana Pavla II. vysílat reklamu, sponzorské vzkazy a teleshopping. Výjimečné opatření trvalo od skonu hlavy katolické církve do jejího pátečního pohřbu, tedy celý týden. Reklamní agentury vypočítaly, že jen televize tak přišly denně o osm milionů zlotých (56 milionů korun) a rádia téměř o dva miliony zlotých (16 milionů korun). To už je důvod pro smutek!

JAK SE PRODÁVÁ FESTIVAL? Napadlo mě, když jsem se v rádiu doslechl, že Fero Fenič uvažuje o prodeji Febiofestu. Prý ho už unavuje každoroční shánění sponzorů a šrumec okolo filmů. Pakliže by ale jeho digitální televize Febio dostala vysílací licenci, k žádnému prodeji nedojde. Tomu říkám patřičná motivace, milá Rado pro rozhlasové a televizní vysílání!

(REFLEX 15, 14.4.2005)

Příliš mnoho filmových kanálů

Do kabelů a na satelit se chystá Cinemax, CS Film a Film+

Hned tři prémiové filmové kanály rozšíří během letošního jara programovou nabídku českých kabelovek a satelitních operátorů. Jako první odstartuje klubový kanál Cinemax z produkce „netelevizní“ společnosti Home Box Office (HBO). Ve zkratce ho lze charakterizovat jako alternativu k již existujícím HBO a HBO 2, které se věnují spíš snímkům pro masovějšího diváka a programově se vyhýbají nekomerčním a zejména neamerickým filmům (pokud nejde opravdu o nějaký trhák). Českým divákům bude dostupný nejprve prostřednictvím satelitní služby UPC Direct a později i v kabelových rozvodech obou největších operátorů i menších společností.

Cinemax se každý večer tematicky zaměří na určitý typ diváka, takže třeba v pondělí na něm poběží Dámská jízda s romantickými filmy a dramaty, v úterý novinky, profily hvězd a zfilmované romány v oknu „Zaměřeno na…“, ve středu Kino svět s filmy od nezávislých producentů a snímky oceněnými na filmových festivalech. Čtvrteční večery mají patřit filmové klasice, pátky označené jako Cinemakult soudobým kultovním snímkům a filmům k zamyšlení a soboty exkluzivním premiérám a Kinu X, které HBO charakterizuje jako „erotické filmy pro sofistikovanější diváky“. Na neděli pak Cinemax plánuje výběr nejlepších thrillerů, sci-fi, hororů a dobrodružných filmů, kterým vyčlení Zónu soumraku.

Kromě České republiky začíná Cinemax vysílat v dalších pěti středoevropských zemích, kde HBO provozuje kromě dvou filmových kanálů také akční stanici AXN a dokumentární kanál Spektrum. Jde o Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Rozšíření nabídky o filmový kanál pro menšinového diváka je logický: firma by v regionu ráda oslovila i ty diváky, kteří se programově vyhýbají hollywoodské produkci a přitom se nebrání sledování televize. Na ty se ostatně hodlají zaměřit i další dva nové filmové kanály podporované dvěma největšími tuzemskými kabelovými společnostmi UPC a Karneval. Jde o česko-slovenský kanál CS Film a stanici Film+.

Za projektem televize CS Film stojí Československá filmová společnost zastupovaná ostravským podnikatelem Leošem Pohlem. Ten je také zakladatelem a spolumajitelem parlamentní kabelové a satelitní televize 24cz a šéfem představenstva společnosti Czech Digital Group, která je provozovatelem jedné ze tří prvních sítí pozemních digitálních vysílačů v České republice. CS Film v podstatě kopíruje trend oblíbenosti domácí hudby v některých českých rádiích: divákům nabídne pouze české a slovenské snímky (vysílání chce zahájit v druhé polovině dubna televizní premiérou Chucking Hazard). Kromě toho ale slibuje také filmové magazíny a profily známých osobností. Stanice se nejdřív objeví v nabídce kabelové společnosti Karneval, která se přímo podílí na jejím vzniku.

Nelze ale vyloučit, že CS Film poměrně brzy nabídne také konkurenční UPC. U té však záleží na rozhodnutí programové centrály v Amsterodamu. Jak říká mluvčí firmy František Malina, UPC dává při rozšiřování programové nabídky přednost spíše nadnárodním televizním kanálům, kterými by mohla oslovit i diváky v dalších evropských zemích. A tak se klienti UPC zřejmě dříve dočkají televizní stanice Film+, kterou podobně jako dětský kanál Minimax produkuje maďarská pobočka UPC. Ostatně, česká UPC už požádala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o možnost tento program zařadit do své nabídky.

Co vede kabelové a satelitní operátory k tak překvapivému zájmu o filmové kanály? Odpověď je jednoduchá. Letos v létě česká vysílací rada rozdá licence prvním digitálním televizím, čímž se divákům rozšíří možnost přijímat více televizních kanálů pozemní cestou přes klasickou anténu (pokud si k tomu pořídí set-top-box). Kabelovým společnostem nezbývá, než čelit nové konkurenci, která bude navíc zadarmo, kvalitnější programovou nabídkou. Pokud toto rozšiřování programové nabídky nebude provázet drastické zdražení poplatků za kabelovou televizi, lze ho určitě jen přivítat.

(REFLEX 15, 14.4.2005)

Novinář nemá politikařit

Jako novinář si příliš nebral servítky. Čtyři roky vedl týdeník Respekt a neváhal ze své funkce zažalovat tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe kvůli neposkytnutí informací. Pak se sám vrhnul na politiku. Pomáhal zakládat Unii svobody, seděl ve dvou vládách a čtyři roky prožil v opozici. Změnil za tu dobu odstupivší ministr informatiky VLADIMÍR MLYNÁŘ (39) názor na česká média a novináře?

Jaké to je být najednou v roli člověka, na kterého mají spadeno novináři? Zatím jste měl spíše opačnou zkušenost.
Je to nesdělitelné, ale hrozivé. Několikrát jsem se o tom bavil s lidmi, kteří pracovali v médiích a později se stali třeba mluvčími. Vždycky jsme se shodli na tom, že tato zkušenost je nezkomunikovatelná. Vzpomínám si na humornou historku z doby, kdy jsem vstoupil do Tošovského vlády a na tiskovce po druhém nebo třetím zasedání jsem jako mluvčí kabinetu informoval, o čem jsme rozhodli. Druhý den vyšlo v novinách něco úplně jiného.

O co šlo?
Tošovského vláda rozhodla, že se zasedání vlády bude i nadále nahrávat, což byla a je běžná praxe, a že se ty magnetofonové záznamy nebudou mazat po šesti letech, jak bylo zvykem, ale ukládat podle archivního zákona a po padesáti letech zveřejňovat. V dobových novinách se ale místo toho objevila informace, že se vláda nově rozhodla nahrávat svá jednání. A k tomu byla samozřejmě reakce bývalých ministrů za ODS, že jsem úplný blázen, protože se to tak dělalo vždycky a že si vymýšlím a snažím se dělat populárním. Naprosto mě ten mediální posuno šokovalo. Seděl jsem tehdy u oběda s Josefem Luxem a ten se na mě s úsměvem podíval a říkal: No chlapče, mám ti připomenout, cos psal ty o mně?

Pro bývalého novináře to muselo být ošklivé rozčarování.
Myslím, že šok člověka, který pracuje v médiích a přejde pomyslnou hranici, je velký. Brutálně si uvědomí, jak velký rozdíl je mezi realitou a virtuálním světem, který vytváří média. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím naučil nějakým způsobem žít a pracovat. V posledních dvou letech mě to vedlo k tomu, že jsem se mediální prezentaci v podstatě vyhýbal.

Jaké konkrétní ponaučení jste si z toho vzal? Změnil jste nějak způsob komunikace s novináři?
Jiné to bylo v pozici člena vlády a jiné, když jsem byl v opozici. V první vládě jsem byl šest měsíců a dnes můžu přiznat, že jsem dostával jednu ránu za druhou. Neměl jsem politické zkušenosti a navíc mi uškodila skutečnost, že si do mě část médií a mých bývalých kolegů novinářů promítalao své představy o tom, jak bych měl dělat politiku a jak se jako politik mám chovat. A já to nedělal…

Jaké byly ty představy?
Velmi romantické. Hodně lidí si myslelo, že budu nějaký spasitel, budu všechno dělat jinak – tak, jak si to novináři přejí. Neuchopitelné, idealistické představy. Pak jsem byl čtyři roky v opozici, kdy jsem byl vděčný za každé přistrčení mikrofonu, protože koho zajímá názor nějakého opozičního poslance? A teď jsem byl tři roky ministrem, a to byly vztahy k médiím zase jiné. Když jste v opozici, jste opravdu rád, že o vás něco napíšou. Nemůžete si moc vyskakovat.

Souhlasil byste dnes s Milošem Zemanem, že novináři jsou žumpa a póvl?
Je to zemanovsky paušální odsudek, ale někteří ano.

Můžete to specifikovat?
Tak dobře… Třeba týdeník Euro. Mohu dokázat, že se týdeník Euro v mém případě dopustil tolika manipulací a lží, že je mohu s klidem označit za žumpu. Ale nemyslím si, že by u českých médií byl problém ve vydavateli, který by nějak zasahoval do obsahu a manipuloval. Já si myslím, že mnohem větší problém je stav novinářské obce, kdy nějaký novinář získá pocit, že jste gauner, hajzl a jeho svatou povinností je vás zničit a takzvaně jde po vás. Realita nerealita, fakta nefakta publikuje jenom to, co se mu hodí do obrazu toho, že jste zloduch. Ale jak se stanete pro některé novináře onímoho zloduchem, je pro mě naprostou záhadou. Když mluvíme o Euru, tak tam to u některých lidí tuším, ale u jiných jsem se toho nikdy nedopátral.

Kritizoval jste Českou televizi za kampaň, kterou proti vám vede v kauze Testcom servis, v níž máte být údajně obviněn.
Tak jsem to nikdy neřekl. Já jsem pouze vyjádřil údiv nad způsoby, jak veřejnoprávní televize šíří informaci o tom, že budu obviněn, když obvinění přeci vzniká tím, že je vám doručeno sdělení obvinění. A to mi dodnes (rozhovor vznikal minulý čtvrtek odpoledne, pozn. red.) nebylo doručeno. Pozastavuji se nad tím, proč ČT referovala obsáhle o tom, z čeho mám být obviněn, a zcela pominula to, jak je možné, že státní orgány referují o členovi vlády, že bude obviněn, aniž by mu to tyto orgány oficiálně sdělily. Každou zprávu můžete popisovat minimálně ze dvou stran. Veřejnoprávní médium by se mělo snažit alespoň po formální profesionální stránce referovat o obou těchto věcech.

Kritizujete únik informací ze státního zastupitelství, díky němuž se kauza dostala do médií, ale s podobně uniklými informacemi jste se musel v roli šéfredaktora Respektu také setkávat a zveřejňovat je. Dospěl jste po této své kauze k nějaké sebereflexi?
Prací novináře je získávat informace. Vrtat únik informací patří k této profesi, to nepopírám. Na druhou stranu je ale pravdou, že ze státních institucí by měly informace unikat co nejméně. A sebereflexe? Viděno zpětně bych dnes samozřejmě spoustu věcí udělal jinak. Já bych dnes už bych nemohl být šéfredaktorem novin, protože moje zkušenost člověka z druhé strany barikády je taková, že bych asi nedokázal pustit skoro žádný článek. Respektuji, že noviny musí mít nějakou razanci a nemůžou psát úředním jazykem, který se nedá číst.

To se týká i materiálů o Josefu Luxovi? Vy jste na něj jako šéfredaktor Respektu podal žalobu.
Jako šéfredaktor jsem zažaloval tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe kvůli přístupu k informacím. Myslím, že ta žaloba přispěla k tomu, že dnes platí zákon o přístupu k informacím a vůbec toho nelituji. Dnes bych postupoval stejně. My jsme si to pak po letech s Josefem Luxem vyjasnili. To už nebyla svého druhu novinářská práce, ale politický krok.

Jak jste se vyrovnával s tím, když jste otiskli něco nepřesného a pak se proti tomu třeba nějaký ministr ohradil?
Moc jsem se s nimi nemazlil, samozřejmě. Ale byly situace, kdy jsem věděl, že jsme udělali chybu a kdy jsem se snažil tu věc napravit. Myslím si ale, že Respekt za mého vedení - a dnes to platí trojnásobně - byl názorový časopis, jehož pozice je jiná než u novin, nebo jejich denního zpravodajství. U těch vidím problém v tom, že jejich redaktoři nevěnují jednotlivým tématům dostatek času a když už jdou při psaní do hloubky, většinou předkládají fakta tak, aby vytvářela jednoznačný názor. Jsou to takové odhodlané články a z nich asi vychází zemanovské hodnocení novinářů, které je expresívní a paušalizující a tudíž nesprávné, ale v některých případech je ta neprofesionalita do očí bijící.

Ukažte mi ale vydavatele novin, který nechá jednoho nebo dva redaktory zpracovávat nějaké téma týden nebo měsíc. Obvykle má novinář den a potom už pracuje na něčem úplně jiném.
My jsme v Respektu dělali téma třeba měsíc. Chápu, že jsou uzávěrky, ale třeba v případě privatizace Telecomu mě překvapilo, že nejpřipravenější novinář, kterému jsem na toto téma poskytoval rozhovor, byl z britských novin. Přijel sem na pět dní, mezitím mluvil se spoustou lidí a byl prostě připraven. Nejsem vydavatelem novin, a dnes už ani novinářem. Jenom konstatuji, že tu něco není v pořádku. Samozřejmě že všechny noviny nemůžou být naprosto seriózní a platit si redaktory, kteří by se zabývali tématy do hloubky, ale tady není ani žádná vyváženost. Dramaticky převažuje povrchnost a problém je i v tom, že časopisy, které by měly jít u určitých témat do hloubky, tak činí s nějakým dopředu stanoveným cílem.

Kde vidíte příčiny tohoto stavu? Je to v lenosti novinářů, v jejich nepřipravenosti, lobbingu?
Ve všem dohromady a hlavně v tom, že novináři u nás dělají politiku. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho novinářů má vyhraněný politický názor. Já jsem ho taky měl a to byl důvod, proč jsem z žurnalistiky odešel. Začal jsem cítit, že mi brání v dodržování profesních novinářských pravidel. Můj názor mě začínal ovládat a v té chvíli jsem si řekl, že musím ze žurnalistiky odejít a dělat tu politiku přímo. Myslím, že takových lidí je mezi českými novináři velmi mnoho, akorát že tu politiku nejdou dělat přímo a dělají ji velmi pohodlným způsobem přes noviny. Schovávají se za svobodu názorů, nezávislost redakce a podobně.

Už máte představu o tom, co budete dělat, až prezident přijme vaši demisi a přestanete být ministrem?
Přemýšlím o tom, ale žádné konkrétní představy v tuto chvíli nemám. Do novin se určitě nevrátím, pokud míříte tímto směrem. Myslím, že to ani není možné.

Ani jako šéfredaktor názorového týdeníku? Respekt zrovna hledá vhodného kandidáta.
Respekt je dnes někde zcela jinde, než jsem já. Z tak vysokých pater politiky, ve kterých jsem byl, se nelze vrátit do žurnalistiky. Lze si představit to, co existuje třeba ve Spojených státech, kde mají bývalí politici svoji politickou debatu, nebo píší komentáře, což se ostatně děje i u nás. Ale vrátit se do role šéfredaktora nebo novináře, který dělá aktivní zpravodajství, není možné. Žádnou pracovní nabídku nemám, musím se po něčem porozhlédnout.

Nenapíšete tedy alespoň politické paměti?
Politické paměti teď psát nebudu. Před volbami jsem knižně vydal komentáře, které jsem psal na internet, ale to byly články politika. Dělám si čas od času nějaké poznámky, které bych chtěl ukázat svým dětem. Píši je, abych si pamatoval, co jsem zažil a co jsem si o nich v tu dobu myslel.

(REFLEX 15, 14.4.2005)

středa, dubna 13, 2005

ČT zahájila zkušební vysílání třetího programu

Zpravodajský kanál ČT24 má být zpočátku dostupný jen v kabelových sítích a na satelitu

PRAHA – Od pondělí 11. dubna provozuje Česká televize zkušební vysílání svého zpravodajského kanálu ČT24. V praxi to znamená, že redakce zpravodajství připravuje kontinuální vysílání, které však nejde do distribuce a nedostane se tak k divákům. „Potrvá tak dlouho, dokud nebudeme mít jistotu, že jsme schopni zpravodajský kanál bez vážnějších komplikací spustit,“ říká šéfredaktor zpravodajství Michal Petrov. Podle neoficiálních informací by se diváci měli programu ČT24 dočkat již 1. května, Petrov ale tento termín zpochybňuje: „Záleží na tom, jak rychle se podaří uzavřít smlouvy s kabelovými a satelitními operátory“.

Česká televize už uzavřela smlouvu se společností Czech Link o satelitním šíření signálu ČT24 do jednotlivých kabelových rozvodů na území České republiky. Jednání probíhají se dvěma největšími tuzemskými kabelovými společnostmi: UPC Česká republika a Karneval Media. Druhá jmenovaná provozuje kabelové rozvody v Pardubicích, takže po podepsání smlouvy budou moci kanál ČT24 sledovat také pardubičtí diváci, kteří mají kabelovou přípojku. Veřejnoprávní zpravodajský kanál bude ale také vysílat volně přes satelit Eurobird, takže jej budou moci přijímat všechny domácnosti se satelitním přijímačem. Časem by se ČT24 měl objevit také v nabídce pozemní digitální sítě Českých radiokomunikací.

Zprávy 18 hodin denně

Zpravodajský kanál bude zpočátku vysílat 18 hodin denně půlhodinové bloky zpravodajství a magazínů včetně speciálních sportovních Událostí, komentářů. „Prvních několik měsíců budeme mít od půlnoci šestihodinovou technickou přestávku. Kdy přejdeme na čtyřiadvacetihodinové vysílání, zatím říci nemohu, ale bude to otázka měsíců,“ říká Petrov. Kostrou programu mají být krátké zpravodajské relace plánované na každou celou hodinu a headliny na každou další půlhodinu. Vysílání bude částečně společné s kanálem ČT1, takže dnešní zpravodajské relace bude možné sledovat souběžně na ČT1 i ČT24. Výjimkou budou večerníky, protože zpravodajský kanál nepočítá s odpojováním vysílání pro jednotlivé regiony.

V současné době vysílá ČT tři verze večerníků: pro Čechy, jižní a severní Moravu. „V době vysílání večerníků poběží na zpravodajském kanálu Večerník z Čech a ostatní dva půjdou později jako repríza. Na ČT1 zůstane odpojované vysílání tak, jak to chodí dnes,“ přiblížil ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, který má projekt zpravodajského kanálu ČT24 přímo na starosti. Většinu programu bude odbavovat pražská centrála ČT na Kavčích horách, ale část relací by mělo podle Šámala připravovat a vysílat také brněnské studio ČT. „Rozhodli jsme se pro Brno, protože má k dispozici dvě režie, zatímco v Ostravě je jen jedna. Nemělo by tak dojít k narušení vysílání ČT1,“ vysvětlil Šámal.

Zpravodajský kanál bude podléhat řediteli a šéfredaktorovi zpravodajství, fakticky ho ale povedou dva hlavní editoři: bývalý šéfredaktor týdeníku Nedělní svět Ondřej Neumann, který na Kavčí hory nastoupil k 1. dubnu a nynější zpravodaje Hospodářských novin v Bruselu a spolupracovník Českého rozhlasu Milan Fridrich. Ten do televize nastoupí k 1. červenci. „Tato dvě místa jsou jediná, která vznikají v souvislosti s projektem zpravodajského kanálu. Jinak si chceme vystačit se současnými redaktory a editory,“ slibuje Šámal.

Moderovat budou přímo redaktoři

Program ČT24 vzniká v době, kdy není jasné, zda parlament televizi schválí zvýšení koncesionářských poplatků ze současných 75 na 100 korun měsíčně. Přesto by provoz zpravodajského kanálu neměl ohrozit vyvážený rozpočet ČT na letošní rok. „Pokud by se našly nějaké peníze navíc, investovali bychom je do rozšíření sítě regionálních zpravodajů, posílení zpravodajů v zahraničí, především v Bruselu, a do nákupu nových technologií,“ shrnuje Zdeněk Šámal. Televize dokonce hodlá šetřit i na moderátorech: kromě těch, které diváci už znají, by měli jednotlivé zpravodajské relace uvádět přímo reportéři. „V uplynulých týdnech proběhly kamerové zkoušky s vybranými adepty. Týká se to především ekonomických a vnitropolitických redaktorů,“ uvedl šéfredaktor Petrov.

Podobným způsobem v minulosti pracovala třeba slovenská zpravodajská televize TA3, kterou před čtyřmi lety pomáhal rozjíždět Zdeněk Šámal. Dva roky v ní pak působil jako šéfredaktor zpravodajství. Česká televize nyní s TA3 úzce spolupracuje a přebírá některé materiály ze Slovenska (bývalá redaktorka TA3 Aneta Petrovičová je nyní bratislavskou zpravodajkou ČT). Tato spolupráce by ale mohla v dohledné době skončit, protože majitel TA3, slovenská finanční skupina J&T, žádá v České republice o licenci pro pozemní digitální vysílání zpravodajského kanálu Z1, jehož ředitelem by se měl stát bývalý reportér TV Nova a pozdější šéfredaktor publicistiky ČT Martin Mrnka.

Česká televize počítá s tím, že jakmile spustí kabelové a satelitní vysílání nového programu, zahájí jednání o jeho zařazení do zkušebních digitálních multiplexů v Praze a Brně. Program by tak mohli přijímat i ti diváci, kteří nemají kabelovou přípojku nebo satelitní přijímač. Museli by si ale pořídit dekodér pro příjem digitálního vysílání, takzvaný set-top-box, který jim umožní sledovat další digitální programy. V Praze a Brně tak lze například ze vzduchu na anténu přijímat i kabelovou hudební televizi Óčko a na přelomu roku se v digitální formě rozjede hned osm nových televizí, na jejichž licence loni na podzim vypsala výběrové řízení Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Otazník nad digitálním vysíláním

Pozemní digitální příjem ČT24 by ale byl minimálně první dva roky omezený, protože digitální vysílací sítě, pro které Český telekomunikační úřad loni vydal tři licence, zdaleka nepokrývají celé území České republiky. Česká televize chce pro digitální šíření svých kanálů včetně ČT24 využít takzvanou síť provozovanou Českými radiokomunikacemi, která pokrývá 70 procent území (lépe Moravu než Čechy, ale v podstatě pokryje většinu Pardubického a část Královéhradeckého kraje). Aby však mohla ČT začít vysílat v této digitální síti, musí jí to schválit Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a televize by musela uzavřít smlouvu s radiokomunikacemi. Mluvčí ČT Martin Krafl Krajským novinám potvrdil, že televize už s firmou jedná. Postoj Rady k programovému obsazení digitální sítě A je ale nejasný.

(Krajské noviny Pardubice, 13.4.2005)

Rádio Hey přišlo o důležitou frekvenci

OSTRAVA – Projekt rádií Hey!, jehož součástí je také pardubické rádio Profil, narazil na vážné problémy. Nejposlouchanější a zároveň historicky nejstarší stanice ze sítě, ostravské rádio Hey!, přišlo o důležitou frekvenci 94,7 MHz, kterou pokrývalo Ostravu a nejbližší okolí. Důvodem je soudní rozhodnutí, podle něhož Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přede dvěma lety nedostatečně odůvodnila, proč považovala projekt rádia Hey! za kvalitnější než projekt brněnské společnosti WebValc, která neúspěšně žádala o tutéž frekvenci.

WebValc napadl rozhodnutí rady, která pouze formálně oznámila všem neúspěšným žadatelům, že jejich žádost podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání zamítá, u Městského soudu v Praze již před třemi lety. Soud původně žalobu zamítl, ale firma se obrátila s kasační stížností na Nejvyšší správní soud, který věc vrátil pražskému městskému soudu a ten svůj postoj přehodnotil. Vysílací zákon totiž radě ukládá, aby v odůvodnění o udělení či neudělení licence uvedla podrobnější důvody, tedy co radní vedlo k preferování jednoho konkrétního projektu a v čem byly ostatní projekty horší. To se v případě ostravského rádia Hey! nestalo.

Rozhodnutí soudu nemá odkladný účinek, a tak se ostravský Hey! na frekvenci 94,7 MHz odmlčel. Vysílání ale pokračuje na další frekvenci 94,9 MHz z Opavy, kterou Hey! získal v samostatném licenčním řízení později než sporný ostravský kmitočet. „Může nás to stát i několik milionů korun. Pokud výluka potrvá dlouho, zvažujeme podání žaloby na český stát. Ostravský trh je pro nás klíčový. Odhadujeme, že v době výluky ztratíme osm až devět desetin posluchačů,“ řekl serveru RadioTV spolumajitel stanice Radim Pařízek. Rada nyní musí vypsat na uvolněnou frekvenci nové licenční řízení, kterého se bude moci zúčastnit i poškozený Hey a firma WebValc. Podle místopředsedy rady Jiřího Šenkýře ale není jasné, zda by radní neměli umožnit účast i dalším neúspěšným žadatelům, kteří se před třemi lety ucházeli o tuto frekvenci.

Ostravské rádio Hey! je nejúspěšnější z celé sítě Hey! Podle posledních výsledků Mediaprojektu jej denně poslouchalo 36 tisíc lidí a alespoň jednou týdně si jej naladilo 75 tisíc posluchačů. Rádia Hey! vysílají také v Praze, Brně a Pardubicích a nedávno získala licenci pro vysílání v Liberci a České Lípě. Její udělení ale soudně zpochybnil majitel Country rádia, který usiloval o českolipskou frekvenci jako dokrývač pro své pražské vysílání. Je tedy pravděpodobné, že Hey! v České Lípě ani nezahájí vysílání. Po neúspěchu v licenčním řízení na frekvence v jižních Čechách jde o další potíž v cestě k sestavení celoplošné sítě, o kterou mají majitelé rádií Hey! – ostravské rádio Čas a vlastník televize Prima, GES Media Holding – velký zájem.

(Krajské noviny Pardubice, 13.4.2005)

Volba ředitele Českého rozhlasu bude hlavně o digitalizaci

PRAHA – Především představy kandidátů o digitálním vysílání ovlivní výběr nového generálního ředitele Českého rozhlasu, ke kterému se chystá Rada ČRo. Současnému řediteli Václavu Kasíkovi letos červnu vyprší šestileté funkční období a ačkoli se uvnitř rozhlasu spekulovalo o tom, že jej radní potvrdí ve funkci na dalších šest bez veřejného konkurzu, rada vypsala výběrové řízení, do kterého se přihlásilo sedmnáct kandidátů.

Radní přesto dali najevo, že jsou s Kasíkovým působením v rozhlasu spokojeni: společně s ředitelem pražské Reginy Richardem Medkem a šéfkou Frekvence 1 a Evropy 2 Kateřinou Fričovou jej vyzvali, aby se konkurzu zúčastnil. V Kasíkův prospěch přitom hovoří nedávné zveřejnění výsledků hospodaření ČRo za loňský rok: místo mírného schodku se rozhlasu podařilo vytvořit padesátimilionový přebytek. Rozhlas si také udržel poměrně vysokou poslechovost a za Kasíkova vedení spustil několik nových regionálních studií.

Asi nejvážnějším Kasíkovým protikandidátem je ředitel Radiožurnálu Alexander Pícha. Jeho výhodou je dlouholetý vývoj strategie přechodu Českého rozhlasu na digitální vysílání, což je ústřední téma konkurzu na nového ředitele (kandidáti měli na toto téma sepsat projekt). Pícha je také autorem projektu veřejnoprávní rozhlasové stanice pro mladé, okruhu ČRo4 nazývaného také Alternativa a dvou dalších digitálních okruhů: zpravodajské stanice pracovně označované D-žurnál a okruhu D-dur zaměřeného na vážnou hudbu. Tyto tři okruhy by měly ještě letos zahájit zkušební vysílání.

Mezi kandidáty na ředitele veřejnoprávního rozhlasu se objevil také bývalý šéfredaktor zpravodajství TV Nova a pozdější ředitel servisní organizace Novy ČNTS Jan Vávra, bývalý šéfredaktor publicistiky ČT Milan Bouška, někdejší koordinátor projektu samostatného pardubického studia ČRo Jaroslav Zvára, bývalý zpravodaj Radiožurnálu v USA a současný redaktor ČRo Jan Šmíd a dále Jiří Makovec, Michal Nikodem, Ivan Noveský, Petr Sak, Ilja Šmíd, Jakub Papírník, Milan Brunclík, Jiří Koubek, Rudolf Antonín Bruner a Vratislav Slavík.

Devítičlenná rozhlasová rada bude o novém řediteli rozhodovat ve dvou kolech. V prvním vyřadí ty uchazeče, jejichž projekt posoudí jako nekvalitní a v druhém budou o zbývajících kandidátech hlasovat. Ten, který získá minimálně šest hlasů, zvítězí. Podle předsedy rady Michala Prokopa by mělo být jméno nového generálního ředitele Českého rozhlasu známo nejpozději začátkem května. Rada by se v nejbližší době měla zabývat také volbou ředitele nejúspěšnějšího regionálního studia ČRo v Brně, protože jeho šéf přijal nabídku na manažerský post v brněnském studiu ČT.

(Krajské noviny Pardubice, 13.4.2005)

úterý, dubna 12, 2005

Kdy RRTV rozhodne o obsazení multiplexu A?

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

pondělí, dubna 11, 2005

Jděte s tím papežem už někam!

Tento článek zde bude umístěn později. Pokud si jej chcete přečíst už nyní, klikněte na titulek.

čtvrtek, dubna 07, 2005

Kateřina Fričová odchází z RRM, Frekvence 1 a Evropy 2

Generální ředitelka Regie Radio Music, Frekvence 1 a Evropy 2 Kateřina Fričová rezignovala na své funkce a opustí mediální skupinu Lagardere. Oznámil to prezident těchto tří společností Michel Fleischmann, podle něhož jde o rozhodnutí Fričové. Ta by měla rozhlasový dům ovládaný francouzským mediálním holdingem opustit k 1. květnu. „Mrzí nás to,“ prohlásil Fleischmann, „ale důvody Kateřiny Fričové chápeme a respektujeme. Rozhodla se opustit skupinu Lagardere, aby se mohla pustit do svých osobních projektů.“

Projekt číslo 1: teleshoppingový kanál TOP TV

Fričová je spolumajitelkou společnosti United Teleshop, která loni v březnu získala od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání licenci pro kabelové a satelitní vysílání teleshoppingového kanálu TOP TV. Stejná firma se uchází v probíhajícím licenčním řízení o programovou pozici pro televizi TOP TV 2 v digitálních multiplexech B a C. Kabelový kanál TOP TV zatím nezahájil vysílání, ale podle Fričové tak učiní ještě v dubnu, aby splnil zákonnou lhůtu 360 dní od udělení licence. „Ze začátku budeme vysílat jenom ve Frenštátu pod Radhoštěm, ale už v září očekávám, že bychom se mohli dostat do větších sítí,“ řekla Fričová serveru RadioTV.

United Teleshop jedná zejména se dvěma největšími českými kabelovými operátory, firmami UPC a Karneval. Podle Fričové je reálné, že v září by se TOP TV mohl objevit v programové nabídce obou firem. „V současné době už jednáme s moderátory a připravujeme program. Nebudeme vysílat jenom šoty s Horstem Fuchsem, jak by si mohl někdo pod pojmem teleshoppingový kanál představovat, ale i různé magazíny podobné pořadům Sama doma, Prima jízda, ale také motoristické pořady a podobně, kde budeme moci na rozdíl od ostatních televizí uplatňovat přímou nabídku. Jim to zákon zakazuje, nám to přímo přikazuje,“ přiblížila Fričová. TOP TV by měla vysílat také nekódovaně na satelitu. Podle Fričové uvažuje o pozici na Astře.

Projekt číslo 2: informačně-zábavný kanál Regio

Digitální kanál TOP TV 2 se podle Fričové nebude obsahově lišit od kabelového a satelitního vysílání TOP TV, jen uplatní další možnosti přímé nabídky zboží a služeb, které mu umožní doprovodné služby ve formátu DVB-T. Fričová se také podílí na dalším projektu digitální televize Regio, o jejíž licenci žádá společnost Coqua. Ve výčtu žadatelů o licence DVB-T na stránkách RRTV je tato televize charakterizovaná jako „informačně-zábavný kanál s regionálními vstupy“. Firmu Coqua původně zastupoval pouze Jan Vít, bývalý programový ředitel Novy v době, kdy Kateřina Fričová v této televizi vedla úsek výroby. „Ostatní spolumajitele obchodní rejstřík zapsal později, takže na moji účast novináři při lustrování žadatelů o licence nepřišli,“ vysvětluje Fričová, která má ve firmě podíl 30 procent.

Televize Regio by měla vysílat celostátní program a devadesát minut denně věnovat odpojovanému regionálnímu zpravodajství. „Spojili jsme se se čtyřmi bývalými partnery TV Nova, které od Nového roku nahradila Regionální televizní agentura. Ti jsou také spoluvlastníky firmy Coqua,“ přiblížila Fričová. Jde o Zdeňka Kopřivu z Brna, Oldřicha Bílu z Hradce Králové (produkční společnost GRTS), Pavla Oukropce z Českých Budějovic a Pavla Hájka z Pelhřimova. Všichni vlastní po 14 procentech firmy Coqua a stejný podíl náleží také Janu Vítovi. „Žádáme o čtvrtou pozici v multiplexu B, která je vyčleněna pro regionální vysílání,“ uvedla Fričová.

Fleischmann: nový manažer musí rozumět i televizi

Regie Redio Music, Frekvenci 1 a Evropu 2 prozatím povede prezident těchto společností Michel Fleischmann. Ten serveru RadioTV řekl, že se jednotlivé společnosti budou opírat především o vedoucí jednotlivých úseků a to do doby, než se podaří najít nového top manažera nebo manažery. „Pro toto hledání využijeme všech dostupných prostředků, tedy budeme hledat uvnitř našich firem, ale také se budeme snažit oslovit někoho zvenku, a to především s přihlédnutím na naše televizní projekty,“ řekl Fleischmann. Skupina Lagardere žádá prostřednictvím společností Frekvence 1 a Evropa 2 – severní Čechy o licence pro pozemní digitální kanály TF1 a TE2. První by měla vysílat zejména pro ženy, druhá by měla být lifestylovou a hudební televizí.

Kateřina Fričová působila v rozhlasovém domě RRM, Frekvence 1 a Evropy 2 čtyři roky. Předtím dva roky působila jako generální ředitelka společnosti Prima plus, která vyráběla pořady pro televizi Prima (de facto byla tedy generální ředitelkou Prima TV). Do televizní branže se ale dostala prostřednictvím Československé, později České televize, s níž producentsky spolupracuje její muž (kvůli tomu se Fričová před časem odmítla zúčastnit výběrového řízení na generálního ředitele ČT). V letech 1993 až 1998 působila jako ředitelka výroby v televizi Nova.

(RadioTV.cz, 7.4.2005)

Tak máme další mediální komisi, paní Mullerová!

Není to tak dávno, co Poslanecká sněmovna uvažovala o zrušení stálé komise pro sdělovací prostředky. „Bič na média“, konkrétně na čtyři mediální rady: „velkou“ vysílací a tři „malé“: České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře, měl definitivně padnout po minulých parlamentních volbách, protože stále častěji čelil nařčení z nepřiměřeného nátlaku na média. Jak se krásně říká, shoda tenkrát panovala „napříč politickým spektrem“. Poslední zasedání komise před rozpuštěním sněmovny se neslo v duchu loučení a objevilo se i nějaké to šampaňské.

Sněmovní mediální komise nejen že nepadla, ale od minulého týdne má i senátní kolegyni. Komise má jedenáct členů, zastoupení jednotlivých stran je poměrné podle rozložení sil v Senátu. Otazník visí nad jejím posláním. Předseda komise Jiří Oberfalzer (ODS) totiž v rozhovoru pro server Česká média prohlásil, že směrem k mediálním radám nebude mít žádné pravomoce. Ve spolupráci se sněmovní mediální komisí by se prý měla soustředit na formulování definice veřejné služby. Pánům senátorům není co závidět – s definicí „veřejnoprávnosti“ se léta potýkají akademici, natož pak zákonodárci! Být ale ředitelem České televize nebo Českého rozhlasu, zbystřil bych.

(REFLEX 14, 7.4.2005)

Glosář J. P.

PŘERUŠOVANÝ HOKEJ. Ať se snažím sebevíc, nechápu smysl komerčních přestávek na ČT2 během přenosů hokejové extraligy. Myslel jsem, že do nich patří – podobně jako na amerických televizních kanálech – pěkně „mastné“ reklamní spoty a ne upoutávky na pořady Dohráno a podobně. Nebo se snad mýlím?

Z PAPEŽE SE NESTŘÍLÍ. Slovenská biskupská konference hodlá zažalovat deník Sme, pokud se veřejně neomluví za kreslený vtip o papeži Janu Pavlu II. Kreslíř Shooty na něm odhaluje pozadí velikonočního výstupu Svatého otce před věřícími na svatopetrském náměstí ve Vatikánu: z okna mává figurína na tyči ovládaná dvěma kněžími. Nebylo to ale symbolické?

SCHIZOFRENNÍ NOVA. Jako by se na Barrandov vrátil duch doktora Železného: TV Nova se rozhodla blokovat televizní frekvence potřebné pro spuštění digitálního vysílání, protože prezident podepsal zákon, který umožní ČT vysílat hned čtyři televizní programy, aniž by musela žádat o licenci jako komerční televize. Je to poněkud krátkozraké řešení: na blokovaných vysílačích by totiž měly vysílat i další čtyři tematické kanály, o jejichž licenci žádá právě Nova. Opravdu je chce?

(REFLEX 14, 7.4.2005)

Ať žijí sračky!

Ve volných chvílích poslouchá operu. Rádiím ale naordinoval socialistické hity Nadi Urbánkové, Heleny Vondráčkové nebo Michala Davida. Zničil vkus českého posluchače, nebo mu pouze nabídl to, po čem vnitřně touží? JOSEF VLČEK (54), hudební publicista a tvůrce „pohodových českých rádií“ přiznává, že dříve měl s podobnými písněmi problém. Zvykl si.

Jste asi největším odborníkem na rozhlasové hudební formáty v České republice. Jak jste se k této profesi dostal?
Přes hudební časopisy. Psal jsem pro Jazzovou sekci a v roce 1982 mě zlákal Vojta Lindaur do Gramorevue. V roce 1988 jsem nastoupil do Melodie a v roce 1990 jsme s několika kamarády založili Rock a Pop. Začal u nás inzerovat jeden kluk z Francie, Michel Fleischmann. Právě zakládal Evropu 2 a sháněl do ní lidi. Rádio mě vždycky lákalo, tak jsem se nabídl, že bych to zkusil. Zůstal jsem až do roku 1997 a podílel se programu Evropy 2 i Frekvence 1. Teprve ale když jsem od Fleischmanna odešel a začal spolupracovat s dalšími rádii, zjistil jsem, že se nesmím na trh dívat očima jednoho jediného rádia. Dokonce jsem si na dva roky vyzkoušel i televizi, pod Kateřinou Fričovou jsem dělal šéfa zábavy na Primě. Od té doby, když si mě někdo objedná, pomáhám mu stavět nebo přestavovat rádio.

Dokážete odhadnout, kolika rádiím jste takhle pomáhal?
Záleží na tom, jak se to vezme. Někde šlo třeba jenom o radu. Stavěl jsem Evropu 2 a Frekvenci 1. Tři čtvrtě roku jsem se pokoušel něco změnit na Českém rozhlase, pak jsem pomáhal formátovat Blaník. Po Blaníku jsem přestavoval teplické rádio Tep, pak jsem měl nějaké konzultační období… Znovu jsem pomáhal něco měnit na Frekvenci 1 a potom jsem začal pracovat pro rádia Hey! A mezitím jsem v rámci konzultací tu a tam někomu pomohl. Někdy totiž stačí jen trochu a věci se pohnou správným směrem.

Zastavím se u Českého rozhlasu. Jak se liší formátování komerčních a veřejnoprávních stanic? A proč jste ukončil s rozhlasem spolupráci?
Tehdejší ředitel rozhlasu Vlastimil Ježek přišel na konci roku 1998 s grandiózní představou, že přeformátuje celý Český rozhlas. Měl ucelenou novou koncepci všech stanic včetně toho, že by vznikl okruh ČRo 4 pro mladé. Mimochodem, myslím si, že to byl přesně ten ideální moment, kdy mohla taková stanice vzniknout a byla by asi úspěšná. Přemluvil mě, abych opustil teplé a pohodlné místečko šéfa zábavy na Primě a pomohl mu s tím, ale v den, kdy jsem tam nastoupil, Vlasta Ježek prásknul dveřmi a skončil s ředitelováním. Přišel Václav Kasík a jeho představy byly úplně jiné, chtěl rozhlas rozvíjet jiným směrem, spíš posilovat prestiž stávajících formátů a hlavně dobudovat aspoň základní FM pokrytí ČRo-2 Praha. To bylo sice smysluplné, ale moje působení v ČRo tehdy ztratilo smysl a rozešli jsme se.

Jak jste si představoval ČRo 4, okruh pro mladé? Ředitel Radiožurnálu Alexandr Pícha například mluví o alternativě vůči hitovým komerčním rádiím.
To je lehce mesiášská představa z pozice roku 2004 nebo 2005. V roce 1999 byla situace úplně jiná. Ještě neexistovala taková partikularizace vkusu mladého publika mezi dvacátým a třicátým rokem, jež se skládá z různých podskupinek, které poslouchají jen velmi specifické žánry a ostatní hudbu odmítají. Věděli jsme tehdy, že něco takového už existuje v Americe, ale u nás se různé žánry prolínaly a nebyl s tím problém. Příznivci rapu neměli problém poslouchat na stejném rádiu pop rock a naopak. Dnes to tak není, tehdejší americká zkušenost k nám už také dorazila, a ty skupiny jsou vůči sobě alternativní. Takže tehdy se dalo to rádio postavit na mnoha žánrech a dokážu si docela dobře představit, že by to byl takový mladší Radiožurnál. Znamenalo by to méně publicistiky a diskusí a více muziky, hlavně té mladší pro publikum do třiceti let. Pokud by to tehdy vzniklo, byla by to asi docela dobrá hudební alternativa vůči Evropě 2 a ta by byla třeba nucena hrát něco úplně jiného než dnes.

Můžete stručně charakterizovat, které hlavní hudební formáty rádií se vyskytují na českém trhu?
Většina našich rádií patří do takzvané skupiny AC (Adult Contemporary). Hrají osvědčené klasické hity a v různém poměru je doplňují novinkami. Jsou to rádia, která oslovují publikum mezi 25 a 45 lety a je jich asi šest základních druhů. Některá hrají více novinek, jiná – označovaná jako Gold – zase skoro žádné. Pak existují rádia, která hrají víceméně jenom novinky. Třeba v Americe jsou stanice, u kterých stále dokola rotuje padesát nebo šedesát písní. Ta se označují jako CHR (Contemporary Hit Radio). No a pak máme oldies rádia a různé speciální formáty. Asi nejznámější jsou rockové, taneční a country. Ve Spojených státech existuje asi čtyřicet druhů formátů, u nás je jich mnohem méně. Musíme taky oddělovat Prahu a zbytek republiky. Mimo Prahu existují dva jen typy hudebních rádií: jedno pro střední generaci a jedno pro mladé. Praha se svými sedmadvaceti rádii už musí jít do užších formátů. Existuje tu klasický rock, já teď například pracuji na Rock Zone 105,9, což je rádio zaměřené na moderní rock po roce 1990, existují tu rádia specializovaná na českou hudbu, taneční formáty… Praha se tedy začala výrazně diferencovat.

V posledních letech se hodně rozšířilo vysílání „pohodové české hudby“. Je to specifikum českého rozhlasového trhu, nebo je podobný vývoj obvyklý i v zahraničí?
Musíte rozdělovat mezi českým Hey! a rádii typu Blaník. Obě jsou „česká pohodová“, ale jedna hrají výhradně jen česky a druhá věnují české hudbě čtyřicet procent času, ale dovedou ji tak vypíchnout, že člověk nabude dojmu, že se hraje jenom česky. Třeba takový Impuls začal v roce 1999 hrát jen tři české písničky do hodiny (z dvanácti), ale dokázal je tak strategicky rozmístit a akcentovat ve vysílání, že si posluchači mysleli, že hraje většinou česky. Přitom Radiožurnál v té době pouštěl jednou tolik české hudby a i Frekvence 1 jí měla také více než Impuls. Všude na světě jsou rádia, která hrají především hudbu v rodném jazyce. V Americe nebo Británii to je skoro sto procent, koneckonců všechno je angloamerická produkce. Ve střední Evropě jsou taková rádia běžná a úspěšná v Německu, před sedmi lety to s úspěchem zkusili v Rusku a loni se na domácí hudbu přeorientovalo polské rádio Wawa, takže ono to prostě funguje. Je to lokální kultura, celkem naprosto běžná věc.

Teď jde ale o to, jaké ty domácí písně hrají. U nás se hodně objevují normalizační hity…
To není pravda. Když už, hrají se hity z doby „reálného socialismu“. Normalizace bylo relativně krátké období zhruba od roku 1969 do roku 1972, návrat k normálu z doby před Pražským jarem, během kterého řada těch hvězd, kterým dnes říkáme normalizační, měla naopak velké existenční potíže. Gott vážně uvažoval o emigraci, Černoch vůbec nesměl zpívat, Neckář to chtěl zabalit, Vondráčková… Mimochodem, podle nedávné publikace Českého rozhlasu právě ona měla v určitém období nejvíce zakázaných písniček v Československém rozhlase. Rozhlas hrál hlavně druhotřídní slovenskou pop music, to byla Jana Kociánová, Olga Szabová, Ivo Keller, a hlavně dechovku. V tom mezidobí se našel prostor pro novou generaci umělců jako Petra Černocká, Jiří Štedroň, Aleš Ulm a další. Těm bychom vlastně měli říkat normalizační… Většinou by to bylo spíš generační pojmenování.

Dobře, ale Gott, Vondráčková a další jsou ikony reálného socialismu a spousta lidí je tak dodnes vnímá.
Ano, říkejme jim ale hvězdy reálného socialismu, ne hvězdy normalizační kultury, jak to mylně dělá řada novinářů. Je v tom velký rozdíl, alespoň z mého hlediska. Já jsem tu dobu zažil a dost silně vnímal.

Není chyba, že je česká rádia tak často hrají a proč to vlastně dělají? Jsou opravdu tak úspěšní, nebo je hudební ředitelé prostě naordinovali posluchačům a ti nemají na vybranou?
Myslíte, že v Anglii nejsou rádia, která hrají staré písně Toma Jonese nebo Abby? Pojďme ale k české situaci. Našli bychom hodně interpretací tohoto jevu. Vyzdvihnul bych jednu z nich. Už si to dnes ani neuvědomujeme, ale do roku 1997 byla Nova poměrně razantní mladou televizí. Pak si nechala udělat kobercovou analýzu publika a zjistili, že jsou úplně vedle s tím, na koho by se měli nejvíc koncentrovat. Zjistili, že jsou příliš mladí a že ta vesnická baba kolem padesátky, pro kterou mají vysílat, má úplně jiný vkus a hodnoty. V tom okamžiku začali stavět program tak, jak ho známe dnes. Začali sázet na hvězdy střední a starší generace. Jejich cílový divák najednou přešel od průměrného věku okolo čtyřiceti let až k padesátce.

Ale to je z inzertního hlediska úplný nesmysl.
Jestliže měl někdo na trhu komerčních televizí skoro monopol, tak bylo to úplně jedno, ne? Koneckonců, prací prášky jsou pro všechny generace. Tehdy se nehrálo na nějaké cílové skupiny, ale na počet diváků. Však víte, jak vypadá generační rozvrstvení téhle společnosti. Stárneme. A navíc, Nova nejdřív sebrala ČT mladé a teď jí chtěla vzít i kus starší generace. Vždyť jí ti mladí stejně zůstali. Kam by šli? Nova nasadila tento těžký kalibr, začalo to fungovat a rádia najednou musela čelit tlaku publika, které si rychle zvyklo na návrat starých hvězd. Vlastně to byl takový návrat k jistotám. Když jsme v roce 1992 stavěli Frekvenci 1, dělali jsme si nějaké výzkumy a zjistili jsme, že právě dochází k zásadnímu zlomu v polistopadové kultuře. Jestliže se v roce 1990 objevila spousta nových žánrů a interpretů, které dosud nikdo neznal, tak dva roky na to už byla společnost natolik rozhozená různými novými životními styly, že běžný občan zatoužil po nějakých pevných bodech. Prostě něčem, co zná a co je pro něj důvěryhodné. Zjistili jsme tehdy, že najednou dochází k odlivu zájmu o anglickou hudbu, že lidé chtějí návrat starých tváří, i když v trošku nové podobě. Rok od roku tahle potřeba rostla. Tehdy jsme se s tím těžko vyrovnávali. Já sám musím se přiznat, že jedním z důvodů, proč jsem v roce 1997 odešel z Frekvence 1, byla skutečnost, že podle těch výzkumů bych musel začít hrát Michala Davida.

Kterého jste ale stejně nakonec naordinoval třeba rádiu Hey…
No jistě, od té doby se situace změnila. Ve chvíli, kdy přestanete vnímat hudbu subjektivně a začínáte se na ten produkt dívat jakoby z dálky, uvědomíte si, že nejste ten, kdo by měl rozhodovat o kultuře. To nechte Václavu Kopeckému a podobným. Prostě tu existují lidé, kteří toho Michala Davida chtějí. S tím jsem se musel nějaká léta smiřovat.

Takže už nemáte problém stavět pohodová česká rádia typu Hey nebo Blaník?
Nemám. Ono je to taky trošičku tím, že ve střední generaci české společnosti narůstá tolerance. A když v tom žijete, tak i na toho nejtvrdšího kritika ta tolerance taky začne přecházet. Já prostě vím, že kdybych jim toho Davida nedal, stejně by si ho našli někde jinde.

Není to trošku krátkozraké? „Česká pohodová rádia“ vlastně hrají pro nejstarší generaci. A co mají poslouchat mladí posluchači?
Máme tady osmdesát rádií. Těch českých pohodových je jenom část. Ale jsou to rádia, která jsou nejúspěšnější.

Jsou nejvíc slyšet.
Což znamená, že si je lidé nejvíc zapínají. Ale třeba na Vysočině si Blaník nenaladím. Slyším tam jenom Rádio Vysočina, a to není žádné „české pohodové rádio“. A takových míst je v republice víc. Plzeňsko, Olomoucko atd. Je také otázka, nakolik těch pětadvacet mladých rádií skutečně oslovuje své publikum.

Jak dlouho myslíte, že ještě bude starší česká hudba v rádiích tolik populární?
Myslím, že postupně vymizí, protože se posune těžiště hudebního vysílání jinam. V případě rádia Hey! to záleží na osvícenosti jeho majitele – tam se asi třeba Naďa Urbánková bude hrát do smrti. V případě Blaníku se může stát, že ji za takových pět let vůbec neuslyšíte. Ono se to těžiště jejich postupně posouvá se vkusem jádra jejich publika, Blaník dnes staví na hitech zhruba z let 1980 až 1983, zatímco před pěti lety to byla především sedmdesátá léta.

Říkal jste, že se rádia hodně orientovala na nejširší skupinu lidí, na kterou zacílila TV Nova. Jak si vysvětlujete, že tato rádia nehrají písničky od finalistů první řady SuperStar, když tato soutěž měla v televizi takový úspěch? Přitom to je česká hudba.
To přímo souvisí s tím, že mladé interprety u nás vytváří Evropa 2, a ta se s Novou samozřejmě úplně míjí. Navíc Aneta Langerová je mladý interpret, který se teprve hledá. Není ani rockerka, ale ani televizní estrádní zpěvačka. Dostala do mezery mezi dva hlavní hudební formáty rádií a nemůže se zatím dostat ani do jednoho. Teď jsme dělali výzkumy pro RockZone a rockové publikum ji nebo Kryštofa brutálně smetlo ze stolu. Ale v jejím případě byli lidé laskavější. Říkali: „Ona za to nemůže…“

Máte při formátování českých rádií nějaké vzory v zahraničí?
Učil jsem se od Marka Garcíi z francouzské Evropy 2. Jsou momenty, kdy se vracím k tomu, co mi říkal v době, kdy jsme stavěli naši Evropu 2. Mám z té doby hodně poznámek. Jednoho dne, kdy jsem mu volal kvůli nějakému programovému rozhodnutí, mi řekl, že teď už to záleží na mě. Strčil mě do vody a nechal plavat. Za to mu hodně vděčím.

Inspirujete se při formování českých rádií osvědčenými zahraničními formáty?
Příliš ne. Samozřejmě sleduji, co se ve světě děje. Blaník je třeba určitým odlitkem čehosi, ale ve své podstatě je naprosto svérázným českým projektem. V zahraničí můžete narazit na dobré nápady s logem, staničním sloganem, se soutěžemi. Putuje to po zeměkouli, rádia si to navzájem kradou nebo doporučují. I my jsme do té výměny přispěli. Třeba Dámský klub na Frekvenci 1, který využíval televizní hlasatelky, od nás okopírovalo několik evropských rádií. U hudebního vysílání se ale moc opisovat nedá, každá země má svůj vkus a dnes jsou velké rozdíly i mezi Prahou a okolím. Ale můžete sledovat trendy. Něco z toho, se dnes děje na americkém rozhlasovém trhu, přijde do Evropy za nějakých pět nebo šest let.

A jaký máte vkus vy? Co posloucháte?
Jako hudební publicista především to, o čem píšu. Když mi zbude čas, což bývá vzácné, poslouchám rád pozdně romantické opery. Ale je to různé. Vždycky když dělám nějaké rádio, třeba teď RockZone, propadnu tomu žánru a doplňuji si nebo oprašuji svoje znalosti. Takže teď hodně poslouchám moderní rock.

To jste musel mít docela hrozné období, když jste pracoval na Blaníku nebo na Rádiu Hey.
To ano, přiznám se. Považuji to svým způsobem za hodně hrdinný výkon. Obdivuji se za to, protože některé věci byly opravdu špatné. Ale člověk se zase dozví strašně moc zajímavých věcí. Třeba taková písnička Bobr a Motýl: Vyznání. Je to neskutečná sračka, ale když jsme ji nasadili do pražského vysílání Rádia Hey!, posluchači se mohli utelefonovat. Chtěli ji víc než Mašinku. Pak jsme zjistili, že ji po nás začal hrát Blaník, pak Frekvence 1 a nedávno jsem ji slyšel i na Radiožurnálu. Přemýšlel jsem, čím to je, a dospěl jsem k názoru, že ta písnička při svém sentimentu obsahuje všechna klíčová emocionální slova, která posluchači chtějí slyšet.

A neztrácí takhle náhodou vkus?
Co je to vkus? Nevkus dneška je vkusem budoucnosti, prorokovali už futuristé. Chlebnikov tvrdil, že cílem moderního umění je nevkus. Dovedete si představit, že v roce 1965 se dívka oblečená v džínech a krajkové košili považovala za nevkusnou? Dnes to nikomu ani nepřijde. Pro velkou většinu české společnosti sedmdesátých let byli Plastic People nevkus! Jsou to prostě jenom relativní hodnoty. Vkus a nevkus se proměňuje, je to nepsaná norma, která žije jen současností. Konec konců se proměňujeme i my, protože to, co jsme před časem sami považovali za nevkus, je dnes v kurzu.

(REFLEX 14, 7.4.2005)

úterý, dubna 05, 2005

Česká televize nepovažuje digitální síť A za veřejnoprávní multiplex

Česká televize nepočítá s tím, že by digitální multiplex veřejné služby, jehož datový tok by měla skládat společně s Českým rozhlasem, zahájil vysílání dříve než v roce 2007. Digitální vysílací síť A provozovanou Českými radiokomunikacemi, kterou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání už dříve vyčlenila pro ČT a ČRo, televize podle mluvčího Martina Krafla považuje pouze za dočasné řešení pro šíření současných programů ve formě DVB-T. Krafl ale nevyloučil zájem ČT šířit v této síti plánovaný zpravodajský kanál ČT24, který by měl zahájit vysílání už letos květnu.

„Bohužel neustále dochází k záměně dočasné kmitočtové sítě A, jejíž provozovatel má provozní povolení pouze do července 2007, s multiplexem veřejné služby. Přitom nikdy nebylo záměrem ČT začít vysílat multiplex veřejné služby ve výsledné podobě v této síti,“ řekl Krafl serveru RadioTV. „Považujeme za racionální řešení, vysílat v síti "A" své dosavadní programy a program ČT24. Pokud se to podaří, půjde o vysílání v přechodném režimu, v němž bude skládat výsledný datový tok provozovatel této sítě, společnost České radiokomunikace. Při modulaci 64 QAM bude v této síti ještě minimálně jedna a možná dvě volné pozice pro televizní programy.“

Nova chce vysoudit pozici v multiplexu A

Česká televize už dříve naznačila, že by jednu z těchto pozic mohla dočasně obsadit televize Nova, která o ni neúspěšně žádala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Předseda Rady Petr Pospíchal ale prohlásil, že pokud by Nova chtěla vysílat v některé z digitálních sítí, musela by se přihlásit do licenčního řízení. Rada však vypsala řízení pouze na obsazení sítí B a C, které Nově nevyhovují kvůli malému pokrytí (obě sítě zasahují asi třetinu území České republiky, zatímco síť A přes 70 procent, což odpovídá definici celoplošnosti). Síť A radní nejprve vyčlenili pro veřejnoprávní televizi, šéf Rady Pospíchal ale později řekl, že o způsobu jeho obsazení se rozhodně „později“.

Žádost Novy o zařazení do digitální vysílací sítě A radní zamítli i z toho důvodu, že televize nemá „dvojí licenci“. Pokud by chtěla vysílat ve formátu DVB-T, měla by podle Pospíchala vrátit analogové kmitočty. Nova se hodlá proti postupu Rady obrátit na soud, zároveň však usiluje o digitální licence pro čtyři nové tematické kanály s pracovními názvy Nova news, Nova sport, Nova film a Nova seriál. „I nadále máme zájem o další čtyři digitální kanály. Proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání neumístit náš stávající program do digitálního multiplexu jsme nuceni se bránit soudní cestou,“ prohlásil minulý týden generální ředitel Novy Petr Dvořák.

Zablokuje Nova proces digitalizace?

Novu rozhořčilo přijetí zákona o elektronických komunikacích, který dává zelenou mulitplexu veřejné služby. Zákon prošel sněmovnou a minulý týden ho podepsal prezident Václav Klaus. Česká televize tak podle Novy získala výhodu před privátními provozovateli, čímž došlo k narušení duálního systému vysílání. Veřejnoprávní multiplex totiž ČT umožní šířit čtyři až pět televizních programů, aniž by musela usilovat o udělení vysílacích licencí jako komerční televize. „Veřejnoprávní televizi zákon mimo jiné umožňuje vysílání stávajících analogových programů i digitálním způsobem a dále provozování dalších digitálních programů a šíření doplňkových služeb,“ uvedla Nova ve svém tiskovém prohlášení.

Nejsledovanější česká televize se proto rozhodla omezit účast ve všech sdruženích a orgánech, které za zabývají procesem digitalizace televizního vysílání. „Zároveň byl požádán i Český telekomunikační úřad o ochranu analogových kmitočtů do roku 2017,“ píše Nova v prohlášení. Právě v roce 2017 skončí platnost prodloužené licence TV Nova pro celoplošné pozemní vysílání na analogových kmitočtech. Nejpozději v roce 2015 by ale podle Evropské komise měly všechny členské státy EU ukončit analogové vysílání a přejít na formát DVB-T. Bez kmitočtů, na kterých v současné době analogově vysílá TV Nova, se ale nepodaří složit všech šest až osm digitálních vysílacích sítí, na nichž by měly vysílat nové digitální kanály.

Krafl: Je to jen účelové prohlášení

„Jasně jsme deklarovali náš zájem aktivně se procesu digitalizace účastnit. Vzhledem k současné zákonné situaci, přístupu státních orgánů a zároveň k blížící se změně majoritního vlastníka televize jsme nuceni náš postup přehodnotit,“ vysvětluje šéf Novy Petr Dvořák. „Mrzí nás, že si stát neuvědomuje, že bez účasti privátních provozovatelů se může proces digitalizace významně zpozdit, ne-li zastavit.“ Česká televize považuje prohlášení Novy za čistě účelové. „Televize veřejné služby působí v jiném právním režimu než komerční vysílatelé. TV Nova žádá o osm programových pozic ve dvou multiplexech, fakticky o čtyři programy, které by chtěla vysílat v digitální podobě. Může to udělat, protože jí tuto možnost dává zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. ČT nic takového udělat nemůže, protože nemá právo žádat o programové licence pro pozemní televizní vysílání,“ říká mluvčí Krafl.

Do čtyř až pěti let se podle Krafla stane vysílání jednoho nebo i dvou programů pod jedním provozovatelem ekonomicky neúnosným: „Kdo bude chtít vysílat a hrát významnou roli na mediální scéně, bude muset nabízet nejméně čtyři programy. To platí pro ČT právě tak, jako pro kteréhokoli jiného provozovatele vysílání. Rozdíl mezi námi a komerčními stanicemi byl v tom, že komerční vysílatelé mohli o tyto licence žádat, kdežto ČT musela čekat, až tuto možnost dostane novelou zákona o ČT.“ To se podle Krafla stalo přijetím zákona o elektronických komunikacích, který naopak odstranil jednostranné znevýhodnění ČT. „TV Nova je zřejmě nespokojena, že nedošlo k automatickému uznání licence CET 21 jako technologicky neutrální a že podobně jako TV Prima nedostala možnost svůj program šířit v DVB-T. Nevidím však žádný důvod spojovat tuto věc s uzákoněním multiplexu veřejné služby, protože tam žádná přímá souvislost neexistuje,“ říká Krafl.

ČT24 chce do sítě A, záleží ale na provozovateli

Česká televize podle svého mluvčího nikdy nenabízela Nově, aby využila prostor v dočasném multiplexu A provozovaném Českými radiokomunikacemi. Společnému šíření signálu v jedné digitální vysílací síti se ale nebrání. „Záleží pouze na vůli TV Nova a na rozhodnutí správních orgánů, zda vysílání v této síti TV Nova umožní. ČT by takové řešení uvítala, neboť to pro ni znamená úsporu nákladů a racionálnější využití vložených finančních prostředků. Zdůrazňuji, že v takovém případě nepůjde o multiplex veřejné služby. Ten zahájí svůj provoz až tehdy, kdy bude ČT skládat spolu s ČRo výsledný datový tok multiplexu DVB-T a předávat ho provozovateli vysílací sítě k šíření ve finální podobě. Kdy k tomu dojde, to bude záležet na mnoha okolnostech, ale rozhodně to nebude současně se spuštěním multiplexu A,“ tvrdí Martin Krafl.

Digitální multiplex A je podle Krafla vysílací síť, na jejíž části šíří České radiokomunikace televizní programy včetně kanálů ČT1 a ČT2 již od roku 2000. Jedná se o experimentální vysílání pro Prahu a nejbližší okolí, pro které radiokomunikace nedávno znovu získaly svolení od Rady pro rozhlasové vysílání. Experiment má pokračovat do doby, než společnost spustí řádné vysílání celé sítě A, ale nejpozději do konce roku 2005. „Zahájení vysílání multiplexu A bude tedy vlastně administrativní úkon, spojený pravděpodobně s některými změnami vysílaných programů. ČT bude samozřejmě usilovat o to, aby se program ČT24 stal součástí nabídky multiplexu "A" co nejdříve,“ říká Krafl. Kdy se tak stane? To mluvčí netuší: „To je otázka smluvních vztahů, které dosud nejsou uzavřeny.“

(RadioTV.cz, 5.4.2005)

pondělí, dubna 04, 2005

Čekání na smrt

V pátek jsem sledoval, jak si české zpravodajské servery poradí s prioritami u dvou hlavních událostí dne: umírajícím papežem Janem Pavlem II. a hlasování o nedůvěře vládě premiéra Grosse. Která zpráva je důležitější? Osud vlády, který je z celosvětového hlediska nicotný, nebo smrt hlavy katolické církve?

Na českém internetu s přehledem vedlo hlasování o nedůvěře vládě. Přiznám se, že mě spíše zajímal osud Jana Pavla II. Nejen proto, že o Grossově komunistickém záchranném kruhu se vědělo dopředu, ale tak trochu sebemrskačsky jsem láteřil nad tou novinářskou dychtivostí: už papež umřel? Nebo aspoň upadl do komatu? Kdo to bude mít první?

Pamatuji si, jak mi před lety, kdy jsem dopisoval pro slovenskou tiskovou agenturu TASR, kolega zpravodaj vyprávěl o „papežských závodech“ mezi zpravodaji velkých světových agentur AP a Reuters. Bylo to v době, kdy Václav Havel bojoval o život v Innsbrucku a i my v pražské pobočce TASR jsme měli v záloze připravenou krátkou zprávu o jeho úmrtí a podrobný životopis. Stačilo doplnit poslední údaje a odklepnout do systému editorům v Bratislavě.

U papeže Jana Pavla II. tato „připravenost“ dosáhla obludných rozměrů. Mnoho let se vědělo, že na tom Svatý otec není zdravotně dobře. Agentury bedlivě sledovaly každou jeho zahraniční cestu. Známý z TASR mi vyprávěl, jak jeho mnohem lépe placení kolegové od Reuters nebo AP mají dopředu vyťukanou krátkou zprávu – v agenturní hantýrce se jí říká BLESK – že papež zemřel. Opravdu stačilo jen doplnit místo a hodinu.

Nikdo ale zřejmě nepočítal s tím, že papežovo umírání bude tak zdlouhavé a že Vatikán nebude podávat tak podrobné informace, aby se mohlo podat on line jako hlasování o nedůvěře české vládě. Jen si to představte: jste šéfredaktorem novin a od čtvrteční noci víte, že papež umírá. Celé páteční ráno to vypadá, že zemře velice brzy. Blíží se večer a Vatikán mlčí. Přichází dilema: Co když papež nezemře do uzávěrky?!

Jako v jiných případech z toho redakce vybruslily poměrně lehce: palcové titulky sobotních novin hovořily o „umírajícím papeži“ nebo o tom, že „Jan Pavel II. odchází“. Papež zemřel až v sobotu večer a deníky tak měly celou sobotu na vytváření speciálních stránek nebo celých příloh. Zamyslel se ale někdo nad tím, jak nedůstojné bylo ono mediálně rozpitvávané čekání na smrt?

(REFLEX OnLine, 4.4.2005)

pátek, dubna 01, 2005

Kdo povede Český rozhlas?

Sedmnáct zájemců podalo přihlášku do výběrového řízení na generálního ředitele Českého rozhlasu. Současnému šéfovi Václavu Kasíkovi letos v červnu končí šestileté funkční období, Rada ČRo jej ale vyzvala, aby se konkurzu také zúčastnil. Podaří se mu uhájit funkci i na dalších šest let?

Kasík do rozhlasu nastupoval krátce poté, co v roce 1999 ukončilo vysílání první celoplošné komerční rádio Alfa. Tomu v posledních letech šéfoval a dost těžce nesl skutečnost, že mu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neprodloužila licenci (místo Alfy ji dostal projekt rádia Impuls). Radní to odůvodnili tím, že Alfa během své existence několikrát svévolně změnila programové schéma a porušila tak licenční podmínky. Dokonce změnila název na rádio Nová Alfa (když do rádia kapitálově vstoupila americká společnost CME, tehdejší investor a dnešní majitel TV Nova), aniž by majitel radní požádal o předběžný souhlas, což mu ukládal zákon.

Kasíkův comeback v podobě vítězství v konkurzu na generálního ředitele veřejnoprávního rozhlasu byl překvapením. Na Vinohradskou se přestěhovala řada bývalých zaměstnanců Alfy, což sice někteří lidé z rozhlasu nesli těžce, ale na druhou stranu to bylo pochopitelné: ředitel si přeci vybírá spolupracovníky, které zná a může jim důvěřovat. Obava z komercionalizace Českého rozhlasu se nepotvrdila, spíše naopak: za Kasíkova ředitelování se rozhlas v podstatě zakonzervoval.

Jestliže Kasíkův předchůdce, dnešní generální ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek, připravoval ke konci svého funkčního období zásadní změny v hudebních formátech jednotlivých okruhů ČRo, Kasík hudební vysílání nechal v takovém stavu, v jakém ho převzal. V projektu ale sliboval, že konečně spustí stanici pro mladé, bájný okruh ČRo 4: „Je to jeden ze způsobů jak zvrátit prohranou bitvu o mládež se soukromými stanicemi.“ Sliby chyby. Dnes Kasík tvrdí, že rozhlas nemá volné kmitočty a musí počkat na digitální frekvence. Realita je ale jiná: stačilo by zrevidovat zbytečné dublování kmitočtů ČRo v regionech. To by se ale ředitel nesměl bát křiku komerčních rádií.

Autorem projektu stanice pro mladé je ředitel Radiožurnálu Alexandr Pícha, asi nejžhavější Kasíkův protikandidát na generálního ředitele ČRo. Pícha měl v rozhlasu na starost také přípravu digitálního vysílání, na sklonku loňského roku ale o tuto funkci přišel. Zřejmě z toho důvodu, že právě digitalizace bude hlavním tématem konkurzu na nového šéfa ČRo. Kasík s Píchou se nikdy neměli příliš v lásce a souboj o křeslo generálního ředitele může tyto vzájemné antipatie ještě prohloubit. Na Vinohradské už kolují „zaručené“ informace o tom, že Pícha tak jako tak letos na Radiožurnálu končí: buď se stane generálním ředitelem celého rozhlasu, nebo se ho znovuzvolený Kasík zbaví. Nutno dodat, že zprávy o Píchově odchodu z rozhlasu se objevují s železnou pravidelností celých šest let Kasíkova ředitelování a nikdy se nepotvrdily.

Nedá se říci, že by mezi dalšími patnácti (v době uzávěrky tohoto čísla Reflexu se o více kandidátech nevědělo) adepty na ředitele Českého rozhlasu byli nějací další výraznější konkurenti současného šéfa ČRo. Z mediálně známějších tváří se do konkurzu přihlásil ředitel okruhu ČRo Regina a bývalý šéf zábavy na České televizi Richard Medek, bývalý šéfredaktor zpravodajství TV Nova a šéf ČNTS Jan Vávra, někdejší šéfredaktor publicistiky na ČT Milan Bouška (na Kavčích horách působil za ředitele zpravodajství Zbyňka Honyse) či bývalý koordinátor projektu samostatného pardubického studia ČRo Jaroslav Zvára. Komu dá rozhlasová rada přednost?

(REFLEX 13, 31.3.2005)

Glosář J. P.

SEJMĚTE EMMEROVOU! „Jsou to promyšlené koordinované akce,“ zhodnotila minulý týden ve sněmovně ministryně zdravotnictví Milada Emmerová kritiku své zdravotnické reformy. Spiknout se proti ní měla opozice a média. Sabotáž je o to horší, že Miladina oblíbenost klesla pod Standu Grosse. A to si ani nemusela půjčovat na byt!

GOOGLE, ZHOUBA EVROPY? Francouzský prezident Jacques Chirac vyrazil do boje proti internetovému vyhledávači Google. Nelíbí se mu, že upřednostňuje odkazy v angličtině. Časem by se prý mohlo stát, že studentům při hledání informací o francouzské revoluci přednostně vyskočí odkazy na americké knihy. Fakt hrozná představa!

SUPERHNŮJ. „Lucko, Lucko, ty chceš čekat s dalším dítětem na později? Co tomu říkají tvoji doktoři?“ ptal se minulý víkend anonymní ženský hlas v rozhlasovém spotu na jistý bulvární deník. Lucka je samozřejmě Lucie Bílá a ten bulvár je SuperSpy. A mně napadá: „Pánové, pánové, kdypak se začnete pod těmi svými bombami podepisovat?“

(REFLEX 13, 31.3.2005)

Dvě miliardy za SuperStar

Simon Fuller, autor televizního formátu Pop Idol (u nás známého jako Česko hledá SuperStar), prodal svoji produkční společnost 19 Entertainment. A tak zatím co televize Nova hledá druhou českou SuperStar, práva na tuto soutěž se zvolna přesunula k americké firmě CFX, která za ně zaplatila pohádkových 81,5 milionu dolarů – tedy necelé dvě miliardy korun.

Jak už to u podobných obchodů bývá, ani v tomto případě Fuller neinkasoval celou částku najednou. Na účet mu zatím doputovalo 64,5 milionu dolarů (půl druhé miliardy korun). Další dva miliony USD dostal v formě akcií firmy, která ovládá CFX. Zbylou částku má získat později buď přímo v dolarech nebo ve formě akcií CFX. Pro Fullera to je jistě pohádkový obchod, ale že by to nějakým zásadním způsobem změnilo jeho život, se říci nedá. Tvůrce a někdejší manažer dívčí skupiny Spice Girls rozhodně nepatří mezi nějaké chudáky. Jeho firma 19 Entertainment kromě produkce SuperStar také zastupovala některé finalisty této soutěže, například první světovou SuperStar Willa Younga, Garetha Gatese a Kelly Clarkson. Kromě toho produkuje ještě další televizní formáty a loni podepsala kontrakt na mediální zastupování rodiny fotbalisty Davida Beckhama.

Ani americká CFX není ve světě showbyznysu úplně neznámá: nedávno koupila většinový podíl ve společnosti, která spravuje majetek po Elvisu Presleym. Pro Fullera obchod neznamená, že by se ze SuperStar definitivně stáhl. CFX mu nabídla manažerskou pozici, z níž by měl ovlivňovat plánování a realizaci kreativní strategie firmy. Inu, úspěšné lidi je třeba využít.

(REFLEX 13, 31.3.2005)

Co přijde po pendolinu

České dráhy investovaly stovky milionů korun do modernizace hlavních železničních koridorů, aby se po nich dalo jezdit alespoň rychlostí 160 km/h. Ministerstvo dopravy společně se Správou železniční dopravní cesty ale už nyní připravuje projekt úplně nových vysokorychlostních tratí, které by měly napojit Českou republiku na transevropskou železniční síť. Znamená to snad, že peníze nalité do modernizace stávajících koridorů přijdou vniveč?

Nejdřív přišlo pendolino. Vlak s vnitřním naklápěcím systémem a maximální cestovní rychlostí 230 km/h, který na českých tratích zdaleka tak rychle jezdit nebude. A dokud se nevyřeší problém s bludnými proudy, které vyvolává jeho motor a jenž mohou pobláznit výhybky a návěstidla, jen tak na koridory nevyjede (zatím zkušebně jezdí z Prahy do Děčína, kde problémy s návěstidly nejsou – viz Reflex 41/04).

VLAK VERSUS LETADLO

Při nejlepší vůli ale pendolina po současných koridorech nepojedou rychleji než 160 km/h. To není zrovna moc, zvláště když v Evropě pokračuje trend modernizace a zrychlování železniční dopravy. Česká republika leží na důležitých trasách západ – východ a sever – jih, ale kvůli zastaralým tratím je cestování přes naše území příliš zdlouhavé. Neodpovídá představě transevropských vysokorychlostních koridorů, které by měly konkurovat stále dravější a levnější letecké dopravě.

Tuhle skutečnost si uvědomovali už komunističtí potentáti. Vůbec poprvé se začalo o stavbě vysokorychlostních tratí podobných těm, po kterých jezdí japonské šinkanzeny nebo francouzské vlaky TGV, uvažovat už v sedmdesátých letech. Těsně před listopadem 1989 tehdejší vláda ČSSR přijala dokument, který se týkal konkrétních tras (zejména z Prahy přes Českou Třebovou a Olomouc do Žiliny). Změna politické situace ale přinesla jiné problémy a další vlády upřednostnily variantu modernizace stávajících železničních tratí před nákladnější stavbou nových tras.

Co to je vlastně vysokorychlostní trať (v železničářské hantýrce označovaná zkratkou VRT) a jaká musí splňovat kritéria? Cituji z webu ČVUT, který spravuje ing. Lukáš Týfa: minimální dosažená rychlost 250 km/h, kolejnicový rozchod stejný jako u klasických tratí, aby na ně mohly VRT plynule navazovat (zejména ve velkých centrech, kde budou společná nádraží), bezpodmínečná dvoukolejnost s minimem oblouků, žádné úrovňové křížení s další dopravní cestou, elektrická trakce se stejným napájením jako v západoevropských zemích, aby na sebe tratě mohly plynule navazovat.

Je jasné, že stavba takové trati nebude nijak levná záležitost. Přesto se o ní velmi vážně uvažuje. „S realizací se nepočítá před rokem 2015, ale pravděpodobně až ve vzdálenějším časovém horizontu za tímto rokem,“ řekl mi ing. Mojmír Nejezchleb z odboru koncepce a strategie Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). To je státní podnik, který se přede dvěma lety oddělil od Českých drah a jednoduše řečeno se stará o železniční koleje, zatímco drahám zbyly vlaky, které po těchto kolejích jezdí.

Podle pana Nejezchleba vznikla první novodobá studie VRT pro území České republiky už v roce 1995, tedy v době, kdy začínala modernizace stávajících železničních koridorů. Předloni tento dokument na objednávku ministerstva dopravy aktualizovala firma IKP Consulting Engineers. Šlo především u ujasnění konkrétních tras a železničních uzlů. Počítá se celkem se sedmi úseky: z Prahy na sever k německé hranici a do Drážďan a Berlína, z Prahy na západ k německé hranici a do Nuernbergu, Stuttgartu, Štrasburgu a Paříže, železničním uzlem Praha s rychlodráhou na letiště v Ruzyni (viz RX 5/05), koridorem Praha – Brno, železničním uzlem Brno a trasami z Brna na sever do Ostravy, Katovic a Varšavy a na jih do Břeclavi a Vídně.

Celkově by mělo jít o 700 kilometrů, přičemž stavba jednoho kilometru by podle pana Nejezchleba vyšla asi na 300 milionů korun. To jsou ale propočty z roku 1995. „Skutečnou cenu VRT bude možné upřesnit až v období, kdy dojde k výstavbě,“ upozorňuje ing. Nejezchleb. Pro porovnání: jeden kilometr nynějších modernizovaných železničních koridorů přišel zhruba na 150 milionů korun. V mezistaničních úsecích se cena pohybovala mezi 60 a 80 miliony, v železničních uzlech byla přibližně třikrát vyšší. Pokud by platilo, že stavba jednoho kilometru VRT přijde na 300 milionů korun, cenou by se podle mluvčí ministerstva dopravy Marcely Švejnohové rovnala nákladům na stavbu jednoho kilometru dálnice.

ŠNEK PENDOLINO

Potřebuje ale tak malá země další železniční koridory? A navíc takové, které by prakticky kopírovaly současnou železniční síť? „Vezmu-li v úvahu, že zpáteční jízdenka z Londýna do Paříže ve 2. třídě vlaku Eurostar stojí 199 GBP, tedy asi 9250 Kč, pak velmi laickým odhadem docházím k možné ceně zpáteční jízdenky mezi Prahou a Ostravou po VRT kolem 3500 Kč. Z Prahy do Ostravy by tak sice bylo možné dojet po VRT asi za 1,5 hodiny, ale cena 3500 Kč by zřejmě nebyla atraktivní. Pro jakou cílovou skupinu zákazníků by tedy měla vysokorychlostní železnice v ČR sloužit?“ ptá se v týdeníku Železničář Martin Vencálek z Frýdku-Místku.

Vysokorychlostní tratě svůj smysl bezesporu mají. Nejde totiž ani tak o vnitrostátní dopravu jako o napojení na síť evropských vysokorychlostních tratí. Ony by se daly napojit i na současné koridory, ale představa, že přijedete z Německa, kde expres pofrčí rychlostí okolo 300 km/h a v Česku zpomalíte na polovinu, není nikterak příjemná. Jde především o tranzit mezi západní a východní Evropou a naše země leží přímo na jeho trase. Proto mají vzniknout rychlotratě.

Ale co české pendolino? S maximální rychlostí 230 km/h bude opět pozadu. Mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský je ale optimista: „Stavbu VRT podle zveřejněných informací ministerstva dopravy a SŽDC lze předpokládat po roce 2020, provoz na takových tratích po
zkušenostech ze zahraničí nejdříve kolem roku 2025. V té době bude mít pendolino za sebou cca 2/3 plánované životnosti (ekonomická životnost vlakových souprav je cca 30 - 35 let). Přitom tratě VRT předpokládáme využít i pro vlaky s rychlostí kolem 160 - 200 km/h, jak je obvyklé také na zahraničních VRT.“

Podle Šťáhlavského je obvyklé, že některé soupravy jedou část trasy po vysokorychlostní trati a pak pokračují po klasické železnici. „Tedy i pendolino (ale i klasické vozy a lokomotivy, které nyní nakupujeme pro rychlost 200 km/h) může jet např. část trasy po VRT maximální rychlostí (tedy cca 200 – 230 km/h), a pak pokračovat do míst mimo síť VRT s využitím naklápěcího systému po klasické železnici (to platí v ČR i v zahraničí),“ říká mluvčí. Bude to dokonce nutnost: speciální tratě zdaleka nepokryjí celé území a některé expresy dokonce ani nemají stavět v Brně, Plzni či Ostravě, byť jimi budou muset projet.

Šťáhlavský argumentuje příkladem Německa, kde Deutsche Bahn nakoupily několik desítek souprav vlaků ICE s naklápěcím systémem pro vnitrostátní provoz s maximální rychlostí do 230 km/h, které mají jezdit jak po klasických, tak po vysokorychlostních tratích. A že vedle sebe mají existovat dvě téměř totožné železniční trasy? Právě v Německu nedávno zprovoznili novou vysokorychlostní trať z Berlína do Hamburku, která kopíruje už stávající železnici. Vzdálenost tří set kilometrů expresy zvládají za 93 minut, což je o hodinu méně než autem a o půl hodiny déle než letadlem (bez transferu na a z letiště). Převedeno na české poměry, znamenalo by to, že cesta vlakem z Prahy do Brna by trvala přibližně hodinu. Dnes ji nejrychlejší vlaky EuroCity zvládají za dvě a půl hodiny.

KDO TO ZAPLATÍ?

Zní to všechno moc pěkně, ale kdo to zaplatí? Jestliže budeme počítat s náklady 300 milionů korun na jeden kilometr VRT a celkovou délkou 700 km, vychází bez úprav nádraží částka 210 miliard Kč! Ačkoli ministerstvo dopravy už pracuje na územních plánech tras (ale stát zatím nevykupuje pozemky) a České dráhy prosadily u Mezinárodní železniční unie UIC první trasu VRT z Prahy do Norimberku, o způsobu financování tak nákladného projektu zatím není vůbec jasno. „Podle současných znalostí bude financování zajištěno kombinovaným způsobem (stát, zdroje EU, úvěry mezinárodních finančních institucí) s těžko odhadnutelným podílem jednotlivých zdrojů,“ říká mluvčí ministerstva dopravy Švejnohová. Dokonce nevylučuje ani spoluúčast soukromého kapitálu, „pokud bude jednoznačně prokázána ekonomická efektivnost VRT“.

Inženýr Nejezchleb upozorňuje na nutnost sladit výstavbu nových tratí se sousedními státy, zejména s Německem, odkud povedou dvě trasy do Prahy a pak dále na východ: „Tomu bude dle předpokladů ministerstva dopravy odpovídat i struktura financování. Zřejmě tedy půjde o kombinaci státních prostředků a prostředky EU. Bližší model financování není v současné době znám.“ U tak velké investice s předpokládaným zahájením stavby za patnáct let a zprovozněním za dvacet let trošku moc neznámých najednou. Opravdu si myslíme, že za nás Evropská unie všechno zaplatí?

(REFLEX 13, 31.3.2005)